Centrální inteligence je docela fajn. To občas ke spokojenosti stačí

Je obdivuhodné, jak předvídatelný a průhledný film scenáristé Ike Barinholtz a David Stassen napsali. Navzdory svému názvu vás Centrální inteligence rozhodně nepřekvapí. Ačkoli si pohrává s rádoby komplikovanou zápletkou o ukradených kódech od špionážních satelitů, ve skutečnosti je tak prostá, že po pár minutách budete přesně tušit, jak celý film skončí a jaká postava bude mít ve finále jakou roli. Pokud budete obzvlášť pozorní, dokonce předem odhadnete přítomnost některých fórů. Centrální inteligence nemá žádné vznešené ambice. Prostě vás chce na hoďku a tři čtvrtě zabavit, pokud se jí bude dařit, tak i rozesmát ... a to je vše. Na rozdíl od komedií jako Šéfka nebo Sousedi 2 jí však tato poloha docela sedne. Možná se jedná o prosťoučký film, ale není pitomý. O to už se však nezasloužili scenáristé. Tíhu jeho úspěchu nesou na ramenou Dwayne Johnson a Kevin Hart.

Dalo se to čekat. Z Johnsona se za poslední roky stalo americké zlatíčko a globální superstar s čichem na hity (a s obdivuhodnou působností na sociálních sítích). Centrální inteligence mu sice tuhle ekonomickou karmu drobátko narušila, z toho se však rychle oklepe, protože před sebou má působivou řádku filmů s potenciálem kasovních trháků: Příští rok odstartuje osmým Rychle a zběsile, přidá Pobřežní hlídku se Zacem Efronem, nové Jumanji, remake Velkých nesnází v Malé Číně, na další sezónu pak chystá třetí Cestu do středu Země, Warneři mu navíc s vysokou pravděpodobností svěří roli komiksového řízka Shazam! (a to jsem nezmínil seriál Ballers). Kevin Hart si užívá popularitu především díky stand-up komediím (které jsou mimochodem výborné) a jeho severoamerická star-power není ve zbytku světa ani zdaleka tak zářivá. Ale co je důležité, s Johnsonem si zjevně sedli. Na stříbrném plátně vytvářejí zábavný pár, který těží z perfektní chemie i vtipného kontrastu.

Když se vedle sebe ti dva postaví, člověk se neubrání smíchu ještě dříve, než kterýkoli z nich pronese první repliku. Zatímco Hart je i vedle podprůměrně vzrostlého člověka opravdu prťavý, Johnson je chlap jako hora. Doslova. Jejich interakce občas připomíná Gandalfova setkání s některým z Pytlíků. Jen byste Gandalfa museli oblepit dalším metrákem svalů. Johnsonova už před lety obdivuhodná muskulatura se totiž film od filmu zvětšuje. Svaly jsou ale poslední, co ve filmu z Johnsona, jak ho známe, zbylo. Zatímco v ostatních svých rolích se spoléhá na přirozené charisma a punc autority, které společně s jeho tělesnou stavbou vytvářejí doslova magnetickou přítomnost na plátně a herec díky nim strhává veškerou pozornost, v Centrální inteligenci musel tyto macho prvky potlačit. Hraje totiž charakter postavený na paradoxu - Bob Stone je v jeho podání na jednu stranu superagent se snad nadpřirozenými schopnostmi, na druhou stranu se mu zastavil mentální i sociální vývoj někde na střední škole. Bob je proto dětinské ucho, ztřeštěný tajtrlík. Nosí trička se svými milovanými jednorožci, pod six-packem mu visí ledvinka, a jeho verbální výlevy se nedají označit jinak než jako pubertální.

Pro Johnsona je to neobvyklá poloha a na papíře tento kontrast možná působil zajímavě. Na plátně však budí rozpaky. Divák si totiž téměř do poslední minuty není zcela jist, zda si s ním Bob pohrává a praštěného puberťáka jen hraje, nebo jím opravdu je. Je to mimochodem jediné tajemství, které film udržuje. Jediný nečitelný prvek příběhu. Takže je škoda, že s ním režisér operuje pouze před samotným finále, a to krátce a bez nápadu. Johnsonovi každopádně nová poloha úplně nesedí. Je znát, že se musí extrémně přemáhat. Ne snad, že by nebyl zábavný a nesypaly mu repliky. Z hlediska timingu a komediálního cítění je na tom "The Rock" dobře. Ale Bob Stone působí vyumělkovaně a hlavně křečovitě. Je z něho cítit, že zatímco při čtení námětu působil legračně, naživo už koncept dětinského superagenta pokulhává.

Zato Kevin Hart je v roli Calvina Joynera jak ryba ve vodě. Postava bývalého středoškolského miláčka, jehož život se s přibývajícím věkem změnil v nudný stereotyp, a jehož dobrodružnou povahu otupily společenské povinnosti, je mu napsána na míru. Hart je v pozici ustrašeného (a uječeného) hláškaře, jenž neguje veškeré Stoneovy nápady, jako doma. Sám by ale Centrální inteligenci ani tak neutáhl, takže je dobře, že jakmile se na scéně sejde s Johnsonem, až v těch okamžicích za kamerou cvakne pomyslný vypínač a rozjede se zábava.

Centrální inteligence nepřináší žádné pamětihodné fóry, nemá potenciál stát se žánrovou klasikou, smíchy vás nerozpláče, navíc je protkaná žánrovými stereotypy. Prostě neoslní. Ale odsýpá, nesnižuje se k lacinému nebo fekálnímu humoru, dokonce i násilí udržuje na uzdě. A tak se jí daří přetavit slabý námět v pohodovou a sympatickou komedii, v níž sem tam zpozorujete odlesk slávy buddy movies osmdesátých a devadesátých let. Hartovi a Johnsonovi se daří kontrast ustrašeného civilisty s rozumem dospělého člověka a neohrozitelného agenta s rozumem patnáctiletého asociála zúžitkovat takovým způsobem, že nebudete mít problém přijmout Centrální inteligenci jako komedii, která je možná skrz naskrz průměrná a nenápaditá, ale ve své ochotě přistoupit na existenci vlastních slabin vlastně sympatická.

Před chválou technické prezentace je nutno podotknout, že zatímco v zámoří film vyšel také v necenzurované verzi, jež má o devět minut více, v Česku jsme se dočkali pouze kinosestřihu.

Ten každopádně vypadá výborně. Jakožto zdrojový materiál 2k masteru sloužil digitální záznam na Arri Alexu XT ve 2.8k, a ten exceluje jak v ostrosti a s ní související drobnokresbě, tak v dynamickém rozsahu a v barevném podání. Film sice nemá žádné audiovizuální "wow momenty", ostatně furt se jedná o komedii. Ale napříč celou stopáží se drží po technické stránce vysokého standardu, ze kterého přepis vytěžil maximum. Blu-ray tedy vykazuje všechny prvky kvalitního zdrojového materiálu a zvládá je prezentovat bez jediného technického klopýtnutí. Není se třeba bát kompresních artefaktů, šumu, ani kolísání kontrastu nebo změn barevného podání. Solidní práce.

Ta pokračuje i v šestikanálovém DTSku. Sice nemá potenciál oslnit, stejně jako video se však drží na úrovni vysokého průměru ve všech důležitých aspektech - ve vyrovnané dynamice, v solidní reprodukci dialogů a v efektivní tvorbě zvukového pole. Zvukaři se do zadních kanálů opírají docela často, většinou ale pouze zdůrazňují dění na scéně a nepokoušejí se vytvořit její zvukovou nástavbu. Takže možná žádné zázraky, ale jelikož se ani nedaly očekávat, tak si není na co stěžovat.

Česky otitulkovaná bonusová výbava těží z příslušnosti ke komediálnímu žánru. Vedle osmnácti minut alternativních scén (z nichž je zábavnější jen jedna - ta na letišti před krádeží letadla) proto najdete pětiminutový gag-reel. Tomu však nejvtipnější přeřeky ukradla titulková sekvence filmu, tudíž se tu dost vaří z vody. Line-o-rama ve dvou minutách také nepobaví. A tak zbude akorát dvouminutový dance-off mezi Johnsonem a mladíkem, který byl fyzickou předlohou mladého tlustého Boba, a minutový time-lapse, kde se můžete podívat, jak štáb rychle uklidil Bobův binec v Calvinově domě, než se na scénu přesunula kamera. Jinými slovy, slabota. Audiokomentář jsem si jako jediný nepustil. Sešli se v něm režisér a střihač.