Ze Zrodila se hvězda dělá skvělý film hlavně výborná práce s emocemi

Umělecké kariéry často opisují stejnou křivku začátků od nuly, vzestupu, nějakého času na vrcholu a nevyhnutelného pádu. Po příběhové stránce prostě nemohou překvapit. Není proto divu, že Zrodila se hvězda staví děj na známých a skrz naskrz předvídatelných motivech. Strukturou ten film nemá čím zaujmout, což může být dobře, pokud si člověk chce pouze střihnout další životopisný celovečerák, i špatně, pokud od filmu, o kterém se mluví jako o jednom z nejlepších minulého roku, čeká nadstandard. Byla by však škoda zaškatulkovat Zrodila se hvězda jako obyčejný hudební zářez, protože síla Cooperovy žánrovky spočívá jinde. V herecké show představitelů obou hlavních rolí a v citlivé práci s emocemi. Bradley Cooper ve svém debutu vytvořil křehký vztah dvou uměleckých duší, jejichž pouto je darem i prokletím. A hlavně: Jejich interakce je elektrizující.

Je jasné, že právě o to šlo Cooperovi od začátku, protože s příběhem jako takovým se skutečně nepáře. Hned v úvodních minutách prostě pošle pohasínající rockovou hvězdu do prvního baru, na který narazí, tam nalitého zpěváka nechá zakoukat se do pěvecky nadané servírky … a je hotovo. Od té chvíle dál je Zrodila se hvězda možná příběhem o kontrastu končící a začínající kariéry, ve svém jádru je však především o imponující chemii Bradleyho Coopera a Lady Gaga.

Koupí Ultra HD Blu-ray Zrodila se hvězda na Blu-shopu podporujete vznik podobných textů.

Je obdivuhodné, jak civilní a emocemi prošpikované výkony předvádějí. Křehké, empatické a po uši zamilované postavy jdou oběma hercům skvěle. Neměli bychom to brát za samozřejmost. Lady Gaga debutuje, Bradley Cooper se zase vymaňuje z komediálního stereotypu. Přitom v sobě našli odzbrojující přirozenost ve vyobrazování něhy, zranitelnosti, citů, i rozkošné nesmělosti.

Hercům repliky ladně plynou z úst i díky tomu, jak jednoduše je Cooper a spoluscenáristé napsali. Dialogy se nesnaží vést ke katarzi scén, jsou to prostě jen útržky často intimních rozhovorů, které navíc působí étericky, neukotveně v čase, jako by divák dostával jen krátké ukázky z cizích životů, ne pevně sevřený příběh. Což se zdá být Cooperovou největší zbraní, protože kombinace nevynucenosti jednotlivých scén a skutečně skvělých ztvárnění hlavních postav dává filmu sympatickou esenci neuchopitelné romance, která se za každou cenu brání emociální hře na první signální, ale přesto diváka zasahuje hluboko a intenzivně.

Romantika je to slzopudná i hřejivá, v kombinaci s hudebními představeními dokonce nahání husí kůži. Cooperovi se skutečně daří pracovat se všemi emocemi tak, že na plátně fungují, aniž by se o to okatě snažil.

Zajímavý je také svěží přístup ke stereotypům, který dokazuje Cooperovo ztvárnění rockové hvězdy se závislostí na drogách a alkoholu. Jack je sice alkáč, jehož chování má destruktivní vliv na všechny lidské vztahy, ale je v kontrastu k podobným charakterům neagresivní, pořád milující a pro lásku zjevně schopný udělat cokoli. V Cooperově podání navíc smutně roztomilý. Ve výsledku to jeho pád dělá ještě tragičtější, neboť do trapných situací, způsobených kombinací alkoholu a drog, se nedostává parchant, kterému by to divák přál, ale v jádru hodný člověk, kterého prostě semlely okolnosti hned, jak ukázal slabost.

Ally je pak vedlejší obětí tohoto likvidačního procesu, další hodná dívka, která se ocitla v šoubyznysu a neví si rady ani se svou novou pozicí, ani s partnerem, který se jí doslova rozpadá pod rukama. Lady Gaga je ve svém debutu skvělá, nicméně vedle svého mužského protějšku hraje druhé housle, a to navzdory faktu, že se nachází v hlavní roli. Tím nechci znehodnocovat její nádherný výkon, oba jsou skvělí a boří pomyslnou hranici mezi skutečností a fiktivním světem. Jejich postavy jsou člověku strašně blízko.

Jestli Cooperovi jakožto filmaři něco zazlívat, pak je to neschopnost tvarovat vztah Jacka a Ally tak, aby procházel vývojem. Ti dva se potkají, mají se rádi a jsou spolu. To je všechno. Navzdory tomu, že se jejich kariéry postupně vzdalují a že si Jack prochází alko-peklem, což má samozřejmě vliv i na Ally, s jejich vztahem to absolutně nic nedělá. Ba co hůře, nedělá to nic ani s jejich vzájemným chováním. Zrodila se hvězda díky tomu přes ne zrovna krátkou stopáž působí, jako by se v ní v rovině lidských vztahů téměř nic nestalo. Veškeré emoce, které z hlavních postav sálají, jsou sice působivé a impozantně zahrané, ale zpětně působí, jako by se odehrávaly ve vakuu. Znatelné je to hlavně z pohledu Ally, která se jeví jako naprosto imunní vůči čemukoli, co se s Jackem děje a po každém průšvihu se k němu vrací, jako by se nechumelilo. Možná to má vypovídat o její emoční závislosti na partnerovi, z pohledu třetí strany se to ale jeví spíše jako nedostatky scénáře. Nebo skončila závratná část „vztahovek“ na podlaze střižny.

Nic to naštěstí nemění na působivosti Cooperova debutu. Zrodila se hvězda se mezi to nejlepší z minulého roku řadí právem, protože i přes všechny nedostatky se dokáže na divákovi podepsat, dokáže v něm budit celé spektrum emocí, jejichž společným jmenovatelem je spokojenost z kvalitně strávených dvou hodin. Doplňte si do už tak báječné nabídky ještě skvělou hudbu a o nadšení je postaráno.

Nadšení by měli být i audio a videofilové. Zrodila se hvězda je na obou discích doprovázena Dolby Atmos stopou. Úvodní scéna sice ještě není moc přesvědčivá, protože Jackův koncert je obrazově i zvukově syrový, mix navíc operuje s agresivními výškami a chabým spodním spektrem. To si ale pouze pohrává s kulisou rockového koncertu. Zbytek hudebních představení už je po zvukové stránce odbaven perfektně. Sice bych uvítal trochu větší dynamiku mezi běžnými a koncertními scénami, čistě proto, že by znásobila emoční dopad hudby, ale když si člověk poslechne krásnou a velmi přesnou práci s LFE při úvodu Jackova bratra (příchod na hudební zkoušku), nebo separaci nástrojů a vokálů při zpěvu Lady Gaga, zákonitě musí být s atmosáckou stopou spokojený. Její přednes je svěží a plný energie.

Pozn.: Všechny přiložené screenshoty pocházejí ze standardní Blu-ray edice

Obrazový přepis ze schopností UHDBD co do kresby a smyslu pro detail příliš mnoho netěží, v tomto ohledu je srovnatelný s Blu-rayem. Ten sice je měkčí a méně přesný, navíc má o dost horší definici ve spořeji svícených scénách. Všeobecně ale platí, že pro ostrost a detaily si Zrodila se hvězda nepustíte. Modernějším formátem nabídnuté rozlišení přepis využívá především k definici šumu, který kameraman Matthew Libatique otevřeně přiznává prakticky ve všech scénách mimo denní exteriér. Šum je nedílnou součástí přednesu Zrodila se hvězda, tak trochu podtrhuje roztěkanou kameru a je dobře, že ho UHDčko nepotlačuje. Nechává tím videu možnost vytěžit ze zbývající drobnokresby maximum. Nicméně jak zmiňuji v úvodu, té si u Zrodila se hvězda příliš neužijete, exceluje v ní totiž spíše sporadicky, zpravidla v dobře nasvícených close-upech. Jinak je veskrze průměrná (pozor – to je stále velmi dobrá). HDRko pak ve spodní části spektra také příliš mnoho nepředvádí, což je opět dáno Libatiqueovým přístupem k vizuálům – Zrodila se hvězda má vybledlé stíny a černou využívá navzdory faktu, že se často odehrává v noci nebo v potemnělých prostorách, málokdy (naprosto excelentní je v interiéru auta, když Jack poprvé veze Ally domů). Je však pravda, že posun jasové definice ve stínech oproti Blu-rayi poznáte i tak. Rozdíl tam prostě je, jen nevede k většímu množství informací, spíš ke jejich zpřesnění. Každopádně neděste se, Ultra HD Blu-ray vypadá výtečně. Po technické stránce se totiž hvězda zrodila až na špičce jasového spektra.

Právě práce HDRka s jasovými highlighty přepis posouvá o level výše. Rychlá kontrola signálu přes Vertex prozradila, že film byl sice masterovaný na displeji schopném reprodukce čtyř tisíc nitů, nicméně jeho maximální bodový jas u HDR-10 vrstvy je 671 nitů, maximální průměrný jas jednoho snímku pak 310. Na disku se nachází také Dolby Vision, zůstal jsem však u základního HDR-10. Ostrost jasových špiček tedy při stropu pod sedmi sty nity není příliš agresivní, přesto o sobě HDRko dává vědět. Film se často odehrává na pódiu, kde do čoček objektivů září silné bodové reflektory, stejně jako se tu objevuje kopa dalších světelných zdrojů, které protínají jinak tmavou kulisu. Tohle protisvětlo na Blu-rayi měkne, působí mdle a ztrácí barevné informace. Na Ultra HD Blu-ray je podstatně jasnější a vyzdvihuje dramatičnost světelné show, díky čemuž jsou koncerty obrazově emotivnější.

HDRko pak září i mimo pódium. Hodně jsem si ho užil hned na začátku, když Ally s Jackem po rvačce v baru navštíví večerku a pak stráví pár chvil na parkovišti. Scéna interiéru prodejny, nasvícená studenými zářivkami, na Ultra HD Blu-ray vykazuje fantastickou definici světla, podstatně lépe kreslí barvy produktů v regálech a disponuje nádhernou tridimenzionalitou, které prostě SDR prezentace nemůže nikdy dosáhnout. Na parkovišti pak v zadním plánu prosvětlují bodová světla z ulice a HDRko s nimi krásně prohlubuje scénu, čímž jí opět přidává na dramatičnosti. Zrodila se hvězda je důkazem, že z výhod Ultra HD Blu-raye nemusejí těžit jen velkofilmy a vizuálně opulentní díla, ale že rozšířená jasová dynamika může znamenat důležitou výpomoc i pro romantické drama.

Bonusová výbava Blu-raye (na UHD bonusy nejsou) je z hlediska informační hodnoty slabší, neboť vedle několika hudebních klipů se na disku nachází pouze půlhodinový film o filmu. Ten stojí na několika rozhovorech, v jejichž rámci představitelé hlavních rolí popisují, jak vůbec ke vzájemné spolupráci došlo. Pokoukání je to milé, ale nepříliš hodnotné, protože pohledů za kulisy nabízí skromné množství, více se střihá do filmu samotného. Na druhou stranu to hlavní Cooper o svém režisérském přístupu řekne, stejně jako Lady Gaga o své postavě. Dalo by se to ale stihnout v desetiminutovce, tohle making-of je zbytečně načechrané balastem. Většina lidí si stejně pustí spíš doprovodné videoklipy.