Please reload

Mdlý, bez nápadu, zdlouhavý. Sledování Lovce: Zimní války je překvapivá agónie

Při brouzdání zahraničními filmovými weby se nelze ubránit pocitu, že letošní sezóně kazí reputaci nezvykle velký podíl filmových zklamání, a to jak po kvalitativní, tak po kasovní stránce. Mnoho frančízových zářezů se letos nepovedlo (obzvlášť slabé léto za sebou mají Warneři, jejichž rozjezd DC univerza schytává kritiku ze všech stran a přes stamilionové výdělky nesplnil ekonomická očekávání) a někteří autoři už dokonce publikují sumarizační články o filmové apokalypse roku 2016. Pokračování sympatické Sněhurky a lovce z roku 2013 mělo potenciál tenhle nepříjemný trend narušit. Nakonec se ale stalo jedním z jeho nejzářnějších příkladů.

 

 

Zdařilá marketingová kampaň slibovala opakování úspěšné formulky prvního dílu, tedy naroubování klasické pohádky na moderní fantasy pro dospělé (dobře, i pro teenagery) a její okořenění bohatými vizuály. Jak se ale ukazuje, v tomto ohledu Lovec: Zimní válka vyčerpal veškerý svůj potenciál právě v televizních spotech a v trailerech. Do celovečerní formy už mu nezbyly síly, a tak mezery mezi relativně zajímavými scénami, jež studio prozradilo už v kampani, vyplňuje materiál, který se nedá nazvat jinak než vata. A není to dáno jen tím, že jsem sledoval rozšířenou verzi - i kdyby byl snímek o dvacet minut kratší, prostě by nefungoval.

 

 

Debutující Cedric Nicolas-Troyan má problém téměř se vším, co by mohlo dělat dobrý film. Počínaje u herců. Nejen že mezi Chrisem Hemsworthem a Jessicou Chastain nevznikl alespoň náznak chemie. Problém mají i ostatní postavy. Pronášejí jednu prázdnou repliku vedle druhé (obzvlášť šťavnaté jsou v tomto ohledu dialogy Lovce a jeho družky o lásce, které znějí jako něco, co si děti slibují ve školce v tajných dopisech), vůbec jim nefunguje timing a díky tomu veškeré dialogy působí dojmem, jako by každý herec vedl odděleně monolog, aby ho pak někdo pomocí digitálních triků dosadil do scény k ostatním. Nebo ještě lépe - jako by se kompletní obsazení filmu před natáčením brutálně rozhádalo a na placu si pak jen co nejrychleji odbývalo své smluvní povinnosti.

 

K mrtvolnosti Zimní války vedle toho přispívá i fakt, že jakékoli pokusy o humor přicházejí vniveč. Scenáristé v zoufalé snaze o okořenění Lovcova cestování (většina filmu je o cestě z bodu X do bodu Y, ale nechtějte po mně její smysl) do filmu doslova vložili dva rádoby legrační trpaslíky, jejichž úkolem není nic jiného, než sázet jednu hlášku za druhou. Všehovšudy však zakoření možná tak dvě, takže je člověku po většinu filmu líto, že se vůbec Nick Frost s Robem Brydonem podobným mukám upsali. Hlavně je to ukázka staré známé pravdy, že pro postavy je nutno najít místo ne jen ve filmu, ale hlavně v příběhu. Jakmile nemají nějaké opodstatnění, nefungují.

 

 

Pokračovat bych mohl k další překvapivé slabině - k práci s lokacemi a Nicolas-Troyanově režii vůbec. Hlavní hrdinové se většinu příběhu potulují po lesích s nulovou vizuální atraktivitou, což je oproti tvrdě kontrolovanému prostředí "jedničky" nemilá změna. Všechny fantasy prvky, se kterými si tak vesele pohrával Rupert Sanders, jsou tatam. Nicolas-Troyan se k připomenutí, že se pohybujeme v pohádkovém světě, dostane asi dvakrát a pokaždé to bohužel je jen pro dobro posunu příběhu (jednou v případě temných skřetů, jednou před příchodem Zimní královny, která zmrazí celou pohádkovou krajinu). Jako by tvůrci zapomněli, co všechno dělalo ze Sněhurky a lovce koukatelnou fantasy a soustředili se na jediné, kvůli čemu pravděpodobně film vznikl: Umělé budování frančízového světa.

 

Zimní válka je jakýsi hybrid prequelu i sequelu, protože se odehrává před i po událostech "prvního" dílu. Problém je, že přesně tak film působí: Jako by ho někdo poslepoval kolem "jedničky", jen aby mohl vydělat nějaký ten další dolar na slibně rozeběhnuté značce. Četl jsem rozhovor s Nicolas-Troyanem, kde tvrdil, že ona backstory lovce "mezi námi byla od natáčení Sněhurky". Při sledování prequelo-sequelu se ale nelze ubránit dojmu, že to je jen snůžka keců, s jejíž pomocí se filmaři chtěli vylhat z odpovědi na otázku, jak si odůvodňují tak zbytečné pokračování.

 

 

A nenechte se zblbnout mazaným marketingem, v Lovci se opravdu nic neděje. Jedná se o jakýsi pokus vytvoření pohádky v pohádce. Snad by v rukách někoho schopnějšího přinesl pěknou podívanou. V případě Nicolas-Troyanova debutu se však jedná o scenáristicky i režijně slabý zářez, z jehož sledování jsem měl za tuhle filmovou sezónu asi nejsilnější pocit ztraceného času. A vzhledem k tomu, že film nevytahuje ani akce, protože i ta je veskrze podprůměrná, zbytečná a navíc nepřehledná, dá se o Zimní válce docela beztrestně mluvit jako o debaklu.

 

Budete se divit, to samé platí po technické stránce také o Blu-rayi. Neviděl jsem Lovce v kině, takže nemohu mluvit o tom, jak blízko má disk k původní podobě filmu. Mohu však s jistotou říct, že v rámci vysokodefiniční 2D prezentace působí mdle. Těžko říct, jestli je to dáno slabými vizuály, nicméně film operuje s omezenou barevnou paletou, v jejímž rámci i pleťovky vypadají bez života. O moc lepší to není s kontrastem, díky jehož absenci obraz postrádá hloubku a pracuje se zašedlými stíny. V těch se sice neztrácejí žádné obrazové informace, chybí jim však údernost, což ostatně platí o celém přepisu. Tu a tam navíc postřehnete, že disk možná nevykazuje kompresní vady, ale rozhodně nepůsobí skálopevně - komprese je i díky slabšímu kontrastu lépe zpozorovatelná než v případě jiných vysokoprofilových titulů tohoto roku.

 

 

Smutné překvapení se dostavilo i v případě zvuku. Lovec: Zimní válka sice přichází obdařen object-based audiem v podobě DTS:X. Minimálně jeho osmikanálové jádro je však mizerné. Mix jako takový moc nevyužívá surroundů a přesvědčivý není ani při tvorbě kulisy. Co je ale horší, DTSko je podobně jako obraz (a vlastně i film) mdlé až nudné. Jednak je stopa tichá a musel jsem volume otáčet doprava, jednak postrádá dynamiku. Jako by prošla normalizací pro televizní vysílání. Údernost chybí dialogům, hudbě (co si budeme povídat, James Newton Howard se také moc nepřemohl), i efektům. Veskrze podprůměrný film tedy dostal, co si zasloužil: Podprůměrnou Blu-ray prezentaci.

 

Bonusy vás zaměstnají asi na tři čtvrtě hodiny (pokud nepočítám audiokomentář) a všechny jsou otitulkované. Co mě na nich nejvíce překvapilo (a na co kladou důraz), je z nich ohromně cítit, jak skvělá nálada na placu panovala a jak si všichni během natáčení rozuměli. Překvapivé je to samozřejmě proto, že do filmu se nic podobného ani náznakem nepromítlo. Každopádně právě o tom je například poslední bonus "Láska zvítězí nad vším" a částečně i devítiminutový gag reel. Ten zvládá bavit i přes zbytečně dlouhou stopáž.

 

 

Zbytek je tak trochu rutina - v případě vystřižených scén člověk děkuje Bohu, že ve filmu nezůstaly, protože by měly patřičně uspávací efekt. Představovačky postav můžete s klidem v duši přeskočit (i když v té trpasličí si Frost s Brydonem pozornost dokumentárního štábu patřičně užívají), osmiminutovku o kostýmech jakbysmet. Zbude pak jen krátké featurette o vizuálních tricích a digitálních efektech, které docela zajímavé je (tedy alespoň ve srovnání se zbytkem bonusů). Všechny mají klasický nádech promo materiálů, ale za kulisy docela nahlédnout dají, takže ty diváky, kterým se film líbil, jistě uspokojí. Ostatní je mohou v klidu vynechat.

Please reload

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
alitka.png
zelen.png
capta.png
my4.png
voda.png
shaza4.png

Přidejte komentář!