Kupte si Svatou čtveřici na Blu-rayi. Vážně! Stojí pouze 99 korun a naučí vás, co všechno lze udělat

Přiznám se k takové zvláštní úchylce. Pokaždé, když musím do nákupního centra, což pro mě bývá ekvivalent waterboardingu, neodolám nutkání podívat se po Blu-ray slevách v Datartu, Electroworldu, Bontonlandu, nebo prostě kdekoli, kde filmy prodávají. Občas se ani nedívám na názvy titulů a jedu podle cenovek.

599 Kč, 299 Kč, 699 Kč, 2 za cenu 1 při 499 Kč, 99 Kč ... Bingo! Jakmile se cena motá kolem stokoruny, bývá mi jedno, jaký film kupuji. Prostě si říkám, že mu dám šanci. Samozřejmě to nesmějí být vyložené břečky, jako byly například staré disky pod labelem BluRayEdice.cz. Ale třeba takové české novinky, jejichž ceny dramaticky klesly jen pár měsíců po premiéře, zkouším čím dál častěji. Čistě proto, že se chci ze zvědavosti podívat. Do kina bych na ně ale nešel, původní cenu za ně dát nehodlám, a vůbec, více peněz se mi do nich investovat nechce (mluvím o novinkách, nikoli o remasterovaných klasikách jako Všichni dobří rodáci, Hoří, má panenko a podobně ... dokonce i Krakonoše jsem si koupil hned v den vydání). Stahování moc nefandním. Tak si je koupím za tu stovku.

Naposledy jsem takhle pořídil Svatou čtveřici. Pamatoval jsem si, že recenze Hřebejkovu a Vieweghovu spolupráci nešetřily, ale co kdyby mi to náhodou sedlo? Nesedlo. Jistěže ne. Proboha, to je tak mizerný paskvil, že jsem ho musel po hodině a pár minutách vypnout. Což nědělám téměř u ničeho. Bídu, kterou Hřebejk s Vieweghem předvádějí, asi nejlépe vystihuje fakt, že ona hodina subjektivně trvala půl dne a ačkoli - jak jsem se dozvěděl podle stopáže na obalu - jsem film vypnul asi sedm minut před koncem, jakýkoli náznak kloudného vývoje postav nebo příběhu, nebo nedejbože pointa, byly v nedohlednu.

České komedie v posledních letech působí, jako by se z jejich tvůrců vypařilo nadšení. Jako by točili a psali z povinnosti. Kdyby nějaký koumles vydal příručku "Erotické scénáře pro začátečníky", dovedu si představit, že by podle ní v rámci středoškolského cvičení vznikla právě Svatá čtveřice. I když, pod dohledem teenagerů by to asi mělo silnější náboj. Viewegh a v důsledku i Hřebejk se možná snažili být decentní. Místo toho natočili sterilní etudu jak z Bakalářů.

Postavy šustící papírem a recitující jednu kostrbatou repliku za druhou nejsou pouze devízou Svaté čtveřice. Podobně jsem se nachytal u jiných filmů za stovku: Román pro může, Deset pravidel, jak sbalit holku, Román pro muže, Líbáš jako ďábel ... popravdě mi to všechno splývá, proto tu najdete Román pro muže dvakrát - zmínil jsem ho a hned po pár slovech se mi to doslova vykouřilo z hlavy. Tyhle kousky dělají z české komedie experta na to, jak se lidé nechovají, jak se nebaví, jak nevypadají mezilidské vztahy a co není humor (Kameňáky a Babovřesky samozřejmě nezmiňuji vůbec). Jsou to takové mrtvolné hokusy pokusy. Jako by vznikaly bez představy, jak mají fungovat.

Právě Svatá čtveřice tuhle nekoncepčnost vystihuje nejlépe. Jeden příklad za všechny? Bavilo mě sledovat, jak strašně, ale opravdu strašně špatně vypadá čistě po vizuální stránce. K tomu, co z filmu udělal color grading, se těžko hledá nějaký ekvivalent. Zkuste si představit Pátek třináctého v růžových tónech. Asi takhle mimo Hřebejkův pokus působí: Celý film, ačkoli se odehrává na tropickém ostrovu, je veselý a měl by mít nějaký romantický náboj, je ponořený do zelených, hnědých a modrých tónů. Kdybych viděl jedinou scénu vytrženou z kontextu, z fleku bych řekl, že je to patnáctý díl Hostelu. Už jsem jenom čekal, až zpoza rohu vyskáčou cikáňata a začnou si kopat s hlavou jedné z postav. Asi je něco špatně, když ve vás rádoby milý film vzbuzuje pocit úzkosti. Místy jsem si myslel, že se Hřebejk nesnaží své diváky vzrušit, ale regulérně jim zprotivit všechno, od příběhu přes postavy po lokace.

Na Blu-rayi to samozřejmě zpozorujete obzvlášť. Tezi, že film regulérně barvil barvoslepý člověk, podporuje fakt, že se postavám v některých záběrech na kůži objevují naoranžovělé mapy, evokující žloutenku. Mně se u té romantické komedie místy dokonce zvedal žaludek. Bravo.

Jen řekněte. Vypadá lépe tohle:

nebo tohle? (jedná se o čistě ilustrativní změnu, je nekvalitní, protože jsem neměl nekomprimovaný zdroj ani čas obrázek ladit)

Jen tak mimochodem. Takto vypadá původní screenshot z Blu-raye (tedy ten ob obrázek výše) s vytaženou kresbou stínů. Všimněte si Langmaierových vlasů a řekněte mi, že takhle se dělá color grading romantického filmu:

Samozřejmě nesmím opomenout existenci uměleckého záměru. Ale jestli se tihle umělci snad chtěli vzepřít nějakým žánrovým konvencím, udělali to asi nejhůře, jak mohli. Některé zvyky je třeba přes sebevětší umělecké ego respektovat.

Ono z toho plyne jednoduché ponaučení: Filmy za stovku nekupovat. Alespoň ty české ne. Zpravidla člověk dostane zábavu odpovídající investici. Bohužel.