- Štěpán Čermák, Petr Semecký
Blu-ray revize #3: O čem jsme nestihli napsat a co byste si neměli nechat ujít
Často nám projde rukama Blu-ray, kterému se později nestihneme věnovat, ačkoli bychom chtěli. Nebo si naopak obsáhlejší text ani nezaslouží. Od toho jsme zavedli nepravidelnou rubriku "Blu-ray revize". Ve zkrácené formě v ní předkládáme názory na ty filmy a jejich edice, které si podle nás zaslouží trochu pozornosti.
Předchozí měsíce byly na atraktivní tituly bohaté. Účty filmových fanoušků se musely otřásat v základech, když se na trhu objevovaly novinky jako Kniha džunglí, Captain America: Občanská válka, Warcraft, Hledá se Dory, Jason Bourne, Sebevražedný oddíl, třetí Star Trek, nebo katalogovky jako Fantomas, Kolekce Luca Bessona, Sedm statečných, Baron Prášil, Hříšný tanec, Trainspotting, Letiště, nebo třeba Vrána. A to jsem vyjmenoval pouze několik z posledního čtvrt roku. Na slabou nabídku si rozhodně stěžovat nemůžeme. V některých případech sice pokulhává prezentace, případně zamrzí absence jakýchkoli bonusů. To je však něco, s čím bohužel při malé kupní síle českého a slovenského trhu musíme počítat.
V následujících řádcích doháníme některé z restů.
Mělký hrob a Trainspotting
První dva celovečerní filmy Dannyho Boylea na tuzemské Blu-ray scéně zoufale chyběly. Zvláště pak kultovní Trainspotting. Oba, jako ostatně valná část Boyleových filmů, jsou hlubokou sondou do lidské duše. V případě Mělkého hrobu režisér dekonstruuje své postavy paranoiou, když trojici spolubydlících doslova hodí do klína ohromný finanční obnos a sleduje, jak jejich vztah postupně hnije zevnitř. V případě Trainspottingu nabízí podobný rozklad, jen o to extrémnější, že je zapřičiněn drogami.
Boyle se nebojí konfrontovat diváky s krutou realitou. A tak zatímco v hollywoodském zpracování bychom se dočkali konformnějšího scénáře, svým způsobem punková britská produkce vše servíruje bez okolků. Zvlášť v Trainspottingu se Boyle začíná profilovat divočejší režií, která později přerostla ve stylistické hrátky. Nikdy však umělecký otisk nepřekrývá fakt, že oba filmy vyprávějí o hnusných věcech, kterých se divák při pohledu na maniakálního Davida (Christopher Eccleston) nebo Begbieho (Robert Carlyle), případně na vyloženě vygumovaného Spuda (Ewen Bremmer) skoro až štítí.
Postavy s tváří Ewana McGregora jsou si v obou filmech v mnohém podobné. V Trainspottingu je Mark součástí opovrženíhodné společnosti a k sympatiím má daleko. Ale naději, že by mohl být morálně osvícen a vysvobodit se jak ze spárů špatných lidí, i když jedním sám je, tak ze spárů osudu, i když mu podléhá bez boje, divák přiživuje prakticky až do konce. V Mělkém hrobu je Alex arogantním parchantem s nečistými úmysly, kterému leccos prochází jen díky šarmu. Ale nakonec je to on, kdo "plnou půdu peněz" ustojí psychicky nejlépe. A právě díky energickému a spontánnímu McGregorovi, jenž zvláštním způsobem kombinuje jiskru hajzlíka s kukučem neviňátka, funguje naprosto dokonale divácká rozpolcenost, zda tyto hrdiny nenávidět, či milovat. Mělký hrob i Trainspotting jsou působivou výpovědí o lidském charakteru a o tom, jak snadno se nechají slabší jedinci strhnout k sebedestrukci. Ve vyobrazení obojího je Boyle mistrem, i když se postupem svou filmografií začal soustředit na opačnou stranu spektra - na psychickou neoblomnost. Tenhle pomyslný kruh se letos uzavře druhým Trainspottingem.
Obě blučka jsou bonusů prostá a obě mají velice podobné přepisy. To znamená na katalogový titul průměrnou ostrost s místy slabší drobnokresbou, pobledlými barvami a nepříliš oslnivým kontrastem. Vysokodefiniční prezentaci se v obou případech daří pěkně kreslit filmové zrno a ve světlých chvilkách vypadat dobře. Diskům však dělá problém práce v černé a ve stínech, kde často dochází ke kompresním rozpadům a ke slévání barev, i na druhé straně spektra, kde dochází k drobným přepalům se ztrátou jasových informací. Pořád se najde hromada scén, která vyloženě dýchá analogovým materiálem a vypadá skvěle, ale ani v jednom případě nemůžete čekat zázraky. Mastery už jsou pravděpodobně staršího data a je vidět, že jim příliš pozornosti věnováno nebylo. To samé vlastně platí o přepisech. Filmy si ve vysokém rozlišení bez debat užijete, pořád se jedná o ohromný skok oproti starým DVD. Ale technicky zaměření diváci budou občas muset přimhouřit očko. A co se zvuku týče, od toho si neslibujte už vůbec nic. Původní mixy operují pouze v předním plánu (Mělký hrob je dokonce jen ve stereu, i když se ho český dabing pokusil přemixovat do šestikanálu) a i na svůj věk znějí podprůměrně.
(Štěpán Čermák)
Železný obr
Brad Bird mi jako tvůrce moc nesedí. Většina jeho filmů mi přijde stylově nevýrazná, neosobitá, podle mustru a tabulek studiových loutkovodičů. Hezky je to vidět na jeho čtvrté Mission: Impossible, která vedle třetího a pátého dílu působí jako čirá výplňovka, anebo na zcela sterilní Zemi zítřka. O to víc mě loni překvapil Železný obr, kterého jsem v podobě tzv. Signature edice viděl na velkém plátně na festivalu v Torontu a nemohl z něj spustit oči.
Perfektní příběh s humanistickým a antiválečným poselstvím v době komplexů ze Studené války mě emocionálně drtil s každou minutou víc a víc. Samotného obra jsem si zamiloval tak, že jsem na konci samozřejmě ronil slzy. A žasl jsem nad tím, jakou vizuální nádheru dokázal Bird ze stařičké klasické animace vymáčknout.
Signature edice, která před pár měsíci konečně vyšla i na českém Blu-rayi, oproti kinoverzi nabízí i jednu scénu s obrovou snovou sekvencí navíc. Nejedná se o nic zásadního, pokud ale patříte mezi fanoušky, určitě vás tenhle přídavek sahající do obrovy minulosti potěší.
Stejně jako samotné zpracování Blu-raye, který je jednoduše perfektní. Audiovizuálně totiž neselhává a hrdě se může postavit vedle zbytku současné animované scény. Díky bonusům si pak před televizí chvíli pobudete. Velký dík Magic Boxu, že to nakonec se Železným obrem riskl. Vsadím se, že tržby bůhvíjaké nebudou.
(Petr Semecký)
To
Televizní adaptace Kingova knižního majstrštyku na českém Blu-ray? Nebýt chystané nové verze (Hollywood prostě bude a bude remakovat), těžko by se Magic Box k podobnému kroku odhodlal. Prodejní potenciál podobné katalogovky je totiž minimální. A nic na tom nezmění ani geniální Tim Curry, jehož Pennywise mě při opakovačce v HD děsil úplně stejně jako ve dvanácti letech "na tajňačku" u dvacetipalcového CRTčka.
Bohužel pro nás je ale Curry jedinou věcí, která je zadaptována opravdu kvalitně a dokáže vykouzlit spokojený úsměv na jinak vyděšené tváři. Zbytek je řekněme nevyrovnaný, když scény z minulosti i díky sympatickým dětem a unikátním hororovým výjevům šlapou víceméně bez problémů (skvělí Seth Green a hlavně Jonathan Brandis), aby je atmosféricky srážely scény s dospělými, kteří hrají minimálně o třídu hůř. Když se pak v druhé polovině (první a druhou část dělí pouze stmívačka) žezlo předá takřka výhradně do rukou dospěláků, jde film s každou další minutou víceméně do kopru. Což ale naštěstí neznamená, že by v něm skončil kompletně. I přes unylý závěr a značně nevyrovnané tempo se daří vykouzlit pár mrazivých momentů a Curry... ten je prostě boží, ať už hraje proti komukoli. Tahá film i z jeho nejslabších chvil do snesitelného průměru.
V tom nakonec končí i samotný disk, jenž zklame hlavně po stránce zvuku. Ryze televizácké stereo přemixované do DTS-HD MA mnoho nenabídne. I když i ze dvou kanálů dokáže nastolit docela slušnou atmosféru a hlavně doručit dialogy, ruchy a hudbu v kvalitě, kterou vzhledem k okolnostem vzniku stopy lze akceptovat. Na rozdíl od mizerného českého dabingu, který si dovolil ikonického klauna dokonce přejmenovat. Kacířství!
Obrazově naopak disk potěší. Osobně jsem čekal vysloveně zaprášenou katalogovku, na které se zub času podepíše v detailech, kresbě, stínech, zkrátka úplně všude. To však kupodivu předvádí vyrovnaný přepis, jenž pozitivně chytne za oko detaily při close-upech (mrkněte na první screen) a po celou dobu si drží velmi slušnou úroveň i v reprodukci barev a výskytu zrna. To například ve scénách "ze současnosti" téměř nenajdete, zatímco dětská část se jím jen hemží. Očividně tvůrčí záměr, který obě časové linie vizuálně jasně odděluje od sebe a mně osobně dává (spolu s nutností otáčet DVD kotouč) jasný důvod, proč se k letitému DVD už nevracet. Tam jsem si totiž podobných technických detailů nevšiml.
(Petr Semecký)
Mike a Dave sháněj holku
Zac Efron s obdivuhodnou ladností ukorigoval přerod z teenage hvězdičky a miláčka pubertálních dívčích davů do herecké kariéry, která dává na tuhle "temnou minulost" zapomenout. Usadil se přitom v komediálním žánru, což je asi to nejlepší, co mohl udělat. Nikdo mu tady totiž nebude zazlívat neustále se opakující polohu intelektuálně zaostalého playboye, se kterým by každý chtěl alespoň jednou zapařit, ale na kterého by se málokdo obracel s něčím důležitým. Nejedná se o žádné vysoké umění, ale někdo zábavu pro davy dělat musí. A Efronův agent má čich na ty filmaře, kteří ji umějí dělat dobře.
Mike a Dave sháněj holku stojí na výborné chemii Efrona s filmovému světu ještě nedávno neznámým Adamem Devinem. Z obou před kamerou srší nakažlivá energie a jak si své role užívají oni, tak si je užívá i divák. Tedy z plného hrdla. Pozadu přitom nejsou ani Anna Kendrick s Aubrey Plaza. Jejich dívčí duo více méně zrcadlí povrchnost toho mužského. Na jednu stranu to občas vede k těžko stravitelným scénám, protože jsme zvyklí na to, že Hollywood ženy vykresluje jako křehké květinky (pokud se nejedná o Rebel Wilson;). Na druhou stranu tak vzniká vtipný kontrast v tom, jaké chování jsme ochotni tolerovat u mužů a jaké u žen.
Scénáři se daří sypat z rukávu jednu rezonující hlášku za druhou. Při opakovaném zhlédnutí má člověk dokonce chuť odříkávat repliky spolu s hlavními hrdiny. Mike a Dave sháněj holku má i díky chytlavosti slovních přestřelek potenciál nezapadnout mezi loňskými propadáky jako Zoolander 2, Šéfka, nebo Matky na tahu. Dokonce lépe - svižné tempo, oddychové lokace a ochota scénáře občas překračovat hranici vkusu a nutit tak diváka smát se naprostým ptákovinám, aniž by si přitom připadal hloupě, to všechno film Jakea Szymanskiho vystřeluje mezi to málo dobrých komedií loňské sezóny. Je nesmysl mluvit o potenciálu klasiky nebo kulťárny. Ale osobně mám film zařazený mezi oddychovkami, na které se mohu spolehnout, tedy mezi filmy jako první Sousedi, 40 let panic, Zbouchnutá, Komici a některé lepší sandlerovky. To už je dobrá společnost.
Po technické stránce si není na co stěžovat, protože Mike a Dave vypadají na Blu-ray skvěle. Sice vás nečekají žádné audiovizuální hody, ale ty od komedie nikdo nečeká. Co by přepis splňovat měl, splňuje na sto procent: Ostrý obraz a s ním spojenou drobnokresbu, věrné barevné podání, žádné kompresní vady, nic. Je na něj vyloženě radost pohledět. Sem tam si sice zašumí, což je běžný jev na digitální kamery točených filmů, které neprošly větší postprodukční stylizací. Nejedná se však o žádné zásadní výkyvy, které by narušovaly divácký zážitek. Ba naopak, ve většině případů musíte vědět, kam koukat, abyste vůbec něco zpozorovali. Bonusová nadílka se pak skládá především z vystřižených nebo prodloužených scén, gag reelů a podobně. Pominu-li tedy audiokomentář, i bonusy jsou zaměřeny především na vykouzlení úsměvu na divákově tváři.
(Štěpán Čermák)
Dračí srdce
Kdyby Dračí srdce vznikalo v současném Hollywoodu, prvním úkolem scenáristů by nebylo dát dohromady pořádný příběh a postavy, ale vymyslet fantastický svět, do kterého by se dalo v případě úspěchu nesčetněkrát vracet. Prostě sestavit frančízové menu z jednohubek. Cohenův film však drží pohromadě díky opaku. Mýtičtí tvorové jsou tu na pokraji vyhynutí a už na začátku je docela jasné, že pokud si vůbec nějaký z nich užije čas před kamerou, dříve nebo později ho potká stejný osud jako všechny jeho "příbuzné".
Ostatně mít ve filmu z roku 1996 kompletně digitální postavu v té době nebylo obvyklé. Cohen tedy se záběry, kde se Draco exhibuje, značně šetří. Proto si každého momentu jeho interakce s rytířem Dennise Quaida člověk užívá i o dvacet let později, kdy je i na průměrném Blu-rayi se všemi atributy katalogového přepisu (měkčí kresba, méně živá barevná paleta, hůře kontrolovaný kontrast) jasně vidět, jak digitální efekty zestárly. Naštěstí stále fungují výborně.
Obojí se to dá říct i o filmu jako takovém. Vedle VFX zestárl také po stránce výpravy, a vůbec působí jako neambiciózní chudý příbuzný žánrových velikánů. Vedle dnešních fantasy, které považují ohromné měřítko za svou blockbusterovou povinnost, je Dračí srdce malý komorní příběh o přátelství, víře a odvaze. Ono to nevadí. Vlastně naopak. Co dělá všechny dobré příběhy podmanivé, tedy lidský rozměr hlavních hrdinů a jejich perfektní chemie, ho povyšuje - a po dvaceti letech už to asi říct můžeme - na úroveň klasiky, ze které by si naopak současné žánrovky měly půjčovat. Pokusy jako Eragon, Zlatý kompas a Letopisy Narnie selhaly, ale poslední dobou se vynořuje dostatek podobných námětů, které potvrzují, co Cohen zjevně věděl už při natáčení Dračího srdce. Jak vycvičit draka 1 a 2, Obr Dobr, nebo Můj kamarád drak dokazují, že fantasy monstra sice vznikají rukou digitálních umělců, ale je to ono pomyslné srdíčko, nebo chcete-li duše, bez čeho se jako postavy neobejdou a díky čemu může film fungovat i jinak než jako pouhý spektákl.
Na tuzemské Blu-ray edici sice pouto rytíře Bowena a posledního žijícího draka s pomocí bonusů hlouběji neprozkoumáte, protože tu žádné nejsou. Stejně tak nebudete nikterak oslněni z kvality přepisu, který je, jak zmiňuji výše, veskrze průměrný (všichni bychom ho rádi viděli v remasterované podobě, ale holt máme smůlu). Nicméně zvážit byste koupi disku měli i tak. Dračí srdce je jedno z těch sympatických pohodových dobrodružství. Pobaví občas chtěně, občas nechtěně (třeba oním okatým vyhýbáním se vyobrazení Draca, na které prostě nebyl dostatek peněz - nebo spíš výpočetního výkonu). Můžete se na něho spolehnout jako na pěknou pohádku i jako na vstupenku do světa filmové nostalgie - osobně jsem ho viděl naposled asi před deseti lety a návrat k němu pro mě byl vyloženě krásný zážitek. Docela určitě nebudu jediný, komu Dračí srdce v hlavě utkvělo i přes záplavu stovek jiných velkofilmů.
(Štěpán Čermák)
