- Štěpán Čermák
Terminátor 2 a příběh jednoho z nejhorších UHD disků
Terminátor 2: Den zúčtování začátkem července oslavil třicetiny. Považuji to za skvělou příležitost k “mírně” opožděnému rozboru nového 4k přepisu (ano, některé věci mi trvají obdivuhodně dlouho), který jsme dostali při znovuuvedení v kinech v roce 2017 a následné re-edici pro domácí kina, kdy legendární sci-fi vyšla na Ultra HD Blu-ray.
Proč se k němu vůbec vracet? Krátké katalogové ohlédnutí by mohlo zajímat kohokoli, kdo Cameronův blockbuster chce vidět v nejlepší možné kvalitě, ať už to bude při další kinoprojekci, z fyzických nosičů, nebo při streamingu na nějaké on-line platformě. Všechny tyto varianty totiž budou pocházet ze stejného masteru, pouze budou jinak encódovány. Všechny tedy budou trpět na stejné vady a budou ukázkovým příkladem toho, jak se nechovat k jedné z největších filmových klasik.
Kdo byl na druhém Terminátorovi v kině, když ho studio v roce 2017 uvedlo v obnovené premiéře ve stereoskopické verzi, mohl tušit problémy už tehdy. T2 byl do 3D upkonvertován, protože James Cameron sice je průkopníkem stereoskopického natáčení a projekce, ale v jednadevadesátém to bylo do Avatara a s ním spojených technologií ještě daleko. Arnieho ocelový skelet se tedy leskl pouze dvojrozměrně a skrze klasický kinofilm, respektive jeho Super 35 verzi, která je mimochodem známá hrubším zrnem (což je pro následující řádky podstatná informace).
Stereokonverze rotoskopickou metodou se ujalo Stereo D a ačkoli z jejich dílen už před Terminátorem vzešla spousta kvalitních konverzí (John Carter, druhý Star Trek, Strážci galaxie, Jurský svět …), zrovna Den zúčtování se jim nepovedl. Už v kinech bylo 3Dčko mdlé, obraz i při kvalitní projekci nejasný a málo kontrastní, černá vyblitá, i barvy byly pocitově nepřesné. Dojem z prostorového obrazu špatný. Všechno to s vysokou pravděpodobností bylo důsledkem dramatického “žehlení zrna”, tzv. DNR, nebo-li Digital Noise Reduction, což je pojem, pod kterým se skrývá digitální redukce šumu.
Tahle zkratka děsila všechny A/V nadšence už v počátcích klasického Blu-ray formátu, kdy se studia teprve seznamovala s možnostmi Full HD přepisů a ve snaze doručit do obýváků co nejčistší obraz občas sahala k vyhlazování filmového zrna. Důvod? Full HD rozlišení už bylo dostatečné k tomu, aby reprodukovalo většinu obrazových vlastností filmového pásu - a jak všichni víme, jeho nedílnou součástí zrno bylo, je a vždycky bude. Problémy to při domácí projekci znamená přinejmenším tři:
Čím více zrna v obrazu je, tím větší variabilitu přináší mezi každým filmovým políčkem, a tedy tím komplikovanější je přepis správně komprimovat. Rostou tím požadavky na velikost souboru i kvalitu encodingu, což byl v počátcích formátu nemalý zádrhel.
Stejné množství filmového zrna vnímáme v různé míře podle úhlopříčky. A tak zatímco na velkém filmovém plátně zrno téměř nevnímáme, koncentrované na malém displeji nám subjektivně přijde “přemnožené”.
Valná většina lidí netuší, že je zrno neoddělitelnou součástí filmové suroviny a uměleckého vyjádření. Berou ho tedy za vadu, která jim díky oné vyšší koncentrovanosti doma vadí. Většina “obyčejných diváků” prostě na své nové super duper televizi filmové zrno vidět nechce, protože jim přijde jako technická vada.
Všechny tyto body DNR do jisté míry eliminuje, protože odstraněním zrna se sníží nároky na kompresi a divák dostane obraz hladký jako dětská prdelka. Výhra pro všechny strany? Jistě že ne.
Jednak dochází hrubou eliminací zrna k zásahu do uměleckého záměru; a kdybych měl sáhnout k nějakému obzvlášť melodramatickému srovnání, mohl bych říct, že to je stejné jako odstranit jednu barvu z palety videa. Nejedná se tedy o věrné podání filmu. Zadruhé je takový zásah doprovázen mnoha technickými nešvary: Softwarově je nutno odstranit nějakou část obrazu (zrnko) a tu nahradit dopočtem podle okolních obrazových informací, což vede ke ztrátě detailů, pokřivení barev a u velké míry DNR k pověstnému “zvoskovatění” obrazu i postav v něm. To je efekt, kdy dojde k tak velkému zásahu do obrazové složky, že začne vypadat uměle. Logicky - byl přece dopočítán. No a dotřetice je problém v tom, že onoho “obyčejného diváka” tímto učím, že právě takto vyumělkovaně mají filmy běžně vypadat, což samozřejmě není pravda a dostáváme se pak do začarovaného kruhu. Osobně bych ještě dodal, že ve velké míře aplikovaného DNR vypadá video prostě hnusně.
To všechno neznamená, že by se DNR nemělo používat, nebo že se nepoužívá. Ale je to nástroj, který je nutno aplikovat šetrně. Což se bohužel v případě některých raných Blu-ray releasů nedělo a studia si reputaci zachraňovala až reedicemi po letech.
Problém druhého Terminátora je, že pokud chcete obraz konvertovat do 3D, zrno prostě eliminovat musíte. Jinak to nejde. Rotoskopický software a později i náš mozek by se totiž ze zrna konvertovaného do 3D jednoduše zbláznily a po pár minutách projekce by tak lidé pravděpodobně odcházeli s bolehlavem, poblitými tričky, nebo s každým okem jinam. Samozřejmě přeháním, ale zrno prostě ve 3D dělá neplechu, a tak pokud chcete film do 3D konvertovat dodatečně, musíte tuhle nedílnou součást filmové suroviny potlačit DNRkem. No a když je ve filmu zrna hodně, mimo jiné třeba proto, že je točený na Super35? Musíte DNR nastavit na overdrive. A co se stane, když to s DNR přeženete? Všechny výše zmíněné neduhy se vynásobí.
Přesně to se stalo Terminátorovi a i když stereoskopické konverzi moc dobře nerozumím, troufnu si hádat, že takto “vyblitý” obraz bylo následně obzvlášť těžké konvertovat do kloudného 3Dčka - když přijdete o ostrost a kontrast, samozřejmě tím dostane na zadel i následný 3D efekt, ať už je konverze sebelepší. A DNRkem, jak už jsme si řekli, o ostrost, kontrast, jas, barvy - prostě o všechno - přijdete.
U T2 bylo DNR tak brutální, že dokonce vedlo k občasnému macroblockingu v jednolitých plochách obrazu, což jsem při kinoprojekci snad v životě neviděl. Macroblocking se totiž běžně projevuje při špatné kompresi, tedy až později nasazením do jiných distribučních platforem. Soubory pro kina jsou ale v nekomprimované podobě, takže se tam s touto vadou nepotkáte. Že Terminátor trpěl (mimo jiné) macroblockingem už v kinech, je známkou naprosto bezohledného zacházení se zdrojovým materiálem a předzvěstí akumulujících se problémů u dalších přepisů - právě těch pro streaming nebo disky.
Za normálních okolností by se to nemuselo stát. Je totiž neobvyklé, aby se stereoskopický master použil jako zdroj pro encody do 2D distribučních platforem, leč přesně to se druhému Terminátorovi stalo: Studio při přípravě filmu pro různé divácké kanály údajně omylem použilo jako zdrojový materiál levé nebo pravé “oko” 3D masteru!
Takže ačkoli se Terminátor před re-releasem čerstvě skenoval ve 4k, kterážto verze navíc údajně vypadá výborně, studio k následnému přepisu použilo značně degenerovanou podobu filmu, zatíženou následkem stereoskopické upkonverze problematickým DNR.
V překladu to znamená, že jak byl Terminátor hnusný v kinech, tak bude hnusný i doma. Je jedno, jakou cestou se do vašeho obýváku Arnie prostřílí, jestli na disku nebo přes VoD, pokaždé dorazí v podobě voskové figuríny. Pokaždé mu totiž bude jako zdrojový materiál sloužit vadná 3D verze.
Do Česka druhého Terminátora dotáhla exkluzivně FilmArena, které se povedl husarský kousek a spolu s Bontonfilmem vytvořila lokální master jak pro Blu-ray 3D, tak pro 4k Ultra HD Blu-ray, jež následně exkluzivně prodávala (a v některých variantách doposud prodává) ve svých sběratelských baleních. Vytvoření lokálního 4k Ultra HD Blu-ray přepisu je doslova nevídané. Předtím se to povedlo pouze Bontonfilmu s Andělem páně 2, který ale ani neprošel HDR gradingem, takže to byla značně nedomrlá edice.
FilmArena se mohla pochlubit dobrým encodem, který se podle lidí z Bontonfilmu povedl dokonce více než zahraniční varianta z dílny Lionsgate. Nakolik je to pravda, netuším, neboť jsem tuzemské UHDBD druhého Terminátora neviděl - film jsem si pořídil v podobě americké edice, která je samozřejmě na rozdíl od té lokální bez češtiny. Nicméně jak jsem už několikrát podotkl: Jelikož jsou všechny přepisy zdrojované ze stejného masteru, lze podobné charakteristiky videa očekávat všude.
Jak tedy Den zúčtování vypadá na 4k Ultra HD Blu-ray? Nebál bych se ho zařadit mezi to nejhnusnější, co jsem kdy na formátu viděl.
Cameronův megahit bohužel trpí jistým “home cinema prokletím”, protože různě problematické byly snad všechny dosavadní edice filmu - a že jich bylo. U Ultra HD variant to ale zamrzí o to víc, že jednak víme o existenci pěkného 4k masteru, jednak by se mělo jednat o definitivní přepis. Místo toho jsme svědky promarněné příležitosti.
Ultra HD verzi charakterizují čtyři neodpustitelné vlastnosti:
1.Extrémní množství kompresních vad
Zmiňovaný macroblocking byl tu a tam viditelný už v kinech, což je skutečně kuriózní. Více než kompresí to ale bylo dáno nešetrným zacházením s materiálem. Přímo na UHDBD už je ale problém nad rámec toho, co jsme viděli v kinech, a tedy je skutečně dán špatnou prací s HEVC: Macroblocking se prohání po velkém množství jednolitých ploch (například snad každým záběrem, kde je obloha). Paradoxně za to do jisté míry může ono DNR, které jsem o pár řádků výše označoval za pomocníka komprese - jenže v případě T2 se kompresním mechanismům ulevovalo až moc, takže si kodek na větších plochách oddychoval více, než je zdrávo. No a jak víme, jelikož se díky DNR vše slévá do voskovitého blobu, oněch jednolitých ploch přibývá a tím i rozpadů v nich. Trochu začarovaný kruh, ale to je jedno. Výsledkem je bída. Nutno bokem podotknout, že kvalita encodingu je jediné, v čem se mohou různé distribuční alternativy (CZ vs US UHDBD, různé typy VoD apod.) mírně lišit - ale vzhledem k tomu, že UHDBD je "souborově největší", je to nepravděpodobné.
2. DNR
Je třeba vliv redukce šumu ještě hlouběji rozebírat? Sledování T2 v Ultra HD je jako procházka muzeem voskových figurín.
3. Nepovedené HDR
Vzhledem k tomu, že víme, jak fantasticky může vypadat Ultra HD přepis nějakého staršího filmu i po stránce HDRka, které je schopno vytěžit maximum z expoziční pružnosti klasického kinofilmu, je pohled na T2 vyloženě smutný. Video má totiž vizuální parametry SDR prezentace a z možností vysokého jasového rozsahu využívá naprosté minimum. Opět je to do jisté míry odrazem DNR, které jas i kontrast brutálně potlačilo.
4. Kontroverzní barevný grading
Zatímco poslední BD přepisy se topily v magenta podtónech jak nějaká romantická komedie, ten aktuální naopak ustřeluje do studených barev se zeleným nádechem. Je pravda, že tato barevná varianta filmu sluší podstatně více než předchozí a že viditelný je rozdíl spíš při přímém srovnání. Nic to ale nemění na faktu, že přirozené pleťovky snad Terminátor 2 ve verzi pro domácí kina ještě neměl a při jeho sledování se nelze zbavit dojmu, že “tam někde v archivech” existuje “jediná správná verze”, která prostě vypadá normálně a její barevný grading odpovídá barevné paletě velkofilmů z přelomu devadesátých let. Nový přepis je totiž více než pokusem o věrnost uměleckému záměru odrazem snahy vypadat moderně. A tak to být nemá.
Den zúčtování bohužel trpí ve všech ohledech mizerným video-přepisem. Je v Ultra HD ostřejší a nabízí více detailů? Rozhodně. Ale ze zkušenosti víme, že to jde lépe. Jednat se o nativní 4k sken bez pozdějších DNR zásahů, mohl Terminátor nabízet detailů ještě více, zároveň by zachoval organičnost kinofilmu a ještě by mohl konečně nabídnout slušný barevný a jasový grading. Místo toho jsme dostali nepodařený pokus o modernizaci záznamu, kdy se studio nešetrným zásahem snažilo vytvořit takovou podobu druhého Terminátora, která by vizuálně odpovídala digitální produkci. Což očividně není možné.
Ultra HD varianta Terminátora 2 je postižena nešťastnou shodou několika scénářů, z nichž by za běžných okolností každý odboural dobrý přepis i samostatně. Mizerné DNR. Chybně použitý master. Špatný encoding. Nešetrný grading ... ne, tohle si jedna z největších akčních klasik nezaslouží.
Diskuze k článkům se na Blu-space přesunuly přímo do diskuzního fóra. Své názory, komentáře, připomínky nebo cokoli k tomuto textu proto publikujte ve vlákně "Terminátor 2 a příběh jednoho z nejhorších UHD disků".
