Zápisky z IFA: Pokud nový televizor, jedině OLED od LG nebo Panasonicu. Tak dobře vypadají

Když Panasonic minulý rok opouštěl trh s plazmovými televizory, nejeden videofil uronil slzu. Po odchodu Pioneeru a jejich legendárních Kuro byl Panasonic poslední výrobce televizorů, který nestavěl své nejvyšší řady na LCD technologiích a zůstával věrný plazmě. Jistě, plazmy v té době vyráběl i Samsung a LG, obě korejské společnosti však tuto technologii považovaly za mrtvou a stejně tak se k ní z hlediska vývoje i v rámci marketingu chovaly. Ve světě videa proto platilo: Chceš-li nejkvalitnější obrazovou reprodukci, obrať se na plazmy od Panasonicu.

Díru na trhu způsobenou koncem plazmy měl časem zalepit příchod OLED. Technologie, jež slibuje lepší barvy, vyšší rozlišení, nekonečný kontrast a s ním spojenou naprostou černou, se na veletrzích v prototypálních verzích objevovala nějakých sedm let a běžně dostupná pro spotřebitele je poslední rok - dva. Spotřebitel to ale musí být bohatý - pokud si dnes chcete pořídit Ultra HD OLED od LG s 65´ úhlopříčkou, musíte si připravit téměř čtvrt milionu (LG 65EC970V). O dvanáct palců větší sestřička (LG 77EG990V) už milionovou cenovku rovnou o sto tisíc překračuje. Ano, je tu také Full HD alternativa o pětapadesáti palcích (LG 55EC930V), která vyjde "pouze" na padesát tisíc. Nic to ale nemění na faktu, že OLED je stále příliš drahá sranda.

Každopádně ceny jdou rychle dolů. Co stálo před rokem dvě stě tisíc, stojí letos padesát a jak se bude LG dařit zefektivňovat výrobu a OLED se začne masověji rozšiřovat, stane se technologie dostupnější i pro střední třídu. High-endové modely, které byly k vidění na letošní IFA, proto nepovažuji za něco, na co bychom si v blízkých měsících mohli já, případně většina čtenářů Blu-space sáhnout. Jsou však příslibem velmi blízké budoucnosti, kdy videofilové budou mít možnost pořídit po všech stránkách famózní televizor, srovnatelný s profesionálními kalibračními monitory, aniž by kvůli tomu museli rozprodat rodinu na orgány.

Na IFA se s OLED přijelo pochlubit LG, které je momentálně jedinou společností, jež OLED displeje vyrábí, a Panasonic, jenž - ačkoli to oficiálně nepřizná - má svůj historicky první OLED televizor postavený na panelu dodáveném právě korejským LG. Kdo kde jaké panely vyrábí, momentálně není zas tak důležité. Tedy minimálně do chvíle, kdy některý z výrobců přijde s technologií s delší životností a nižšími výrobními náklady. Důležité je, co OLED televizory od LG a od Panasonicu na jednotlivých stáncích předváděly. Show to byla úchvatná.

Perfektní černá, fascinující kontrast, skvělé barvy. OLED je zosobněním letitých marketingových slibů

Začnu u LG, které je stále největší hvězdou OLED scény. Čistě proto, že je jedinou společností, jež do vývoje a výroby investuje. Korejci měli svůj stánek jako jediní téměř kompletně zatemněný. Už ve vchodu do expozice návštěvníky uvítala monstrózní videostěna, poskládaná z několika desítek OLED televizorů:

I ze špatně pořízených fotografií (měl jsem s sebou pouze telefon, omluvte kvalitu) je zjevné, že jakmile přišlo na černou, OLEDy byly černější než uhel.

Mnohem zajímavější však byly jednotlivé panely expozice. LG se tu nebálo několika přímých srovnávaček a i ostatní OLEDy prezentovalo v zatemněné místnosti, aby dalo vyniknout jejich schopnostem:

K obrázkům je třeba podotknout, že jsou limitovány schopností fotoaparátu. Základ vidíte: Černá je prostě černá a splývá s černým pozadím, zatímco LEDka na černém signálu "jede šedou" a televizor vykazuje nehomogenní podsvícení (všimněte si světlejších rohů). Sytější barvy jsou také zjevné, ale ty bych nebral zas tak vážně, protože LEDka byla jistě "přiškrcená", zatímco OLED měla více "pop" nastavení.

Nejdůležitější je hned vedle černé kontrast. Fotoaparát mobilního telefonu ho kvůli nízké expoziční pružnosti nezachytí a díky tomu se zdá, že má LED lepší kresbu v highlightech. Ve skutečnosti jí však má lepší právě OLED, a to podstatně. Zároveň stíhal v jasných částech scény silněji svítit (právě to na fotkách vypadá jako neprokreslené přepaly s "oparem").

Podívaná to byla vskutku výjimečná. I bez srovnání s jinou technologií braly obrázky z OLED televizorů dech. Černá už černější být nemůže, tentokrát se nejedná o marketingové žvásty - OLED na nulovém signálu prostě nesvítí vůbec. V rámci jiné části té samé scény však displej dokáže vypálit zorničky ohromujícím jasem s perfektní kresbou i barevným podáním. Nikdy to nejsou tak velké kontrasty, aby byly oku nepříjemné, vždy ale na první pohled zaujmou tak nádherným obrázkem, že si ostatní technologie mohou o konkurenceschopnosti nechat jen zdát.

LG míří na každého, Panasonic na videofily

Zatímco OLEDy od LG vypadaly hned na první dobrou naprosto parádně, Panasonic zvolil trochu střídmější přístup. Svůj historicky první OLED televizor CZ950 na IFA prezentoval v klasických podmínkách výstavy (tj. v otevřené a přesvícené hale) a vyzdvihoval spíše designové řešení než schopnosti obrazu. Ostatně jedná se o high-end, jenž si dovolí pouze hrstka vyvolených, která vedle pěkného obrázku chce i zařízení skvostné na pohled. To však neznamená, že by Japonci zapomněli na videofily. Ti si museli stranou expozice najít malou zatemněnou místnost, do které hostesky pouštěly návštěvníky pouze po šesti až osmičlenných skupinkách . Aź tam se děla skutečná OLED magie.

Panasonic tu nový OLED prezentoval vedle nejvyšší řady svých posledních plazem, vedle nejvyšší řady LED televizorů a vedle profesionálních color-gradingových monitorů, na kterých se barví hollywoodská produkce a tudíž jsou referenční. Ve smyčce tu běžely záběry noční scény, v jejímž rámci stáli před domem a pod pouličním osvětlením dva lidé. Na takové scéně vidíte téměř všechno, co potřebujete o zobrazovači vědět: Schopnost zobrazit černou, kvalitu kresby ve stínech, homogenitu podsvícení, barevné podání a podání pleťovek, kontrast, drobnokresbu, práci se šumem a se zrnem. Chyběla pouze demonstrace pohybu, ale to nevadí. Šlo především o představení schopností OLEDu ve scéně, na které si většina displejů vyláme zuby.

CZ950, mimochodem prvnímu Ultra HD OLEDu s THX certifikací, se tu dařilo náramně. Scénu prezentoval s technickou precizností, vedle které bledl závistí i vedle postavený profesionální kalibrační OLED displej. Panasonic zúžitkovává své předešlé zkušenosti s kalibrací plazem a faktu, že jeho výrobky jsou součástí televizních a filmových produkčních řetězců. CZ950 je díky tomu televizor, který už v továrním nastavení zprostředkovává referenční obraz. Zobrazuje scénu přesně tak, jak jí nabarvili a ve studiu viděli profesionálové z oboru. Prezentuje obraz, jak ho vyladili tvůrci. Věrně, po technické stránce dokonale. To je sen každého videofila a zdá se, že s CZ950kou by se mohl stát skutečností.

Panasonic opravdu vypadal skvěle. Ty řeči o absolutní černé začínají být ohrané. Vedle ní televizor vykazoval famózní stínokresbu, která je pravděpodobně o něco dále než u OLEDů od LG. Panasonic možná využívá korejský panel, vnitřní obvody a algoritmy na zpracování obrazu jsou však Japonců a výrobci se tím jednak chlubí pomocí různých log, druhak je to na obrazu skutečně vidět. Navíc CZ950 umí zobrazit 90% barevného spektra P3. Tudíž bude schopen například z Ultra HD Blu-rayů reprodukovat obraz v barevném podání totožném s DCI, tedy s kinoprojekcí. To je něco, čeho nejsou schopny téměř žádné - ani highendové - televizory.

Panasonic CZ950 je první vlaštovkou budoucnosti, ve které budeme mít v obývácích zařízení schopná reprodukce odpovídající tomu, co vzniklo v produkčním řetězci. Doteď se obraz po všech stránkách "ořezával" - do nižšího rozlišení, do menšího barevného prostoru a s ním spojeného nižšího dynamického rozsahu. Teď dostaneme "plnou palbu".

Vlastně to platí o OLED všeobecně. Momentálně jsou pro obyčejné smrtelníky OLEDy stále mimo dosah, jsou drahé. Díky těmto prvním vlaštovkám však můžeme počítat s tím, že se přibližně za rok začnou objevovat cenově dostupné televizory s vlastnostmi referenčních displejů a s obrázkem, nad kterým budeme žasnout. OLED je další důvod, proč si momentálně nemá smysl pořizovat UHDTV. O tom, že se veškeré Ultra HD standardy teprve finišují, na Blu-space mluvíme dlouho. Když ale přidáte fakt, že je kvalitnější technologie v podobě OLED ne za dveřmi, ale na jejich práhu, není o čem přemýšlet. Za sebe mohu říct: Můj příští televizor bude OLED. V duchu internetových memů: Shut up and take my money!