Hobitovi přechod mezi formáty prospěl. Hlavně díky HDR se posouvá o několik levelů

U Pána prstenů je díky okolnostem zřejmé, že v nových Ultra HD edicích dostáváme dramatické audiovizuální změny napříč celou trilogií - a důvody jsme si popsali v textu o tom, jak se nové přepisy připravovaly (mohu potvrdit, že hlavně Společenstvo vypadá super - ale k tomu jindy). V případě Hobita se však nad novou UHD prezentací vznášely otazníky. A klidně otevřeně přiznám, že po prvních minutách Neočekávané cesty jsem vlastně sám pochyboval, zda má přechod z Blu-ray na 4k Ultra HD Blu-ray smysl. Než vám údiv pokroutí výraz v obličeji, rychle prásknu, že smysl rozhodně má. Hobit totiž vypadá fenomenálně a tak často atakuje pomyslnou hranici referenční kvality, že vás rozhodí každý ze vzácných a krátkých momentů, kdy obraz nevypadá na podtrženou jedničku s hvězdičkou, ale třeba “jen” na jedna mínus.



Zatímco většina zahraničních trhů se rozplývala nejdříve nad 4k Pánem prstenů, do Česka díky drobnému zdržení ve výrobě dorazila adaptace Tolkienovy trilogie o pár dní později. Do začátku prosince jsme proto oproti původním plánům vstoupili nejdříve s Hobitem v ruce. Takže se mu podíváme na zoubek jako prvnímu. Ano, pozdě. Ne, rychleji to bohužel nešlo, pardon. Ale pro váhající by se mohlo i tak jednat o důležitý text. Hned na začátku bych totiž rád podotkl, že po vizuální stránce mě Hobit v lecčem překvapil více než starší ze dvou trilogií.


Prequelové filmy přišly na trh v šestidiskové edici, kde každý díl okupuje dva disky: Na jednom je kinosestřih, na jednom rozšířená verze, kterou jsem pro účely této recenze preferoval. Disky jsou samozřejmě třívrstvé a datové toky se pohybují v dostatečných výšinách na to, aby člověk o limitacích komprese až na výjimky vůbec nemusel uvažovat (zpravidla v rozmezí 50-80 Mbps, ale často i mnohem výše). Nestačí? Třešnička na dortu jsou HDR v podobě Dolby Vision a remix zvukové stopy do Dolby Atmos.


Před roztočením UHDBD jsem si několika scénami připomněl starší Blu-ray přepisy, abych se měl alespoň zevrubně od čeho odrazit. Hobití BD samozřejmě stále vypadá výtečně. Když jednou máte kvalitní zdrojový materiál, z každého formátu vytěžíte maximum. Možná i proto mi ze začátku Ultra HD Blu-ray oproti chvilku před ním kontrolovanému Blučku nepřišel kdovíjak úchvatný.


Na první půlhodině Neočekávané cesty je totiž zrádné, že se odehrává ve spoře svícené scéně, tedy alespoň na poměry tohoto filmu: Hobití nora “ve světle svícnů” kreslí velmi měkký obraz v oranžových tónech a díky absenci ostřejších světelných zdrojů a kontrastů působí skoro až mdle. Právě na tom jsem si zpočátku vylámal recenzentské zuby. Je to totiž standardně SDRková scéna. Z té člověk moc nevykouká.



Běžně přechod na Ultra HD Blu-ray pro filmy znamená, že díky HDR vzniknou hlubší propasti mezi nejsvětlejšími a nejtmavšími body a že tmavé scény oproti SDR prezentaci paradoxně poklesnou na jasu. Takové přepisy využívají schopnosti HDRka zvládnout jemnější tonální přechody a tedy lépe kreslit ve stínech - nemluvím tak o stínokresbě jako spíš o kvalitě tonálních přechodů. Tmavé scény díky tomu nabírají na plasticitě. U Hobita ale k citelnému snížení jasu nedošlo, a tak i celá úvodní sekvence v hobití noře zůstává na jasové úrovni Blučka, aniž by došlo ke zřetelné změně kontrastu. Jinými slovy, čekal jsem hutnou černou a pokles jasu, což by vedlo ke zjemnění barevných přechodů v pleťovkách; dostal jsem stejně jasné záběry jako na Blu-ray a tedy identicky netrojrozměrné podání celé sekvence. Technicky perfektní. S dobrou ostrostí. Bez kompresních vad. S výtečnou stínokresbou. Ale furt stejné. A pravděpodobně identické s tím, co jsme viděli v kinech, nutno dodat. Takže vlastně v pořádku. Kdybych mohl obraz z BD a UHDBD srovnat na dvou totožných displejích vedle sebe, jistě bych došel k závěru, že UHDčko přecejen působí o něco plastičtěji než jeho starší bratříček, ale čistě po paměti jsem si říkal, že bych rozdíl mezi Blu-ray a Ultra HD Blu-ray asi nepoznal.


Bylo to naposledy.


Jakmile totiž Bilbo vyběhne ze Dna pytle (pokud mi budou ujíždět překlady, omlouvám se - knihy jsem četl před patnácti lety a na filmy koukám bez titulků kvůli lepšímu zhodnocení HDRka), začnou Jackson s Lesniem produkovat jeden money shot vedle druhého a všechny tři přepisy explodují fantasticky bohatými barvami a kontrasty, které jsou instantními demo materiály pro HDR zobrazovače.


Všechny tři filmy byly barveny na displejích se světelným výkonem 4000 nitů, nicméně jejich rozsah se drží kolem tisíce nitů, což je ideální - highlighty jsou dostatečně silné, aby vytvářely trojrozměrný prostor, zároveň nejsou příliš agresivní. První díl ve špičkách dosahuje 801 nitů (v průměru 187), druhý 1122 (v průměru 216), třetí 1163 (v průměru 162). Nejagresivnější je dvojka v úvodu u Medděda, což je z celé trilogie asi jediná scéna, kde mi jas přišel až moc ostrý a celá sekvence byla na hranici příjemnosti. To ale nemění nic na faktu, že je z hlediska HDRka velice působivá.



Napříč trilogií najdete co do jasových a barevných rozsahů kvanta působivých obrazů a kdybych je měl začít vyjmenovávat, musel bych jet skoro scénu po scéně celé filmy. Vyjmenuji tedy pouze ty, které mě vyloženě zaujaly.


Příchody trpaslíků do Dna pytle: Možná to nejsou kdovíjak orgastické záběry, ale vzhledem k SDR parametrům celé sekvence mě vždy trklo do nosu, jak skvěle vypadá černota noci za osvícenými tvářemi trpaslíků stojících na prahu Bilbova domova. Separace pleťovek a tridimenzionalita mě fakt bavily.


Když už jsem u separace pleťovek a vůbec barevné přesnosti, v těch hobití filmy excelují často. Namátkou: Všimněte si ohromné palety zelených tónů a přitom naprosto perfektního obsažení pleťových barev ve scéně prvního setkání Gandalfa s Radagastem. Slast. Nebo podobně barevně brilantní práce v záběrech rozhovoru Gandalfa a Thorina po zkamenění trolů - tady dělá své i HDRko a jeho kresba vycházejícího slunce. A pleťovky do třetice: Sledujte, jak perfektně jsou kreslené obličeje hlavních hrdinů oproti noční obloze v celcích skaliska, na němž se odehrává finále Neočekávané cesty. Jasová a barevná separace jsou díky téměř konstantní technické preciznosti digitálního záznamu skutečně působivé a člověk se jich během těch sedmnácti tisíc hodin, co všechny tři filmy trvají, ne a ne nabažit.



Takže další příklady božího HDRka: Zkuste si srovnat kvalitu kresby dešťových kapek při bitvě horských bohů (to je taková ta zbytečná scéna v Neočekávané cestě, kde se zničehonic začnou rubat dvě hory ... doslova). Prsty v tom má také bravurní práce komprese, každopádně schopnosti přepisu definovat dešťové kapky a jejich proud separovat od zbytku scény jsou skutečně udivující - precizní skloubení HEVC a HDRka, jež tu výborně kreslí drobné jasové výkyvy, vede k vyobrazení scény, která v kinech i na Blu-ray vypadala nudně jednorozměrně a nesrozumitelně, ale UHDBD jí vdechuje nový život. Ani po letech sledování filmů v této kvalitě mě nepřestává udivovat, jak mohou pod dohledem HDRka a nových kompresních metod filmy oživnout.


Přitom k těm skutečně nejpůsobivějším scénám jsme se ještě nestačili dostat. Podívejte se na intimní rozhovor Gandalfa s Galadriel v Roklince a zkuste mi říct, že vás neodzbrojila intenzita a rozsah barevné palety v highlightech za nimi vycházejícího slunce. Klasické Blučko vedle toho vypadá, jako byste ho sledovali skrze dno PET lahve. BD v této scéně navíc mírně šumí ve stínech, což se UHDčku neděje. Všeobecně platí, že nové přepisy jsou schopny stejně kvalitní stínokresby, avšak ta je šumu prostá a neomezuje jasové špičky - což je přesně to, co se děje SDRkové prezentaci.



Ne, že by Hobit tu a tam nešuměl nebo podobně neklopýtnul, ale většinou je očividné, že se jedná o nedostatky zdrojového materiálu, ne přepisu (což mohu říct i na základě toho, že si totožné problémy pamatuji ještě z kina). Třeba když Bilbo vybíhá ze Dna pytle (“I´m going on an adventure!”), na celku Hobitína lze vypozorovat šum ve stínech - mimo jiné proto, že je tu nepřirozeně do extrému vyhnaná stínokresba. Když Bard diskutuje ve třetím dílu s Thorinem skrze průrvu v hradbách o tom, že by se trpaslíci měli vzdát, lze ve stínech na Bardovu hrudníku dokonce zpozorovat macroblocking - ani tady se nejedná o standardní manifestaci kompresní vady jako spíš o to, že barvič při postprodukci překroutil tmavý zdrojový materiál nad jeho limity. Podobných přehmatů by se dalo najít více a většinou mají společného jmenovatele ve lpění na absolutní stínokresbě i na úkor přirozeného kontrastu, ale stále se bavíme o několika promile záběrů. To je naprosto snesitelná daň za to, co jinak dostáváme: Co do schopnosti kreslit nejnižší tonální přechody byl Hobit na špici na Blučku a je na špici i na UHDčku.


Když už jsem u problémů, je také potřeba zmínit, že s přibývající stopáží jednak přepisy ztrácejí barevnou ucelenost a konzistentní pleťovky (což je mimochodem problém i u Pána prstenů - Jackson očividně při dojezdech obou trilogií jel tak na krev, že to bylo na úkor jemu jinak vlastní technické preciznosti), jednak se na trikových záběrech objevuje mírné třepotání v ostrých hranách (neduh digitálních efektů). I tady mluvím o malém množství záběrů, zvlášť ve finále druhého a během valné části třetího dílu si toho ale budete tu a tam všímat. Rozhodně to neberte jako podstatnou výtku - spíše to zmiňuji, abych měl čistý štít a Hobita jen nechválil.


Většinou je to totiž paráda. Pojďme se tedy vrátit ke zdařilým momentkám, které se vám díky libovému HDRku vypálí do zorniček:



Zvlášť dechberoucí jsou velké celky. Ať už jsou to typické jacksonovské krajinky, bitevní vřavy, davové scény, nebo prostě jen uváděcí záběry, Lesnieho digitální kamera (a efekty mágů z WETA) nepřestává udivovat svou schopností perfektně ostré a bohaté kresby. Všímejte si třeba detailů v záběrech gobliní jeskyně před finále Neočekávané cesty. Ohromného množství obrazových informací v pohledech na Jezerní město ve dvojce nebo při pozdější scéně prozrazení identity trpaslíků na náměstí před radnicí. Nádherných celků příchodu k Hoře osudu. A epických bitevních výjevů v Bitvě pěti armád, kde se mísí malebné záběry krajiny na úpatí hory a tisíců hlav ve válečné vřavě. Všechny tři disky nabízejí podobných obrazů kvanta a ačkoli třetí díl je tu a tam problematický, většinou je to audiovizuální nálož se vším všudy.


Jak už jsem naznačil, ke konci (takže vlastně ve skoro celém třetím filmu) Jacksonovi docházejí jak vypravěčské, tak quality control síly a jak se mu pod rukama rozpadá příběh, je i audiovizuální prezentace více rozháraná. Opakuji to proto, že se jedná o problém zdrojového materiálu, který lze jen stěží vyčítat samotným přepisům. Nicméně pro technicky zaměřeného diváka je to trochu za trest: Do všech směrů se rozutíká barevné vyvážení, do té doby většinou konzistentní práce s kontrastem a stínokresbou vezme nohy na ramena a pomalu záběr od záběru jsou jejich hodnoty rozdílné. Do toho se často projevují nedokonalosti v digitálních efektech. Korunu tomu nasazuje místy měknoucí kresba. Je potřeba si přiznat, že Hobit je ke konci po technické stránce docela maglajz - ale jen na Jacksonovy poměry. To je na tom nejvtipnější: I ve svých slabých chvilkách je Jackson schopen produkovat moneyshoty a velkolepé scény, která jedna za druhou strkají do kapsy jakoukoli jinou fantasy.



Když jim tedy vyčítám technické klopýtání, je to velice kritickým okem na hranici nitpickingu. Pravda je totiž taková, že v posledním odstavci popsané nedostatky valná většina diváků vůbec nebude schopna odhalit, identifikovat, nebo postřehnout. Takže si vlastně jen kryju záda v textu, který mám jinak chuť zasypat superlativy.


Globálně totiž platí, že všechny tři filmy vypadají na Ultra HD Blu-ray fenomenálně. Jak díky prakticky konstantně špičkové ostrosti a s ní spojené drobnokresbě, díky níž je přechod i z velmi zdařilých Blu-rayů dost citelný, tak díky HDRku, které dělá s Lesnieho obrazy hotové divy - a ještě k tomu “žehlí” barevné nedostatky předchozích Blu-ray edic (ty například měly mírně přestřelený green tint v denních a blue tint v nočních záběrech, HDRko tuto drobnou barevnou nesrovnalost srovnává). Hlavně ve spoře a měkce svícených scénách se oproti Blu-čku skoro nic nezměnilo (již zmiňovaný začátek, nebo třeba bloudění Mirkwoodem, kde z desaturované šedi těžko něco těžit). Většinou je ale upgrade ohromný.


Trilogii Pán prstenů i Hobit objednejte na Blu-shop.cz. Koupí edice v tomto obchodě podporujete vznik textů na Blu-space.cz - děkuji!


Pojďme si tedy před cílovou rovinkou připomenout ještě několik scén, které by měly vašemu oku obzvlášť lahodit: Když Glumovi prvně v jeskyni vypadne Prsten z kapsy, je HDRko schopno zprostředkovat titulnímu klenotu vyloženě magickou záři a barevnou plnost, které klasická SDR prezentace jednoduše není schopna dosáhnout. Právě v podobných sekvencích se projevuje obdivuhodný rozsah palety, již je Ultra HD Blu-ray schopen pojmout: Všímejte si nejen barevné hloubky prstenu v již zmíněném zlomovém okamžiku ságy, ale také blyštivého zlata v útrobách Hory osudu, děsivě živého ohně při sežehnutí Jezerního města, nebo třeba zlatého brnění armády elfů. Kde je ale brilance HDRka možná nejcitelnější, je Sauronův oheň. Už mi docházejí superlativy, tak jen odcituji své poznámky z kontrolní projekce: “Sauronův oheň, tak zlověstná rudá, omfg”. Ano, můj slovník často naráží na limity, ale rozumíme si, ne? Tohle je prostě fenomenální podívaná.


Finále dotáhneme jiným finále: Všimněte si, že ony Jacksonovy oblíbené východy a západy slunce v HDRku působí jasněji a přitom barevněji, zároveň ale tyto záběry nová obrazová technologie zbavuje puncu kýčovitých omalovánek a všechny tyto scény působí mnohem realističtěji - rozhovory v Roklince jsem již zmiňoval, finále prvního dílu po letu s Orly také, všimněte si tedy rozdílného vjemu barev třeba při útoku Thorinova digitálního bratrance v Bitvě pěti armád, nebo samozřejmě samotných vyvrcholení prvního i třetího filmu (Jackson rád končí se sluncem na obzoru):



… na SDRkovém screenshotu tahle scéna trochu zavání kýčovitou prací s barvami, ale věřte mi, v HDRku je to úplně jiná podívaná.


Takže Hobit na Ultra HD Blu-ray? Bomba. Vyloženě nádhera. Pokud už zavadí o nějaké problémy, tak na úrovní zdrojového materiálu, s čímž přepis samozřejmě nic nezmůže. Jinak platí, že tohle se Warnerům opravdu povedlo. Pokud jste tedy snad váhali, berte všema deseti.

Komentáře k článkům se na Blu-space nově přesunuly přímo do diskuzního fóra. Své názory, připomínky nebo cokoli k tomuto textu proto publikujte ve vlákně "Hobit ve 4k".

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
godzilla.png
ww84cz.png
elysium.png
nechte-ho-jit.png
podraz-4k-pre.png
carodejnice.png