Zemeckisovi Spojenci jsou výborné válečné drama na jednom z nejlépe vypadajících BD současnosti

Romantické špionážní drama z období druhé světové války. Takovouhle žánrovou odbočku Robert Zemeckis přes veškeré své zkušenosti zatím neokusil. Jak přiznává v překvapivě dobrých bonusech, vlastně se jí i bál. Je to pochopitelné. Spojenci spadají do kategorie filmů, na které se dnes bohužel moc nechodí, tedy mezi intimní dramata, která se navzdory dění na pozadí válečného konfliktu nemohou spolehnout na spektákl, hlavní to prodejní artikl současného velkofilmu. Na Spojence se těžko lákalo do kin a stejně tak těžko se bude lákat k nákupu (Ultra HD) Blu-raye. Což je škoda. Zemeckisova novinka je totiž opravdu skvělá. A Blu-ray rovnou famózní.

Vlastně by nemělo být překvapení, že velikán, jakým Zemeckis je, natočil dobrý film. Spojenci jsou jeho teprve třetím hraným zářezem po Trosečníkovi, v kteréžto pauze si odskočil k mo-cap animákům (Beowulf, Vánoční koleda, Polární expres). Je však zjevné, že na placu je i nadále jako ryba ve vodě. Navíc se zdá, že našel zlatou střední cestu mezi hraným filmem a svou láskou k digitální animaci. Spojenci se sice odehrávají v Africe a ve Velké Británii v polovině dvacátého století, což přímo vybízí k používání existujících kulis, výpravy a lokací. Zemeckis však ve věčné honbě za absolutní kontrolou nad vizuální podobou každého záběru přistoupil k natáčení ve studiu a za velkého přispění klíčování. Všechny scény se proto odehrávají buď v absolutně virtuálním, nebo z velké části digitálně "dostavěném" prostředí. Nejedná se sice o naprosto neobvyklou praxi, většina filmařů však u historických filmů preferuje zemitější atmosféru a připouštěním technických nedokonalostí jim dávají vdechnout život. Zemeckis je ale v práci s digitálními efekty průkopníkem, a tak se mu daří vzácná věc: Historický film vypráví moderními vizuály, které jsou čisté, technicky dokonalé, skoro až nadpřirozené, takže člověk přes válečnou hrozbu z příběhu necítí fyzické nebezpečí. Zároveň však nepůsobí nemístně nebo uměle. Při jejich sledování nevnímáte digitální efekty. Pouze žasnete, jak dokonalou a pevně sevřenou iluzi dokázal Zemeckis zkonstruovat. Přechody mezi skutečným světem a tím z jedniček a nul jsou většinou nezpozorovatelné.

Po technické stránce prostě Zemeckis točí mistrně a je to znát. Spojenci díky tomu působí sebevědomě, jejich příběh je vyprávěn ladně, bez výkyvů v tempu nebo atmosféře. Režisérská legenda si navíc dokáže i v podstatě jednoduché drama patřičně užívat. Jako když snímá intenzivní milostnou scénu třísetšedesátistupňovými oblety kamerou. Nebo když si hraje s perspektivou při používání zrcadel. Zemeckis je prostě filmař, který točí dobře, nechybějí mu nápady a přitom se nenechává strhnout možnostmi, pouze je využívá ve svůj prospěch.

Navíc má velké štěstí, že si vybral nesmírně zajímavý příběh. Vypráví o dvou tajných agentech, kteří se během společného úkolu zamilují a roli manželského páru postupně přenesou z mise do vlastních životů. Mise tím ale skončila jen pro jednoho, ten druhý, zdá se, pokračuje v poslání. Možná to vypadá, že Spojenci stojí na intrikách, ale ve skutečnosti je film překvapivě civilní a přízemní. Zápletka dbá na budování vztahu mezi postavami Bradat Pitta a Marion Cotillard a na jeho následný rozklad. Jejich láska přirozeně vzejde ze situace, a ačkoli ji divák od začátku tuší, vyplyne bez zbytečného melodramatu nebo kýče. Jak to tak občas bývá, ti dva se do sebe prostě zamilují. A stejně hladce se pak romance zlomí v osobní horor. Spojenci nejsou klasickou milostnou story, ze které by dívkám vlhla očka a chlapcům se orosilo čelo. Je to na emoce překvapivě skromná podívaná. Těží ze síly okamžiků, z toho, jak může osobní zrada člověka zlomit a z jiskření mezi Pittem a Cotillard.

Ti jsou ve svých rolích nepřekvapivě výborní. Pitt sice působí dojmem, jako by jel na svůj šarmantní automat, ale ono to u herce jeho kvalit stačí. Navíc kde je Pitt ve svém výrazovém rejstříku skromný, tam jeho odtažitost kompenzuje charismatická Marion Cotillard. Té s přibývajícím věkem kamera sluší čím dál více, díky čemuž je její přítomnost na scéně doslova magnetická. A co je důležité, mezi oběma to jiskří. Pokud sledujete bulvární plátky, asi tušíte, že jejich chemie nebyla tak moc hraná, jako spíš ventilovaná skrze objektivy kamer. To sem ale nepatří. Důležité je, že to oběma na plátně ohromně sluší. Elegantně pojatý svět Londýna a Casablancy minulého století je dokonalou kulisou pro jejich starpower. A vůbec, prvotní stádium romance mezi dvěma špióny by těžko hledalo lepší prostředí než africkou Casablancu. V kombinaci se Zemeckisovým uhlazeným stylem je zdejší genius loci přeložen do vskutku působivého vizuálního jazyka, který těží z dokonalé kombinace šarmantního obsazení, impozantních kostýmů a nádherného designu kulis. Tam někde v dálce se sice odehrává válka, ale Spojenci jsou její hrůzostrašností v první třetině téměř netknutí.

S tím je k filmu nutno přistupovat. Tedy s vědomím, že Spojenci nenaplňují mustr válečného dramatu, které se topí ve špíně a hrůze lidské krutosti. Zemeckisova novinka je jiný druh historického filmu. Ačkoli vypráví tragický příběh na pozadí ještě tragičtějších dějin, snaží se ve všem hledat krásu. To neznamená, že by krutost ignoroval. Ostatně při atentátu, který slouží pro obě postavy jako jakýsi katalyzátor vztahu, dostaneme ochutnávku toho, v jak chladném světě oba hrdinové žijí. Ale ve výsledku, i přes konec, jaký si pro nás scénář připravil, si ze Spojenců budete odnášet spíše příjemné pocity. Jednak z toho, že přes hutné lidské drama obstojí jako příjemná podívaná, jednak z toho, že Zemeckis natočil strašně dobrý film. Blu-ray je referenční. Jak jsem naznačil už na začátku, Zemeckis točil v plně kontrolovaném prostředí, takže jeho kameramana nemohla zaskočit změna teploty nebo intenzity světla, jeho nedostatek nebo přebytek, ani žádné živly nebo cokoli, co by mohlo působit parazitně na vizuální složku filmu. Navíc točil na digitální kamery v ohromujících rozlišeních 6k a 8k, kteréžto hrubé materiály sloužily jako zdroje pro 4k master. Na své si tedy přijdou i majitelé Ultra HD Blu-raye, který - soudě dle zahraničních reakcí - poskytuje jeden ze zatím nejlépe vypadajících přepisů. Ale bát se nemusíte ani "obyčejného" Blu-raye. Spojenci z jeho schopností těží maximum a obrázek mají famózní. Při jeho popisu se hodí otřepané fráze typu "ostrý jako břitva", protože opravdu má výtečnou ostrost s naprosto úžasnou drobnokresbou, přičemž obojí je napříč celým filmem obdivuhodně konzistentní.

To je slovo, které definuje celý přepis: Konzistentní. Ať už se bavíme o práci s detaily, s barvami, s ostrostí, s kontrastem, s definicí objektů ve stínech, nebo třeba s highlighty, Spojenci vše udržují na stejné úrovni po celou svou stopáž. Je skoro až neuvěřitelné, jak technicky precizně je film natočený a jak úchvatný obrázek poskytuje. Blu-ray je navíc prostý kompresních vad a i scény s vysokými nároky prezentuje s naprostou jistotou. Spojenci tak do vašich zobrazovačů dorazí v podobě, která bere dech. S obrazem tak vymazleným a čistým, že budete nad jeho referenčními kvalitami žasnout. Zemeckisův přístup se obzvlášť vyplácí a Spojenci jsou díky tomu jednoduše jedním z nejlépe vypadajících filmů, které kdy na Blu-ray dorazily.

Je škoda, že ve stínu fantastického obrazu se krčí alabší zvuková stopa. Šestikanálové DTSko se uskromňuje pouze v předním plánu. Do zadních kanálů pouští jen minimum ambientních zvuků. I ve scénách, které si o to vyloženě říkají (jako již zmiňovaná milostná scéna, která se odehrává uprostřed písečné bouře), si mix nikterak nevyskakuje a surroundy krmí po malých dávkách. Svým způsobem to dává smysl. Spojenci jsou drama a jako takové se snaží veškerou koncentraci diváka soustředit do událostí ve scéně, nikoli mimo ni. Přesto si myslím, že i onomu přednímu plánu by slušel vzdušnější projev. Hudba i dialogy mi přišly podušené, chyběla jim ráznost.

Krátké (česky otitulkované) featuretty se dají pustit všechny dohromady. Vytvoří tak hodinu a sedm minut dlouhý film o filmu, který má trochu nudné části (obsazení), ale více těch opravdu zábavných a informativních. Dozvíte se z nich, jak Zemeckis pracuje s digitálními efekty a s klíčováním, jak si veškeré kulisy nechal stavět a následně je recykloval pro několikeré použití (byt v Casablance posloužil i jako kavárna), nebo se třeba můžete nechat unést podrobným rozborem kostýmů. Možná to není nadprůměrná pecka, ale spíš jakýsi dokumentární standard, jaký by měly dodržovat všechny produkce. Jenže jelikož to nedělají, tak jeho přítomnost mile překvapí. Nic dalšího však na disku nenajdete.