Co je malé, to je hezké. I když je to jen další marvelovka
V recenzi posledních Avengers jsem psal, že sledovat filmy z produkce Marvelu je jako dívat se na seriál. Jednotlivé epizody jsou dražší a dražší, franšíza postupně nachází svou vizuální řeč, každý příběh vzniká jen proto, aby po něm mohl přijít příběh další. Není to výtka, spíš připomenutí, že marvelovky jsou součástí kolosu, který pevně svírá jednak Disney, jednak Kevin Feige, tudíž lze od série vedle přístupnosti a vypočítavosti čekat i jistou předvídatelnost. Ne po stránce děje, spíš po stránce obecných pocitů z těchto komiksových dobrodružství. Což znamená, že pokud se člověk u marvelovky dobře bavil jednou, je extrémně pravděpodobné, že ho do jisté míry zaujmou i další díly jednotlivých fází (nyní se nacházíme na konci třetí). Ant-Man a Wasp z této rovnice nijak nevybočuje.
Je zjevné, že Peyton Reed se na režijní pozici tentokrát cítí podstatně sebevědoměji, než když projekt přebíral po Edgaru Wrightovi, jenž odstoupil od jedničky krátce před začátkem natáčení. Díky tomu se přestal hledat v akčních sekvencích, ve kterých byly u prvního dílu znatelné stíny Wrightovy pre-produkce, povolil uzdu humoru, a všeobecně platí, že druhý Ant-Man pod jeho dohledem působí uvolněněji. Navenek se zdá, že je to vedle jistějšího Reeda také povolením Ruddových otěží. Představitel hlavní role se podílel na scénáři, přičemž je jasné, že měl na starost především divákovu bránici, kterou šimrá při každé příležitosti.
Koupí Blu-ray Ant-Man a Wasp na Blu-shopu podporujete vznik podobných textů
Vedle vtipných slovních přestřelek, mezi kterými vyčnívají především ty s nesmělým detektivem Randalla Parka, se scénář zaměřuje na rodinné hodnoty a přátelství všeobecně. Proto Ruddův Scott Lang žongluje s udržením skvělého vztahu s dcerou, záchranou firmy, kterou založil spolu s Luisem nezapomenutelného Michaela Peñi (jeho sekvence se sérem pravdy je jedním z komediálních vrcholů filmu), a hlavní zápletkou. Ta si stíhá odškrtnout všechny povinné položky: Záporáka s tragickou historií, silné ženské postavy, příležitosti ke stylové akci, osudovost, přitom vše drží v osobních rovinách. V duchu „menšího filmu“ se straní zachraňování světa a podobných velkolepých konceptů. Tedy pokud vynecháme alternativní mikrovesmír.
Překvapivé na druhém Ant-manovi je, s jakou suverenitou zmíněné kvality servíruje. Akce je zábavná i nápaditá, zároveň jí není zbytečně moc. Humor je dost možná nejmilejší ze všech dosavadních marvelovek, protože především díky přátelskému Ruddovi působí dojmem, že jde od srdce a je upřímný. Film se nesnaží být za každou cenu vtipný, což je úmorné například na všech Iron Manech. Humor tu vzniká přirozeně. Vlastně bych se nedivil, kdyby často pouhou komediální improvizací. Navíc díky hrátkám s měřítkem nepraská komediální bublina ani během akčních sekvencí. Suma sumárum, druhého Ant-Mana je potěšení sledovat.
Kapitolou samou o sobě je pak titulní Wasp. Hollywood se za dozvuků #MeToo a po úspěchu Wonder Woman snaží hledat silné ženské postavy. Občas je to bohužel za každou cenu naroubováno na film na jeho úkor. V případě Ant-Mana a Wasp to naštěstí neplatí, díky čemuž Wasp obstojí nejen jako side-kick, ale i jako plnohodnotná bad-ass, která už na rozdíl od prvního dílu hlavního hrdinu neučí – ona ho vyškoluje. Ant-Manovi tak zbývá role vtipného neumětele, jenž s dobrými úmysly kazí, na co sáhne. Kontrast mezi oběma superhrdiny nevytváří žádná pnutí, prostě slouží charakteristice postav, jejichž přítomnost na plátně díky tomu nikdy nepostrádá smysl. Není vynucená jen proto, aby vznikala jakási komediální, akční, nebo romantická dynamika. Situace je to svěží, neboť genderově bývají marvelovky podivuhodně nevyvážené. Vedle klukovských fantazií se tak mohou za sledování filmu rodit i ty dívčí.
Protože ruku na srdce, i díky lpění na rodinných hodnotách je Ant-Man více než kterákoli jiná marvelovka pohádkou. Neznamená to, že si film nemohou užít dospělí. Disneyovská korektnost, opatrnost a vypočítavost tu prostě dala vzniknout bezpečnému prostředí, které je ještě sterilnější než ostatní filmy série. Ono to nevadí. Díky hřejivému humoru a naprosto skvělé chemii hereckého ansámblu vznikl v těchto kulisách zábavný celovečerák, který se nemusí nijak zásadně zatěžovat centrální dějovou linií prvních tří fází MCU, a tak si blbne na vlastním komiksovém písečku, který je na rozdíl od elitního Avengers klubu přístupný i běžným civilistům. Ti ve své „maličkosti“ skrývají ve výsledku působivější příběhy než nějací bozi a polobozi, protože jsou nám v jádru mnohem blíže. Takže jim pak člověk o to víc fandí. Zvlášť, když jsou to všichni takoví sympaťáci.
Disney není konzistentní pouze v produkci, ale i v prezentaci na nosičích domácí zábavy. Díky tomu člověk tuší, že v půlhodině bonusových materiálů může čekat jen minimum upřímnosti. Místo té dostane nablýskané promo featuretty, jejichž výpovědní hodnota je strohá a míří především na budoucí diváky, ne ty, kteří už film viděli. Oněch třicet otitulkovaných minut je tedy zajímavých pouze občas. Například, když se mluví o vzniku kostýmu Wasp, nebo když dávají dokumentaristé nahlédnout na stavbu monstrózních kulis, případně když si člověk může pustit několik alternativních (a naprosto skvělých) one-linerů z camea Stana Leeho. Nejinformativnější tak zůstává Reedův audiokomentář, neboť režisér v něm udržuje kvalitní monolog po celou délku filmu a ke každé scéně je schopen doplnit zajímavé informace o jejím vzniku. Když si vzpomenu na mizerný komentář k Avengers, jejichž natáčení muselo skýtat mnohem více perliček, tak před Reedem smekám. Z jeho doprovodné řeči je cítit fanouškovské nadšení a zdá se být solidním vypravěčem.
Přepisu se musí nechat, že po technické stránce nabízí naprosto perfektní video. Vyžehlenou audiostopu se mi už nechce komentovat, protože bych opakoval mnohokrát řečené – buďme tedy vděčni alespoň za to, že není zas tak brutálně komprimovaná. Nicméně obrázek Ant-Man a Wasp nabízí perfektní. Ve všech složkách konzistentní, prostý barevného i chroma šumu, s výbornou ostrostí i drobnokresbou, bez jakéhokoli kompresního zaváhání. Jestli něco, ocenil bych bohatší barvy a lepší práci s kontrastem, ale i to je bohužel součástí jednotné vizuální řeči marvelovek. Stejně jako je vyžehlený zvuk, je tedy vyžehlený i obraz, jaksi bez charakteru. To se však bavíme o zdrojovém materiálu. Co do vlastností videa je Blučko bezvadné. Natolik, že bych ho označil za jeden z doposud nejlepších přepisů série.
Comments