- Štěpán Čermák, Petr Semecký
Blu-ray revize #2: O čem jsme nestihli napsat a co byste si neměli nechat ujít
Letní prázdniny klepou na dveře a obývák je při aktuálním počasí pravděpodobně nejhorší místo, kde trávit volný čas. Přesto jsme si našli čas na druhou Blu-ray revizi, tedy kratší pohled na ty edice, kterým jsme se v předchozím půlroce nestihli věnovat a přesto bychom Vám je chtěli doporučit, nebo Vás o nich alespoň zpravit.
Český trh je sice maličký, přesto není snadné držet s ním krok. Během prvních šesti měsíců tohoto roku jsme připravili šestadvacet recenzí Blu-rayů (všechny najdete v příslušné sekci), první revizí jsme jich sfoukli ještě šest, ale jelikož to stále není vše, co nám prošlo pod rukama, v následujících řádcích nabízíme další krátká poohlédnutí.
Everest
Po technické stránce jedno z nejpovedenějších Bluček tohoto roku těží jak z velkolepých scenérií, točených na Arri Alexu ve 3.4k a na RED Epic Dragon v 6k, tak z dramatického zvukového mixu, jehož agresivní Dolby Atmos stopa burácí občas až děsivě.
Impozantní audiovizuální show je oporou neméně působivému příběhu. Everest se inspiruje skutečnými událostmi, někoho by tedy mohlo zaskočit, v jak krutou podívanou se během několika okamžiků změní. Matka příroda je holt nevyzpytatelná. Když tedy účastníky poloamatérské expedice zastihne těsně pod vrcholkem nejvyšší hory světa brutální sněhová bouře, strhne se drama, které ignoruje veškerá hollywoodská klišé a nezávisle na sympatiích kosí jednoho horolezce za druhým.
Baltasar Komákur vyobrazuje nepředvídatelné Himaláje jak v jejich "mírumilovném", tak ve "vražedném módu" s patřičnou grácií. Pod jeho vedením je výlez na Everest v jednu chvíli fascinující a lákavý, aby v krátkém sledu událostí přehodil výhybku směrem, kterým by se nechtěli vydat ani největší dobrodruzi. Film i přes dvouhodinovou stopáž působí svižně. Překvapivě dobře pracuje také s charakterizací jednotlivých hrdinů, takže se nemusíte bát jednorozměrných postav. Až na několik slabších trikových záběrů tu prostě všechno šlape na výbornou, což je v kombinaci se špičkovým transferem i přes slabou bonusovou výbavou více než dostatečný podnět ke vřelému doporučení.
(Š.Č.)
Hunger Games: Síla vzdoru 2. část
Není pochyb, že Hunger Games je především dobře promazaný stroj na peníze, což Lionsgate potvrdilo, když adaptací poslední knihy po vzoru Harryho Pottera rozdělilo na dvě části. Musím se ale přiznat, že mi to v ani jednom dílu nevadilo a ačkoli byste ze mě nedostali, které Hunger Games o čem vyprávěly, série jako taková mě bavila. Ať už to byly teenagerské battle royale, zákulisní intrikaření, křečovitá snaha o komentář médií a jejich schopnosti s námi manipulovat, nebo kostrbatá romantická linie, ve výsledku byly všechny čtyři díly solidními žánrovkami, kterým následující pokusy (Divergence, Labyrint) nesahaly ani po kotníky.
Poslední díl se vleče asi nejpomaleji, protože se snaží svou hrdinku dále izolovat od okolního světa tak, aby ji mohli politici využívat jako propagační loutku, dávný odraz oné vzpurné Katnis Everdeen, jak jsme ji znali dříve a jež teď ve skutečnosti postupně přichází o půdu pod nohama a tím i o sílu pokračovat. Boj proti systému ne a ne vést k úspěchu.
Všechny podobné strasti, pocit odtržení od světa a ztráty kontroly nad vlastním osudem prožíváte intenzivně s ní a díky vyzrálému herectví Jennifer Lawrence tohle drama překvapivě dobře funguje.
Každopádně Francis Lawrence potvrzuje, že jeho schopnosti napínat diváka nekončí u pomyslného tnutí do masa opuštěných a osudem rozcupovaných hrdinů. Mistrně ovládá také budování napětí "před bouří". Atmosféra (nejen) posledních Hunger Games by se dala krájet. Kulminuje pak v "tunelové" sekvenci. Ta podezřele připomíná Lawrencovu předchozí sci-fi Já, legenda, nic to ale nemění na faktu, že je výborná. Dobré pocity kazí až implementace pastí, se kterými se hlavní hrdinové potýkají. Jsou natolik sofistikované, že působí až absurdně jak jejich existence, tak schopnost protagonistů je postupně procházet. Na to jsme si ale museli zvykat už od prvních dílů. Poslední Hunger Games jsou tedy vesměs velice solidní podívanou a upřímně bych neměl problém si je zopakovat hezky vkuse, s ostatními díly a bez ročních prodlev.
Neviděl jsem je osobně, ale předchozí tuzemské Blu-ray releasy Hunger Games neměly díky mizerné práci s kompresí dobrou reputaci. Poslední zářez jejich chyby bohužel opakuje. Na lokálně produkovaném Blu-rayi je vidět, že bere ze zatraceně kvalitního masteru, když prokazuje ohromný smysl pro detail a ostrost. Ovšem jakmile dojde na náročné scény, jako jsou ty ve zmiňovaném tunelu, odhalí transfer své kompresní limity: V celé ve tmě utopené sekvenci se střídá banding s občas drobným a občas silným macroblockingem. Na frak dostává podání černé a tím pádem i plasticita obrazu. Mizerná komprese se samozřejmě neprojevuje pouze tady, trpí jí celý film (například mívá problémy s definicí zrna na větších plochách, kde se občas rozpadají detaily - nejčastěji kontury drobných objektů proti obloze v zadních plánech obrazů). Ve světlých chvilkách Hunger Games vypadají skvěle, techničtí puristé ale z přepisu nadšení nebudou.
(Š.Č.)
Bod zlomu
Některé scénáře by měly zůstat zamčené v šuplíku. Na šest západů. Hluboko v podzemí. Nejlépe v zaplaveném protiatomovém krytu. Hádáte správně, reimaginace akční klasiky, v níž na začátku devadesátých let pod dohledem Kathryn Bigelow řádili Keanu Reeves a Patrick Swayze, mezi ně patří. Tedy pokud tahle akční slátanina vůbec nějaký scénář měla.
Upusťme od toho, že se jedná o remake filmu, který moderní kabát vůbec nepotřebuje. Nový Bod zlomu by neobstál ani jako originální námět. Pokusím se ho shrnout v jedné větě, abych podtrhl, o jakou pitomost se jedná: Extrémní sportovec přijde po jedné z nejstupidnějších filmových smrtí v historii kinematografie o přítele, zpytuje svědomí, dá se k FBI, infiltruje skupinu jiných extrémních sportovců, kteří v rámci jakési challenge berou bohatým, dávají chudým a ještě při tom stíhají dělat strašně cool věci. Dobře, do jedné věty se nevejdu, protože je potřeba ještě dodat: Poté je opustí a když krom vůdce všichni postupně umřou, nakonec se ... nic nestane a přijdou titulky.
Bod zlomu má spoustu problémů. Je strašně špatně napsaný a tudíž už tak mizerní herci působí, jako by jim někdo strkal do zadku surfařské prkno. Jsou prkenní ;). Celá konstrukce příběhu působí neorganicky, scenáristické kličky jsou okaté a předvídatelné ob několik scén dopředu. A ve výsledku se tu opravdu vůbec nic nestane. Všechny tyhle problémy by se daly zachránit. Stačilo by obstarat si sympatické hrdiny a veškeré extrémní sporty natočit tak stylově, že by z toho divákům padala čelist na podlahu. Ani jedno se nestalo. Čistě teoreticky jediná zbraň nového Bodu zlomu - extrémní sporty - se také obrací proti filmařům, protože po krátkém brouzdání YouTube kanály jiných extrémních sportovců nebo Red Bull eventů najdete tuny videí, kde se dějí mnohem zajímavější věci, které jsou dokonce působivěji natočené. Vytrácí se tím poslední důvod, proč si film obstarávat. Nový Bod zlomu nefunguje v tolika rovinách, že je (nepochopitelný) zázrak, že vůbec vznikl.
Přepis je působivý. Na jednu stranu je extrémně ostrý (do té míry, až to působí nepřirozeně) a má skálopevný kontrast, jenž v některých scénách vede k jedné z nejpůsobivějších černých, jaké jsem v poslední době viděl, i k perfektně kresleným highlightům. Na druhou stranu operuje s otřesnou barevnou paletou, která vše utápí do zelených tónů a vypadá, jako by ji barvil nějaký amatér na střední škole. Je sice potřeba tolerovat umělecký záměr, barevný grading Bodu zlomu ale neustále strhává pozornost k nepřirozeným pleťovkám a obírá nádherné exteriéry o jejich působivost. Což je u filmu, který sází na extrémní sporty v exotických lokacích, docela škoda. Blu-ray za to nemůže, protože podává opravdu dobrý výkon plný extrémně ostrých detailů, ale Bod zlomu vypadá hnusně a není příjemné se na něj dívat.
(Š.Č.)
Most špiónů
Steven Spielberg před pár lety prohlásil, že se dostal do fáze, kdy má pocit, že dokáže špičkové blockbustery pro masy točit se zavřenýma očima a jednou rukou za zády. A tak přesedlal na komornější snímky, které mu jsou tématem výrazně bližší. Což samozřejmě vůbec nevadí, neboť Spielberg zůstává brilantním vypravěčem a díky jeho osobnímu zájmu je i z jeho pozdních filmů cítit, že mu na nich záleží a nejsou jen bohapustou rutinou pro zkrácení dlouhé chvíle.
Most špiónů pokračuje ve Spielbergovu trendu příběhů o obyčejných lidech, kteří se dostali do neobvyklé situace a dokázali si v ní nejen zachovat morální kredit, ale dosáhnout i nevídaných úspěchů, kvůli nimž si zaslouží svou vlastní biografii.
Právník a později vyjednavač James Donovan sice nemá tak hutné dramatické podhoubí jako Oscar Schindler, jeho cesta za osvobozením zajatého amerického pilota na území Sověty ovládané části čerstvě rozpůleného Berlína je však přesto výtečná. Předně proto, že Spielberg nikam nespěchá a Donovana obsáhle vykreslí ve světle rodinného zázemí, jež jasně ukazuje jeho touhu páchat dobro a stát na straně spravedlnosti i v případě, že ohrožujete vlastní rodinu a bráníte rudého špiona, jemuž by většina sousedů omotala okolo hlavy oprátku.
Díky řádné profilaci zdůrazněné tradičně lidským herectvím Toma Hankse se do Donovanova příběhu zažerete během několika minut a Spielberg pomocí klasických scenáristických háčků (přebíhání zdi v Berlíně a posléze na americké půdě, objednávka marmelády) ve vás dokáže probudit nejen správné emoce, ale i pocit kompletního kinematografického zážitku, jenž nepotřebuje tuny explozí. Bohatě si postačí s promyšleně napsanými mluvícími hlavami, uvěřitelnými civilními momenty a jednou ikonickou hláškou, za kterou si Mark Rylance toho Oscara prostě zasloužil.
Technicky špičkový Blu-ray by si zase zasloužil lepší bonusové materiály. Ty k Mostu špiónů vás sice zaměstnají na dobrých 45 minut a mají české titulky, popravdě z nich ale budete mít značně nekompletní požitek. Jednotlivé featuretty jsou totiž krátké (okolo 10 minut), a tak se nikdy nemají šanci dostat do hloubky. Potěší Spielbergovo odhalení osobního zájmu v daném případu. Něco málo o vzniku scénáře i o skutečných lidech a situacích, o nichž film pojednává. Nelze se však ubránit dojmu, že by si podobná látka zasloužila opravdu detailní rozborku, jež by byla víc než povrchním making of jako z éry Kinoboxu.
(P.S.)
Daleko od hlučícího davu
Náhoda tomu chce, že v revizi, ve které se zmiňujeme o posledním dílu Hunger Games, zároveň referujeme o filmu, jehož hrdinka je předlohou slovutné lučištnice Katniss. Silné to hrdinky, která je na jednu stranu samostatná, na druhou se však zmítá v osidlech vlastních citů. Tak jako Bathsheba Everdene, dokonale ztvárněná ráznou, leč zranitelnou a okouzlující Carey Mulligan.
Daleko od hlučícího davu je obrovskou trefou do černého od Thomase Vinterberga, režiséra, který před čtyřmi lety ohromil sžíravým dramatem o domnělém zneužívání dětí Hon a do diváckých srdcí se zapsal již v roce 1998 s Rodinnou oslavou.
Vinterberg má dar příjemné civilnost a uvěřitelnosti, díky nimž se dokážete velmi snadno přimknout k postavám a jejich životním strastem. Platí to i o milostném čtverci v Daleko od hlučícího davu, kde se sice střetávají tři nápadníci bojující o srdce jedné dívky. To by teoreticky mělo vést k tomu, že budete fandit pouze jednomu. Ve skutečnosti vás však zajímají všichni a ač Vinterberg dospěje v závěru k očekávanému finále, na jehož konci je prosmrkané balení Kleenexu, tuhle cestu překrásnou viktoriánskou Anglií za doprovodu feministické a zároveň dokonale ženské a neotravné hrdinky si náramně užijete, i když klasickým melodramatům úplně neholdujete.
Může za to nejen příjemná nepatetičnost a elegance ve vyprávění příběhu, ale i naprosto úchvatná hudba a klasická, leč romanticky okouzlující kamera, jejíž každý záběr byste si mohli nechat zarámovat a pak se pohledem na něj do nekonečna kochat.
Tuhle stránku filmu Blu-ray, jenž je pod patronátem 20th Century Fox, naštěstí dokonale podtrhuje, a tak vám nic nebrání užít si film, který je ideální nejen na obligátní sedánek před tím, než se pokusíte ženě svých snů proniknout do kalhotek.
Bonusy se zabývat ani nemusíte. Je jich sice téměř hodina, bohužel jsou ale sestavené jen z krátkých promo-featurettů, které jen velmi letmo představují hrdiny, lokace, popřípadě centrální motivy knižní předlohy.
(P.S.)
