Katalogové tituly na Ultra HD Blu-ray: Já, legenda

Upřímně, po přečtení zahraničních recenzí jsem nečekal, že bude rozdíl mezi letitým Blu-rayem a novým Ultra HD přepisem tak markantní. Lawrencova postapokalyptická sci-fi však překvapila. Pod dohledem nového formátu chytila druhý dech a okamžitě se zařadila na vrchol žebříčku titulů, které hodím všanc, až se bude někdo ptát, kde by mohl zpozorovat rozdíly mezi Full HD s SDR a Ultra HD s HDR. Nový přepis totiž vypadá podstatně lépe.

Poznámka: Všechny screenshoty v textu pocházejí ze standardní Blu-ray edice.

Je ale pravda, že srovnání s Blu-rayem není úplně fér. Jeho stařičký přepis totiž pochází z období, kdy se Warneři při masteringu ve Full HD ještě rozkoukávali. Film proto trpí přiškrceným datovým tokem VC-1 kodeku, jehož omezení se pak logicky rozrůstá jako rakovina do všech prvků vizuální prezentace od drobnokresby přes jas a kontrast po barevnou paletu. Obraz tak působí mdle, bez života a technicky zastarale.

Na druhou stranu v době, kdy disk vycházel, ho leckdo považoval nejen za zdařilý, někteří recenzenti se dokonce nebáli slov jako referenční. Standardy se samozřejmě se zlepšujícími se záznamovými i reprodukčními technologiemi posouvají, stejně jako naše namlsanost. Tudíž ono to srovnání vlastně fér je. Na Ultra HD Blu-ray totiž Já, legenda také vyšlo v prvních dvou letech formátu.

Jak to tedy Smithovi sluší s novým make-upem? Drobnokresba se oproti Full HD prezentaci nezlepšuje nijak zásadně, její percepce je ovlivněna spíš lepší definicí světla, než zlepšením ostrosti a přibýváním detailů. Ostatně postapokalyptická sci-fi s Willem Smithem byla, i když natáčení probíhalo na 35 mm, masterována ve 2k, tudíž v tomto ohledu byl s přimhouřením očka už Blu-ray dostačujícím přepisem. Ale rozdíly tu jsou. Do jisté míry jim pomáhá vedle malého nárůstu rozlišení a následného přepočtu také kvalitnější komprese. Zatímco na Blučku měknoucí obraz trochu voskovatěl, UHDčko žádné kompresní vady nejeví a díky tomu se může chlubit preciznějším přednesem, který zjevně ždímá z původního masteru každičkou poslední obrazovou informaci.

Koupí Ultra HD Blu-ray Dokonalého triku na Blu-shopu podporujete vznik podobných textů.

Nicméně i kdyby se Já, legenda na Ultra HD Blu-ray nacházela pouze v 720p, mohlo by vám to být jedno, protože opravdovou hvězdou večera je HDR grading. Dobře, trochu přeháním, nicméně tahle filmová one-man show se na Ultra HD Blu-ray skutečně přetavuje ve one-format show v režii širokého jasového spektra.

Nevím proč, možná díky přednesu Blu-raye, ale vizuály Lawrencovy sci-fi jsem si původně pamatoval jako nevýrazné: Zemité barvy s desaturovanou paletou, nízký kontrast, jemné svícení, scény utopené v šeru, i v denních exteriérech záměrně tlumená dynamika a pastelová světlokresba. Hned otevírací sekvencí (po titulcích s televizním zpravodajstvím) mě ale nový přepis vyvedl z omylu: Letecký záběr na postapokalyptický New York má ohromný dynamický rozsah, kontrast mezi světlou oblohou a stíny budov vytváří živý obraz plný jasových informací, které na původním SDR přepisu vůbec nejsou a které kreslí scénu úplně jinak. Zatímco na Blu-ray tento úvod působí jako nevýrazný trikový záběr, na Ultra HD Blu-ray se díky zásadně odlišné práci se světlem před divákem doslova otevírá trojrozměrné okno do Lawrencova fiktivního světa. Skoro se ten rozdíl chce přirovnat k pohledu na fotografii New Yorku a opravdovém přeletu nad vylidněným městem.

Právě tento rozdíl v jasových rozsazích je viditelný téměř v každé scéně. Pamětihodné jsou hlavně záběry hned v otevírací sekvenci, v jejímž rámci Robert loví divokou zvěř za západu slunce. Práce s ostrým protisvětlem tu vytváří působivé obrazy s velice silnými highlighty, které si zároveň zachovávají barevné informace i v místech, kde Blu-ray pouze šednul. Díky tomu slunce i obloha v každém záběru vytvářejí HDR kulisu, jejíž jasový výkon buduje trojrozměrnou scenérii, do které se člověk doslova ponoří. Se zvýšeným jasem jde navíc ruku v ruce pevnější kontrast a přesnější barevná reprodukce, které také zásadně posouvají líbivost Lawrencových obrázků. Všimněte si například nových barevných informací ve vysoké trávě, kterou Smith prochází právě na začátku filmu během lovu. Zatímco na Blu-ray působí políčko jako bez života, na Ultra HD Blu-ray je plné nejen hnědé a žluté, ale také bohatých odstínů syté zelené.

Když pak Smith pozoruje lví rodinu, která ho v lovu předběhla, v zadním plánu mezi domy prosvítá poslední denní světlo, slunce uličkou svítí přímo divákovi do očí. Zatímco na Blu-ray tato část scény vypadá spíš jako nažloutlý opar, na Ultra HD Blu-ray je perfektně definováno slunce a stupňující se odstíny žluté, skrze které jako by prosvítaly skutečné paprsky. Podstatně realističtější jsou pak i ostatní části scény včetně Smithovy tváře, která díky hlubším barvám i kontrastu působí jako živá.

Podobných scén, kde HDRko vyniká, je v Já, legenda překvapivě hodně. Občas je jeho intenzita možná až příliš vysoká, například když se Neville probere u sebe doma poté, co ho na molu zachrání Anna. Do newyorského bytu skrze okna prosvítá silné denní světlo, které se odráží od různých kovových ploch, rozmístěných prakticky po celém záběru. Je až obdivuhodné, jak velké množství odrazů o sobě na Ultra HD Blu-ray dá vědět. Odrazů, o kterých jste na jasově vyžehleném Blučku opravdu netušili. Nicméně zvlášť v této scéně je jejich ostrost možná trochu na hraně, i když osobně mi to nevadilo.

Když už jsem zmínil sekvenci s molem, je nutno vyzdvihnout, jak zásadně v ní zhutněla černá. Zatímco v SDR je kvůli zachování detailů každý záběr utopen v šedé, na UHDčku se ponoří do téměř absolutní tmy (tak intenzivní mimochodem není v žádné z ostatních nočních scén). Přitom v ní jsou skvostně vykresleny veškeré objekty a postavy v čele s „upírozombíky“, kteří vypadají realističtěji a není tolik znát, že se jedná o digitální postavy. Což je vzhledem ke stáří filmu obzvlášť obdivuhodné. HDRko nezachraňuje všechny trikové úpravy, nicméně lépe díky němu většina efektů vypadá.

To všeobecně platí o celém přepisu. Každičkému záběru HDRko vdechlo nový život, ať už po stránce barev, nebo po stránce jasové hloubky. Ne všechno zlato se samozřejmě třpytí. Najdou se obrazy, na kterých je vidět, že konverze sahá po obrazových informacích, které už existují mimo expoziční pružnost původních 35 mm materiálů. Například v oné otevírací sekvenci se tu a tam v obloze objevuje zvýšené množství zrna i šumu, které zkreslují jasové přechody v modré a jasně vyzrazují, že HDRko už vaří z vody. Takových záběrů je v Já, legenda jen pár, nicméně sluší se je zmínit.

Je to daň, kterou jsem za podstatně lepší podobu Lawrencovy sci-fi ochoten zaplatit. Na Ultra HD Blu-ray film ožívá způsobem, jaký jsem si popravdě nedovedl představit. Nádherný barevný přednes, fantastické highlighty, solidní, v případě scény na molu rovnou výborná černá a ohromné množství jasových informací, které jsme na Blu-ray vůbec neměli šanci vidět. Já, legenda se co do ostrosti a množství detailů zlepšila jen trochu, ale díky HDRku není pochyb, že takhle dobře film nikdy nevypadal. A vzhledem k tomu, jak hluboko v expozičních schopnostech původních materiálů loví, už je jasné, že lépe ani vypadat nebude.