Please reload

Black Panther je další z řady Disneyho titulů s mizerným zvukem. Bohužel bude hůř

Už teď se dá říct, že Disney za sebou má další ohromně úspěšný rok, a to navzdory kasovnímu propadáku v podobě Sola. Vždyť Avengers globálně vydělali přes dvě miliardy dolarů. Druzí Úžasňákovi jsou kousek pod miliardou. Ant Man a Wasp v kinech řádí teprve druhým týdnem a už mají na kontě tři sta milionů. Black Panther? Vysoko přes jeden a čtvrt miliardy, což je mimochodem podobná suma, jakou má na kontě i Poslední z Jediů. Disney je stroj na peníze a koupí Marvelu i Lucasfilmu si zacementoval pozici globální jedničky na poli audiovizuální zábavy. Člověk by logicky čekal, že v kontextu tak famózních výsledků půjde studio do sebe a bude filmům věnovat maximální péči i v dalších fázích jejich života. Bavíme se samozřejmě o čtyřech měsících po kinopremiéře, kdy se chystají na fyzické nosiče. Jenže minimálně z pohledu českého trhu Blu-raye po technické stránce tahají za kratší provaz. Je to dáno slabšími přepisy, které občas narážejí kvůli špatné kompresi, ale hlavně zvukem, ten na tuzemských discích z Disneyho produkce dlouhodobě stojí za starou belu.

 

 

Hned na začátku je důležité zmínit, že sice mluvíme o lokálních edicích pro český a slovenský trh, ale jejich vznik je čistě v režii Disneyho. Česká distribuce jim může pouze přihlížet. Chtít po Disneym jakékoli změny je podobně naivní, jako kdyby škodovácký dealer z Horní Dolní chtěl po Volkswagenu kompletní re-design interiéru Octavií. To je bohužel realita, se kterou se musíme jakožto malý středoevropský trh smířit.

 

Nicméně pokud se budeme bavit o špatném zvuku Disneyho Blu-ray releasů, musíme se poohlédnout i po stavu v zahraničí. A tady si dovolím vyzdvihnout smutný fakt, že zvukové mixy nezní dobře ani na tamních discích. Není to dáno tolik formátem, v jakém je audio prezentováno, jako spíš politikou studia. Brzy se k ní dostaneme.

 

Nakousl jsem to už v recenzi Posledního z Jediů, kterého jsem nakoukával na tuzemském Blu-rayi i na zahraničním Ultra HD Blu-ray. Zatímco na tom film doprovází velice dobrá Dolby Atmos stopa, české Blučko si muselo vystačit s osmikanálovým DTS-HD HR. Jenže stranou atmosáckého tracku na UHDBD, na zahraničních Blu-rayích se sice nacházejí DTS-HD MA 7.1 - teď už mluvíme všeobecně, ne jen o Skywalkerově rozlučce - avšak jejich akustický přednes je extrémně podobný chudším verzím českých disků. Proč? Disney jde na rozdíl od všech studií cestou nekonfliktního „family friendly“ zvuku.

 

 

V praxi to znamená, že i když je stopa v dostatečně kvalitním kontejneru v podobě DTS-HD Master Audio a ačkoli původní mix zněl v kinech fantasticky, pro potřeby domácí prezentace studio zvuk záměrně normalizuje, tedy žehlí obě strany spektra: Tiché prvky mixu jsou o něco hlasitější, hlasité prvky jsou naopak podstatně tišší. Akustické rozdíly mezi oběma stranami jsou pak minimalizované. Mluvím samozřejmě o dynamice zvuku, která bývá často přehlížena, nicméně je podobně důležitá jako dynamika jasu u videa. Nabízí se tedy přímé srovnání s SDR a moderním HDR. S tím rozdílem, že zatímco HDRko umožnily až nedávné pokroky v reprodukčních technologiích (nikoli v záznamu, ten jsme do jisté míry uměli HDRkový odjakživa), patřičně dynamický zvuk byl možný už za časů povedených zvukových stop na DVD. O příchodu bezztrátových kompresí na Blu-ray (tedy DTS-HD MA a Dolby TrueHD) ani nemluvě. Pokud se tedy na disku nachází slabá stopa, v kontextu BD a UHDBD je to vždy kvůli špatné konverzi pro domácí nosiče zábavy, nikoli kvůli technologickému omezení formátu.

 

Můžeme tedy sténat, že na českých Blu-ray edicích Star Wars nebo marvelovek jsou občas pouze DTS-HD High Resolution stopy namísto Master Audio. Jenže problém není v kompresi, problém je už v konverzi z mixu pro kina na mix pro domácnosti. Tam tkví pověstné jádro pudla.

 

Jak naznačuji výše, Disney tlumí dynamiku přednesu. Je přitom jasné, proč se k tomu studio snižuje: Bez hlasitostních skoků je taková stopa „bezpečná“ pro domácí sledování, pokud vám třeba ve vedlejší místnosti spí děti. Nebo obráceně, pokud dítě sleduje film v určité hlasitosti, kterou mu rodič nastaví, nebude to pak rušit taťku ani mamku při čaji o páté. A v neposlední řadě je takové normalizované audio pravděpodobně bezpečnější i pro vývoj sluchovodů malých dětí, i když tady tancuji na tenkém ledě čiré spekulace a možná mi to v komentáři vyvrátíte. Nicméně na pointě to nic nezmění, Disney přikládá na disky zvuk, který je prostě „bezpečný“. Mám ještě jednu teorii, proč jsou Blučka po technické stránce často odbytá, ale tu si nechám na později.

 

 

Výše zmíněné důvody mohou subjektivně některým lidem dávat smysl. Jenže pokud patříte mezi uživatele, kteří preferují otupělou stopu, jsou vám ji schopny zprostředkovat přehrávače, receivery, i některé televize, které často nabízejí v rámci režimů nočního sledování právě normalizaci „divokého“ audia. Blu-raye jsou tu od toho, aby co nejvěrněji přenesly tvůrčí vizi do našich obýváků. Součástí té vize je samozřejmě i podoba zvukového mixu. U blockbusterů to platí obzvlášť.

 

Dynamika zvuku je extrémně důležitá. Dokonce si troufnu říct, že důležitější než samotná schopnost mixu využívat surroundové kanály. Black Panther je toho zářným příkladem. Z IMAXu si moc dobře pamatuji, jak výborně a velkolepě zněly africké bubny v nápaditém soundtracku, jak řízně působily akční sekvence a jak přesně byly definované dialogy. Projekce z Blu-raye, který paradoxně má osmikanálové DTSko v Master Audio variantě, tedy po object based formátech jako Dolby Atmos a DTS:X v tom nejlepším možném, mě však zaskočila unaveným přednesem. Bubny najednou zněly jako ořezaná mono stopa, akční sekvence byly unylé, dialogy jakbysmet. Mix se sice opíral do surroundů, avšak jeho snaha přinášela mizivý efekt, protože prostorové hrátky prostě nebyly dostatečně znělé, aby na sebe upoutaly pozornost tak, jak se jim to dařilo v kině. Je to o to smutnější, že jinak mě disk překvapil jak výborným přepisem, tak solidní bonusovou nadílkou. Ale zvuk byl prostě o ničem. To u akčního filmu vadí. Hodně.

 

Moderní zvukové mixy nemají rozsah mezi tichými a hlasitými sekvencemi propastný náhodou. V reálném životě je také rozdíl mezi šeptáním do ucha a střelbou z kulometu. Dynamika ale není jen o realističnosti, může také akcentovat prvky, které jsou pro děj důležité, strhnout divákovu pozornost konkrétním směrem, může vzbuzovat emoce (lekačky jsou samozřejmě údernější, pokud je doprovází hlasitý efekt), pracovat s prostorem, objemem zvuku, s ambientními detaily, ale i s detaily v akčním šílenství. To a další jsou prvky, se kterými si aparatura neporadí tak dobře, pokud nemá k dispozici dostatečný rozsah, se kterým může pracovat. Z normalizované stopy se nevytrácí jen dramatičnost. Pokud nebudete neustále kroutit s hlasitostí, vytrácejí se i detaily. Jestliže je stopa vašemu receiveru neposkytne, nemůžete od domácího kina čekat výsledky hodné moderního přednesu.

 

 

To bohužel není jen problém Black Panthera, je to problém prakticky všech současných titulů pod Disneym. Navíc jak hrozím v nadpisu, bude hůř. Podstatně. Už sice víme, co od zvukového přednesu disneyovek čekat, ale zřejmě nevíme, co čekat od samotného Disneyho. A tak se stala taková skutečně úsměvná věc, že chystaný Blu-ray s Avengers: Infinity War bude nabízet původní znění pouze v Dolby Digital 5.1.

 

Dovolte mi to přeformulovat: Čtvrtý nejúspěšnější film všech dob, jeden z nejdražších blockbusterů roku, deset let očekávaná událost a největší týmovka i komiksový film, jaký kdy naše modrá planeta zažila, navíc jeden z nejočekávanějších titulů pro domácí kina, vyjde na Blu-ray se zvukem v téměř třicet let starém formátu, který už v časech DVD narážel na své limity. Píše se rok 2018 a Disney jeden ze svých největších klenotů nepřináší na stříbrném podnosu. Hází ho po nás v obalu od svačiny.

 

O pár odstavců výše jsem sliboval ještě jednu teorii, proč by mohl Disney s prominutím ojebávat tuzemské Blu-raye, potažmo Blu-raye všeobecně. Možná to souvisí i s neochotou studia nabízet Ultra HD Blu-raye na menších trzích (takže ne, v Česku se jich jen tak nedočkáme, alespoň to tak zatím vypadá). Disney prostě ve fyzických nosičích nevidí budoucnost, a tak je pomalu, možná i trochu nevědomky sabotuje. Nedělá je s láskou, bere je za nutné zlo.

 

Ono to samozřejmě dává smysl, zvlášť v kontextu poklesů tržeb médií a stoupající popularity (S)VoD. Právě na to bude Disney dlouhodobě vsázet. Ostatně o tom, že chystá vlastní platformu konkurující Netflixu a jemu podobným, už se mluví dlouho. S katalogem, který studio vlastní (a který se po koupi 20th Century Fox zásadně rozroste), je navýsost jasné, že bude dominantním hráčem, i když nebude podepisovat distribuční smlouvy s ostatními studii. Pokud si vytvoří vlastní (S)VoD ekosystém, bude mít absolutní kontrolu nad právy i statistikami, z prodeje licencí bude mít podstatně větší a rychlejší peníze, to všechno v kontrastu s levnější výrobou a distribucí. Všichni víme, že ve (S)VoD je budoucnost, ostatně se svou platformou má přijít i Apple, o jehož vstupu se mluví dlouho, navíc se platformy začínají drobit do subscription-based kanálů jako DC Universe. Za chvíli si každý budeme platit vedle kabelovky a satelitu také čertvíkolik OTT platforem.

 

 

Jenže k těm by měla existovat nějaká alternativa. Nezpochybňuji, že v Over The Top ekosystémech je budoucnost. Ale fyzické nosiče by měly být dostupnou protiváhou, nabízející nejen hmatatelný majetek, ale vedle bonusových materiálů také podstatně lepší kvalitu. Disney však tuto romantickou představu nějaké protiváhy éterického cloudu majitelům našlapaných domácích kin, A/V puristům a sběratelům ničí už v zárodku.

Please reload

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
alitka.png
zelen.png
capta.png
my4.png
voda.png
shaza4.png

Přidejte komentář!