- Štěpán Čermák
Assassin´s Creed prokletí adaptací videoher neprolomil
Pokaždé, když sleduji making of špatného filmu, je mi vyloženě líto štábu, který před dokumentaristy vypráví o svých záměrech, popisuje náročnou přípravu a hrdě se hlásí k produktu, jehož výslednou podobu během točení featurettů s vysokou pravděpodobností ještě neznal. Člověk při jejich sledování nemůže uvěřit, že s tak velkým množstvím uměleckého talentu a produkční síly vznikl paskvil, v jehož finální podobě se většina zdokumentovaných kvalit ztratí. Assassin´s Creed je přesně takový film. Jako od silné videoherní značky si od jeho nástupu do kinosálů fanoušci oprávněně slibovali kvalitní podívanou, stejně jako lidé neznalí předlohy očekávali, že od tak velké filmové události dostanou za své peníze dobrou zábavu. Po utrpení, jímž pro mě byla domácí projekce, se nemohu zbavit pocitu, že většina z nich musela odcházet z kina zklamaná. A po zhlédnutí bonusových materiálů mám dojem, že úplně stejně na tom musela být většina lidí, kteří se na filmu podíleli.
Téměř hodina a tři čtvrtě bonusů o tom, jak Assassin´s Creed vznikal, má na rozdíl od filmu vzestupnou tendenci. Takže začíná klasickými představovačkami, které pro nikoho, kdo film viděl, nemohou mít jakoukoli hodnotu. Postupně se však prokousává k lepšímu skrze lokace, vznik kostýmů, choreografii a hlavně fascinující kaskadérskou práci, kde už nabídka začíná být opravdu zajímavá. Uzavírá více než půlhodinou překvapivě otevřené série rozhovorů režiséra Justina Kurzela s kreativci jako skladatel, scenárista, nebo třeba střihač. Právě poslednímu zmíněnému je věnována dvacetiminutovka, kde oba muži velmi pečlivě rozebírají, proč které scény musely z filmu pryč (šestnáct minut vystřihaných scén si lze pustit i samostatně) a na co se při střihu dbalo. Z valné části se tu oba muži věnují kompletní eliminaci jedné z hlavních postav - po Fassbenderovu boku malou část filmu hrála ještě puberťačka, jejíž přínos pro děj byl však minimální (nutno podotknout, že kdyby se v postprodukci Kurzel držel pravidla "postavy, které jsou pro příběh zbytečné, musí ze střižny do koše", vyhladil by jich dobrou polovinu). Diskuzím na zajímavosti ubírá snad jen to, že všichni jejich účastníci budí dojem, jako by točili retrospektivu ke dvacet let staré klasice. Čiší z nich hrdost, která neodpovídá výsledku. O to více jich budete s vědomím, kolik skvělé práce se někde mezi optikou kamer a finálním produktem vytratilo, jako divák litovat.
Předně se sluší ještě během úvodu poznamenat, že jakožto nehráč jsem k Assassin´s Creed přicházel jako tabula rasa. Nevím, nakolik je filmový příběh podobný tomu hernímu, stejně tak nevím, kdy se ve filmu nějakou formou k předloze odkazuje, nebo se pomrkává na skalní fanoušky. Mělo by to ale být jedno, protože dobrý film má umět zaujmout širší publikum než to, které má "koupené" díky popularitě předlohy.
Kurzel ale neznalé diváky trestá prakticky už od úvodu. Například orlí přelety nad scénou, jimiž režisér představuje flashbacky, jsou vizuálně opojné, ale v rámci filmu postrádají smysl - jestliže je divák asi pětkrát uveden do historického prostředí tak, že sleduje jakéhosi ptáka, oprávněně předpokládá, že onen pták hraje ve filmu větší roli. Možná se jedná o vizuální odkaz k předloze. Pokud ano, Kurzel od prvních minut jasně dává najevo, že s něčím takovým neumí pracovat (různá pomrknutí na fanoušky mají fungovat tak, aby neznalé diváky nevyváděla z míry, nebo je nenutila se nad nimi pozastavovat). Což by nebyl takový problém, kdyby režisér svou schopnost mást diváky nerozvíjel i s přibývající stopáží.
Zvlášť s Fassbenderovým příchodem do výzkumného centra Abstergo se film stává téměř nerozluštitelný. Člověk je znenadání nucen přežívat s hlavním hrdinou mezi stěnami jakési instituce, jejíž smysl film zapomíná zmínit a jejíž obyvatelé jsou neuchopitelné postavy, které se chovají tak absurdně, že i během několika vteřin dovedou vykolejit hlavního hrdinu, film a nakonec i diváka. Dlouho jsem nebyl při sledování celovečeráku tak zmatený, jako když se hlavní hrdina Assassin´s Creed procházel po chodbách, potkával divné "pacienty" a poslouchal absurdní historku o tom, že je klíčem ke změně lidstva k lepšímu.
Nejhorší je, že i když se člověk konečně zorientuje a alespoň částečně pochopí, o co se tu vlastně jedná a jaké jsou přibližně úmysly klíčových postav, pořád se musí vypořádat se zásadním nedostatkem: Zápletka Assassin´s Creed je hloupá. Opět opakuji, že nevím, nakolik má blízko k videoherní podobě, nicméně po filmové stránce je příběh o templářích, kteří si chtějí podmanit svět tím, že lidem vezmou schopnost svobodné volby, děravý jak řešeto a levituje ve sféře nelogična. Jen to zkuste rozluštit se mnou: Před staletími buď Bůh nebo mimozemšťané zanechal(i) lidstvu železné jablko, ve kterém je genetický kód hříchu (nekecám). Nemyslete teď na to, proč by nám Bůh nebo mimozemšťané takovou věc vůbec předávali, spíš se pokuste rozluštit, jak byste takovou věc využili k vymýcení svobodné vůle ze srdcí celého lidstva. Nevíte? Scenáristé to také netušili, a tak odpověď na zásadní otázku, která přitom má rozpohybovat celou zápletku, prostě nehledali. Místo toho do hry přizvali tajemné templáře, potají vládnoucí téměř celé planetě, kteří si vzali za cíl zbavit lidstvo svobodné vůle a tím si ho (asi?) podmanit ještě více. Ona se tahle centrální zápletka částečně schovává za o něco šlechetnější úmysly Marion Cotillard, která chce z lidských duší vymýtit jen násilí. Ale vratká je tak či onak - jak by bylo něco takového provedeno, co by z toho kdo měl a tím pádem proč něco takového dělat, se Assassin´s Creed neobtěžuje vysvětlit, protože to sám neví.
Když pak na takto vratkých základech stojí příběh o muži, jenž má v DNA zakódovány vzpomínky svých předků o umístění Jablka, už ho lze těžko brát vážně. Zvlášť, když se v závěru ony vzpomínky znenadání a naprosto nepochopitelně začnou přelévat do reality (Fassbenderův hrdina se na konci setkává s duchy, což je mimochodem jev, který film také nemá o co opřít), nezbývá nic jiného, než si s úžasem klepat na čelo a doufat, že tohle vypravěčské peklíčko rychle skončí. V Assassin´s Creed není snad jediný prvek příběhu, který by dával smysl, nebo který by Kurzel alespoň částečně osvětlil. Dlouho se mi nestalo, abych byl v ději tak dezorientován. A co je možná nejhorší, film se přes to snaží tvářit chytře a stupiditu si tvrdohlavě nepřiznává.
Nedá se přitom říct, že by ho z bláta vytahovaly alespoň produkční kvality. Jak jsem načrtl již v úvodu, většina se jich ztrácí. Buď za to může kamera a (z větší části) VFX, nebo střih, nebo rovnou obojí, každopádně kvalita lokací, kostýmů, výpravy a ve výsledku i akčních sekvencí je utopena ve zmatečném střihu a pochybné vizuální stylizaci. Ta scény utápí v těžkém barevném postprocessingu a hlavně ve zcela zbytečných kouřových efektech. Kde by mohly vyniknout lokace a bitevní vřava, zabírá půl obrazu digitální opar nebo slévající se stíny. I scény, které kompletně vznikaly v reálném prostředí a pomocí praktických efektů a kaskadérských kousků, jsou postprodukčně upravovány do té míry, že jsou okradeny o dojem realističnosti. Tyto uměle působící sekvence filmu podlamují nohy. Ne, že by Assassin´s Creed občas nebyl vizuálně působivý, ale efektu dosahuje tak těžkou a neohrabanou postprodukcí, že ve snaze na oko zaujmout zrazuje sám sebe.
Je to škoda. Minimálně prvotní námět, v jehož rámci hlavní hrdina cestuje vzpomínkami svých předků, je zajímavý. Samozřejmě by mu slušela trocha dramaturgických úprav, protože takto je postava pouze v bezpečné roli pozorovatele. V tom není žádné drama ani emoce (což je ostatně jeden z důvodů, proč flashbacky vůbec nefungují). Nicméně svět asasínů a jejich stylizace do jakýchsi ochránců dobra skýtá ohromný potenciál. Nevím, nakolik ho rozvinuly samotné hry. Film však v jeho zpracování zklamal na celé čáře. Je to snaživá adaptace, ale chybuje v práci s postavami, v budování i vysvětlování zápletky, stejně jako ve využívání potenciálu akčních sekvencí. Při jejich sledování se člověk nezbaví pocitu, že tu o střih méně, tu o digitální efekt méně, a mohlo by to vše vypadat podstatně lépe. Dobrý film bohužel nedělá pár odkazů na úspěšnou herní předlohu. Oporou mu musí být kvalitní příběh a promyšleně napsané postavy. Ani jedno Assassin´s Creed nemá.
Co však má, je Blu-ray s výbornou zvukovou stopou. Osmikanálové DTS-HD MA exceluje hlavně v práci s hudbou. Kurzelův soundtrack má říz a tvoří jednu z mála světlých stránek filmu. V dynamickém DTSku se krásně rozptyluje do dramatického zvukového pole se skvělou kresbou celého frekvenčního spektra. V technicky precizním mixu se jedná o jasný highlight. Pokaždé, když se Kurzelova hudba rozezněla, vykouzlil mi spokojený úsměv.
To samé se bohužel nedá říct o obrazu. Není sice pochyb o tom, že Blu-ray odvádí svou práci dobře, ostatně video je prosté jakýchkoli kompresních artefaktů i při datově náročných scénách - a že jich je. Jenže obraz jako takový je bohužel dost ... hnusný. Většina filmu je utopena ve velmi tmavých prostředích, která jsou prezentována nekontrastním, do žlutých a hnědých tónů utopeným obrazem, jenž trpí necitlivými colour-gradingovými zásahy, špatnou stínokresbou a občas také barevným šumem. Aby toho nebylo málo, stínokresba, kontrast a kvalita černé jsou napříč filmem nekonzistentní, a to nejen mezi scénami, ale dokonce i v jejich rámci. I v exteriérech, které by měly být prosvícené, je Assassin´s Creed po jasové stránce záměrně přiškrcený, což vede k prezentaci, jež má k oku lahodící podívané opravdu daleko. Sem tam ji sice zachrání opravdu krásné detaily, i ostrost kresby je však jako na houpačce.
Dlouho jsem nezažil mainstreamový vysokorozpočtový film, který by vypadal tak špatně, nekonzistentně a svým způsobem i nudně. Soudě dle zahraničních recenzí se zdá, že v HDRku se Assassin´s Creed alespoň trochu probouzí k životu, to však nám, divákům, na jejichž trh Ultra HD Blu-ray nedorazil, není nic platné. Musíme se smířit s tím, co jsme dostali, tedy s Blučkem, které má ve 2D sice technicky precizní, ale vyloženě hnusný obraz. 3Dčko na tom zákonitě nebude o moc lépe - vzhledem k nízkému jasu se asi nebude jednat o kdovíjak příjemnou podívanou.
