Želvy Ninja 2 mají všeho víc. O to rychleji se jimi diváci přesytí

Když člověku pomalu táhne na třicítku, jedna z věcí, které by asi neměl veřejně přiznávat, je natěšení na druhé Želvy ninja. Ale ano, opravdu jsem se na ně těšil. Ani ne tak z nostalgie, na tu si moderní reimaginace pod producentskou záštitou Michaela Baye nehraje, jako spíš díky příslibu bláznivé akce dotažené do absurdity. Druhé Želvy ninja v ukázkách vypadaly jako ideální blockbuster z Bayovy dílny, tedy jako výsledek bezmyšlenkovitého mixu dětinského humoru, šílených akčních sekvencí, a více než solidních digitálních efektů. Co Želvy slíbily, to také doručily. Mají však podobný problém jako všechny ostatní filmy Michaela Baye (i ty, které režíruje): Myšlenka jejich sledování je ve skutečnosti silnější než samotný divácký zážitek. Na co se člověk zprvu těšil, ho rychle omrzí.

Želvy ninja jsou film pro děti a mladší teenagery. Pouze. S tím se je potřeba smířit především. Říkám to, protože se jistě najde spousta lidí, kteří si je pustí, aby zavzpomínali na původní animáky, nebo aby se pokusili probudit své mladší já. Ale takhle to nefunguje. Sice tu najdete starou známou partu, kterou navíc v druhém dílu doplnili všichni legendární protagonisté (Casey Jones) i antagonisté (Rocksteady, Bebop, Krang). Režisér David Green však pod producentským tlakem Michaela Baye, jehož rukopis z Želvích ninjů doslova sálá, na nostalgii vůbec nehraje. Možná se k původnímu seriálu ani nehlásí. Což je divné, protože film s asijským záporákem, s pankáči a s hrdinou, který se maskuje jako hokejista, vyloženě křičí "80. léta ftw" na všechny strany. Vlastně by bylo milé, kdyby se tvůrci k osmdesátkovému retru stylisticky i vypravěčsky hlásili. Takhle Želvy žijí v podivném bezčasí - pohybují se ve světě a v době, do které nepatří, a nikdo to ve filmu neadresuje. I proto zapomeňte, že by film osvěžil vaše vzpomínky na mládí. Green nás - původní fanoušky - mimo rámec znovuuvedení původních postav ignoruje a snaží se najít fanoušky nové cílením mezi dětské publikum.

Což by bylo v pořádku. Vyloženě dětinský až skoro hloupý humor, jenž vychází spíš z fyzických gagů než ze sofistikované scenáristické práce, skutečně napovídá cílovku mezi pěti a dvanácti lety. Co tu ale pak dělají scény, v nichž Megan Fox lascivně kroutí zadkem v minisukni a prakticky celou úvodní sekvenci zaplní tím, že své bezesporu stále atraktivní tělo propůjčí lacinému svádění? Vážně bychom se nemohli alespoň projednou vyhnout vytváření scén, jejichž existence je opodstatněna pouze marketingovými potřebami?

Jinak je každopádně vše na svém místě: Mezi záporáky najdete jak jednorozměrného superparchanta, jenž chce docela neopodstatněně prostě být zlý, tak duo pitomých šašků, kteří plní úkoly čistě proto, že nenašli lepší práci. Hlavní hrdinové (ale vlastně i Bebop s Rocksteadym) se neustále pošťuchují, vrážejí do sebe a vůbec tíhnou k laciným gagům, které nemohou vykouzlit úsměv na rtech snad ani batolatům. Možná je naivní čekat od takového filmu nádech sofistikovanosti. Želvy ninja však jedou na vlně hlouposti, která je ještě hluboko pod úrovní povrchních blockbusterů. Je to vyloženě hloupý film s hloupými postavami, s hloupou zápletkou, s hloupým humorem a bez špetky sebereflexe nebo ambicí.

Ani se nedá argumentovat klasickým "Já si u filmu chci odpočinout a nepotřebuji, aby byl kdovíjak chytrý", neboť Želvy jsou ve své hlouposti vyloženě únavné. Ano, jedná se o blockbuster o zmutovaných želvách, které po nocích potírají zločin. Vlastně jen splňuje předpoklady. Navíc jakási ztřeštěnost byla už součástí původního animáku. Problém je, že pod Greenovým vedením želváci dalece překračují hranici únosnosti. Pak už to není zábava.

Akce tyto nedostatky kompenzuje pouze částečně. Má spousty světlých chvil se zábavnými nápady, i over-the-top sekvencí, které by si nikdo jiný nikde jinde nedovolil. V jejich čele se bije v hruď výborná scéna s padajícím letadlem a plovoucím tankem uprostřed jihoamerické džungle. To je přesně ten typ fyzické komedie, který od filmu všichni čekali. Sice tu díky chování postav chybí jakékoli napětí, ale člověk Želvám neupře, že předvádějí líbivé akční kousky. Jenže všechny dobré vzpomínky přebije generické finále (jasně, že se opět zachraňuje celý svět), kde dobré nápady uhýbají stranou většímu měřítku a Želvy ninja začínají evokovat některé z posledních tří dílů Transformers. Těžko říct, jestli taková finále ještě někoho berou, tohle se ale ani nesnaží pamětihodné být. Působí odevzdaně a bezpředmětně.

Druhé Želvy ninja se za každou cenu snaží vytáhnout všechna možná esa. Přivedly známé postavy. Předvedly místy výbornou akci. Je v nich všeho víc. Ale týmová dynamika už nefunguje tak dobře jako v prvním dílu. Humor zeslábl. A celý film působí ve své křečovité snaze o dětinskou legraci jaksi odosobněně. Chybí mu duše předchozích želvích zářezů. Je to tuctovka.

Blučko vypadá i zní skvěle. Zvuková stopa v Dolby Atmos dokáže fantasticky kreslit scénu mimo obraz (nejvíce si toho budete všímat u želv "doma", kde se zvuk odráží od stěn a stropu kanalizace a i na šestikanálové sestavě tvoří nádhernou vertikální kulisu). Když dojde na akční sekvence, se surroundy si vyloženě hraje. Má dravý dynamický přednes a lehko se řadí mezi špičku doposud existujících Atmos mixů.

Pokud máte trochu zmáknuté vizuály Michaela Baye (je beze sporu, že z pozice producenta do filmu opravdu otiskl velkou část svého blockbusterového já), pak už víte, co od obrázku želvích ninjů čekat: Extrémní kontrast a do maxima vyšroubovanou saturaci některých barev. Želvy vypadají působivě jak v nočních sekvencích, kde vykazují špičkovou černou a v klidu zvládají pestrobarevné highlighty z různých neonů, protisvětel, lensflarů a podobně, tak v interiérech a ve scénách s denním světlem, v nichž naprosto kralují ostrostí kresby a smyslem pro detail. Na 2D verzi je opravdu radost pohledět. Nezkazí to ani (místy dokonce barevný) šum, který mívá tendence objevovat se ve stínech interiérů a v některých detailech u nočních scén. Naopak si díky vážně výborné kresbě bez jediného kompresního klopýtnutí užijete skvělé digitální efekty (smysl animace pro detail zvlášť na želvách samotných je něco, co neomrzí). Jestli bych měl vypíchnout jeden nedostatek, pak by to byl fakt, že díky oné nadstandardní saturaci se v obrazu některé barvy vyloženě separují od objektů, ke kterým patří. Všimnete si toho buď u některých neonových světel, nebo u jiných jasově vysoko postavených zdrojů světla v zadních plánech scény (jako třeba grafika televizního vysílání na pozadí v baru, kde Trhač rekrutuje Bebopa s Rocksteadym). Barva je tak přesycená, že se vizuálně utrhne od objektu a vytvoří před ním jakousi mapu, ostrůvek. Stejně jako u onoho šumu je jasné, že se jedná o problém samotného masteru, v tomto případě jde vlastně o umělecké rozhodnutí. Technicky preciznímu Blučku proto absolutně není co vyčítat.

Bonusy jsou kompletně česky otitulkované a slabé. "Želví rodina" a "Svět se rozrůstá" vás zabaví asi na půl hodiny a oba jsou klasická představovačka postav, kde se akorát všichni chválí a děkují Bohu za Želvy ninja. Jestli na ně kvůli něčemu koukat, tak kvůli velkému množství pohledů za kulisy. Mnohem zajímavější jsou "Večírek" (i když měl být přeložený spíš doslovněji z "House Party" na "Domácí party") a "Uvnitř dodávky", které dohromady asi v deseti minutách kompletně projdou design a výpravu vnitřku popelářského vozu a želvího doupěte. Množství vtipných detailů a nápadů z obou placů člověku vyloženě berou dech, zvlášť v případě doupěte, které opravdu vypadá jako do posledního puntíku promakaná klubovna. Je škoda, že všechnu tuhle práci musíte docenit až zpětně, ve filmu totiž výborné kulisy vůbec nevyniknou. Ze tří vystřižených scén nestojí za zmínku ani jedna, tříminutovka o easter-eggs je na tom podobně, zbývá tak už akorát dvouminutový showreel ILM. Ten je fascinující, což ostatně platí o veškeré práci legendární Industrial Light & Magic na tomto filmu.