Žena stojí na nezapomenutelných hereckých výkonech
Glenn Close za roli v Ženě získala Zlatý glóbus a krom oscarové další téměř dvě desítky nominací na cenu za herecký výkon, z nichž polovinu proměnila. Při pohledu na tak obdivuhodný výčet se nabízí otázka, zda, a hlavně proč si herečka tolik pozornosti zasloužila. Její výkon rozhodně nechci zpochybňovat, neboť subtilní ztvárnění ženy slavného muže muselo být komplikované. Na rozdíl od ostatních postav ve filmu stojí na nuancích a omezené expresivnosti hrdinky, jejíž charizma je záměrně utlačováno tak, aby zůstalo v pozadí mužského protějšku. Takové role jsou ve své podstatě velmi jednoduché, proto je snadné ztvárnit je špatně – herečka buď přehrává, nebo se díky nevýraznosti naopak utopí mezi ostatními protagonisty. Což se Glenn Close rozhodně nestalo. Přesto se po zhlédnutí filmu nemohu zbavit dojmu, že neméně prostoru na výslunní by si zasloužil právě představitel té role, jež je označována za vedlejší, tedy Jonathan Pryce. Je to paradox, neboť postavy těchto herců jsou ve filmu v zrcadlových pozicích: Pryceův Joe si užívá záře reflektorů, zatímco Closeiny Joan si lidé všímají mimoděk.
Je každopádně jasné, že Žena stojí a upadá na fantastických výkonech těchto hereckých veteránů. Do jisté míry se k nim přidává ještě výborný Christian Slater a Max Irons, nicméně drama o dámě, která celý život obětovala úspěchu svého muže, by se bez nich klidně obešlo. Glenn Close je schopna říct pouhým náznakem úsměvu, k čemu by jiní potřebovali několik stránek textu. A režisér jí k tomu dává dost prostoru, neboť se na ni zaměřuje i ve chvílích, kdy se děj nebo dialog odehrává jinde. Její Joan je nejen sympatická, láskyplná a ve zdravé míře pragmatická. Také z ní vyzařuje inteligence, dokonce se chce říct moudrost.
Což je v úsměvném kontrastu k Pryceovu Joeovi. Ten se ve společnosti chová jako rádoby charismatický gentleman, který se nade všemi vznáší v oblacích intelektu, zatímco doma, kde odkrývá své skutečné já, je dětinský skoro až spratek. Nezodpovědný, nevyspělý, nesympatický. Právě v tomto ohledu je Pryceův výkon zajímavý, balancuje totiž mezi dvěma odlišnými pózami. V obou těží z toho, že jakožto herec působí kulišácky, má v sobě hravost, jízlivost, ale i šarm a charisma.
Glenn Close zahrála Joan bravurně a její výkon je skutečně pamětihodný. Ve velkém jí ale pomáhá právě to, jak Pryce postupně odhaluje pravé já Joea.
Obě postavy si ve filmu projdou vývojem a samozřejmě se ukáže, že zdání klame. Posun hlavních hrdinů je zábavný, i když předvídatelný a oproštěný od emocí. Ačkoli osobní drama Castlemanových tne do živého, nemohl jsem se zbavit dojmu, že mu na působivosti ubírá neschopnost scénáře zajít hlouběji. Film je nejsilnější ve scénách, kdy Castlemanovi skrze dialogy pomalu odhalují své stinné stránky. Dialogy jsou to pěkně napsané a fantasticky zahrané, nicméně pokaždé se zdá, že se zastaví přesně ve chvíli, kdy se člověk postavám konečně dostává pod kůži. I relativně skromná stopáž odhaluje, že scénář přímočaře míří k pointě, což filmu pomáhá ve stravitelnosti a svižnosti, na druhou stranu ho horlivost okrádá o možnost vytvořit skutečně působivé drama, nebo třeba komentovat některá společenská témata, která pouze naznačuje.
Z těch se samozřejmě nabízí především ponor do stereotypu manželství a role mužů a žen ve společnosti, zvláště pak těch, které jsou oporou úspěšných partnerů. V tomto ohledu Žena zapomíná, že dostala do vínku silné motivy. Kdyby se jim věnovala, pomohlo by to příběhu i postavám. Místo toho je pouze naznačuje. Škoda, protože právě sociální komentář by posunul scénář i exekuci filmu nad pouhý průměr.
Protože ruku na srdce, příběh Ženy sice je zajímavý, v jádru se však díky opomíjení některých témat a sázce na rychlé tempo jedná o průměrné drama. Naštěstí to neubírá půdu pod nohama skutečně skvělým hereckým výkonům, právě ty by si ale zasloužily více prostoru.
Koupí Blu-ray Žena na Blu-shopu podporujete vznik podobných textů.
Nicméně tím nechci od filmu nikoho odrazovat. Právě naopak. I když se Žena nikdy nedostane pod kůži ani divákovi, ani svým postavám, pořád je to moc pěkná podívaná se zajímavým, i když od začátku průhledným „zvratem“. Za pořízení stojí hlavně díky skvělé Glenn Close a Jonathanu Pryceovi, z nichž oba předvádějí vyspělou hereckou show, které se z filmových novinek posledních několika měsíců nic nevyrovná.
Soňácké Blu-ray releasy bývají po technické stránce velmi kvalitní a Žena v tomto ohledu naštěstí nevybočuje. Z hlediska zvuku se nejedná o žádnou hitparádu, ale to není u filmu, který stojí na dialozích, překvapení. Ty jsou odbaveny dobře, i když by se mi líbila větší hloubka a dynamika – mluvené slovo působí trochu utopeně, což ostatně platí i o hudebním doprovodu, který si pobublává na pozadí a nikdy se nedokáže rozpínat prostorem tak, aby se dalo mluvit o opravdu dobrém mixu. Ne, že by to u takového filmu bylo potřeba.
Video je pak prezentováno s technickou precizností Sony vlastní – přepis nejeví vůbec žádné známky chybné komprese. Ostrost i drobnokresba jsou sice veskrze průměrné a nijak nevybočují, to je ale dáno už zdrojovým materiálem. Možná je obraz trochu měkčí i proto, že na něj mohlo být aplikované minimální množství DNR (ne na přepisu, opět už na zdrojovém materiálu), protože jedinkrát nezašumí ani v jasově náročných stínech. Blučko nemá problém ani s jemnosvitem, ani se stínokresbou, ani s věrným barevným přenosem. Paleta tíhne ke studenějším a zemitějším tónům, kamera nestaví na silných kontrastech a většinou se straní jak výrazným barvám, tak ostrým highlightům nebo hutné černé. Obraz je tedy do jisté míry nevýrazný, to je ale dobře, neboť na sebe záměrně nestrhává pozornost. Sice tedy Blu-ray neoslní, ale po technické stránce to lepší být nemohlo.
コメント