Kdyby přestaly vysílat televize, tak se nedivte. Výpočetní technika snáší vedra ještě hůř než vy

Současná horka a sucha začínají být opravdu náročná. Ještě hůř než vy, vaši domácí mazlíčci nebo květinky na zahrádkách však extrémní teploty snáší výpočetní technika. A světe div se, na výpočetní technice stojí celé vysílací řetězce televizních stanic. Jelikož ve dvou takových pracuji, vidím na vlastní oči, jak dovedou vedra ohrozit celé vysílání. To by bylo, abych se s vámi o takové patálie nepodělil.

Dovolte mi zběžně přiblížit, odkud ostrý obraz a dobrý zvuk ke zprostředkovatelům vysílání přichází. Vysílací servery, stejně jako datová úložiště, střihová pole, kodéry, grafické stanice a hromadu dalších legrací, které stojí na serverových technologiích, mají televizní stanice namontované v takzvaných rack stojanech (co je rack, poví wiki), uložených v místnostech, kterým se říká rackovna. Taková rackovna (čti "rakovna") bývá ve spodních patrech budovy, aby se jí co nejméně týkaly teplotní výkyvy "tam venku".

Jedná se o co nejmenší místnost (záleží na "velikosti" televize - například Šlágr TV bude mít drobátko menší zázemí než ČT), ve které je postavený jeden stojan vedle druhého. Mezi nimi je dostatek prostoru pouze pro pohyb techniků. Pro představu přikládám vygooglovaný obrázek datového centra (což je ve své podstatě to samé) Českých radiokomunikací (osobně fotit raději nic nebudu, bůh ví, kolik NDA jsem podepsal):

Rackovny musejí být silně klimatizovány. Bývají totiž menší než průměrný obývák a jistě si dokážete představit, co by několik desítek na plný výkon běžících serverů udělalo s takovou uzavřenou místností. Vzduch by zmizel za pár minut a do půl hodiny by teplota vystoupala k padesáti stupňům. Servery by se začaly přehřívat, teplota by dále stoupala a do hodiny by klidně mohly začít odcházet první komponenty. A znáte to, sílu řetězce definuje nejslabší článek. Jakmile odejde jeden, můžete zamávat fungování celého systému.

Ono je to samozřejmě komplikovanější. Hlavní systémy běží na zálohách a pravděpodobnost takové katastrofy je extrémně nízká. Ale stačí málo. Když jsou tak velká horka, centrální klimatizace budov foukají z plných plic a během nečekaně dlouhého provozu na plný výkon jim dříve nebo později může dojít dech. Nebo začnou chladit méně. A problém je na světě. Pokud televizní stanice vysílá z hůře klimatizovaných budov, případně má s klimatizační technikou problémy a zanedbává správu, může teplota z patnácti až dvaceti stupňů, na kterých se rackovny udržují, stoupnout rychle na třicet stupňů a více. Není to ještě úplně dramatická teplota, ale u komponent, které nepřetržitě a na plný výkon běží třeba i několik let, je riziko závady ihned o něco vyšší.

Nebudu strašit. Žádný televizní blackout nás nečeká. Ale požadavky na schopnosti klimatizačních jednotek a centrál jsou v posledních týdnech na tuzemské podmínky nevídané. Ani nechci hádat, jak komplikovaný život musejí mít v takových vedrech správci opravdu velkých datových center. Takže až zapnete televizi a nedorazí k vám žádný obrázek, buďte shovívaví. Je prostě moc velké vedro na to, aby všechno šlapalo, jak má.