Rozdělení Hobita není zákonitě o penězích, je na čase utnout konspirační teorie. A trojka je skvělá.

Vždycky mě bavilo číst teorie filmových fanoušků o tom, jak jsou hollywoodská studia nenasytná a rozdělují finále sérií zvučných jmen na několik dílů jen proto, aby vydělala o nějaký ten dolar více. Jistě, bylo by bláhové myslet si, že se v Hollywoodu nepracuje za peníze a kvůli penězům. Stejně tak je ale hloupé automaticky odsuzovat všechny rozdělené filmy prostým "udělali to kvůli prachům, jinak se existence toho či onoho snímku nedá odůvodnit". Vždyť takový Harry Potter posledními dvěma díly pouze nabral na síle. To samé se zatím dá říct o Hunger Games. A dovedete si představit, že by byl Kill Bill jeden čtyřhodinový opus? Dokonce i tomu pitomému Twilight rozdělení do dvou částí prospělo. Těžko se hodnotí přidaná hodnota u něčeho tak špatného, ale myslím si to. Možná za některými z těchto případů stojí ekonomická rozhodnutí, ale vždy to pro diváka znamenalo přínos, nikoli naopak. Tedy pokud vynecháme upíry. Z těch jsem si újmu odnesl a docela určitě nejsem jediný. A pak je tu Hobit. Všichni ten příběh známe: Nejtenčí kniha ze Středozemě, už rozdělení její adaptace na dva filmy znělo bláhově. Najednou přišla zpráva, že i z ní bude trilogie. Jak sprosté! Ať se Warneři i Peter Jackson ve všech těch mamonech utopí, prasata nenažraná!

Neexistuje filmová recenze, která by se obešla bez potřeby tento fakt zmínit. Jackson točí pro peníze, Warneři jsou nenasytní. Asi protože je populární to říkat. Nebo spíš jednoduché. Přitom kontrovat se dá tolika argumenty. Jackson měl k dispozici dovětky z Návratu krále. Otevřela se mu jedinečná příležitost rozšířit postavy, o které hrdinové v knize pouze zavadí, případně rozvést události odehrávající se na pozadí. Dát prostor zajímavým lokacím. Znovu navštívit staré známé. Použít před lety nerealizovatelné nápady. O návaznosti na trilogii Pána prstenů a jejím případném doplnění ani nemluvě. Je tu spousta možností, jak se dal příběh Hobita rozšířit. A Jackson je s Philippou Boyens využil všechny. Není pak náhodou, že trilogie Hobita má téměř totožnou strukturu jako trilogie Pána prstenů. Snad jen s tím rozdílem, že poslední díl nemá pět konců - neduh, který kritici Návratu krále vyčítali, aby o několik let později remcali, že Hobit má konec pouze jeden. Jako by už nevěděli, na co si stěžovat. Je to skoro úsměvné.

Netvrdím, že Hobit není bez chyb, že nemohl být místy svižnější a místy naopak ubírat (jako vždy mu v tom pomáhají extended sestřihy, ten třetí má přidat půl hodiny). Stejně tak je bohužel až příliš zjevné, jak horkou jehlou je šité finále druhého dílu. Právě od toho bych se rád odrazil, a to rovnou do zákulisí. V dokumentech přiložených k rozšířenému sestřihu Šmakovy dračí pouště Jackson přiznává, že pro jeho finále, které muselo být doděláno na poslední chvíli, neměl připraveno doslova nic. Vše vymýšlel na placu, přičemž točil pouze generické záběry herců, kterak pobíhají z bodu A do bodu B, skáčou do bodu C, řvou na postavu XY, hýkají a čert ví co ještě. Vše před zeleným pozadím. Podoba sekvence pak vznikala až za virtuální kamerou a ve střižně.

Na jednu stranu je obdivuhodné, že vůbec Jackson něco takového onou horkou jehlou sešil, na stranu druhou je jasné, že takhle se filmy točit nemají. Jackson to v dokumentech přiznává. Ale hned podotýká, že jakmile se mu otevřela možnost rozdělit Hobita na tři díly, neváhal. Protože věděl, že ještě má co říct. Byl to on, kdo žádal studio, aby mohl přidat třetí kapitolu. Nikoli obráceně. Takže nenažrané producenty vynechejme. A vynechejme i nenažraného Jacksona. Představa filmaře, který se sice vzdálil svému původnímu gró, ale i nadále točí z lásky, kterak připravuje filmy s vidinou zisku, je absurdní. Řekne vám to každý tvůrce. Ještě absurdnější je to u Jacksona, pokud vezmete v potaz, že je jediným hybatelem novozélandského filmového průmyslu. Že jeho Weta Digital a Weta Workshop vydělávají peníze, s nimiž by mohl rozvalit pupek někam na Bahamy a do konce života rozhazovat zlaťáky. Jackson není typ filmaře, který točí pro peníze a už nikdy nebude. I proto jsou řeči o tom, jak Hobita natahuje kvůli tučným šekům, směšné. Aby toho nebylo málo, valná část těch, kteří kritizovali délku, velebí rozšířené verze. To už skoro není potřeba rozebírat. V obou extended edicích je Hobit celistvější, o tom bez debat. Takže jaké zbytečné natahování? Ano, proklaté dračí finále Šmakovy dračí pouště si mohl Jackson odpustit, honička po trpasličích dolech je zbytečná. Ale jinak je celá trilogie jedno velké dobrodružství, které se bez svých jednotlivých částí neobejde. Tvrdit, že postavy jako Azog nebo Tauriel nemusely vzniknout, je jako vyčítat Tolkienovi, že dal vzniknout Devítce. Také v Pánovi prstenů nemusela být, ne? Také to mohl Frodo vzít na orlech, když už jsme u toho. Vždyť to znáte. Kdo chce psa bít, hůl si najde. Užijme si dobrodružství, které nikdo jiný než Jackson neumí. Raději budu žít ve světě, kde existují tři díly "uměle rozšířeného Hobita", než ve světě, ve kterém není ani jeden. Návraty do Středozemě jsou stále kouzelné, Jackson je stále režisér nejvyššího formátu. Stále se jedná o produkce rozměrů, nad kterými se tají dech. A tak dále. Že se vytratila esence LotRa? To je blbost. Jen ty filmy vypadají jinak. Jako by je někdo natočil o deset let později, že? Jaké to překvapení. Že třeba Nolan točí s praktickými efekty, tak proč by nemohl Jackson? Protože je to jeho volba, Protože mu užití digitálních efektů otevírá cestu k filmařskému stylu, který mu analog jednoduše nedovolil. Kdo to nevidí, nezlobte se na mě, je hloupý. Ve světle výše zmíněných argumentů bych pak rád podotkl, jak mile mě navzdory negativním recenzím potěšil třetí díl. Že přes různá varování, jak je Bitva pěti armád zkratkovitá, příliš krátká (!!!) a nenechává dojezd emocím, jsem dostal film s ideálním tempem a bez zbytečně natahovaného loučení, které Jacksonovi tak "šlo" v Pánovi prstenů. Rád říkám, že Bitva pěti armád je jakousi esencí Legolasovy rvačky s Bolgem ze druhého dílu. Jen nataženou do poloviny stopáže a rozesetou mezi většinu konfliktů jednotlivých postav. Je skvělé sledovat, jak se téměř celou druhou polovinu filmu jednotlivé postavy dostávají k dlouho kýžené konfrontaci své nemesis. A ještě lepší je sledovat Jacksona, jak do těchto překvapivě osobních soubojů vnáší jeden nápad za druhým. Z každé sekvence, scény i záběru je znát, že na tuhle kapitolu Středozemě přišel stoprocentně připravený. Výsledkem je velkolepý a akční závěr trilogie. Přesně takový, jaký Hobit potřeboval.