Please reload

Jurský svět dorazil na Blu-ray s obrazovým přepisem roku

Je to jednoduché, lépe vypadající Blu-ray letos nevyšel. Dokonce bych se nebál označit Jurský svět za jeden z nejlépe vypadajících disků vůbec. A co je na tom nejlepší, téhle mety nedosahuje použitím nejmodernějších digitálních kamer. Kdepak, do hry vstupuje s přepisem ze starého dobrého filmu. Zvládá si přitom vypůjčit to nejlepší z analogového i digitálního světa - z pětatřicítky organičnost, z digitální éry technickou preciznost a konzistenci. Dohromady dávají obrázek, nad kterým zaplesá srdce každého filmového fanouška.

 

 

Popravdě jsem to nečekal. Jurský svět jsem nejdříve viděl v IMAXu, kde byl promítán ve 3D. Jak je známo, stereoskopická projekce ubírá prezentaci na jasu, kontrastu i barvách a bohužel je to pravdou i u extrémně výkonné dvojice imaxovských projektorů. Letošní návrat mezi dinosaury je navíc do 3D konvertován postprodukčně. To jsou dva faktory, které hrály v jeho neprospěch. Takže ano, v příštích řádcích se vás budu snažit přesvědčit, že Jurský svět vypadá doma na Blu-rayi lépe než v IMAXu.

 

Předpoklady pro famózně vypadající prezentaci koření už v rozhodnutí točit na film, respektive v kombinaci tvůrčích technik a materiálů. Kameraman John Schwartzman se totiž pod režijním dohledem Colina Trevorrowa rozhodl použít nejen klasickou pětatřicítku, na větší exteriéry a celky přihodil dokonce 65mm. Nutno podotknout, že je doplňoval ještě 6k záznam z RED Epic Dragon, většina filmu je ale exponována na filmový pás. To (naštěstí) ještě pořád není zas taková exotika, co však zvedá obočí, je zvolený poměr stran - Jurský svět byl rámován ve 2:1 (2.00:1, chcete-li).

 

 

Je to hybrid mezi 1.85:1 (nebo HDTVčkovým 16:9) a pro hollywoodskou produkci nejčastějším 2.35:1. Říká se mu Univisium a pravděpodobně jste o něm nikdy neslyšeli, protože byla v tomto poměru stran natočena pouze hrstka filmů (z těch známějších například Vymítač ďábla: Zrození nebo Pod nadvládou zla). Nejvíce ho proslavila netflixovská produkce (Dům z karet, Marco Polo), tam se ale jedná o digitální záznam.

 

V případě záznamu analogového, kde se 2:1 nikdy neuchytilo, se bavíme o výmyslu věhlasného italského kameramana Vittoria Storara. Ten Univisium navrhl jako formát budoucnosti v roce 1998. Jeho argument pro nezvyklý poměr stran byl čistě matematický - hledal kompromis mezi kinoprojekcí a televizním vysíláním, došel tedy k průměru mezi 2:20:1 a 1:78:1. Storaro se chtěl vyvarovat v té době obvyklé praxi, kdy se kompozice určené kinům musely před televizním vysíláním ořezávat. Tvrdil, že nejlepší bude najít kompromis mezi oběma světy a začít točit tak, aby výsledný obraz využíval co největší množství plátna a později i displeje, aniž by došlo ke změně poměru stran.

 

 

Zatímco klasická pětatřicítka má na pásu vedle obrazového záznamu ještě optickou stopu pro zvuk, což ubírá efektivnímu využití plochy políčka při projekci, Univisium exponovalo celé políčko přes tři perforace a tak ho mělo v plánu i promítat. Vlastně je to něco jako Super35. Asi o třicet procent větší plocha samozřejmě vedla ke kvalitnějšímu záznamu. Vittorio Storaro navrhoval vedle změny poměru stran ještě úpravu frameratu na 25 snímků za vteřinu, což by vedlo k 1:1 vysílání v Evropě, kde byla televize pod PALem pětadvacetisnímková, a k méně komplikované konverzi pro americký NTSC standard. Ale také by to znamenalo změny v projekčních systémech, což asi bude jeden z důvodů, proč se Storarův návrh nikdy nepodařilo prosadit.

 

 

Vittorion Storaro si za 2:1 stál natolik, že pro něj později dokonce reframoval několik svých starších filmů. Pro BD/DVD release pod štítkem Criterionu to byl Poslední císař Bernardo Bertolucciho, samostatně na DVD pak Coppolova Apokalypsa. Storaro za výše zmíněné (a za Beattyho Rudé) získal Oscary (nominován byl ještě za Dicka Tracyho, za Dunu pak dostal Emmy), komunita filmových fanoušků proto dodatečné změny nepřijala s nadšením.

 

 

Všechny argumenty o praktičnosti stranou, i čistě po vizuální stránce se dá pochopit, proč Storaro, produkční týmy Netflixu a nyní Trevorrow se Schwartzmanem podlehli kouzlu aspect ratia 2:1. O něco méně široký poměr stran umožňuje do scény komponovat větší objekty (ostatně už Spielberg točil Jurský park v 1.85:1 proto, aby se mu do záběru vešli dinosauři), což je v době velkolepých blockbusterů jistě výhoda. Fakt, že před sebou divák má na televizoru i ve většině kinosálů více užité plochy, samozřejmě napomáhá imerzivitě (ano, i 3Dčku). V neposlední řadě je tu novota. Diváci nemusí mít podrobné vzdělání o filmových poměrech stran a využitých materiálech, aby si všimli, že Jurský svět vypadá “nějak jinak”.

 

On hlavně vypadá lépe. 

 

Rozhodně lépe než cokoli, co jsem letos viděl. Teď už ale nemluvím o zážitku z kina, ten byl … takový nijaký. Mluvím o tom, jak Jurský svět vypadá na Blu-rayi, kde vynikají všechny vlastnosti, jež IMAX ve 3Dčku paradoxně zabíjel: Drobnokresba, syté barvy, přenádherný kontrast a životadárné filmové zrno.

 

 

Jurský svět má na Blu-rayi všechny vlastnosti referenčního přepisu. Špičkovou ostrost, s ní spojenou kresbu detailů i definici zrna. Kombinace nezvykle vysokého kontrastu a nádherně živých barev vede k takové prostorovosti, že se na nějaké konvertované 3D můžete vykašlat. A černá? Prakticky celé finále jí má tak špičkovou, že vám bude připadat černější než ty zbytky letterboxových pruhů. Přitom jsou v ní kresleny veškeré detaily a nikde se neslévá v beztvárné ostrůvky temnoty.

 

 

Samozřejmě bych mohl vypíchnout nějakou tu drobnost. Třeba že výše opěvovaná černá má ve scénách z velína namodralý tón. Ale to je docela jistě umělecký záměr. Nebo bych si mohl rýpnout, že občas klopýtají digitální mágové a CG efekty si tím pádem nedrží konzistentní kvalitu. 

 

Ale ono je to jedno.

 

Důležité je, že Jurský svět vypadá přenádherně. Tváře herců kreslí do těch nejjemnějších detailů a uvádí je v život naprosto přesným přenosem barev. Fantasticky definuje textury a naplňuje životem jak sytě vybarvené krajiny, tak digitální monstra. Kvalita kresby, ostrost i barevné podání jsou napříč celou stopáží na film obdivuhodně konzistentní, přitom ale Jurský svět díky filmovému zrnu dýchá životem. Ta organičnost je v některých scénách okouzlující a připomíná, že v analogovém filmu přežívá kouzlo, jež si digitál ne a ne podrobit. A na Blu-ray oživuje scénu do posledního pixelu.

 

 

Po hromadě mainstreamových novinek, které vyžehleným digitálem ubíjely ono “magické něco”, co dokáže filmu vlít krev do žil, jsem si Jurský svět ohromně užil. Fandím technologickým novinkám, mám rád technicky precizní transfery. Nakonec je to ale starý dobrý analogový záznam, pokud je tak prvotřídně zpracovaný jako u Jurského světa, co mě dokáže zvednout ze židle a rozjásat. 

Please reload

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
alitka.png
zelen.png
capta.png
my4.png
voda.png
shaza4.png

Přidejte komentář!