- Štěpán Čermák
Čerstvý remaster Dne nezávislosti vypadá v přímém srovnání hůře než osm let stará Blu-ray edice
Od kinopremiéry Dne nezávislosti letos uplynulo dvacet let, což si samozřejmě říká o výroční edici. Roland Emmerich ale nikdy nebyl troškař, a tak zatímco se Foxové pustili do remasteringu blockbusterového klenotu, pravděpodobně jediný člověk, který je v destrukci schopen předčit Michaela Baye, se po dvou dekádách rozhodl natočit jeho přímé pokračování. Abych pravdu řekl, na druhý díl Dne nezávislosti se z jakéhosi záhadného důvodu těším. Proto tu teď ale nejsme, na pořadu dne je "jednička", která při oslavě opuštění klubu náctiletých dostala do vínku nový kabátek.
Na katalogový titul vypadá Den nezávislosti vskutku skvěle. Prošel 4k remasteringem a novým colour gradingem. To oproti původnímu, osm let starém Blu-ray releasu není jediná změna. Film si také můžeme poprvé užít v původním poměru stran - zatímco první Blu-ray edice prezentovala Den nezávislosti ve 2.36:1, čerstvý, v tuzemsku 17. června vycházející remaster by měl být v OARu, tedy ve 2.39:1. Zdůrazňuji: Měl by být. Zda opravdu je, si nejsem úplně jistý. K tomu později.
Nedotčený nezůstal ani zvuk, který Foxové při příležitosti vydání na Ultra HD Blu-ray přemíchali do DTS:X. Na Blu-ray však dostaneme "pouze" šestikanálové DTS-HD MA. Při jeho poslechu jsem nebyl schopen zaznamenat rozdíly oproti starší verzi, ono by však nebylo třeba smutnit ani u té - už tehdejší mix zněl skvěle.
K obrazu ale mám drobné výhrady. Je to zjevné pouze v přímém srovnání, ale jak vidíte na přiložených screenshotech (první je vždy stará edice, druhý remaster), Dni nezávislosti se na novém přepisu docela zásadně změnilo barevné podání, kresba v highlightech a kontrast všeobecně.
Původní edice mírně tíhla směrem k magenta tónům, což občas ubližovalo pleťovkám. Jinak byl přepis obzvlášť na katalogový titul na překvapivě vysoké úrovni, a to jak z hlediska stínokresby a kontrastu, tak z hlediska ostrosti a barev. Při remasteringu Foxové zjevně posunuli barvy směrem k zelené (a všeobecně studenější) paletě. Díky tomu nejsou tak přirozené a paradoxně přišly o hloubku. Jak ale tvrdím výše, zjevné je to pouze při přímém srovnání. Samostatně na tom je každá edice dobře - podání pleťovek se totiž Emmerichovi měnilo pod rukama scénu od scény, a tak jeden záběr může vypadat lépe v původní edici, druhý v remasteru, třetí opět na starém Blučku, a tak dále.
Co mi ale přijde neodpustitelné a popravdě i nepochopitelné, je prudká změna kontrastu, která jednak zhoršila stínokresbu, i když nikterak zásadně, a hlavně umazala spoustu detailů v highlightech. Všimněte si na níže přiložených screenshotech barevných tónů na obloze, krásné kresby mraků, nebo detailů v krajině a na látce kolem Willa Smithe. Remasterovaná edice je téměř eliminuje. Záběry tak přicházejí o ohromné množství obrazových informací.
Je jasné, že kontrastní obraz může působit na oko líbivěji. Na Blu-rayi však jde především o zachování uměleckého záměru a upřímně si nemyslím, že by jím byla eliminace barevných informací v jasnějších částech scény. Zvlášť, když díky původnímu BD víme, kolik nuancí se tam skrývalo. Ano, původní přepis působí v exteriérech trochu podexponovaně. Přepis nový je ale zase na opačné straně spektra. Chtělo by to kompromis mezi oběma světy.
(Výše přiložený screenshot je opravdu reprodukcí jednoho a toho samého filmového políčka. Ze dvou masterů...)
Napadá mě jediné rozumné vysvětlení: Den nezávislosti byl při remasteringu gradován pro Ultra HD Blu-ray a pro klasický Blu-ray se nedělal separátní colour-pass, pouze se směrem z Rec.2020 do Rec.709 ořezaly jasové špičky. Ať už tomu tak bylo nebo ne, považuji tento posun za silné pochybení.
Jak už jsem nakousl, sporná je i přítomnost OARu. Film je sice na Blu-rayi v "širší nudli", po stranách ale nepřibyly žádné obrazové informace. Kompozičně pouze obývají informace ve spodní části obrazu a přibývají v horní, nebo naopak. Takže je Den nezávislosti v remasteru nepatrně překomponován, ale opravdu tak minimálně, že to nepostřehnete. Po stranách však obraz nepřibyl.
Jediné pozitivum nové edice je tedy vyšší ostrost, což není vzhledem ke 4k remasteru žádné překvapení. Den nezávislosti má ve svém novém transferu lepší kresbu textur a detailů v nich. Od obličejových pórů v close-upech po drobnosti v celcích krajin, Blu-ray kreslí opravdu skvěle. Rozhodně byste Dni nezávislosti netipovali dvacet let. Ve většině záběrů je rozdíl oproti původní edici více než zjevný. Ale abych byl upřímný, vyšší ostrost prostě nemá tak velký přínos, abych za ni byl ochoten platit ztrátou v highlightech.
Nakonec se jedná o osobní preference. Každopádně se domnívám, že tenhle remaster minimálně ve své Blu-ray prezentaci nepřinesl film v lepší podobě než původní edice. Ano, vypadá jako moderní přepis a má onen pověstný "punch". Vlastně kdybych neviděl, o co všechno tu přicházím, označil bych ho za perfektní. Při přímém srovnání však nadšení opadá.
UPDATE, 20.06.2016, 18:45: Původní verze článku uváděla, že v Česku starší master nevyšel. Není to pravda. Text tomu byl přizpůsoben.
