Nové To je čirou hororovou fašírkou, což je málo

Přes 30 let se čekalo na plnohodnotnou filmovou verzi nejznámějšího románu Stephena Kinga To. Kanadská adaptace, ve které ikonického klauna Pennywise nezapomenutelně ztvárnil Tim Curry, si spoustu věcí pozměnila, velkou porci předlohy rovnou vypustila a ve své druhé polovině přišla i o tolik atmosféry, že se rozpadla do téměř nekoukatelné břečky.

Nová verze, jíž lze vzhledem k legitimnímu rozpočtu, produkčním hodnotám a kreativnímu zázemí považovat za první relevantní, je přinejmenším adekvátní. Ani zdaleka není dokonalá, ani zdaleka není věrná předloze a ani zdaleka není tak děsivá, nápaditá a vrstevnatá jako kniha. Jenže vyrovnejte se Stephenu Kingovi na kokainu.

Podstatné prvky má film každopádně dobré. Ano, mluvím o klubu Smolařů, kteří jsou do jednoho vybráni perfektně. Sympatická děcka hrají kupodivu parádně a právě díky nim a jejich vzájemné chemii se filmu daří vytvořit emoce a pocit pevného pouta mezi postavami, které jsou ochotny kvůli sobě vzájemně obětovat životy.

Se zbytkem už to tak žhavé není. Režírující Andy Muschietti je bohužel pouhý rutinér a kdo tomu nechtěl po průměrném hororu Mama věřit, tomu To patřičně otevře oči do kořán. Film totiž nemá jedinou scénu, která by byla opravdu novátorská, či alespoň žánrově svěží. A to si tvůrci značně pomohli vypuštěním dospělácké linky, aby si nekomplikovali práci a mohli ji naplno naservírovat až v pokračování.

Muschietti se bohužel zmůže jen na obvyklé hororové propriety, které často připomenou spíš sérii V zajetí démonů (mizející žena v obraze, jen bez Wanova fištrónu) než Kingovu předlohu, jež žánrově odkazovala ke klasické hororové škole. Víceméně všechny strašidelné scény staví na konceptu lekaček. A to ani ne sofistikovaných. Muschietti nepříliš dobře pracuje s napětím a gradací, mnohem raději si vypomůže hlasitou hudbou a vůbec zvukovou aranží, která ve vás chtě nechtě vzbudí nepříjemný pocit i přesto, že samotný obraz a střih nijak zvlášť nešlapou.

Problematický je ostatně i samotný, nutno dodat, že několikrát přepisovaný scénář, jenž působí jako kompilát několika kreativních myslí. První polovina, v níž se zcela stereotypně straší jedno děcko za druhým, aniž by na sebe scény dramaticky navazovaly (kdybyste je přeházeli, ani byste to nepoznali), je místy ubíjející svou nekonečnou předvídatelností. Druhou zase trápí totální absence logiky, kdy se děcka v kanalizaci městečka Derry motají a ztrácí, ačkoli několikrát oznámí, že se rozdělit nesmí. Holt když poručí scenárista...

To hodně zaostává za svým potenciálem. A ne, nepotřebuji mít ke štěstí provařený dětský skupinový sex, nepotřebuji mít každý dialog z knihy a už vůbec mi nevadí přesun do osmdesátých let a tuna vizuálních prvků nápadně připomínající Stranger Things. Vadí mi, že v dětských částech film nemá tak silnou atmosféru jako předchozí televizní verze a řada prvků prošla změnou z chytrého a metaforického (strach z ikonických příšer, použití stříbra) na tupý a ryze spotřební (finální souboj s doslova umlácením klauna). Z filmu to samozřejmě nedělá katastrofu. Nejznámější Kingův román si ale podle mě zasloužil více, než jen žánrovou jednorázovku.

O jednorázovosti jako by snad smýšlelo i samo studio při výrobě Blu-raye. Ačkoli je totiž To nejúspěšnějším hororem v historii, disk samotný je silně odfláknutý. Bonusově není téměř o čem mluvit. Vynechám-li vystřižené scény, čekají na vás tři zhruba patnáctiminutové dokumenty, které se zabývají Stephenem Kingem, proměnou v klauna a samotnými dětskými představiteli. A jak byste u Warnerů čekali, všichni se plácají po zádech a jedou na vlně čistého PRka, které se nijak neliší od předpremiérových featurettů. Zkrátka nuda v Maine.

Pokud jsem pak o filmu mluvil jako o problematickém, podobné je to se samotným diskem, který s absencí světla ve scénách až hrozivým způsobem ztrácí na vizuální síle. Dokud sledujete denní scény, je na co koukat, když je ostrost minimálně nadprůměrná, film má solidní kontrast a barvy velmi věrné obrazu, který si pamatuji z kina. Jenže pak se dostaneme k temným sklepům, domům a kanálům a je nad čím plakat, přátelé.

Warnerovský disk zjevně vsadil na velmi nízký datový tok a výsledkem je nejen bídná stínokresba, která se spíše slévá do jednolité řeky šedé, ale především pořádná dávka macroblockingu a kompresních artefaktů. V obraze se v řadě scén (napadení Beverly v koupelně, Georgie ve sklepě, finále v kanálech) dělají doslova mapy z mizerných přechodů, což by se AAA titulu stávat nemělo.

Na nedostatečný datový tok samozřejmě doplácí i další obrazové složky. Ostrost je oproti denním scénám poloviční, obraz je kompletně máznutý (mrkněte na obrázek s Georgiem v pláštěnce u kanálu) a kromě již zmíněných artefaktů je velmi nelíbivý i velký podíl parazitujícího barevného šumu.

Nemám z toho vůbec radost, protože podstatná část filmu JE nesmírně tmavá. Warnerovské řemeslné zaváhání se tak dá považovat za totální podraz, který fanoušky rozhodně nepotěší a nevynahradí ho ani nadprůměrná zvuková stopa, která díky intenzivním lekačkám umí patřičně využít všech kanálů pro imerzivní zvuk.