Please reload

Soldado na na působivost prvního Sicaria nenavázal

Že se bude při srovnání s fantastickým prvním dílem jednat o zklamání, musel od druhého Sicaria čekat každý. Vždyť filmařů Villeneuveova formátu je v současném mainstreamu jak šafránu a Stefano Sollima se mezi ně bohužel neřadí. Otázkou spíš bylo, zda Soldado obstojí alespoň samostatně. Prvním dílem připravené kulisy válek drogových gangů a tajných služeb jsou přeci dostatečně zajímavým prostředím pro vznik nespočtu dobrých námětů. Leč nakonec vznikl sequel, který díky solidnímu obsazení a recyklování některých Villeneuveových postupů pouze dojíždí na výpary prvního dílu, jinak nic nenabízí.

 

 

Sollima se samozřejmě snaží, co to jde. Audiovizuálním jazykem navazuje na práci Jóhanna Jóhannssona a Rogera Deakinse, nicméně i když se pod jeho vedením skladatelka Hildur Guðnadóttir a kameraman Dariusz Wolski pokoušejí napodobit nejvíce působivé prvky prvního filmu, často jejich snaha padá na neúrodnou půdu. Dokonce se může obracet proti nim: Recyklací ústředního hudebního motivu, kterým Jóhannsson v prvním dílu šponoval napětí, Guðnadóttir prozrazuje absenci vlastních nápadů tak často, že po krátké době Soldado začne znít jako ohraná deska. Podrývá tím napětí už tak veskrze průměrných scén. Jako by se Sollimův tvůrčí tým nedokázal vymanit ze stínu svaté trojice prvního filmu, a tak se v něm odevzdaně hrbí.

 

Větší problém než časté opakování cizích stylistických vějiček je samotný příběh Soldada, potažmo jeho práce s postavami. Co se ze začátku jeví jako fajn způsob, jak dostat do jednoho týmu Benicia Del Tora a Joshe Brolina, tedy vytvoření falešné záminky, jak proti sobě poštvat mexické gangy, se bohužel změní ve skoro melancholickou cestu za vykoupením. Což by zabralo, kdyby se jednalo o samostatný film, ale v případě chladnokrevných antagonistů prvního dílu je těžké uvěřit jim salta v morálních hodnotách.

 

Takže když tihle tvrdí chlapi, které známe jako pragmatické zabijáky a manipulátory, zničehonic otočí a stanou se z nich pomalu ochránci lidských hodnot, je to přinejmenším zvláštní. Navíc ani události, které je k tomu vedou, nejsou dost přesvědčivé, aby jim divák obraty uvěřil. Ostatně Alejandrův (Del Toro) vztah k malé Isabele vznikne doslova jako blesk z čistého nebe. Scénář ho nikdy neobjasní a jeho pochopení zkomplikuje ještě tím, že z malé dívky udělá nesympatického spratka. To samé se pak stane ve finále u Matta Gravera (Brolin).

 

 

Oba skvělí herci se dále tváří tajemně, stále jsou to stejně věcní drsňáci, ale někde hluboko v jejich zjizvených duších zničehonic došlo ke změnám, které scénář není schopen obhájit. Příběh je díky kostrbatému vývoji nekoherentní a jeho jednotlivé části lze snadno číst jako scenáristické postupy, jak postavy dostat z bodu A do bodu B, než jako přirozený vývoj charakterů. Navíc ho rozbíjí vedlejší dějová linie s chlapcem, který vstupuje do gangu. Ta je po většinu filmu nesrozumitelná a tím diváka vzdaluje od už tak emočně prázdného příběhu titulní postavy. Tahle podivná rozhodnutí mimochodem podtrhuje závěrečná scéna, která je průhledná ve své snaze nalákat na případný třetí díl, zároveň je však bizarně nelogická a z hlediska postav absolutně nepochopitelná.

 

Koupí Blu-ray Sicario: Soldado na Blu-shopu podporujete vznik podobných textů.

 

Soldado by byl velice průměrný thriller, i kdyby se nesrovnával se svým předchůdcem. Sollimovi se nepodařilo zopakovat kouzlo Nájemného vraha, najít vlastní magickou formulku, vlastně ani dát dohromady kloudný příběh, při jehož rozplétání by se divák necítil dezorientovaně. Pokud k tomu přičteme, že Soldado plyne jaksi nezúčastněně, jako by se v něm nic nedělo, a nedokáže budovat silný divácký zážitek, nebo alespoň pamětihodné scény, dostaneme nelichotivý výsledek: Film, který akorát pošpinil dobrou značku, promarnil příležitost vybudovat zajímavou sérii a skončí v propadlišti dějin jako další neúspěšný pokus o ždímání peněz z projektu, který byl příliš osobitý na to, aby na něj někdo byl schopen navázat.

 

 

Bonusů prosté Blučko je po technické stránce v pořádku, ale nijak nevybočuje. Šestikanálové DTS-HD MA má mírně přežehlenou dynamiku a krom několika povinných hrátek se surroundy se nijak nevytáhne ani v tvorbě zvukové kulisy, ani v kresbě detailů, ani co do objemu, a to ani když se rozezní ústřední hudební motiv. Je to jedna z těch stop, u kterých si člověk není jist, zda vůbec poslouchá nekomprimované audio – a je mu to skoro jedno, protože mix nic zvláštního nepředvádí.

 

Na druhou stranu video je na tom překvapivě dobře. Pokud si vzpomenete, prvního Sicaria v nočních scénách sužoval drastický macroblocking a banding. V případě Soldada se ta samá chyba neopakuje. Možná i proto, že noční scény jsou často točené day for night technikou, nebo jako v případě některých leteckých záběrů vznikaly postprodukčně. Díky tomu na disku není přítomna žádná forma šumu, obraz navíc neměkne ani ve světelně komplexních záběrech (snad krom teroristického útoku v úvodu, ve kterém se odlišnou kresbou prozrazují některé digitální triky).

 

 

Disk nabízí krásně ostré detaily a překvapivě obstojně bojuje i s kompresními artefakty. Jestli bych mu něco vyčítal, je to omezená studená paleta. Je jasné, že obraz je záměrně desaturovaný, nicméně i tak mu chybí hlubší tonální přechody, které by mu vdechovaly život, podporovaly kontrast a s ním vjem prostoru. Možná tady komprese trochu ušetřila, aby jinde po technické stránce neklopýtala. Jinak totiž druhý Sicario na Blu-ray vypadá velice dobře.

Please reload

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
alitka.png
zelen.png
capta.png
my4.png
voda.png
shaza4.png

Přidejte komentář!