Vizuálně nabušený Kong je konečně blockbusterové dobrodružství, jaké si legendární monstrum zaslouži

Vlastní filmový vesmír, nebo v případě Warnerů rovnou několik takových, si dneska snaží vybudovat snad každé studio. Jak dokazuje Universal s novou Mumií, ne vždy se to vyplácí. Podobná selhání většinou vzniknou z obráceného procesu: Místo toho, aby se filmaři snažili natočit dobrý film a ten pak nenásilně naroubovali na vznikající universum, se pouštějí do tvorby se záměrem sloužit franšíze. Jordan Vogt-Roberts si je naštěstí podobných chyb vědom. Jak zmiňuje v povedeném audiokomentáři, kde na začátku filmu poukazuje na vystřižený záběr fotky Godzilly, nechtěl, aby Kong: Ostrov lebek působil jako vynucený sequel. K provázání s Edwardsovou Godzillou tu pozornějším divákům elegantně slouží přítomnost agentury Monarch a zábavná potitulková scéna. Více toho není potřeba a je jen dobře, že se Vogt-Roberts nenechal strhnout současným trendem okatého prolínání filmových světů. Mohl se tak soustředit na podstatně důležitější věci, jako třeba natočení dobrého filmu. Což se mu naštěstí povedlo.

V onom audiokomentáři se režisér několikrát přiznává, že se při tvorbě concept-artů a vymýšlení scén silně inspiroval v japonském anime a v manze. Cituje však i klasiky. Od prokládání filmu mnoha podle mého nezpozorovatelnými easter-eggy (jako třeba název lodi Athena, napsaný stejným fontem jako byl název Vetřelce) po jasné vizuální odkazy (Apocalypse Now) je zřejmé, že má Vogt-Roberts nakoukáno, že tíhne k vizuálně výrazným dílům a že na tyto prvky sám při natáčení klade důraz. Nový Kong je díky tomu doslova prošpikovaný záběry a scénami, které by si člověk nejraději dal za rámeček. Má to své nevýhody, neboť film působí trochu epizodně a více než souvislý příběh evokuje rozkouskované audiovizuální cvičení. To je ale zastíněno faktem, že je skvěle vypadajícím dobrodružstvím, jež do puntíku splňuje cíl oslnit diváka a nutit ho neustále žasnout.

Od westernem šmrnclé otevírací sekvence přes válečné filmy citující první kontakt po monster fantasy řežbu ve zbytku filmu, Vogt-Roberts zprostředkovává jeden z nejlépe vypadajících filmů nejen tohoto roku. V mnohém mu samozřejmě pomáhá kvalita vizuálních efektů. V některých akčních sekvencích, zvláště tedy v těch, odehrávajícíh se u vody nebo ve vodě, člověk nestačí žasnout, jak velkolepé a přitom do detailů vykreslené sekvence digitální umělci zkonstruovali. Když to sečtete s přenádherným prostředím Vietnamu a s působivým designem monster, člověku v téhle podívané opravdu nic nechybí. Kong vypadá jako film točený fanouškem pro fanoušky.

To samé se sice dalo říct už o Jacksonově verzi. Novozélandský režisér se ale nechal unést a King Kong mu po rukama nabobtnal do takové stopáže, že i přes fascinující trikařinu a skvělé akční sekvence bylo jeho sledování téměř neúnosné (a to ho mám opravdu moc rád). Vogt-Robertsova verze je svěžím updatem. Zasazen je sice do sedmdesátých let, působí ale moderně, je svižný, osekaný o většinu příběhových linií předchozích verzí a v mnohém originální. K plusovým bodům mu pomáhá i odstranění klasických motivů krásky a zvířete. Nový Kong se zaměřuje vyloženě na ikonické monstrum, na mytologii světa, ve kterém žije. I vzhledem k tomu, že drobátko vyrostl, by „milostná linie“ s postavou Brie Larson nefungovala.

Má své slabiny? Rozhodně. Scénáři se sice podařilo vytvořit zajímavou mytologii kolem monster a nenásilně do příběhu zapracovat postavy (i když některé silně ignoruje, jako třeba San v podání Tian Jing). Jakmile však tyto postavy začnou mluvit, zvlášť při druhém zhlédnutí už je to na trhání vlasů. Některé dialogy jsou vskutku otřesné. Od „výplňových“ slovních přestřelek se sice nedá nic moc čekat. Zvlášť, když se s postavami téměř neznáme a nemají se o čem bavit. To ale nic nemění na faktu, že se scenáristé mohli nad konverzacemi trochu více zamyslet. Je to vzhledem k žánru drobná výtka. Stejně jako logické lapsy v chování některých hrdinů nebo jejich laciné představovačky (uvedení Hiddlestonova dobrodruha působí jak z akčního filmu z devadesátých let). Člověk asi nemůže v dobrodružné fantasy dostat všechno.

Vogt-Robertsova režie a obrazotvornost je naštěstí tak působivá, že veškeré tyto nedostatky bohatě kompenzuje. Dokonce bych se nebál říct, že krom Zacka Snydera momentálně v Hollywoodu není jediný filmař, který by byl schopen tak impozantní ikonografie. Zrovna Snyder je důkazem, že to není všechno. Vogt-Roberts se ale naštěstí drží na uzdě a zná míru. Pod jeho dohledem Kong vyrostl jak fyzicky, tak po filmové stránce, zároveň však snížil své ambice vyprávět komplexní rozvrstvený příběh. Právě v této uvědomělosti se nakonec skrývá jeho největší síla. Je to prosťoučký film, jenž si uvědomuje, že diváka zajímá především monstrum jako takové.

Nový Kong je díky tomu „postava“, na jejíž další dobrodružství se člověk může těšit podobně, jako se těší na další zastávku Godzilly. Tyto příběhy se navíc začnou prolínat. Warnerům se tedy daří budovat filmový svět, jenž funguje především v rámci samostatných filmů, až pak jako spojený vesmír. Za to si zaslouží naše peníze i pochvalu.

Blučko vypadá a zní fantasticky a popravdě už se nemohu dočkat, až se dostanu k přehrávání Ultra HD Blu-raye. Navzdory tomu, že Full HD vypadá skvěle, jsou totiž na jeho prezentaci citelné limity v barevném podání. Díky působivým vizuálům si z kina poměrně barvitě (pun not intended) vybavuji, jak Kong vypadal a ačkoli v domácích podmínkách působí přenádherně, hravost v barevných odstínech mu trochu chybí – čistě proto, že jeho paleta je omezená. Nenechte se ale odradit, říkám to jen proto, že tuším ohromný potenciál HDR prezentace. Blu-ray v SDR patří k tradiční blockbusterové špičce, které nechybí žádná z povinných položek. S ladností si odškrtává jak výbornou ostrost a práci s detaily, tak především bombastický kontrast (i tady se člověk nemůže dočkat HDRka) a v rámci možností trefné barevné podání. Samostatnou zmínku si zaslouží zacházení s tmavými odstíny těsně nad černou, tady má přepis přímo ukázkovou kresbu. Film sice byl točen na digitální kamery, obrazová postprodukce však dosáhla vizuálních kvalit, které si spojujeme spíš s analogovým materiálem, tedy velké expoziční pružnosti a jakési patiny, jež byla doménou 35 mm záznamu. Na Konga je vskutku radost pohledět. Blu-ray to všechno zprostředkovává, jako by se nechumelilo. Po technické stránce nemá chybu.

Těšte se i na skvělý zvukový mix. Jak hravá Dolby Atmos stopa bude, film prozrazuje již v otevírací sekvenci, kde kolem poslechového místa létají bojové letouny, které jsou mimo záběr. Jejich krátké prosvištění všemi surroundy vytvoří mentální obraz toho, co se mimo plán skutečně děje a jasně dá najevo, že při mixování Konga se zvukaři vyhráli. Podobně hravá je stopa ještě před akční scénou v masovém hrobu. Ať už jsou to ambientní zvuky džungle, kulisa epických bitev, nebo jen obyčejné dialogy, atmosácká stopa si s nimi dokáže poradit bravurně. Sice jsem při jejím poslechu nezaznamenal žádný vertikální pohyb, což Atmos umožňuje. V horizontální rovině ale zvukově exceluje. Jen drobná poznámka, i přes navolení Atmos stopy se mi defaultně spouštělo DTS-HD MA. Dolby Atmos stopu jsem musel manuálně měnit přímo v nastavení přehrávače.

Bonusy jsou slabší. Již zmiňovaný audiokomentář režiséra je sice fajn, neboť v něm Vogt-Roberts odhaluje své inspirace i drobnosti z natáčení (a přidává skvělou historku o tom, na co se ho ptal Chan-wook Park, když se po projekci setkali). Nedoplňují ho však žádné pořádné filmy o filmu. Z dvou patnáctiminutovek o vzniku Konga je zajímavější jen ta, která se zaměřuje na monstrum po stránce digitálních efektů. Dozvíte se z ní, že ačkoli měli digitální umělci motion capture předlohu, nakonec Konga kompletně animovali podle svého. Troufnu si říct, že je to trochu vidět a Kong nemá tak bohatý výrazový rejstřík, jako jeho opičí kolegové založení na výkonu Andyho Serkise. Ale ti zase nejsou velcí jak panelák, takže asi něco za něco. Každopádně pohled je to velmi zevrubný, stejně jako v případě ostatních featurettů (pohled na plac, krátký pohled skrze objektiv, soubory Monarchu), které jsou klasicky koncipované spíš jako promo. Vystřižené scény se zaměřují jen na dialogy z vojenského prostředí. Trochu zajímavější je tak už jen pohled na natáčení očima Toma Hiddlestona, jenž několikrát vzal do ruky kameru, nebo se před ni alespoň postavil, aby uvedl různá místa natáčení. Není to sice žádná sláva, ale člověk se alespoň podívá za kameru a krátce ochutná atmosféru placu. To je bohužel vše. Slabý podprůměr.