Kráska a zvíře skládá příjemnou poctu animované klasice. Mnoho nového však nenabízí

Mezi klasickými disneyovkami byste jen těžko hledali větší klasiku než Kráska a zvíře. Revoluční použití 3D animace smíchané s vrcholem animace kreslené. Silná ženská hrdinka, která není upozaďována vůči svému milostnému protějšku. Nestárnoucí písničky Alana Menkena. A k tomu věčný příběh o kráse nalezené uvnitř, nad kterou zaplesá snad každá puberťačka s nadváhou i uhrovitý výrostek, co se to další roky bude bát přiznat.

Vskutku monumentální kombinace. Dokonce taková, až se Disney při rozhodování o jejím hraném zpracování sám zahnal do kouta. Od začátku totiž bylo jasné, že jakmile si dovolí sáhnout na film, který byl jako vůbec první animák nominovaný na Oscara v hlavní kategorii (ano, byly doby, kdy animace neměla vlastní cenu), slízne to od diváků a pravděpodobně i kritiků jako kdyby se maskot v Disneylandu odmítl vyfotit s dítětem na invalidním vozíku.

Mickey Mouse se zalekl natolik, až vlastně natočil film, který je důmyslně vystavěný a bezkonfliktní, svým způsobem však i téměř zbytečný, neboť otřepanému příběhu o zlém bručounovi, který se polepší díky pravé lásce a spasí tím dívku snící o větším než vesnickém světě, nepřidává mnoho na inovacích. Což je kuriózní ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že hlavní ženská postava je tak trochu vynálezkyní a celý film je de facto také o tom, že být odvážný a vyčuhovat z davu není vůbec nic špatného.

Na to jako by Disney zapomněl, když nechal Krásku a zvíře převést do hrané podoby bez výraznějších nových hran. Režírující Bill Condon je tradicionalista a přesně tak pojímá vyprávěnku, jež z dobrých 80 procent replikuje původní disneyovský animák (mnohdy i samotnými záběry) a jen v minoritním zbytku si dovolí trochu vlastní kreativity typu mediálně proprané homosexuality, většího tlačení na diverzitu obsazení či tří nových písniček. Jenže to jsou stále detaily, zatímco příběh zůstává bez výraznější obměny.

Belle v rozkošném podání odrostlé Hermiony se tedy nechá uvěznit místo svého otce na zámku léty zkroušeného sociopata, který jí ukáže léty prověřenou pravdu, že vězni se čas od času zamilovávají do svých věznitelů. Zkrátka proto, že jim nic jiného nezbude. A co si budeme povídat, vzhledem k solidnímu bydlení a nepochybnému bohatství to není špatný „deal“.

Ale dobrá, konec trapné ironie. Z předchozích odstavců by se mohlo zdát, že Kráska a zvíře stojí za starou bačkoru a ty dvě hodiny před televizí jsem protrpěl se zaťatou pěstí a touhou raději omrknout leaknuté fotky Emmy Watson. Pravda je však taková, že jsem si film nesmírně užil. Dokonce třikrát. Jednou v tradičním kině, podruhé v berlínském IMAXu ze 4K laserové projekce a potřetí právě na Blu-rayi. A uznávám, zas mi tam ta slzička místy ukápla.

Přičítám to hned několika faktorům. Předně, obsazení je famózní. Na Emmičku bych mohl koukat hodiny a její Belle má přesně tu hezkou tvářičku a vnitřní sílu, kterou by mít měla. Zvíře v podání Dana Stevense (který je naprosto geniální v seriálu Legion a thrilleru The Guest) pro změnu vlastní charisma i pod nánosem digitálního make-upu a napříč filmem dojde naprosto perfektní proměnou charakteru. A kupodivu se vyšvihl i Luke Evans, který mě nikterak neoslnil jako Bard v Hobitovi, tady má ale tolik skvělých, místy až sebeparodických a přitom tragických momentů, až je radost šaškování jeho křupáka Gastona sledovat.

Vedlejší role pak rovněž nezklamou, a to ani když se schovávají pod digitálním nádobím, svícny, skříněmi a další výbavou rokokového zámečku, který by jedna služebná – jak film naznačuje – tedy opravdu uklízet nezvládala.

Condon pak sice nepřináší režijně mnoho nového, na druhou stranu však ani nic nekazí. Taneční čísla jsou dle očekávání úchvatná (pokud máte rádi klasiku), hudebně film snad ani zklamat nemohl (pokud máte rádi muzikály) a romantické tokání, střípky akce i trocha povinného feminismu ve zkušených režisérských rukách za všech okolností šlapou.

A to i navzdory místy slábnoucím trikům, které občas poukáží na skutečnost, že technologicky v tvorbě kompletně digitálních postav lze ještě lehce zaškobrtnout, když stěžejní Zvíře především v denních scénách má tendenci „gumovatět“ a působit trochu mrtvolně.

Celkově se jedná o příjemnou, starosvětskou pohádku, která sice nenašla svou vlastní tvář jako Branaghova Popelka, upřímně mě však vypravěčsky bavila o fous více než ryze sterilní Kniha džunglí, anebo kreativně zcela mdlá Zloba s Angelinou Jolie.

Blu-ray samotný je dle očekávání vysoce nadprůměrný. Po obrazové stránce vesměs vlastně perfektní, když několik málo slabin lze svést na zdrojový materiál. Jako třeba místy slábnoucí kresbu v tmavších scénách, případně několik neostrostí v detailech kvůli poněkud zvláštním rozhodnutím kamerového ostřiče.

Barevně je disk parádní a ač živost barev či kontrast nedosahují kvality, kterou si pamatuji z berlínského IMAXu (na UHD bude film se svou zlatou paletou a precizním svícením vypadat nádherně, tedy pokud někdy vyjde), stále se drží na vysoké úrovni. Tělovky jsou za všech okolností přirozené a přizpůsobují se kreativním volbám nasvícení. Kresba nemá problémy ani v tmavých scénách. A detaily jsou vidět doslova na každém rohu. Ať už v úvodu sledujete Stevensovy oční vrásky, či se jen kocháte propracovanými kostýmy a náramně zpracovanými kulisami.

Jen škoda, že Disney do Česka a našeho koutu Evropy celkově opět vyslal jen šestikanálové DTS-HD HR, které přece jen nedisponuje takovou dynamikou a pestrostí, jakou si pamatuji z kina a jakou bych očekával u americké osmikanálové verze s regulérním DTS-HD MA.

Jasně, pořád se tu bavíme jen o drobných nuancích, osobně mi však písničky a celkově zvuková stopa přišly v domácí projekci trochu fádní a bez jakéhokoli výraznějšího momentu. Obzvlášť poté, co jsem si chvíli předtím dopřál druhého Johna Wicka, který se vás skrze zvukový mix snaží nechat ohluchnout.

Z hlediska bonusů téměř není o čem mluvit. Papírově jich je sice hodně a na zadní straně obalu vyvolávají dojem, že u nich strávíte alespoň pěknou dvouhodinovku, ve skutečnosti je ovšem sfouknete přibližně za hodinu. A to pokud nevynecháte „povinné“ karaoke zpívánky, hudební videa a zcela zbytečné vystřižené scény, se kterými se Disney snad ani nemusel při skladbě disku trápit.

Zajímavé jsou v podstatě jen dva materiály. Prvním je třináctiminutová čtecí zkouška, která vám ukáže, jak netradičně tvůrci pojali nácvik scénáře, jenž se v podstatě proměnil v improvizované divadlo. Druhým je pak téměř půlhodinový film o filmu, který prolétne vše od lehkých změn ve filmu přes snahu tvůrců zachovat styl originálu až po digitální efekty, kostýmy a obsazení.

Zkrátka neurážející a bohužel nikterak inovativní nadílka, kterou zásadně nepovznese ani pětiminutový materiál o šikovných ženách, které na Krásce a zvířeti makaly dnem a nocí, aby si z nich Disney udělal trochu nanicovatý feministický pamflet.