Plnotučné fantasy, jehož kasovním neúspěchem byste se neměli nechat odradit. Warcraft je skvělý

Těžko říct, kde se stala chyba. Z Warcraftu měl být jeden z největších hitů sezóny. Místo toho v severoamerických kinech propadl, z černých čísel ho vytahoval až evropský a především asijský trh. Na druhý díl to pravděpodobně stačit nebude, a tak nám místo slibné série zbude akorát další důkaz o prokletí herních adaptací, jejichž osud bývá finančně zpečetěn ještě před premiérou. Je to škoda. Ohromná. Duncan Jones totiž natočil plnokrevnou fantasy, vzácný to filmový druh. Ba co více, natočil ji velmi dobře. A vzhledem k tomu, že fanoušek žánru nemůže žít jenom z Potterů, z procházek po Středozemi a z výletů do předaleké galaxie, měli bychom se pokusit spasit Warcraft alespoň na Blu-ray. Představa druhého dílu je totiž nesmírně lákavá. Důvod je vedle Jonesovy neodpáratelné schopnosti natočit skvělý film prostý: Warcraft je vážně fajn. Více fantasy už filmový svět být nemůže. Jsou tu králové, princezny, elfové, trpaslíci, gryfové, obří vlci, hordy orků, čarodějové, vyloženě všechno, co by vás mohlo napadnout. A jakýmsi zázrakem to funguje.

To říkám z pozice člověka, kterého herní předloha naprosto minula, ba co více, který byl k Warcraftu už od prvních ukázek značně skeptický. Pestrobarevný a téměř kompletně digitální svět svou estetikou v krátkých ukázkách evokoval něco mezi béčkovým Avatarem a kýčovitou reklamou na žvýkačky (což je mimochodem dojmologie, kterou nejsem schopen podepřít jediným pádným argumentem). Nepomáhalo ani obsazení. Jones se opírá o televizní herce (Travis Fimmel, Ruth Negga) a o tváře, jež si asociujeme s vedlejšími rolemi nebo s béčkovými filmy (Ben Foster, Dominic Cooper). První minuty navíc člověka o kvalitách castingu nepřesvědčí. Cooper jako moudrý a vážený král? Opravdu? Foster jako starý a vševědoucí čaroděj? To snad ani nejde myslet vážně. Být producent a přijít za mnou režisér, že by na takovém obsazení chtěl postavit velkolepou fantasy, se smíchem mu prásknu dveřmi před obličejem. Za jedinou trefu lze považovat leda Fimmela, ten v jisté míře přinesl to nejlepší z výborných Vikingů History Channelu, a Paulu Patton, což je jedna z těch tváří, kterou jste viděli nesčetněkrát, ale za živého Boha si nevzpomenete, kde to bylo. Jinými slovy casting, o jehož kvality nebo atraktivitu neopřete ani televizní film, natož jeden z nejočekávanějších blockbusterů roku.

Až s ubíhajícími minutami Jones přesvědčuje, že i kdybyste do výše zmíněných rolí obsadili dubová prkna, byl by s nimi schopen vyčarovat výbornou podívanou. Tuhle teorii si můžete ověřit třeba na Benu Schnetzerovi, jenž v roli mladého čaroděje vzbuzuje snad všechny myslitelné antipatie. Navíc Warcraft známé tváře nepotřebuje, protože hlavními hvězdami jsou nečekaně orkové, tedy plně digitální postavy, jež sice stojí na motion-capturingu docela známých herců, ale jejichž živé předlohy byste pod tunou "digitálního make-upu" a zvukového postprocessingu za žádnou cenu nepoznali (Toby Kebbel jako Durotan, Clancy Brown jako Blackhand, Daniel Wu jako Gul´dan, a tak dále). Může za to výtečná práce digitálních umělců. Důvěryhodnost postav navíc posiluje vychytralé ukotvení scénáře. Ten sice stojí na konfliktu dvou znepřátelených stran. Svět ale nevykresluje černobíle, a tak mezi sebou mají pomyslné dobro i zlo jak orkové, tak společenství, jež reprezentují téměř výhradně lidé (ačkoli se v něm sem tam mihne nějaký ten trpaslík nebo elf). Duncan Jones při psaní scénáře s Charlesem Leavittem odmítl jednoduché kastování. Divák díky tomu fandí oběma stranám konfliktu. Vzhledem k tomu, že je Warcraft vlastně válečný film, je tohle "polidštění" pomyslných záporáků nesmírně zajímavé. Jones navíc stíhá v obou skupinách vytvářet další ideologické frakce. Vědomě tak vytváří velice komplexní střet dvou civilizací, kde vznikají vedle předvídatelných zvratů také nečekaná spojenectví.

Tyto kvalitní scenáristické základy fantastického světa pak nemají problém podpírat svižné tempo ani přímočarost zápletky, jež velice zjevně ústí k jedinému myslitelnému bodu: k válečnému střetu. Ten je ale ze všech částí příběhu nejméně zajímavý, i když je schopen několikrát překvapit. Mnohem zajímavější jsou některá rozhodnutí, jež na cestě ke střetu Jones učinil a která dávají konfliktu opravdovou váhu. Jones se totiž veškerá rizika děje nebojí zhmotnit opravdovými oběťmi, což je něco, co si jiné blockbustery zpravidla nedovolí. Ochota Warcraftu zbavovat se hlavních postav přesně podle toho, jak příběh vyžaduje, je v přímém kontrastu se zbabělostí jiných vysokorozpočtových podívaných, kde bývá pro postavy fyzické ohrožení stále méně aktuální navzdory tomu, že jsou vystavovány stále větším hrozbám a destrukci. Komiksové filmy nás dokonce učí, že smrt je pouze dočasný problém (Batman v Superman), nebo ji v případě protagonistů a populárních antagonistů rovnou ignorují (Iron Man, Avengers, atp.). Nikoli Warcraft.

Hmatatelnost hrozby divákovi pomáhá se ještě více přimknout k hlavním hrdinům, a to nejen k těm lidským. Ačkoli si Anduin Lothar na straně lidí a Durotan na straně orků procházejí téměř zrcadleným vývojem (oba je čekají podobné ztráty i podobné zvraty), jako zajímavější se v Prvním střetu jeví právě Durotan. Jeho postava má obdivuhodně lidský rozměr, což je něco, čeho rozhodně nemohlo být snadné dosáhnout. Vždyť je to obrovský digitální hromotluk. Duncan Jones se totiž v uspěchaném tempu - a že Warcraft opravdu sviští - dokáže trefit do okamžiků, kde je potřeba alespoň trochu zvolnit, a v těch ze vztahů vytlouct maximum emocí (jako například hned v druhé scéně, jež nás seznamuje s Durotanovou rodinou).

Samozřejmě mu v tom pomáhají výborné digitální efekty. Warcraft možná občas naráží na rozpočtové limity a při stavbě fantastického světa sem tam animace klopýtne. Minimálně v případě orků však bylo tvůrcům jasné, že nesmí docházet k žádným kompromisům, které by podrývaly důvěryhodnost postav. Digitální hrdinové díky tomu vypadají naprosto skvěle. Navzdory tomu, že se jedná o ohromné svalnaté bestie s obličeji, jež deformují obří tesáky, se jakýmsi zázrakem při jejich animaci nevytratila jediná herecká nuance. Vedle úchvatných detailů jim nechybí ona lidská jiskra, díky které působí v každé vteřině jako skutečné bytosti. Člověk možná díky drobátko videoherní povaze fantasy světa Azerothu nikdy nezapomene, že se dívá na "VFX heavy" film. V intimních scénách ale orkům věří, že mají duši.

Každopádně postavy nejsou jedinou silnou stránkou Warcraftu. Duncan Jones stejně dobře pracuje se stavbou fantastického světa, a tak si hned po prvních minutách v Azerothu budete připadat jako doma. Filmu stačí pár vteřin na strategických předválečných poradách, a hned má divák jasný přehled o kompletní geopolitické situaci celého světa, stejně jako o hierarchii různých klanů nebo o vztahu ras a magických bytostí. Jones se v tomto krásném světě pohybuje přirozeně, jako by se nechumelilo. Vyhýbá se pro blockbustery typickým předváděcím "wow" momentům, místo toho je schopen diváka alespoň v minimálním úžasu držet po celou stopáž.

Warcraft navíc funguje i při druhém zhlédnutí a jsem přesvědčený, že by stejně dobře šlapal i při dalších. I proto si myslím, že by mohl vyrůst v jeden z těch filmů, kterým se sice nepodařilo nahnat lidi do kin, ale díky televizi, streamingu a nosičům domácí zábavy postupem času nabude na statusu žánrové klasiky. Možná je to příliš troufalé tvrzení, ale vskutku věřím, že má Warcraft všechny potřebné parametry pro to, aby se lidem nevykouřil z hlavy jako svého času Zlatý kompas, Narnie, nebo třeba Cesty do středu země, nýbrž v ní zakotvil jako sympatický, svižný a inteligentní film, jenž porazil papírové předpoklady a místo čistě geekovské záležitosti se stal dobrodružstvím, ve kterém si každý najde to své.

Milé překvapení představuje i tuzemský Blu-ray. Ten na trh dorazil ve dvou steelboocích v jednodiskové 2D variantě a dvoudiskové 3D variantě. Steelbookům jsme se věnovali v samostatném Obrazem, a tak zbývá dodat, že na prosinec Bontonfilm plánuje ještě levnější variantu v podobě amaraye.

Jako vždy jsem se věnoval pouze 2D verzi. Pokud si však 3dčko přeneslo všechny kvality dvojrozměrného přepisu, není se čeho bát. Warcraft totiž na Blu-ray vypadá naprosto skvěle. Trochu jsem se bál, že bude vysoké rozlišení vůči digitálním efektům nekompromisní a odhalí nedostatky, které se na plátně ztratily. Podobně jako u Knihy džunglí. Avšak První střet v 1080p a pod dohledem plazmového displeje žádné takové problémy nemá. Pohyb živých herců v digitálních prostředích se opírá o citlivou kresbu přechodů a člověk nikdy nemá pocit, jako by se díval na leporelo. A stejně jako živí herci zapadají do virtuálního světa, se v něm digitální postavy mohou spolehnout na animaci, která se po celou stopáž drží stejně vysoko nastavené laťky jak v kresbě detailů, tak v kontrastu, v barevném podání, i v ostrosti. Jinými slovy, digitální efekty nevypadají záběr od záběru jinak.

Tuhle obdivuhodnou konzistenci v práci počítačových mágů pak Blu-ray přináší na technicky precizním přepisu, který diváky uvádí do Azerothu bez jediného klopýtnutí. Má skvělou ostrost a smysl pro detail, což se asi dalo čekat - stejně jako bezchybná práce s kontrastem a s velmi sytými barvami. Důležité je, že za sebou komprese nezanechala paseku digitálních artefaktů. Blu-ray nemá problém s datově náročnými scénami (to je většina), se složitými jasovými přechody (jako třeba temná pasáž na začátku filmu při teleportaci mezi dvěma portály), s černou (což by mohla být samozřejmost, poslední várka katalogovek jako Trainspotting, Mělký hrob, Dračí srdce - ale i novinek jako Správní chlapi a Oslněni sluncem - však v černé až příliš často vykazuje kompresní rozpady), prostě s ničím. Jedná se ve všech ohledech o skvělý přepis, jenž těží z materiálu maximum. A vzhledem k tomu, že zahraniční recenze označují Ultra HD BD release paradoxně za slabší v práci s kontrastem i s jasem, lze Blučko označit za ultimátní prezentaci filmu.

Chválou nehodlám šetřit ani u Dolby Atmos stopy. Sice si na šestikanálové sestavě mohu poslechnout pouze její Dolby TrueHD jádro, to ale s vysokou pravděpodobností platí i o většině čtenářů, takže to není na škodu. Mix má bravurní kresbu dialogů a úderné hudby. Obojí působí vzdušně a objímá poslechové místo dynamickým a přirozeně působícím zvukem. Protěžuje především přední plán, do zadních surroundů se i při pohybech objektů "za diváka" podívá málokdy. Na druhou stranu v zadních kanálech perfektně buduje kulisu a podepírá štavnatý hudební podkres. Má krásně zvučný přednes a netíhne ani k extrémním výškám, ani ke zbytečně dunivým nízkým tónům. Stejně jako je na Warcraft radost pohledět, je také radost ho poslouchat. Vypadá i zní jako moderní, technicky nekompromisní velkofilm a Blučko dělá vše pro to, aby jeho kvality přeneslo do našich obýváků.

Bonusů je na disku požehnaně, ale příliš radosti vám nepřinesou. Téměř hodinový rozpohybovaný komiks mě přestal po minutě zajímat, takže ho nebudu komentovat. Tříminutový gagreel je zábavný i zajímavý, protože se vlastně jedná o pohled za kulisy, které jsou v případě podobně komplikovaných produkcí vždy cenné. Docela fajn jsou i vystřižené a prodloužené scény s různými stádii dokončených efektů (14 minut). Jejich vynechání pochopíte, to jim však na atraktivitě neubírá - při boji Durotana s Dark Scarem o něco více pochopíte bojové zvyky orků. Při jejich dialogu u ohně zase Jones naznačí, že orkové Fel nebrali na lehkou váhu. V případě Lotharova žalu se zase pobavíte nad absurditou jeho konfrontace s Garonou. Některé vystřižené záběry jsou fajn, u jiných jsem ani nebyl schopen poznat, kde konkrétně jsou rozšířené (jako když Lothar dostává bambitku).

Vedle prvního teaseru, jenž se zároveň stal otevírací sekvencí filmu, je na disku výborný, ale bohužel jen tříminutový showreel práce ILM. V sedmiminutovce o Warcraft expozici v muzeu Madame Tussauds se podíváte na tvorbu docela impozantních voskových figurín dle hrdinů z filmu. A v dalších šesti minutách si rozšíříte obzor informacemi o fanoušcích Warcraftu a o tom, jak hra vytváří komunity, nebo dokonce buduje partnerské vztahy.

Středobodem bonusové nadílky je na šest pětiminutovek rozkouskované making-of. Zabývá se příběhem, VFX, obsazením, kostýmy, motion-capturingem a kaskadérskými kousky. Jsou to ale bohužel velmi povrchní featurettky se silným nádechem marketingových materiálů, kde se neustále představují postavy a příběh - to někdo, kdo si film koupil na Blu-ray a už ho minimálně jednou viděl, úplně nepotřebuje. Z valné části se tedy jedná o promarněnou příležitost rozebrat vznik filmu alespoň trochu poctivě. Nějakou informační hodnotu bonusy mají a už jen kvůli záběrům z natáčení s motion-capturingem za těch pár minut stojí. Je to však odbytý podprůměr.