Hardcore Henry je videoherní šílenost. V dobrém i ve špatném slova smyslu

Vlastně je zvláštní, že s tak jednoduchým konceptem někdo nepřišel už dávno. Sice by se našlo několik krátkých pokusů (vzpomenete si například na filmový Doom?), prvenství si však připsal až Hardcore Henry - jedná se o první mainstreamový film kompletně odvyprávěný z pohledu první osoby. V době GoPro kamer, selfíček a YouTube kanálů, které jsou first person videí plné, je pro diváka snazší přizpůsobit se tak neobvyklému konceptu. Čistě proto, že se s ním setkává relativně často. Možná jsme tedy museli k přijetí a vzniku Hardcore Henryho "dozrát". Naučit se považovat jeho vizuální řeč alespoň částečně za normální. Protože sledovat roztěkaný záznam akce z pohledu hopsajících kaskadérů je v celovečerní formě docela náročná disciplína. Nemusela by sednout každému.

Co od Henryho čekat, víme už po prvních trailerech, ba co více, po prvním testovacím videu s podobně příznačným názvem Bad Motherfucker, ze kterého se stal ohromný hit YouTube a jež vedlo ke crowdfundingu celovečeráku. K Henrymu je potřeba přistupovat právě se znalostí této historie: Jedná se o fanouškovský projekt generace, která odrostla na akčních filmech osmdesátých a devadesátých let a již začala v tvůrčích počátcích tvarovat svoboda internetových videí a snadná dostupnost profesionálních produkčních nástrojů. Neříkám, že je to něco špatného. Jako diváci byste se však měli připravit na fakt, že sledování Hardcore Henryho je jako sledování YouTube playlistu nejšílenějších POV videí. Je to zábava, ale rychle omrzí.

Nicméně je fajn, že se tvůrci nenechali svazovat konvencemi nebo nějakými předpoklady. Takže proč se trápit s vymýšlením děje a postav, které jako by nevypadly z vlhkých snů pubertálních pařanů? Bionický voják? Flák tam s ním. Blonďatý superzáporák se schopností telekineze? Jasně, proč ne? Příběh? Ale no tak, tím se nebudeme zatěžovat. Krev? Hodně. Myšlenka? Ehm, díky, ne. Takže o co půjde? Inu, o cestu z bodu "A" do bodu "B". Na začátku by mohl být supervoják se ztrátou paměti, ne? To zní originálně. A ten ... se bude snažit zachránit unesenou přítelkyni. Jasně! "A" i "B" bychom měli. Co se bude dít mezi tím? Děláte, jako byste nikdy nehráli FPSko. Bude se hodně střílet, dojde k hromadě výbuchů, zemře strašně moc anonymních vojáků a na konec rychle přilepíme "nečekaný" twist, aby člověk neměl dojem, že je vše až příliš přímočaré.

Jenže právě v té přímočarosti se skrývá kouzlo Hardcore Henryho. Jakmile přistoupíte na jeho hru a nebude vám vadit, že například postavy Sharlto Copleyho na hlavního hrdinu doslova vyskakují jak nějaká herní nápověda (občas jsem si vzpomněl na seznamování s Microsoft Word, kde na člověka v nouzi z pravého dolního rohu neustále vykřikoval Pan Sponka), uvolníte se a vzdáte se všech požadavků, které na celovečerní filmy máte, existuje docela vysoká šance, že se budete dobře bavit. V mém případě takové odevzdání se vedlo k několika usnutím. Ale dokážu si představit, jak si film spousta lidí užije. Je to hyperakční adrenalinová jízda, která nedává vydechnout sobě ani divákovi. Copley je tu ve všech svých rolích (ano, je jich více) naprosto skvělý a zjevně se při jejich ztvárnění náramně bavil. Co na tom, že Hardcore Henry při pokoušení pomyslných hranic filmové akce upadá do monotónního opakování těch samých modelů (hrdina potká záporákova posluhovače a utká se s ním), jen v jiném kabátu (tentokrát při tom udělá dvojité salto s trojitým vrutem). Hlavně, že je to zábava na úrovni oněch YouTube klipů.

Asi je na to pozdě, ale nechci znít, jako bych Hardcore Henryho vyloženě nenáviděl. Problém je, že jsem se upřímně bavil jen jednou, a to při sledování sekvence, jež byla už před uvedením filmu známa právě z YouTube (útěk z Copleyho laboratoře někde ve třech čtvrtinách filmu). Naishullerův tým sice neustále přichází s novými způsoby, jak zpestřovat omezený vizuální rejstřík first person pohledu - skoky, pády, střelba, rvačky s pokaždé jiným zakončením, a podobně. Těžko se však vymaní z upadání do stereotypu a z prvoplánovosti, která je místy až ubohá - staví diváka doslova do kůže neohrozitelného anonymního supervojáka a dává mu vlastníma očima nahlédnout, jak vypadá přestylizované zabíjení jiných lidí. Je to fajn jako atrakce. Tedy asi. Ale ne jako film, který bych doporučil známým, rodině, nebo čtenářům.

Po technické stránce se těžko hodnotí Blu-ray jako takový, aniž by se člověk pozastavil nad zdrojovým materiálem. Hardcore Henry byl točen na GoPro Hero 3, což jsou spotřebitelské action camy, které co do kvality záznamu značně zaostávají za profesionálními zařízeními. Hero 3 sice má 4k čip, v rozumných frameratech však umí zaznamenávat pouze ve Full HD nebo ve 2.7k. To mimo jiné znamená, že se bez DNR nedá eliminovat digitální šum malého čipu (šlo by to, kdyby se například do Full HD downscalovalo ze 4k). Připravte se tedy, že jakékoli scény mimo exteriéry jsou občas trochu, občas opravdu brutálně (noční klub) zašumělé. Obraz má nekonzistentní kontrast a nízký dynamický rozsah, což vede k přepalům v highlightech, slabé stínokresbě a k nízké plasticitě. Vlastně byste si mohli vymyslet jakýkoli neduh digitálního záznamu na malý čip a tady ho s jistotou najdete.

Ba co hůře, GoPro neumí nekomprimovaný záznam. Už hrubé materiály z placu tedy musely nést známky komprese. Na Blu-ray se to projevuje macroblockingem v datově náročných scénách (jako právě ta v nočním klubu). Ostatně co čekat od kamerky, která se člověku vejde do kapsy. Žádná sláva se nekoná ani v ostatních disciplínách - ostrost úměrně klesá s ubývajícím světlem, pleťovky si dělají, co se jim zachce a barevný rejstřík je značně omezený. Občas se objeví záběry, které vypadají opravdu dobře (přísahal bych, že flashbacky s Timem Rothem se točily na jiné kamery), převládají však ty slabé až opravdu mizerné. Nicméně všechny výše zmíněné nedostatky se částečně ztrácejí v rychlém pohybu.

Zvuk je ... patřičně hlučný. Dialogy mají nekonzistentní úrovně, akustiku i dynamiku. Hardrocková hudba se někdy pohybuje na hranici zkreslení. Je to tak trochu punk - a nemluvím o žánru. Na druhou stranu zvukaři se ze všech sil snažili vytvářet zvukovou kulisu i mimo záběr, aby diváka trochu ukotvili ve scéně. Kulky sviští všemi směry a šestikanálové DTS-HD MA je opravdu zábavné. Ale je to podobné jako s obrazem a vlastně i s filmem. Jedná se o atrakci, která pobaví, avšak neoslní. Hardcore Henry má spousty momentů, ve kterých se zvukaři opravdu vyhráli. Ani jeden si ale týden od projekce nepamatuji. O těch nejlepších mixech bych přitom mohl vyprávět i po několika měsících.

Bonusy český Blu-ray nemá žádné. Zámořští sběratelé na disku dostali vedle filmu sedm minut vystřižených scén, čtvrthodinový pokec režiséra a Copleyho s fanoušky a dva audiokomentáře. Pořádný film o filmu tedy dost možná ani nevznikl a pokud ano, zůstal pohřben v archivu pro budoucí edice.