Americká reportérka osciluje mezi komedií a dramatem. Žánrová nerozhodnost jí ubližuje

"Tina Fey vás rozesměje, až to bude bolet", uvádí přední strana Blu-ray obalu v citaci Petera Traverse z Rolling Stones, a naráží tak na dost možná největší problém filmu. Ačkoli se nás marketingová kampaň snažila přesvědčit o pravém opaku, Americká reportérka ve svém jádru vůbec není komedie. Většina diváků přitom bude k filmu přistupovat právě jako k něčemu, co by mělo pošimrat jejich bránici. Vždyť Tina Fey je jeden z nejznámějších amerických komiků. Když ji na plakátu postavíte do rozverného postoje a donutíte ji k lišáckému úsměvu, docela jasně tím naznačujete, že film bude stát právě na jejích komediálních schopnostech. On se tak ze začátku dokonce tváří, když se sem tam pokouší o vtipné gagy. Nenechte se ale mýlit, Americká reportérka možná zabředává do nemístného humoru, žánrově se ale přibližuje spíš dramatu.

Což je docela těžké vstřebat. Scénář vám to neulehčí. Neodpouští si záchvěvy slabého humoru, člověk proto v napětí čeká, kdy se konečně film rozjede a vypustí záplavu skečů. Tenhle moment však nikdy nepřijde. Místo toho se Americká reportérka s přibývající stopáží snaží o vykreslení novinářky Kim Baker jako někoho, kdo se, jak už tomu tak bývá, nechal pohltit svou prací. Co tedy ze začátku vypadalo jako krátký "výlet" do Afghánistánu, se změnilo v několikaletou reportérskou štaci, během které se pro Kim z Afghánistánu stal druhý domov. Americká reportérka se snaží o jasný vývoj postavy od člověka, který na pozici válečného reportéra rozhodně nemá co dělat, po odvážnou - i když možná trochu pošetilou - zpravodajku, pro kterou se z práce stala závislost, a která pro pořádnou reportáž udělá téměř cokoli.

Ten vývoj je docela srozumitelný, ale má několik problémů. Kim je do Afghánistánu vržena hned v úvodu a divák se s ní nemá čas seznámit. Trvá tedy poměrně dlouho pochopit, proč potřebovala tak radikální změnu (a vlastně to musí sama doslovně vysvětlit). Stejně tak je nesrozumitelné, kam vypravěči míří. První hodinu a půl se totiž ve filmu téměř nic neděje. Nedochází k žádným posunům příběhu a pokaždé, když už se zdá, že by film mohl odkrýt karty a přiznat příslušnost k válečnému dramatu, zazní nějaká rádobyvtipná poznámka, nebo se objeví postava doslova s rysy karikatury (Alfred Molina), která celý koncept rozbije.

Je to škoda, protože občas Americká reportérka působí dojmem, že by mohla tnout do živého. Třeba když si Kim začne uvědomovat, že z práce se pro ni stala posedlost, již není schopna kontrolovat. Ale stejně jako ve všech ostatních případech, i v takových chvílích vývoj postav i příběhu naruší nesympaticky absurdní humor (například dramatičnost rozhovoru Kim s jejím překladatelem, který už se s ní bojí spolupracovat, neustále nabourávají Kiminy zbytečné poznámky). Možná by se dalo argumentovat, že se Kim snahou o humor brání tvrdé realitě. Z příběhu to však nevyplývá. Tahle rozháranost scénáře navíc ubližuje i ostatním postavám. Tu Alfreda Moliny už jsem zmínil, pokračovat bych mohl přes hrdinku Margot Robbie, jež se uvede tím, že chce ošukat Kiminu ochranku, nebo charakter Martina Freemana, který stejně jako generál Billyho Bob Thorntona až příliš dlouho působí dojmem nastaveného šáši.

Přitom právě Freeman v Americké reportérce dokazuje, jaký je herecký chameleon. Jeho neohrožený cynický frajírek možná ze začátku - stejně jako bohužel i ostatní postavy - působí jako podivná karikatura, kterou člověk nechce první minuty její přítomnosti na plátně brát vážně. Ale je tu skvělý.

Tak je to v Americké reportérce se vším. Člověk prostě neví, jak ji uchopit. Zda se snažit smát slabému humoru, nebo ho ignorovat a věnovat se zbytku příběhu. Děj i postavy jsou tak odtažité, že si k nim nelze vytvořit kloudný vztah. Přitom poslední půlhodina a závěr obzvlášť se pokoušejí dostat Kim pod kůži. To už je ale pozdě, a tak Americká reportérka zanechává pachuť promarněné příležitosti natočit solidní drama se silnou ženskou postavou. Místo toho jsme dostali vleklou, žánrově neukotvenou a vypravěčsky nedotaženou adaptaci knihy, jejíž námět na celovečerák nestačí.

Blu-ray je veskrze průměrný. Když se pohybuje ve světlých exteriérech, nemá problém udržovat si konzistentní kontrast, barvy, ani ostrost. Vypadá dobře. Jakmile však dojde na záběry nočních scén, odhaluje přepis limity záznamové techniky, když jednak silně šumí, jednak měkne jeho kresba, jednak ztrácí kontrast a nabývá mizernou černou (nebo spíš šedou). Ačkoli film v nočních scénách nedokáže vytvořit opravdu tmavé odstíny, slabý je i ve stínokresbě, což je kombinace nedostatků, která vede ke mdlým obrazům bez špetky života. Blu-ray Americké reportérky navíc tíhne k odhalování limitů kodeku. Sice nevykazuje kompresní vady jako macroblocking nebo barevný banding. Známky komprese jsou ale (paradoxně na denních záběrech) často zřetelné a připomínají, že i když může být přepis udělaný výborně (a že ten Americké reportérky vlastně je, jen přenáší nedostatky zdrojového materiálu i do našich obýváků), pořád se ve své podstatě jedná o kompresi, jež má své limity. Americká reportérka umí vypadat dobře, ale stejně dobře ony limity odhaluje.

Obraz doprovází zvuk v DTS:X a i při poslechu na pouhém šetikanálu umí divy. Mix je nezvykle hlučný a silně tíhne k přetěžování surroundů, což vede ke překvapivě dramatické zvukové kulise. I běžný hudební doprovod, který jsme zvyklí vnímat především z předního plánu, se v podání tohoto mixu silně ozývá i ze zadních kanálů. Diváka doslova objímá. DTSko navíc dělá vše proto, aby zdůraznilo prostředí, ve kterém se postavy pohybují. Na jednu stranu to vede k opravdu skvělé iluzi zasazení do scény, na stranu druhou pak v hlučném mixu trochu strádají dialogy. Ty jsou o něco tišší, než je zvykem, a i když je jim vždy rozumět, na rozdíl od zbytku zvuků jim chybí vzdušnost a údernost.

Česky otitulkované bonusy vás zabaví na půl hodiny. Tedy pokud máte půlhodinu nazbyt. Film o filmu krom několika drobností (třeba že štáb použil asi pět tun prachu, který neustále rozfukoval po placu, nebo že dohromady kostymérky připravily asi osm tisíc kostýmů, čemuž se mi nějak nechce věřit) nemá co říct. Z natáčení žádné zajímavosti neprozradí. O moc lepší to bohužel není ani se zbytkem materiálů. V pětiminutovce o Kim Baker se dozvíte, co Tinu Fey k roli dovedlo a samozřejmě se setkáte se skutečnou Kim. "Zakotvený v realitě" během dalších pěti minut rozebírá vojenskou výpravu (vrtulníky, Humvee a podobně), což je ze všech materiálů asi nejlepší zářez. Dalších pět minut o tom, jak se točila afghánská svatba, zaujme asi jen něžné pohlaví. Zbytek materiálů pak už ani nestojí za zmínku.