V Berlíně začíná IFA a vy byste tam měli vyrazit

Pro novináře se brány berlínského veletrhu spotřební elektroniky otevřely už v týdnu, takže internet pomalu zaplavují zprávy o nových produktech. Jak je tak sleduji, nemohu se dočkat víkendu, kdy sbalím zrcadlovku a po nevím kolikáté vezmu Messe útokem. Je to událost, která krom lasvegasského CES nemá obdoby. Má skvělou atmosféru a každý, kdo ve světě spotřební elektroniky něco znamená, tu nejen vystavuje, ale také uvádí své nejnovější produkty. Snad krom Applu. Proto platí, že pokud se o toto odvětví alespoň trochu zajímáte, měli byste do Berlína vyrazit. Původně jsem měl v plánu postupně sumarizovat zajímavé novinky, které byly na veletrhu doposud uvedeny. Někdy během úvah o prvních řádcích o nových Ultra HD Blu-ray přehrávačích mi ale došlo, že strohé informování o nových produktech umí každý. Proto na to půjdu od lesa a pokusím se vás přesvědčit, abyste do Berlína alespoň na otočku vyrazili také.

Osobně mám na berlínskou IFA samé dobré vzpomínky, a není to dáno jen možností osahat si nejžhavější novinky. Poprvé jsem se na veletrh podíval někdy v roce 2008. Tedy myslím. Ono je to tak dávno, že člověk střílí od boku. Tehdy jsem do Německa vyrazil ještě jako redaktor HDmagu, a to s novinářskou delegací v čele s (velmi známými) publicisty z jiných, nutno podotknout mnohem úspěšnějších publikací. Toho času pro mě byl výlet, který sponzoroval Sharp, tak trochu jako Říše divů pro Alenku. Osmnáctileté ucho vyrazilo zadarmo letadlem do Berlína, bavilo se s lidmi, kteří obor mapovali třeba i několik desetiletí, nebo přímo s techniky, podílejícími se na vzniku produktů. Vedle cesty a stravy mělo plně hrazené i poměrně luxusní ubytování včetně několikadenního programu ... co vám budu povídat, jednalo se o zážitek, na který budu vzpomínat o to silněji, že už se nikdy neopakoval. A hlavně bych jeho opakování nikdy nedopustil. Protože co jsem si tehdy vůbec neuvědomil, tedy že jsem se vlastně nechal uplatit, mi zpětně přijde o to děsivější, že jsem do Berlína v takto sladkém nevědomí mezi přítomnými dorazil jako jediný. Ostatní novináři ošlehaní lety praxe si byli moc dobře vědomi, že přijeli téměř jako nájemní síla.

Ono je na tento problém samozřejmě nutno nahlížet z několika úhlů. Novináři pracují se stále se zmenšujícím rozpočtem. Jestliže jim výrobce nabídne finanční zajištění - nebo řekněme sponzoring - nějakého takového tripu, pokud chce redakce danou událost zpravodajsky pokrýt, musí nabídku přijmout. Na tohle téma bychom se mohli bavit spoustu dalších odstavců, jedná se o začarovaný kruh. Každopádně moje berlínská premiéra pod záštitou Sharpu dala vzniknout vzpomínkám, které se z hlavy za ty roky na rozdíl od jiných nevykouřily: Od volného pohybu po veletrhu ještě během doby, kdy většina vystavovatelů teprve stavěla stánky a veřejnosti byl areál nepřístupný, přes tiskové konference a tašku plnou Blu-rayů, po mou první návštěvu Hooters v době, kdy byl koncept této frančízy v Česku absolutně neznámý. Také bych mohl vzpomenout na kolegu, který se tam mírně pod vlivem snažil projít prosklenou stěnou. Ale naštěstí si nepamatuji, o koho se jednalo. Ani v případě jiného kolegy, který si ve stejné hospodě fotil dívčí obsluhu jak nějaký perverzní turista. Odváděla ho ochranka. Ach, ti čeští novináři bez špetky sebereflexe! Holubí letka, i když v jiné podobě, přežívá dodnes.

Všechny mé další výlety na IFA už byly v osobní režii. Jeden ročník jsem navštívil ještě se čtenářem HDmagu. Díky tamnímu fóru mezi nejvěrnějšími čtenáři a redakcí vznikala skoro až přátelství, neboť jsme se scházeli nad pivem a s obdivuhodným zápalem debatovali o Blu-rayích a příslušných technologiích. Některé ročníky jsem vynechal. Na jiné jel úplně sám. Na ty poslední buď s kolegou Petrem Semeckým, nebo s dalšími přáteli. Dokonce i přítelkyni se tam loni líbilo.

Člověk totiž takový výlet může spojit se spoustou dalších aktivit. Minulý rok jsme do Berlína vyrazili rovnou dvěma auty, pronajali si přes Airbnb pěkný byteček a krom IFA jsme se pokusili obejít alespoň trochu památek (a hospod). Na takovém společném podniku je příjemné, že skoro nic nestojí. V Berlíně je člověk autem za tři hodiny a nějaké drobné a když se benzin nebo nafta rozpočítá mezi spolujezdce, cesta je levná. O ubytování platí to samé, i když letos je to trochu horší, protože Berlín vyhláškou zakázal sharing celých bytů (povolen je jen pronájem pokojů). Ale dá se tam vyrazit i na jeden den, na otočku. A to nejlepší na konec, cena lístků: Jeden stojí třináct eur. To je tři sta padesát korun. Ba ještě lépe, pokud koupíte lístek pro tři lidi, vyjde vás na pětadvacet eur, tedy nějakých 225 korun na hlavu.

To je skoro zadarmo. Přitom berlínské výstaviště je něco jako to brněnské, letňanské a holešovické dohromady ... krát pět. Ohromný areál lemují několikapatrové haly se stovkami stánků. Ti největší výrobci jako Sony si pronajímají celé patro. Samsung se nebojí zaplatit rovnou celou halu. A tak se může stát, že návštěva jediné značky se protáhne třeba i na dvě hodiny a během těch osm hodin, po které jsou brány IFA každý den otevřeny, si člověk uvědomí, že za jeden den nestihne obejít ani třetinu toho, co ho opravdu zajímá. Nechci úplně přehánět, ale vzhledem k tomu, že na IFA jezdím několik let a každý rok se tam znovu a znovu ztrácím, si troufnu říct, že by člověk možná všechny výstavní plochy nestačil za ten jeden den ani oběhnout, natož pak pozorně obejít. IFA je strašně velká akce. Musejí vás po ní rozvážet autobusy, abyste se neuťapali k smrti.

To všechno říkám proto, že Berlín má většina Čechů (Slováci už tolik ne) na dosah a byla by ohromná škoda nechat si IFA ujít. Mnoho trendů se samozřejmě ve světě spotřební elektroniky opakuje, takže někoho nemusejí zajímat. A vedle těch produktů, které čtenáře Blu-space pravděpodobně fascinují nejvíce, tedy televizorů, receiverů, projektorů, přehrávačů, zábavních center, smartphonů, notebooků, tabletů, chytrých hodinek a další multimediální techniky, se tu skví také méně záživné věci jako vysavače, ledničky (i když ... loni jsem u ledniček strávil asi půl hodiny a doteď nevím proč, bylo na nich něco fascinujícího), žehličky, nebo třeba obaly na telefony, fény, pračky, sporáky a já nevím co ještě. Je tu vážně všechno, na co si vzpomenete. Ale i proto by byla ohromná škoda si IFA nezkusit. Člověk si tu spoustu věcí osahá. Podívá se na hromadu televizorů a třeba si udělá obrázek o tom, zda pro něho má smysl Ultra HD s HDR. Podívá se i do vzdálenější budoucnosti a také nahlédne do světa profesionální techniky, protože tu vystavují i výrobci produkčních nástrojů nebo broadcasteři. Ale kdybyste náhodou ještě nebyli nalomení, připravil jsem si pro vás letošní highlighty, kvůli kterým samotným se na veletrh vyplatí vyrazit:

• Panasonic představil svůj druhý Ultra HD Blu-ray přehrávač. Jmenuje se DMP-UB700 a sice nemá analogové zvukové výstupy a THX certifikaci, jinak je ale vybavený stejně jako jeho dražší bratříček UB900 a dokonce prý poskytne stejně kvalitní obrazový výstup. Přitom by měl cenově konkurovat Samsungu.

• LG mělo už minulý rok jeden z nejlepších vstupů do své OLED expozice ...

... letos ale posunulo hru na úplně jiný level. Jejich OLED tunel ze dvou set šestnácti pětapadesátipalcových UHD panelů o dohromady téměř dvou miliardách pixelů (!!!) je show, kterou člověk prostě potřebuje vidět na vlastní oči:

• Svůj první OLED představilo také TP Vision, tedy Philips. Pětapadesátipalcová UHD Philips 901F s HDR a Ultra HD Premium certifikací poběží na Android TV a Philips tvrdí, že bude schopna namíchat 99% DCI-P3. Samozřejmě nechybí Ambilight.

• Když už jsme u OLEDů, velmi pěkný prototyp najdete i na stánku Panasonicu. Moc toho o něm známo není, ale Panasonic se v rámci tohoto modelu prý zaměří především na kvalitu černé a těch nejjemnějších stínů.

• Svůj první Ultra HD Blu-ray přehrávač konečně odhalilo také Sony. I když zatím jen ve stádiu nefunkčního prototypu. Ten se po designové stránce nese v duchu čtvrtého Playstationu, o jehož UHDBD implementaci v rámci nového modelu se mimochodem také spekuluje.

• Na scénu se vrací Sharp. A ve velkém (i když výlet mi neplatí;). Na IFA představí šest Ultra HD řad a přes dvacet Full HD displejů s audiem od Harman Kardon, vše o úhlopříčkách mezi čtyřiadvaceti a pětasedmdesáti palci.

• Aby toho nebylo málo, Sharp naskakuje do 8k vláčku a na IFA představuje několik Super Hi-Vision displejů včetně jednoho oválného. Protože ... um ... proč vlastně?

• 8k je samozřejmě na podobných akcích nové 4k. 8k displeje proto na IFA představuje také Philips, Hisense, Changhong, Samsung ... všichni možní i nemožní.

• Na stánku Sony bude k vidění nový high-end a pravděpodobně jedna z nejlepších UHDTV s HDR vůbec, Sony ZD9. Japonci ji navíc do Berlína dovezli i v monstrózním stopalcovém provedení. Nelze neslintat.

K vidění toho samozřejmě bude o mnoho více. Sony na veletrhu představuje také nové audio příslušenství a smartphony. Samsung vás nechá osahat si virtuální realitu, nové smart hodinky, nebo třeba Galaxy Note 7. Navíc v Berlíně uvedl novou Quantum-dot UHDTV. Chytré hodinky představil také Asus. Lenovo se bude chlubit velmi pěknou Lenovo Book. Nebo třeba novými Motorolami. Onkyo přiveze nové A/V receivery s DTS:X a Dolby Atmos podporou. LG společně s BBC a NHK testuje HDR vysílání přes HLG standard a stohertzové vysílání sportů v UHD. JVC představilo laserový projektor s nativním 4k rozlišením, se stoprocentním pokrytím DCI-P3 a až osmdesátiprocentním pokrytím Rec.2020, s THX certifikací a s cenovkou blížící se milionu korun. A tak dále, a tak dále.

IFA je prostě monstrum. Když už se jednou za rok doplazí do Berlína, měli byste si na ni zajet. Člověka po celém dni chození bolí ... člověk, ale podívá se na tolik zajímavostí, osahá si tolik elektroniky a na vlastní oči se přesvědčí o výhodách tolika nových technologií, že by se výlet vyplatil i za několik tisíc. Když vyjde na pár stokorun, vlastně ani není o čem přemýšlet.