Ben Affleck by si jako autistický zabiják zasloužil lepší film než často absurdní Zúčtování

Benu Affleckovi se v herecké rovině posmívá snadno. Prázdné pohledy, strnulý obličej, ztuhlé mimické svaly a křečovitý tělesný aparát jsou atributy, s kterými není snadné udělat uznávanou hereckou kariéru. Affleck to před lety pochopil, když se úspěšně přesunul za kameru. V poslední letech jako by se však znovu otrkal a začal zkoušet nové výzvy. V Pod rouškou noci mu to ani zdaleka nevyšlo, v Zúčtování ale ukazuje, že roli napsanou na tělo zvládne zahrát více než obstojně.

V pozici autistického účetního, který sem tam prostřelí pár hlav, Affleck většinu času exceluje a věříte mu jak panické záchvaty a masakrování nájemných zabijáků, tak niterné emoce nemocného člověka, pro které je Benovo kostnaté herectví jako stvořené.

O to víc zamrzí, že materiál, se kterým Affleck a jeho režisér Gavin O'Connor zachází, není ničím víc než standardní a místy poněkud nanicovatou žánrovkou, která by si hrozně přála být chytrá, ale s přibývající stopáží padá do vod čistého absurdna a scenáristických chyb.

Příběh staví na dvou základních liniích. V první sledujeme Afflecka, jak se snaží rozluštit firemní účetnictví, jež postupně vede k odhalení finančních odklonů, za které je potřeba pár lidí umlčet. Paralelně k ní pak probíhá jakýsi hon na Afflecka ze strany vyšetřovatelů Ministerstva financí, což je bohužel linie natolik nudná, že vám její význam musí J.K. Simmons doslova vyložit v pětiminutovém monologu, který bych od režiséra O'Connorova formátu (vzpomínáte na brilantního Warriora?) rozhodně nečekal.

Vyšetřovací linie je herecky nevýrazná a docela rád bych znal důvod obsazení ústřední vyšetřovatelky televizní herečkou Cynthie Addai-Robinson, která nemá ani zbla charismatu a má svou vyšší šarží vydíranou postavu napsanou tak ploše, že na ni lze při sledování Affleckovy linie snadno zapomenout. Obzvlášť když i Simmons si kroutí jen svůj herecký standard.

Affleckovo vyšetřování finančních machinací je výrazně zábavnější a má i potřebný "drajv". Podobně jako vyšetřovací linie má však problém při zacházení s postavami. Ty nám jsou s výjimkou Afflecka, o němž se díky stylisticky odlišeným flashbackům dozvíme v podstatě vše, doslova putna.

Platí to i pro Annu Kendrick, na Oscara nominovanou herečku za Lítám v tom. Z pro mě záhadného důvodu hraje v nablblých komediích a prokládá je postavou účelové účetní. Její zbytečnost v příběhu (kromě snahy polidštit Affleckova autistu) je natolik očividná, že si ji uvědomí i sami tvůrci a po pár expozičních dialozích se jí pro jistotu úplně zbaví ve prospěch ryze standardních žánrových odhalení.

Ty vedou k řemeslně jistým akčním scénám, které ale nejsou ničím výjimečným, co by film vystřelilo o level výš. Zkrátka jen poctivé řemeslo, jež tak trochu dokazuje mou dlouhodobou domněnku, že O'Connor bude režisér jednoho opravdu výrazného filmu a zbytek kariéry stráví snahou o zopakování úspěchu.

Ostatně stejně jako ve Warriorovi a westernovce Jane Got the Gun ho i v Zúčtování hodně láká osudovost rodinných vazeb a vzájemných střetů. Na rozdíl od rubanice mezi Tomem Hardym a Joelem Edgertonem je to však v obou následujících filmech motiv spíše vysněný a svou snahou o osudovost a vzájemnou propojenost až legračně absurdní. Což bohužel Zúčtování sráží na úroveň průměru.

Absurdní ovšem není kvalita samotného disku. Bonusy sice sfouknete za slabou půlhodinku a odnesete si z nich nula nula nic, protože se tvůrci snaží sebe sami přesvědčovat, že natočili nejhlubší film dekády. Audiovizuálně ale disk šlape na jedničku s hvězdičkou.

Výskyt pouhého šestikanálového DTS-HD MA mixu mě upřímně překvapil, kupodivu v něm ale zvuková složka řádí jako smyslů zbavená. Už úvodní scéna umí hezky rozvibrovat surroundy a i zbytek filmu si hezky hraje s jednotlivými kanály ve snaze vykreslit živoucí zvukovou kulisu. Střelba je razantní, scény se záchvaty mají dostatečný důraz a dialogy si v celé té sestavě sednou velmi přesně.

Přidejte si k tomu přepis, který hravě přeskakuje mezi současností s vyleštěným vizuálem plným detailů a ostrých linií k minulosti plné hutnějšího zrna a úmyslně jemnosti materiálu, a vyleze vám disk, který vám ve sbírce - pokud se vám film líbí - ostudu rozhodně neudělá. S čestnou výjimkou fušerského warneráckého menu, s tím už by hollywoodský velikán měl konečně něco udělat.