- Štěpán Čermák
Zkáza Deepwater Horizonu je v režii Petera Bergera podána patřičně zdrcujícím způsobem
Peter Berg s Markem Wahlbergem se pasovali do role jakýchsi filmových kronikářů amerických neštěstí, v nichž bez studu a naprosto nekriticky vyzdvihují sílu a neoblomnost amerického ducha. Žít v jiném století, možná bychom Bergovu "trilogii" Na život a na smrt, Deepwater Horizon: Moře v plamenech a Patriots Day označili za obyčejnou propagandu. Ostatně vedle téhle oslavy amerických hrdinů, ačkoli není tak pompézní a dokonce se docela efektivně vyhýbá patosu, bledne závistí i Michael Bay se svým military pornem. Ale co naplat. Berg a vlastně i Wahlberg se v těchto filmech našli a musí se nechat, že výsledky jejich spolupráce jsou překvapivě dobré nekompromisní akční podívané s obdivuhodným drajvem.
Berg v nich dokazuje, že v jednoduchosti je síla. Jako by si udělal seznam o maximálně sedmi položkách - více by jich asi tvořilo až příliš komplexní příběh, rozvrhl si ho do devadesáti minut a během nich si vše postupně odškrtával. Vezměme si právě Moře v plamenech: Milující rodina jak z katalogu? Jasně. Správný taťka s nebezpečným povoláním? Máme. Krásná žena? Bez té by to nešlo. Vedlejší postavy, jejichž úkolem je pouze zastoupit vysvětlivky (někdo funkčnost ropného vrtu popsat musí)? Nechybí. Jednorozměrný záporák v podobě nenasytného zástupce nadnárodního korporátu? Je to trochu moc, ale co bychom ho nepoužili. Stejně jako supersprávný a zodpovědný protipól. Mno a pak už stačí jen akční inferno. Je to jednoduchá formulka, ale ano, funguje.
Možná to zní, jako bych se Deepwater Horizonu vysmíval. Ale já si ho popravdě užil. Až mě překvapovalo jak. Berg dokáže všechny postavy správňáckých chlapů se smyslem pro břitký humor a spravedlnost do příběhu zasadit tak, že člověku nepřijde otravná jejich jednorozměrnost. Všichni se tu poplácávají po ramenou a na ropné plošině panuje přátelská atmosféra jak v reklamě na kouzelné pilulky. Člověku tahle sluníčkovost skoro až vykouzlí úsměv na rtech. V Bergovu podání se to ale zdá relativně přirozené. Zvlášť vzhledem k faktu, že každý ve světových událostech alespoň trochu se orientující divák moc dobře ví, že veškeré superkamarádské vztahy jsou tu formovány co nejrychleji a jen proto, aby následně vznikalo alespoň drobné emocionální pnutí s nevyhnutelným příchodem katastrofy.
Tu si Berg patřičně užívá. Velkolepé akční inferno na konci filmu je možná prosté pamětihodných scén nebo záběrů. Je však jasné, že Deepwater Horizon spoléhá spíše na intenzitu, než na audiovizuální hody. Ostatně ty by od dramatičnosti události zbytečně odpoutávaly pozornost. Navíc by to mohlo vypadat, že se v nich Berg vyžívá, což při popisu jedné z největších ekologických katastrof v historii lidstva stejně nechcete. Takže důležité je, co tu funguje: Zkáza Deepwater Horizonu je v hollywoodském zpracování patřičně skličující až zdrcující. Hlavní hrdina sice vypadá a hlavně se chová, jako by utekl z brakového románu, kde jsou všichni lidé skvělí, chytří a hlavně neohrozitelní, nicméně Peter Berg i Mark Wahlberg ho umějí prodat. Stejně jako poslední okamžiky nechvalně proslulé ropné plošiny. Díky tomu je film v rovině vyprávění o katastrofě jako takové uspokojivý a nikoho by nemělo v kontextu výše zmíněných informací překvapit, že při své misi popsat hrdinství hlavního hrdiny naprosto ignoruje veškeré okolnosti konce Deepwater Horizonu, ať už jsou to ekologické, ekonomické nebo politické důsledky. Takže počítejte se sice dobrým akčním filmem, ale také s trestuhodně povrchním přístupem.
Český (bonusů prostý) Blu-ray hned v prvních vteřinách předvádí jeden z nejhnusnějších příkladů posterizace, jaké jsem měl příležitost ve vysokém rozlišení kdy vidět. Film totiž otevírá VFX záběry z podmořské hladiny a obraz tu absolutně nezvládá kresbu jasových přechodů v modrých tónech, což vede k odpornému bandingu, který navíc doplňují kompresní artefakty. Je to opravdu ošklivá podívaná. Navíc se napříč filmem opakuje, a to vždy v záběrech z mořského dna. Právě proto se nabízí, že by problém mohl být spíše na straně barevné konverze VFX záběrů, než na straně Blu-raye jako takového. Ten totiž krátce nato všechny nedostatky bohatě kompenzuje fantastickou ostrostí a smyslem pro detail, s jejichž pomocí kreslí veškeré textury s přesností portrétní fotografie. Zvláště v první polovině, kde ostrým záběrům pomáhají ještě vysoký jas s dramatickým kontrastem, dokáže Blučko vypadat opravdu výborně, ačkoli mu mírně dochází dech v barevné paletě. Trochu se to zhorší ke konci, kde tmavé scény odhalují měkčí kresbu "CGI heavy" scén a neschopnost ponořit noční oblohu do naprosté černé. Všehovšudy se každopádně jedná o velice zdařilý přepis, který těží z technicky precizní digitální kamery a zvlášť v první polovině z ostrého světla, jež videu dodává na kontrastu. Jen se sluší dodat, že zatímco při sledování na plazmě byl téměř nezpozorovatelný, na menším LCD displeji jsem místy zaznamenal větší množství barevného šumu, především (logicky) v temnějších záběrech a ve stínech.
Radost vám udělá i DTS-HD MA 5.1. Moři v plamenech by bezesporu slušela object based varianta, nicméně i šestikanálová klasika umí znít parádně. Trochu mi vadila místy horší kresba dialogů, za tu však nemohl přepis jako takový, jako spíš mix samotný - do mluveného slova často hlasitě zasahují ruchy a šum, což ho zastiňuje. Kde tohle DTSko exceluje, je práce se surroundy, do kterých se zvukaři v akčním finále vůbec nebojí opírat. Kolem poslechového místa vzniká všeobjímající zvukový obraz destrukce, v jehož rámci divákovi neustále něco padá nebo vybuchuje za hlavou. Zvukaři se sice nevyhráli s pohybem objektů napříč různými kanály, takže občas stopa působí staticky. I tak se ale jedná o skvělý poslech, protože Deepwater Horizon protěžuje všechny kanály velmi svědomitě. O to více si člověk celé finále užije.
