Bohové Egypta jsou přesně taková špatně vypadající pitomost, jakou jste čekali

Natočit velkolepou fantasy, jež z velké části stojí na trikových sekvencích, samozřejmě vyjde na ohromné peníze. Alex Proyas, ačkoli se do historie zapsal jako režisér skvělé Vrány nebo trikově náročného Já, robot, patřičnou sumu na Bohy Egypta nesehnal. Jenže to ho neodradilo, a tak pokus o moderní pojetí egyptské mytologie dopadl odpovídajícím způsobem: Zatímco jako filmař Proyas stále ovládá práci s herci, s tempem, s kamerou, se střihem, prostě točí jako zkušený profesionál, digitální efekty ho tentokrát zklamaly a podrývají veškerou snahu, kterou do Bohů Egypta vložil.

Občas se zadaří, jako třeba v akční sekvenci s obřími plazy, která vlastně film prodávala už v trailerech, takže do ní možná nateklo o nějaký ten dolar více. Jindy ne zas tak moc, jako například ve scénách z podsvětí. Jenže většinou, ať už je to první konflikt bohů, Coster-Waldaův souboj s digitálními poskoky Gerarda Butlera (ten je obzvlášť otřesný), některá digitální prostředí, nebo samotné finále, je CGI tak mizerné, až se člověku nechce věřit, že s ním tvůrci opravdu šli do světa.

Digitální postavy se pohybují nepřirozeně, jejich interakce s prostředím nebo s živými herci je nulová. Chybí jim detaily, takže působí spíš dojmem previzualizace, na jejíž převod do koukatelné podoby se počítačoví mágové teprve chystají. Podobně lacině vypadají některá naklíčovaná prostředí. Bohové Egypta tedy připomínají spíš trikové pokusy nízkorozpočtových béčkových plagiátů od Asylum. Na každou scénu se slušnou trikovou prací připadá pět scén jak z herního intra z devadesátých let.

Samozřejmě se to podepisuje na vizuální podobě celého filmu. Prostředí jsou nepřirozená a postavy buď stojí před rozpitým pozadím, jež poušť nebo jiné lokace nepřipomíná ani zdaleka, nebo se pohybují scénou jako z omalovánek. Slušně vypadají pouze celky města, a to jen některé. Akční scény musely být renderovány v SDčku, jinak si absenci kresby a rozmazané, dvojrozměrně působící objekty vysvětlit nedokážu. Digitální leporelo.

Vůči technickým nedostatkům je Blu-ray obzvlášť nepřívětivý. Nejen, že triky vypadají hnusně. Živým hercům se často v obličejích honí zelenkavé tóny, připomínající všudypřítomný green screen. Nepovedené klíčování navíc generuje zelené opary kolem postav. Vysokodefiniční přepis Bohy Egypta opravdu trestá. Tohle je podívaná, která měla zamířit pouze na DVDčka. I při jejich sledování by si ale diváci klepali na čelo.

Aby toho nebylo málo, pro český trh lisovaný Blu-ray má sám jisté rezervy. Pro jistotu jsem si stáhl BDrip zahraniční edice, abych se přímým srovnáním ujistil, že se nejedná o problém zdrojového materiálu: Na českém disku film v několika tmavých scénách vykazuje banding. Celý úvod od log studií po nálet na město nepřirozeně pulzuje šumem a macroblockingem. A několik červeně svícených scén (těch s Elodie Yung jako s bohyní lásky) v highlightech extrémně šumí, což je problém, který se obzvlášť projeví na LCD panelech (ty mají s reprodukcí červené problémy samy o sobě).

Už tak místy nevábný materiál, jehož kresba se napříč stopáží často mění, navíc vykazuje nekonzistentní kontrast. Černá se občas slévá i na místech, kde by neměla (vlasy) a všeobecně je stínokresba více věcí nálady než stabilního přednesu. Ostrost i cit pro detail se pohybují v úrovních pod průměrem. Vyšší datový tok by filmu neuškodil. Komprese dělá, co může, ale všímat si jí budete.

Paradoxní je, že přes všechny výše zmíněné výtky si vlastně nemyslím, že by Bohové Egypta byli vyloženě špatným filmem. O Proyasovi to mnohé vypovídá. Ačkoli ho sráží mizerná trikařina, udržuje film daleko před hranicí béčka a v rovině sympaticky zábavné guilty pleasure. Ti herci, kteří pochopili, že si na plac přišli především oddechnout, si své role zjevně užívají. Takový Chadwick Boseman si snad před každou klapkou šlehnul. Jeho energické a afektované přehrávání se velmi rychle mění v zábavné pomrkávání na ty diváky, kteří pochopili, že by Bohy Egypta neměli brát vážně. To samé platí o skvělém Rufusu Sewelovi, jehož grimasy se vyplatí sledovat obzvlášť ve chvílích, kdy se sice nachází v záběru, ale nemá hlavní slovo. Je strašně příjemné vidět herce, kteří přenášejí dobrou náladu z placu i na plátno, mezi diváky.

Což ostatně platí i o Brentonu Thwaitesovi, jehož hlavní hrdina je pohodář, kterému se zasmějete i tehdy, když mu scénář vloží do úst nepříliš povedenou hlášku. Akorát Nikolaj Coster-Waldau a Gerard Butler svůj omezený herecký rejstřík nikterak neprohánějí, ale to se od nich ani neočekává.

Všeobecně platí, že herecké interakce fungují a když už někdo nezvládá, kompenzuje to jinak (nezlobte se na mě za sexistickou narážku, ale za Courtney Eaton hraje její bujaré poprsí, toho si budou všímat i dámy).

Pod Proyasovým dohledem všechno správným tempem ubíhá. I když se ke konci zdá, že člověk sleduje spíš jednu z epizod Strážců vesmíru, Bohové Egypta si obstojně drží pozici sice pitomého, ale svým způsobem zábavného filmu. Triková stránka i některé příběhové prvky (Butlerova transformeří skládačka) evokují jinou dekádu. Ale ani přes všechny nedostatky se na Bohy Egypta "nebolí" koukat, což je obdivuhodný výkon.