X-Men: Apokalypsa funguje v rovině osobních příběhů, jinak se filmu podlamují nohy

Bryana Singera bychom mohli díky úspěchu a kvalitám prvních dvou dílů X-Men považovat za otce moderních komiksových adaptací. Tedy za člověka, kterému můžeme poděkovat nejen za všechny X-Men, ale nepřímo také za Spider-Many, Hellboye, Watchmen, Kick Ass, za marvelovky v čele s Hulkem, Iron Manem, Thorem a Captainem Americou, do jisté míry možná i za Nolanovy Batmany nebo Justice League pokusy Warnerů. Nebýt mutantů a Singerova geniálního zpracování látky, pravděpodobně by se žádný z výše zmíněných blockbusterů nedožil odklepnutí a komiksoví fanoušci by i nadále byli odkázáni pouze na stránky sešitů.

Singer byl s čestnou výjimkou Rattnerovy trojky přítomen u všech dílů mutantích dobrodružství. Pokud ne jako režisér (1,2,5,6), tak jako producent (4). Navíc se motal i kolem prvního Wolverina. To už je slušná štace, která snad krom Feigeovy produkce marvelovek nemá obdoby. Dají se z ní tedy při troše snahy vypozorovat trendy, stejně jako Singerův filmařský vývoj ze specialisty na dramata (Obvyklí podezřelí, Valkýra, Nadaný žák, svým způsobem i ony první dva díly X-Men) v blockbusterového střelce, jehož talent se utápí pod tlakem studia a který nezvládá korigovat trikové orgie (Jack a obři, X-Men: Apokalypsa). V jádru možná zůstává jedním ze vzácných režisérů, kteří kladou důraz na vývoj postav a dokážou umě pracovat s jejich motivacemi. Na X-Men ale zvlášť díky Apokalypse můžeme zpozorovat drobnou odchylku: Singer přestává být v práci se svými hrdiny důsledný. Příběh si nechává "nabourávat" pomyslnými požadavky moderního blockbusteru, které upřednostňují velkolepou destrukci když už ne galaktického, tak alespoň globálního měřítka. Světe div se, jeho filmům díky tomu dochází šťáva.

Pořád jsou tu momenty, kterými režisér dokazuje, že má pro své hrdiny ohromný cit. Například když opětovně uvádí Jean se Scottem, jejichž pouto bylo pro první trilogii katalyzátorem. Jejich mladé verze Singer představuje novému publiku, avšak pracuje s nimi jako někdo, kdo tyto hrdiny dlouhá léta zná, rozumí jejich problémům, a dokáže zachytit podstatu vztahu už v zárodku. I díky tomu "oťukávačka" obou mutantů sice působí jako většina teenagerských romancí, zároveň je ale svým způsobem okouzlující.

Ještě lepší příklad Singerova talentu při práci s postavami, které se bez vlastního zapřičinění ocitnou na okraji společnosti a nechávají se tam zmítat démony, je k nalezení u pravděpodobně nejzajímavějšího charakteru celé ságy, u Magneta. Singer jeho novému civilnímu životu věnuje docela solidní množství času. Že takto trávené chvíle z vypravěčského hlediska fungují, poznáte snadno: K Erikovi a jeho novému "nemutantnímu životu" se budete chtít vracet více než k mladým X-Men nebo k hlavnímu záporákovi. Singer tím samozřejmě pouze kypří půdu k zasetí druhé části dramatického oblouku, kde Erika definitivně zlomí. Když ale po zhlédnutí jednoho z nejdražších blockbusterů léta nejraději vzpomínáte na krátké chvilky, v nichž jste se mohli postavám dostat pod kůži, je to jasný ukazatel Singerovy schopnosti udržovat hrdiny zajímavé i přesto, že je známe téměř celý svůj divácký život.

Pak je škoda, že podobně silné momenty film nepitvá o něco déle. Ještě větší škoda je však souběžně vznikajícího kontrastu: Zatímco hlavním postavám se ve většině případů Singer věnuje dostatečně, což je při jejich počtu docela obdivuhodné, na druhé straně spektra stojí postavy vedlejší, jejichž přítomnost nejsou scenáristé ani režisér schopni odůvodnit. Dalo by se to navíc říct o všech záporácích. Zatímco u Apokalypsy (nebo Apokalypsa?:)) člověk nehledá žádné pádné důvody pro jeho činy, protože plynou z jeho samotné podstaty, u přisluhovačů jsou motivy přerodu v antagonisty nesrozumitelné.

Asi nejvíce to odnesla Psylocke. Co její postava v příběhu dělá a proč si ji Apokalypse zvolil, je stejně nehmatatelné jako její vývoj. Skoro se chce říct, že ji tvůrci do příběhu "vlepili" bez rozmyslu, pouze jako marketingové pozlátko, jehož sexy křivky by mohly přilákat do kin o pár tisícovek diváků více. Což Olivii Munn jistě lichotí, na druhou stranu je to tah, který byste obzvlášť od Singera nečekali. Svým způsobem přítomnost takové postavy ve filmu podtrhává vše, co je s Apokalypsou špatně. V jádru se jedná o film, jenž citlivě pracuje s lidskými hodnotami a posouvá vztahy známých mutantů zase o něco dál. Jenže se potýká s tím, co ubližuje všem blockbusterům: Producenti žijí v domnění, že současné velkofilmy se musejí navzájem trumfovat v měřítku, v destrukci a v přitažlivosti pro teenagery. A tak navzdory jasným důkazům, že X-Men, stejně jako vlastně jakékoli jiné superhrdinské filmy fungují nejlépe v civilních momentech, se šesté mutantí dobrodružství zaměřuje na apokalypsu (s malým "a"), jejíž důsledky s divákem paradoxně ani nehnou. A to už během jejího začátku docela jistě padly statisíce lidských životů. Jestli měl někdo problém se Supermanovou konfrontací Zoda v ulicích Metropolis, je úsměvné, že se neozývají hlasy, které by zatracovaly Magneta. Singer ho možná do polohy zlomeného záporáka dostává chytře, ale zpětné přetvarování v klaďase je až příliš hladké na to, že pár minut před tím Erikovým zapřičiněním málem skončila lidská existence (již poněkolikáté).

Magnetova oscilace mezi protagonistou a antagonistou je stálým motivem všech x-meních filmů. Je to jeden z nejzajímavějších prvků mutantího univerza. Ono nalomené přátelství, nebo spíš vzájemný respekt, který Singer mezi Magnetem a Profesorem X tak pečlivě nalinkovává, skoro hřeje u srdíčka a vzbuzuje nečekanou satisfakci. Ale ačkoli funguje již mnoho let, tvůrci by se od této dynamiky měli oprostit. Série se dodržováním šablony "skorohodný Magneto je na chvilku zlý, pak to vyžehlí a Profesor X mu dá ještě jednu šanci" začíná opakovat, čemuž samozřejmě nepomáhá fakt, že se resetovala časová linie a některé události by se mohly časem dít znovu. Série X-Men si v nové trilogii pečlivě připravuje podloží pro dlouhodobé působení mladší verze starého známého týmu. Ale paradoxně by jí více než to slušel kompletní restart. Matthew Vaughn ho načal skvělým čtvrtým dílem, Singer ale sérii spíš vrací do starých kolejí a přes veškeré své kvality jí spíš ubližuje, protože zjevně nemá nic nového, co by jí mohl přinést.

Platí to i o akčních sekvencích. Ty vypadají relativně dobře, když Singer sám sebe vykrádá (další slow-mo porno s Quicksilverem). Ale jakmile by měl přijít s něčím novým, strašně zjevně mu dochází nápady. Jen si porovnejte Nightcrawlerův úvod v Bílém domě na začátku X2 s jeho úvodem v kleci v Apokalypse. Nebo Wolverinovo běsnění v přehradní hrázi na konci dvojky s jeho cameem tady v šestém dílu. A tak dále. Zatímco dříve Singer přišel s pamětihodnou akční scénou snad v každé páté minutě, v šestém dílu už vás přes veškeré megalomanství zaujme jen stěží. Na čemž je nejhorší, že filmu velmi prudce kolísá kvalita digitálních efektů - u moderního blockbusteru neodpustitelné. Docela působivé trikové sekvence jako destrukce měst nezaujmou, protože jsme je viděli nesčetněkrát. Když jim pak předchází několik dlouhých scén na jakémsi skalnatém vrcholku, ze kterého smrdí papundekl a který by mohl být otištěn v učebnicích jako ostrašující příklad, jak netočit před greenscreenem, člověk se jen diví, kam mohly všechny ty dolary zmizet. No a hlavně trpí, protože ona naklíčovaná scéna má tvořit podloží pro první vyvrcholení filmu - její mizerné zpracování podrývá už tak slabé finále.

Apokalypsa není špatný film. Ale jaksi zapadl do průměru. To je pozice, na které X-Meny nikdo vidět nechce. S přihlédnutím k faktu, že momentálně jsou mnohem atraktivnější sólovky jako Deadpool nebo v prvních ukázkách slibně vypadající Logan, by se možná na patřičných místech vyplatilo zapřemýšlet o tom, jestli šestým dílem sérii neopustit - ač sebeotevřenější - a nevydat se úplně jinudy. Protože minimálně pod Singerovým vedením mutantům dochází síla. Místy působí mdle, místy zas přeplácaně. O zmatcích, které způsobil restart časových linií, ani nemluvě. Mnohem raději než na to, jak tým mladých mutantů opět zachraňuje planetu, bych se podíval třeba na sólovku Magneta. Protože jestli nás dosavadní díly X-Men něco naučily, pak že série stojí na třech silných postavách. Na Wolverinovi, ten je schopen utáhnout vlastní film (a dokonce si vyprosit dva další, když se první zářez nepovede). A na Profesoru X s Magnetem, v obou trilogiích geniálně ztvárněných Stewartem s McKellenem a McAvoyem s Fassbenderem. Všichni ostatní hrdinové, ač sebemocnější (Jean) nebo sebevíc protlačovaní (na Mystique je strašně moc znát, že dostává tolik prostoru jen díky obličeji Jennifer Lawrence), hrají druhé housle. Jejich přítomnost na plátně se pak vlastně zdá úplně zbytečná.

Šesté mutantí dobrodružství vychází na Blu-ray ve 2D i ve 3D verzi, a ačkoli jsem se jako vždy věnoval pouze 2D prezentaci, nutno podotknout, že v kině X-Menům jako jednomu z mála nativně stereoskopicky točených filmů 3Dčko náramně slušelo. Mělo tendenci zakrývat kolísavou kvalitu digitálních efektů a moc pěkně pracovalo s vrstvením scény. Singer navíc 3D verzi preferuje, pokud tak tedy můžete film zhlédnout, měli byste.

Už jen proto, že ve 2D X-Men vzbuzují rozpaky. Nemůže za to Blu-ray jako takový, i když i ten při pozorném sledování nachytáte na švestkách - ve dvou záběrech jsem si všiml drobné pixelizace. Bylo to v krátkých střizích a než jsem se vzpamatoval, byly pryč. Je to však něco, co by se moderním filmům na Blučku dít nemělo. Nicméně problém je především v již zmiňovaných digitálních efektech. Je to s nimi jako na houpačce - jednou digitální iluzi CGI umělcům sežerete i s navijákém, hned vzápětí film vypadá jako nízkorozpočtový hokus pokus (všimněte si například záběru levitujících kontejnerů v přístavu při koláži Magnetovy globální destrukce). Občas jim měkne kresba, chybí jim barevná hloubka a tridimenzionalita a separují se od živých herců. Tak drahému filmu by se nic podobného dít nemělo a je to škoda, protože místy slabá trikařina degraduje celé finále na úroveň omalovánek.

Každopádně veškeré takové nedostatky vyvažují komorní scény s živými herci, v nichž se digitální kamera Newton Thomase Siegela prezentuje zabijáckou ostrostí a ohromujícím smyslem pro detail. Je to otřepaná fráze, ale občas jsem opravdu měl chuť začít hercům počítat kořínky vlasů. Právě takové záběry potvrzují, že Blučko je extrémně silné v kramflecích a veškeré technické nedostatky můžeme přisuzovat rovnou zdrojovému materiálu (všimněte si například šumu hraničícího s rozpadem v záběrech z onoho klíčovaného skaliska před finále - objevuje se v tmavších částech pozadí tam, kde klíčovaná scéna přechází v kulisy). Disk jako takový odvádí výbornou práci jak při kresbě, tak při zpracování highlightů, stínů, i barev. Ty sice nemusejí sednout každému (osobně považuji color grading v lesní scéně s Magnetem za vyloženě hnusný, stejně jako nepřirozeně oranžové jasové špičky v Egyptě), ale není pochyb, že Blu-ray do puntíku splňuje to nejdůležitější - zprostředkovává film přesně tak, jak vypadat má.

Platí to i o zvuku. Sice nemám pro jeho popis schované superlativy, ale rozhodně ho můžete zařadit mezi nadprůměr. Mix předvádí pomyslný blockbusterový standard. Tedy nebojí se opřít ani do surroundů, ani do subwooferu. Nemá problém s dialogy, ani s (krom úvodních motivů dost nevýraznou) hudbou. Jen nedisponuje žádnými pamětihodnými sekvencemi, které by vás vyloženě zvedaly ze sedaček. To ale není podmínkou kvalitního přepisu. Ten je v případě X-Men technicky bezchybný.

Radost by vám měly udělat i česky otitulkované bonusy. Tedy některé. Ze solidní nálože vystřihaných a alternativních scén (rovnou 23 minut!) stojí za zmínku jediná: Koláž návštěvy mladých mutantů v obchoďáku. Ostatní nejen že jsou zbytečné, jak tomu u vystřižených scén bývá. U těch alternativních jsem dokonce občas nebyl schopen poznat rozdíl oproti původním. Video z dotočné a nepovedené záběry také nejsou nic, co byste nemohli přeskočit. Vedle audiokomentáře však veškerým bonusům vévodí výtečný film o filmu Odhalená Apokalypsa, který na poli více než šedesáti minut mapuje kompletní produkci.

Je to jeden z těch dokumentů, na kterých si tvůrci dali opravdu záležet, a tak provádí vznikem nových X-Men už od castingu (kde se mimo jiné můžete podívat i na castingové zkoušky Jean se Scottem) přes kostýmy po natáčení konkrétních scén. Hodně prostoru dostane například ta s Quicksilverem, kterou tým Johna Dykstry rozebere do posledního políčka. Je to vskutku vyčerpávající podívaná s hromadou pohledů za kulisy, jež prozradí i některé slabiny filmu (Singer otevřeně přiznává, že Psylocke dosadili na poslední chvíli). Uzavírá tak velice povedenou edici, jejíž nejslabším článkem je paradoxně film jako takový.