Všude se píše o japonských testech 8k vysílání, nikdo ale nemluví o tom, jak zbytečné 8k je

Olympijské hry jsou od počátku televizních věků událostí, na které si broadcasteři osahávají nové technologie. Ti nejbohatší jako BBC a NHK svůj provoz na několik dnů přesouvají do vysněné budoucnosti a uvádějí do testovacího provozu systémy, které ještě několik let nato znějí jako science fiction. Během předchozích olympiád to platilo pro barevnou televizi, pro HDTV, stejně tak pro Ultra HD (nebo "4k", chcete-li) a logicky to teď platí pro další audiovizuální technologie v čele s 8k. A tak si některá média zaměřená na technologie (především ta zahraniční) nenechala ujít krátkou zprávu o tom, že NHK v Riu testuje první 8k vysílání.

Ono to zní dramaticky. Zapomeňte na "4k", už teď je tu 8k. Budoucnost klepe na dveře. Ne tak docela. Jednak to není poprvé, co japonské NHK testuje takzvané Super Hi-Vision. Japonci si ho osahávali už během londýnských olympijských her v roce 2012, i když tehdy signál vedl jinými trasami. Také nesmíme zapomenout, že celý televizní průmysl v čele s EBU, DVB, SMPTE a dalšími teprve dává dohromady plán, jak vůbec přejít na Ultra HD, tudíž samotná adopce "4k" je roky vzdálená, masové rozšíření ještě vzdálenější. Bavíme se třeba o horizontu deseti a více let. Ultra HD totiž není pouze o koupi nového televizoru. Tedy pro uživatele ano, poskytovatel obsahu to má podstatně složitější.

Musí totiž přebudovat celou infrastrukturu, což je investice v řádu desítek, spíše stovek milionů korun (samozřejmě v závislosti na velikosti televize). Nejsou to "jen" nové kamery, záznamová zařízení, datové trasy, switche, servery s úložišti, střihová pole, střižny, monitory, ale také přestavba odbavovacího pracoviště, nákup nových kodérů, vysílacích serverů a tuny hardwaru. A to samé samozřejmě v bleděmodrém čeká zprostředkovatele signálu. Provoz a šíření televize je technologicky extrémně náročná záležitost s ohromným množstvím na sebe navazujících systémů. Ostatně proto trval přechod na HDTV tak dlouho a proto se doteď některé materiály vysílají přepočítané z SD. Asi nejvíce o tom vypovídá fakt, že v tuzemsku se žádný z velkých hráčů ještě nezbavil soňáckých BETA kazet. Ano, bezpáskové workflow jsou všude, ale ohromné archivy zůstávají na betách a digitalizují se velmi pomalu. Nezapomeňte, že když na HDčko přecházela Nova, stavěla kvůli tomu nový barák. Pro Ultra HD jsou sice použitelné některé části stávajících infrastruktur, ale většina hardwaru by se musela znovu obměnit. Proto je plnotučné Ultra HD vysílání tak daleko. O faktu, že samo Ultra HD ještě není díky čachrům kolem HDR plnohodnotně standardizované, ani nemluvě.

Řeči o tom, jak blízko je Super Hi-Vision, jsou proto zcestné. Mluvíme o experimentech japonského národního broadcastera NHK, který operuje o deset až dvacet let jinde než většina jiných společností. A i Japonci budou mít co dělat, aby stihli splnit svůj 8k deadline - v rozlišení 7 680 x 4 320 (!!!) a snímkové frekvenci 120fps (!!!) se čtyřiadvacetikanálovým zvukem (!!!) chtějí začít naostro vysílat v roce 2020, kdy se v Tokiu budou konat další Olympijské hry.

"Vysílání", které zkoušejí v rámci Ria, je distribuované pouze na několik míst po Japonsku a se zpožděním. Svým způsobem se jedná o showroomy. Ostatně 8k televizory nemají doma ani Japonci. Ano, Sony s 8k koketuje, stejně jako v Korei Samsung a LG a v Číně Hisense. A Sharp má jednu takovou televizi za skvělých $120 000. Ale i v zemi neomezených technologických možností je zatím Super Hi-Vision spíš taková pohádka, kterou si tamní inženýři navzájem vyprávějí v kantýně ve frontě na oběd. 8k kamery NHK testuje už několik let, stejně jako různé způsoby akvizice (mají samozřejmě i své 8k přenosáky...) a distribuce. To ale pro nás, velkooké smrtelníky ze starého kontinentu nic neznamená a ještě strašně moc let nic znamenat nebude. Tedy alespoň po obsahové stránce. Televizory s 8k se jistě objeví docela brzy, i když jejich přínos bude nulový.

Takže pojďme se o 8k bavit spíše v reáliích Česka, kde většina populace netuší, co je to Blu-ray a často nepozná rozdíl mezi SDčkem a HDčkem. O rozdílu mezi Full HD a Ultra HD ani nemluvě. Na to máme příliš malé úhlopříčky. V kontextu toho mě zaujal obrázek z jedné ze Super Hi-Vision demo lokací:

Všimněte si, o jak ohromnou projekci (nebo jsou to smontované displeje?) se jedná a jak blízko k ní diváci stojí. Psal jsem to už minulý rok, když jsem se na IFA koukal z deseti centimetrů na stopalcovou 8k televizi - tak vysoké rozlišení má smysl až u úhlopříček, které jsou v domácnostech nereálné a při tak nízkých pozorovacích vzdálenostech, že obraz pokrývá přes sto procent vašeho zorného pole, tudíž musíte kroutit hlavou. Zkuste si na takové podmínky naroubovat nějaké praktické využití. Moc jich nevymyslíte. O absenci 8k obsahu ani mluvit nebudu. Ani "4k" nemáme skoro žádné. Pořád si chcete povídat o budoucnosti?

Ale dobře. Když máme tu Olympiádu. 8k je bez debat technologický zázrak. A stejně jako ti malí človíčci na obrázku výše bych se na něj na tak ohromné úhlopříčce díval moc rád. Tedy chvíli, než by mě začalo bolet za krkem. V kontextu toho mi přijdou mnohem zajímavější a pro běžného uživatele mnohem více na dosah technologie, se kterými se v Riu také experimentuje. Opomeňme teď vysokorychlostní kamery pro záznam cílové rovinky, na ty si asi nikdo z nás nesáhne (Omega poprvé nasadila svou "Scan 'O' Vision MYRIA", která umí udělat deset tisíc obrázků v jedné vteřině!!!). Mnohem zajímavější mi přijde testování třísetšedesátistupňových videí a nasazování virtuální reality, což jsou ostatně taková ta hip slovíčka, která dneska používá téměř každý, kdo se v IT, A/V a v herním segmentu pohybuje.

Stojím si za tím od prvního okamžiku, kdy jsem měl na hlavě jeden z prototypů Oculus Riftu: Ve virtuální realitě je budoucnost, stejně jako ve 360° videozáznamu. A stojím si za tím přes to, že se mě různá technologická omezení (screen door efekt, těžká zařízení, mizerná grafika) pokoušejí odradit. 8k na obrovské úhlopříčce může vypadat jako okno (a gigantická lupa) do jiného světa. 360° video a virtuální realita vás ale do toho světa teleportují. Způsob, jakým lidskou mysl dovedou oklamat i tak nevyspělá zařízení s nízkým rozlišením a předpotopní grafikou, dává tušit velké věci. Až se výrobcům podaří vychytat displeje (tady by se to 8k hodilo ... ale na šestipalcové úhlopříčce), nebudete je chtít sundat z hlavy. Výrobci jako Oculus Rift, HTC (Vive, tedy Steam VR), VRCADE, Samsung (Gear VR), Sony (Playstation VR), nebo spousta dalších pokustónů, to vycítili a spěchají na trh z jediného důvodu - vědí, že i s nedotaženými prvními generacemi si udělají jméno, což by mohlo být za tři až šest let, kdy bude virtuální realita dostupná pro každého, velmi cenné.

Není to jen o displejích. Velkou rolí bude hrát VR audio, což je vlastně upravená forma object based audia, jak ho známe z filmů s Dolby Atmos a DTS:X. V okamžik, kdy budou přesvědčivé vizuály doplněny o odpovídající zvuk, který se přesouvá v reakci na pohyb uživatele, bude mít virtuální realita vyhráno.

O tom vypovídají právě 360° záznamy. Kdo na hlavu nasadil VR a nechal se teleportovat dokumentárním štábem do válečné zóny v Sýrii, nebo se "byl podívat" někam do přírody, případně se prošel New Yorkem, mi dá zapravdu, že je to nesmírně působivý zážitek, který by mohl například způsobit revoluci v žurnalistice. Ostatně nainstalujte si na smartphone nebo tablet aplikaci Within (dříve VRSE) a zkuste se na některé jejich reportáže podívat. I bez VR brýlí, pouze skrze displej malého telefonu je to imersivní zážitek, se kterým se 8k ani 3D nedají srovnat. Když pak to samé zažijete s VR headsetem ... uff, prostě je to nový svět a je naprosto úchvatný.

Proto vidím jediný přínos 8k záznamu a displejů ve virtuální realitě. Funguje i v nižších rozlišeních, ale chceme-li se zbavit screen door efektu a vyprávět s vědomím, že audiovizuální sdělení není deformováno nevyspělou technologií, potřebujeme 360° záznam minimálně v 16k (4 x 4k) a šestipalcový displej s 8k (4k na každé oko). Ale 8k broadcasting? Ale kdeže, ten se nás dost možná nikdy týkat nebude.