Overlord promarnil veškerý potenciál

Mohl to být zábavný přestylizovaný krvák. Ostatně nic jiného člověka při vyslechnutí námětu o kombinaci Dne D a nacistických experimentů s nemrtvými nemůže napadnout. A ačkoli se to nezdá jako moc, ke spokojenosti by to jistě stačilo. Protože co si budeme povídat, zombie horor není kdovíjak náročný žánr. Namíchat ho s bitevní vřavou druhé světové války … opravdu musím vysvětlovat, jak velice fajn mohl Overlord dopadnout? Jenže bohužel, i nadále si můžeme o takové veselici nechat jen zdát. Julius Avery to, co sliboval v nadějných trailerech, nepřináší. Navíc jeho bohužel nepříliš krvavý celovečerák po filmařské stránce často vázne. Místo zábavné řežby jsme proto dostali vleklý a neforemný thriller, neschopný plnit jakýkoli z cílů, které si mohl předsevzít.

Avery přitom našlapuje slušně. Hned úvodní minuty příletu nad Francii sice naznačují, že by film mohl mít problémy s přehledností akce, když sotva ukočíruje pád letadla a seskok vojáků. Ale je to přesně dávka toho, co si člověk pod filmem s námětem, který Overlord přináší, slibuje, tedy válečná vřava, trocha těch jatek, výbuchy, kam se člověk podívá. Jakmile však hlavní hrdina začne kráčet po starém kontinentu, Averymu se film rozpadá pod rukama. Postavy se courají po lese, schovávají se na půdě rodinného domu, vojenský tým se neustále rozděluje, aniž bychom měli tušení, co se s ostatními hrdiny děje, příběh se přitom neposouvá, doslova stojí na místě. Je obdivuhodné, jak se scénáři podařilo vyplnit téměř dvouhodinovou stopáž nulovým posunem na poli děje, charakterů, i akce. Člověk neustále čeká, až se začne dít něco kloudného, na postavy si přitom nezvyká, protože jejich interakce je mizivá, a čas plyne.

Když už tedy dojde na finále, není komu fandit, protože američtí vojáci jsou buď za nesympatické šmejdy, nebo v případě hlavního hrdiny značně nudní až zapomenutelní, za což mimo jiné postavy děkují faktu, že pro ně scénář není schopen vymyslet jakýkoli smysl. A i to málo slušné akce, kterou Overlord poskytne, si člověk neužije, jak doufal. Avery samozřejmě musel bojovat s nízkým rozpočtem, jenže ten není na obyčejnou krvavou řežbu potřeba kdovíjak velký, takže ho tím rozhodně nehodlám omlouvat. Větší problém, než nedostatek peněz k doručení záživného akčňáku, tkví v neschopnosti vycítit v látce skutečný potenciál a ten přeměnit v nápaditou žánrovku: Avery téměř ignoruje možnost konfrontovat hrdiny s nemrtvými vojáky nacistického impéria, místo toho věnuje čas hlavnímu záporákovi s choutkami přefiknout nevinnou mladou vesničanku. Je to sice způsob, jak si připravit půdu pod nohama pro závěrečnou konfrontaci, ale před tou samotnou mohlo dojít k podstatně většímu množství vyloženě nízkorozpočtové akce, která by stála na praktických efektech a stylových maskách. Vždyť právě to jsou ty krátké akční momenty, které by vykouzlily spokojené úsměvy na tvářích diváků. Filmaři by se na nich samozřejmě patřičně vyblbli a rozbilo by se vakuum, které Averymu vzniklo mezi grandiózním otvírákem a samotným finále.

Ale jak jsem několikrát zmínil, k ničemu takovému nedojde. Overlord s bobtnající stopáží vytváří pomyslný příslib něčeho, co není schopen doručit. Zákonitě se proto musí při zhlédnutí finále dostavit zklamání. Avery v něm totiž málokdy naznačí, že by si látku užíval. Pokud vynecháme jistý úprk na jeden záběr, veškerá akce je pod jeho dohledem natočená nevýrazně, zaměnitelným audiovizuálním jazykem, je to prostě nenápadité béčko. A místo toho, aby si Avery příslušnost k této „nižší zábavě“ užil, akorát vystřihl průměrný a snadno zapomenutelný thriller.

Studio z jakéhosi záhadného důvodu vynechalo českou jazykovou sadu na Blu-ray, film proto v tuzemsku z lepších formátů vychází pouze na Ultra HD Blu-ray, který je tím pádem dostupný v jednodiskovém balení. Už tak sníženou hodnotu navíc doráží fakt, že disk je prostý bonusových materiálů. Ve světle toho by asi bylo fér, kdyby se distribuce odvážila podstřelit doposud nepřekročenou hranici osmi set korun doporučené maloobchodní ceny tak, aby se disk dal sehnat dejme tomu za šest stovek. Což se nestalo.

Přepis je každopádně na současné standardy solidní. Vyzdvihnout se sluší skvělou Dolby Atmos stopu, která hned v úvodní akční sekvenci výrazně zacloumá aparaturou, když odbaví nálet přesnou kresbou prostorových efektů a mocně se opírá do spodního zvukového spektra. Hlavně je patřičně zábavná díky hravému mixu. Ten o sobě dává vědět prakticky neustále. Obzvlášť mě bavila kresba ambientních zvuků v zadních kanálech – třeba ono otravné procházení lesem díky nim přinejmenším akusticky ožilo. Tenhle mix patři rozhodně ke špičce jak po technické stránce, tak po stránce obyčejné hravosti.

O videu už se to říct nedá, to je samozřejmě více než diskem dáno zdrojovým materiálem. V noci se odehrávající scény zákonitě nemohou oslňovat, neboť se v nich utápějí detaily, obraz měkne, moc prostoru nedostanou ani barvy. Ne, že by se nenašly záběry, ve kterých by ze 2k masteru braný materiál nezaujal drobnokresbou, která v těch chvílích vypadá jak z nativního 4k. Zpravidla se ale přepis veze na vlně průměru, který sice očividně nabízí podstatně jasnější definici než Blučko – to ani nepotřebuji vidět, abych byl schopen říct, že UHDčko co do kresby přesahuje schopnosti staršího formátu; ale jinak nenabízí vizuální kvality, které by video posouvaly dál. Například působivost černé se v nočních záběrech velmi často mění. Stínokresba přitom není kdovíjak skvělá. Práce HDRka ve vyšších sférách jasu jsou pak vyloženě oslňující jen párkrát, zpravidla když se na scéně objeví oheň nebo nějaký výbuch. Tvorba trojrozměrného prostoru rozhodně je lepší, než co jsem kdy viděl u klasického Blu-ray, o tom není pochyb a je zřejmé, že Overlord z vlastností Ultra HD přepisu těží maximum. Už zdrojový materiál ale neskýtá kdovíjaký vizuální potenciál.