- Štěpán Čermák
Blusletter (49/2022): Amazon má virtuální studio, Disney hloupé reklamy a Avatar falešné vHFR
Několik měsíců se snažím přijít se způsobem, jak Blu-space oživit.
"Tak prostě něco napiš".
Jasně ... jenže!
V hlavě se mi denně honí nápady na tuny textů, v tom problém není. Ale jelikož nemám klapku, jakmile se jednou o něčem rozepíšu, zabřednu do tématu na několik hodin. To nejde.
Protože sice tu všude najdete "reklamu" ve stylu "Blu-space je sponzorováno zisky obchodu Blu-shop.cz", jenže to není tak úplně pravda. Ty hodiny nad klávesnicí mi nikdo nezaplatí. Přitom hypotéka, děti, vždyť to znáte.
Co s tím? Odpovědí je zkracovat. Hodně. A najít nový způsob prezentace kratších textů. Takže to se mnou zkuste, představuji vám blusletter!
Co je proboha blusletter?
Každou sobotu vám jakožto čtenářům Blu-space.cz v e-mailové schránce přistane text se zajímavostmi ze světa filmových technologií, streamingu a audiovizuálního průmyslu vůbec. Občas to bude technicky náročnější, ale o to zajímavější. S přesahy do profesionální sféry. Takže se hodně naučíte.
Stejně jako na Blu-space se snažím přicházet s informacemi a komentáři, které jinde nenajdete. Nečekejte tedy generické novinky, Blusletter má mít přidanou hodnotu.
Aby měly texty co nejširší dosah, souběžně s e-mailovou distribucí bude Blusletter vycházet i ve formě článku na Blu-space. Čistě pro zachování hodnoty, dohledatelnost a čtenářovu možnost volby.
Proč tedy rovnou nepíšu články na Blu-space? Chci tu zachovat formát delších tematických textů a nespamovat čtyřodstavcovými hlody. E-mailový newsletter je ideální způsob, jak obsáhnout obojí a oslovit čtenáře okamžitě. Navíc sérii krátkých textů je snazší tvořit pravidelně.
Budu tedy rád za jakoukoli zpětnou vazbu! Odepisujte, zda se vám texty líbily nebo ne. Nebojte se připomínkovat. Můžeme o věcech diskutovat. Třeba mě v něčem opravíte. Třeba vás budou zajímat další detaily. Sem s tím.
Nezapomeňte newsletter sdílet. Máte známého, kterého by takové texty mohly zajímat? Odkažte ho, přihlásit se lze přímo na Blu-space.cz.
Tak jdeme na to: Co mě zaujalo v audiovizuálním průmyslu za 49. týden 2022?
Amazon potají vybudoval virtuální studio ve stylu starwarsáckého “Volume”
Kolem Amazon Studios je rušno. Minulý týden se jeho vedení rozhodlo zavázat k posílání většiny budoucí produkce do kin. Přitom původně měla filmová odnož e-commerce gigantu veškerou svou tvorbou lákat ke streamovací službě Prime Video.
Jenže časy se mění, SVoD už tolik nevydělává a těžce dotované streamovací služby musejí hledat náhradní zdroje příjmů. Pro Amazon Studios to paradoxně budou kina. Což je skvělá zpráva. Direct-to-streaming distribuční model totiž od začátku smrděl. Teď je jasné, že i ostatní studia začnou koketovat se starým dobrým “kino runem” a budou se vracet k separátním distribučním oknům, i když mírně upraveným. Poslat film do kin je totiž stále nejlepší způsob, jak vydělat peníze. A o ty jde především.
Že to v Amazonu s filmovou produkcí myslí vážně, dokazuje tajný projekt, na kterém pracovalo několik desítek lidí od roku 2020. V kalifornském Culver City vyrostl největší virtuální plac ve stylu “Volume”, tedy technologie, kterou proslavil Disneyho Mandalorian: Gigantická LED stěna se používá místo starého známého green screenu. Na obří “obrazovce” se promítá virtuální prostředí, a jelikož je displej synchronizovaný s kamerou, je schopen upravovat perspektivu právě pro účely perfektního záběru. Taková zpětná projekce na steroidech.
Výhod takového systému je hned několik: Odpadá komplikovaná postprodukce (i když tady umí být i komplikovanější, ale to jen když filmaři něco zkazí), film nebo seriál vzniká “in camera”, herci si připadají jako ve skutečném prostředí a nemusí si nic domýšlet, přitom se nacházejí na bezpečném a kontrolovaném placu. Navíc natáčení je podstatně rychlejší, levnější a v neposlední řadě logisticky méně náročné - v jedné vteřině může být scéna uprostřed Sahary, ve druhé ji lze přepnout do Dolomit.
Pro studia je zajímavá především ekonomika: Seriály i filmy mohou točit rychleji a levněji. V závislosti na ochotě producenta tak může vzniknout pořad s parametry blockbusteru za zlomkovou cenu. Nebo lze ušetřit na velkofilmu.
Technologie je samozřejmě v plenkách a její vznik i rozšíření popohnala jistá globální událost. Proto lze Volume v záběru, pokud člověk ví, po čem koukat, docela snadno identifikovat. Ale když ho tvůrci používají dobře, nerozeznáte virtuální prostředí od skutečné lokace. Volume je mimochodem důvod, proč valná většina Mandaloriana vypadala tak draze. ILM se na něm vyhrálo.
V Amazonu tedy ucítili trend, na který se vyplatí rychle naskočit. Zformovali novou produkční společnost Amazon Studios Virtual Production (ASVP) a do 32 000 metrů čtverečních velkého setu vystavěli 24 metrů širokou a 8 metrů vysokou LED stěnu z více než tří tisíc LED panelů. Na vše dohlíží více než stovka motion capture kamer. Uff.
Celý systém technologicky opřeli o - nepřekvapivě - AWS, tedy Amazon Web Services. Cloudová služba, která je páteří celého Amazonu (pokud jste si mysleli, že Bezosovi nejvíce vydělává B2B … pak jste se pletli), bude kromě výpočetního výkonu poskytovat také pokročilé backupové služby: Celá Stage 15, kde LED stěna vyrostla, bude systémově “camera-to-cloud”, tedy zde nasnímané hrubé materiály budou ihned on-line a přes AWS S3 Storage přístupné odkudkoli na světě pro okamžitou spolupráci na jejich postprodukci. ASVP navíc vyvíjí vlastní VFX asset management software, ve kterém se budou týmy moct pohybovat jako ve virtuální knihovně. Jinými slovy, Amazon staví kompletní virtuální infrastrukturu. Buďte si jistí, že další studia budou následovat.
Disney+ s reklamami se nevyplatí
Ve Spojených státech spustil Disney ad-supported verzi SVoD služby Disney+. Tamní launch lze považovat za precedens i pro ostatní trhy. Co si z něj můžeme vzít?
Pokud bude příští rok, kdy se “o reklamu zlevněný Disney+” objeví i v Česku, scénář vypadat stejně, pak:
Disney+ zdraží o cca 30% (ve Státech to bylo ze $7.99 na $10.99)
Za původní cenu zůstane pouze ad-supported verze
V jedné hodině pořadu uživatelé dostanou cca 4 minuty reklam
Videa budou dostupná bez Dolby Atmos
Za předpokladu, že se měsíčně podíváte na čtyři filmy a dvanáct epizod seriálu, napumpuje do vás Disney přibližně 68 minut reklam.
Když bychom měli zůstat u čísel, znamenalo by to, že si objednáním ad-supported D+ ceníte svůj volný čas na hodnotu 60 Kč za hodinu.
Jinými slovy, z uživatelského hlediska tahle služba vůbec nedává smysl.
HDMI je dnes 20 let. Čím je starší, tím větší zmatky kolem standardu jsou
Na den přesně před dvaceti lety vyšla první specifikace HDMI standardu. “Jeden kabel za všechny” byl z dnešního hlediska slaboch …
Datová propustnost 4.95 Gbps
1080p video (1920 x 1080) do 60fps
rec. 709 (SDR)
až osmikanálové LPCM
… Současná verze 2.1? Trochu jiná sranda
Datová propustnost 48 Gbps
až 10k video (10 240 x 4 320 !!!) o 120fps
až 32 kanálové audio
HDR, HFR, eARC, VRR, QMS, QFT, ALLM
Jestli vám polovina z těch zkratek nic neříká, nemusíte si připadat pozadu. HDMI specifikace totiž sice slibují všechna možná i nemožná udělátka jako Quick Media Switching, jenže jejich implementace je na výrobcích hardwaru.
Pokud si tedy pečlivý zákazník před pořízením nové televize načte, co všechno by mělo HDMI 2.1 umět - a pak půjde do obchodu s předpokladem, že televizor s HDMI 2.1 vstupem přesně to všechno zvládne, bude na omylu. Většina HDMi čipsetů zvládá jen některé funkce HDMI 2.1 standardu. Vyznat se ve schopnostech toho kterého přístroje je vyloženě nadlidský úkol.
Po dvaceti letech je tedy HDMI technicky mocný nástroj. Ale z uživatelského hlediska je nečitelný.
Avatar 2 ve variabilním HFR bez variabilního HFR
Na Blu-space jsem se široce věnoval variabilnímu HFR, ve kterém má do kin dorazit druhý Avatar. Jelikož je to úplně nová technologie, o které navíc skoro nikdo nepíše, nad některými detaily jsem musel spekulovat. Například nad tím, jak bude film ve vHFR variantě distribuován v rámci současných DCI standardů. Nakousl jsem, že by Cameron mohl Avatara poslat do kin v klasické HFR kopii, kde budou standardní 24fps scény v jakémsi 48fps kontejneru. Tak se jen chci pochlubit, že přesně to Cameron potvrdil:
“Podporují kina proměnlivou snímkovou frekvenci a přepínají v rámci filmu mezi 24 a 48 snímky za sekundu? Odpověď zní ne, prostě to běží při 48 snímcích za sekundu. V jakékoli části scény, kterou chceme mít při 24 snímcích za sekundu, proto obyčejně zdvojnásobíme počet snímků. A tak vlastně kina zobrazí stejný snímek dvakrát, ale divák to nevidí. V podstatě jen používáme jednoduchý hack k využití platformy pro vysokou snímkovou frekvenci, která již existuje.”
<Shameless plug> Někdo miluje vůni napalmu po ránu, já miluju, když si na Blu-space můžete užít obsah, který nikdo jiný nenabízí. </Shameless plug>
Mimochodem skvělá zpráva: HFR variantu komunikují i české multiplexy! Ani pro tuzemského diváka by proto neměl být problém najít si projekci s variabilním HFR. Jen bude, jak už naznačuji výše, označena “pouze” jako HFR. O té variabilitě totiž vážně skoro nikdo neví.
Každopádně jak podotýkám v odkazovaném textu, jděte na (v)HFR. Už v ukázkách vypadalo tak dobře, že se ho nebojím označit za nejlepší možnou podobu filmu. Ostatně i Cameron se nechal slyšet, že 3D HFR je jeho preferovaná verze. On k tomu teda dodal ještě HDR, ale takovou kombinaci žádné tuzemské kino neumí.
12 288 x 6 480 pixelů. To je 12k!
Valná většina digitální hollywoodské produkce doposud vznikala ve 2k (točit se mohlo třeba v 6k nebo 4k, ale následný mastering zpravidla končil na 2k). Až poslední dva roky pociťujeme trend nativních 4k masterů.
Bezpochyby ho stanovily vyšší nároky SVoD služeb - zatímco kina stále promítají především ve 2k, od streamingu si uživatelé zvykli očekávat Ultra HD. Například Netflix proto má 4k s HDR jako mandatorní minimum veškeré vlastní tvorby. S takto zvýšenou laťkou kvality se začínají srovnávat i ostatní studia.
K tomu je samozřejmě potřeba moderní hardware. Nové kamery od Arri, Sony, RED a Blackmagic neustále posouvají možnosti digitálního záznamu jak co do expoziční pružnosti, tak do rozlišení.
Například URSA Mini Pro 12k právě od Blackmagic ho vystřelila u svého Super 35 mm senzoru na neskutečných 12k. Kvalitu videa samozřejmě neurčuje pouze rozlišení, ale stejně musí nad takovými čísly každý geek trochu vrnět blahem. Vždyť to znamená 79 626 240 pixelů! V každé vteřině minimálně čtyřiadvacetkrát!
URSA Mini Pro 12k není úplně nová kamera. Zmínku v blusletteru si vysloužila proto, že jsem na stránkách Blackmagicu narazil na parádní knihovnu materiálů točených právě na tuhle bestii. V oficiální galerii si můžete postahovat ukázky videí točených majitely URSA Mini Pro 12k a k těm si rovnou načíst veškeré technické detaily z natáčení. Jen pozor, i pár vteřin hrubých materiálů z takové kamery může mít několik giga. Za protažení internetové přípojky to ale stojí. I downsamplovaný do 4k totiž materiál z “ursy” vypadá skvostně.
Diskuze k článkům se na Blu-space přesunuly přímo do diskuzního fóra. Své názory, komentáře, připomínky nebo cokoli k tomuto textu proto publikujte ve vlákně "Blusletter 49/2022".
