Wonder Woman dluží za úspěch Marvelu. Funguje jen napůl

Filmový vesmír DC Comics pro mě zatím představuje velmi zvláštní filmovou kapitolu, u které si vlastně sám nejsem jistý, jaký k ní zaujímat postoj. Muž z oceli, Batman vs. Superman a Sebevražedný oddíl jsou u mě filmy s výrazně klesající úrovní kvality, zároveň se u nich však vždy dají najít zajímavé momenty, které mě nutí nezlomit nad tímhle pokusem o „vlastní Marvel“ hůl. Pravda, v Sebevražedném oddílu už jich je opravdu velmi málo, to se ale občas stává.

Wonder Woman je nicméně úplně jiný úkaz. Jedná se o nejchválenější film, který DC společně s Warnery vyprodukovalo, paradoxně by však měli producenti poděkovat hlavně rozvernější konkurenci, neboť ji v případě princezny Amazonek vykradli opravdu důkladně.

Asi už vám došlo, že narážím na skutečnost, že je Wonder Woman nápadně podobná prvnímu Kapitánu Amerikovi. Válečné prostředí, výrazná stylizace, hutné komiksové momenty zdůrazněné zpomalovačkami, dokonce i záporák vytažený z chřtánu samotného pekla a finále, které je jen genderově obrácené naruby. A v tom všem hrdina, resp. hrdinka, která bez bázně a hany utíká bojištěm a likviduje německé vojsko s precizností značkového mlýnku na maso.

Wonder Woman je bezpochyby fajn film. Plný naděje, pozitivismu, špetky médii živeného feminismu... Jenže je to také film, který je nevýrazný ve svém pojetí, které jako by se bálo vydat vlastní cestou a jen využívá již proježděných cestiček.

Jistě, funguje to a jestli se nedá Wonder Woman něco vyčíst, pak to, že by nešlapala. Když už dojde na nějakou nudnější scénu s dialogovou výplní druhé cenové skupiny (sedánky u táboráku), tvůrci vždy rychle zařadí atmosférickou a vskutku výživnou akci, která probere z letargie. Některé nápady a scény jsou vysloveně skvělé, ať už celá sekvence Země nikoho a následné osvobození města, anebo finále s Dianou a Trevorem na letišti.

Jenže také je zde spousta kostrbatého vypravěčství, podivných režijních rozhodnutí (humor v Londýně), anebo dokonce mizerných scenáristických nápadů. Wonder Woman je na jednu stranu prezentovaná jako silná hrdinka, přesto hupsne Trevorovi do postele jako nadržená kobyla. Partička Trevorových kámošů je dokonalá přehlídka klišé. Otravná sekretářka body rozhodně nepřidává. A záporák je hlavně kvůli obsazení dokonale matný až téměř úsměvný.

Slabší místa kuriózně tahá neskutečně sympatická Gal Gadot, které drsný pohled kupodivu sluší a která má s Chrisem Pinem až obdivuhodnou chemii, jež filmu dodává potřebnou emocionální šťávu. Těm dvěma se hrozně snadno fandí, i proto, že s výjimkou Robin Wright je zbytek obsazení poněkud mdlý.

Dohromady tahle směs obstojných herců, generického příběhu a značně kolísavé scenáristiky drží po celé dvě hodiny pohromadě více než slušně. Už u druhého zhlédnutí se mi však stalo, že mě tohle komiksové blbnutí zase tak moc nebralo. Ono taky čím se opakovaně bavit u solidně odvedeného, leč neoriginálního superhrdinského mustru.

Ačkoli se zahraniční recenze shodují, že 1080p přepis nedosahuje kvalit svého vyspělejšího Ultra HD bratříčka, ani s obyčejným Blu-rayem chybu neuděláte. Bitratem solidně vybavený disk dle očekávání šlape bez nejmenších trablů v dialogových scénách, které mají na přání režisérky zatraceně výrazný kontrast a tím pádem i parádní černou a barvy obecně. Disk ovšem nezaváhá ani v digitálních orgiích v závěru, anebo ve výrazně saturovaném Trevorovu flashbacku.

Jak procházka Zemí nikoho či na ostrově Amazonek, tak scény ze současnosti zkrátka vypadají náramně a prezentují film v přesně té podobě, kterou tvůrci zamýšleli. S viditelným filmovým zrnem, výraznou barevnou paletou, ostrostí rovnající se čepeli bohobijky a s absentujícími přepisovými vadami. Ve 4K to bude velká paráda.

Zvukově Warnerácký disk rovněž září. Možná dokonce ještě o fous výš než po stránce vizuálu. Dolby Atmos vycházející z Dolby TrueHD 7.1 dá o sobě výrazně vědět již v samotném úvodu. Burácející soundtrack, střety Amazonek a nakonec i bitva na pláži vám jasně dají pocítit sílu dynamického tracku, který se ničeho nezalekne.

Surroundy si nestačí oddychnout ani na vteřinu a už jsou opět v akci. Central si s dialogy vždy poradí bez nejmenších problémů. A pokud máte obývák vybavený dodatečnými stropními kanály, poznáte akční peklíčko v prvotřídním provedení. Taková Země nikoho, v níž tvůrci vygradují hudbu, zatímco se kulky odráží od štítu Wonder Woman a britská armáda vyhlásí postup vpřed, patří díky řemeslnému zpracování disku k ryzím highlightům filmu.

Na druhou stranu, už dlouho se mi nestalo, že by mě film, který mě vcelku baví, tolik iritoval svými bonusy jako právě Wonder Woman. Může za to tradiční DCčkovské honění trika, kdy se všichni zúčastnění tváří, že sežrali moudrost světa a natočili nového Lawrence z Arábie.

Pojďme však k tomu pozitivnímu. Příjemné jsou hlavně dokumenty o natáčení s názvem „Director's Vision“, kde sympaticky úřaduje samotná Patty Jenkins popisující své pojetí řady scén a vůbec filmového světa Wonder Woman. Jestli vás série featurettů o něčem přesvědčí, pak o tom, že Jenkins rozhodně nebyla pouhou loutkou v rukách zámožných komiksových mecenášů. Naopak si velmi mocně šla za svou představou ikonického bijáku nejen pro holky.

Se zbytkem už je to horší. Jeden z dokumentů ještě sympaticky ukáže snahu tvůrců vzdělávat novou generaci žen ve filmovém oboru, zbytek o komiksovém významu Wonder Woman vedle Batmana a Supermana a samotné Dianě je místy už dosti na ránu svou snahou neustále omýlat ikoničnost slavné Amazonky, aniž by se řeklo něco opravdu zajímavého.

I dokumenty o natáčení v tomto směru místy zabředávají do smrdící samochvály, kdy se bonusy snaží vytvářet dojem, že vše šlapalo jako na drátkách. To jim ale věřit nebudete.

Různorodé featuretty vám každopádně vystačí na dobré dvě hodiny, po nichž si můžete dopřát ještě pokažené záběry, jednu alternativní scénu o ničem a zcela hrozný Epilogue s Trevorovou sekretářkou, jenž měl být zjevně jednou z potitulkových scén k Justice League, někomu moudrému však došlo, že je scéna tak příšerná, že by bylo lepší, aby ji viděli jen fanatičtí nadšenci na Blu-ray.