Please reload

Zootropolis je příliš dobrá na to, abyste si ji nechali ujít

Při pohledu na horní příčky žebříčku nejvýdělečnějších filmů historie se málokomu u některé položky stane, že by řekl “Tohle jsem neviděl.” Zvlášť, pokud se jedná o filmového fanouška. Nejúspěšnější blockbustery se dovedou velmi rychle dostat do všeobecného kulturního povědomí, takže najít někoho, komu by utekl některý ze šestadvaceti filmů, které pokořily hranici miliardy vydělaných dolarů, je umění. Ostatně kdo neviděl Avatara, Titanic, sedmé Star Wars, Jurský svět a park, Avengers, Pána prstenů, Skyfall, poslední díly Harryho Pottera, druhého a třetího Temného rytíře, nebo třeba sedmé Rychle a zběsile? To jsou některé z megahitů, jejichž zisky z celého světa překročily magickou hranici miliardy dolarů. Jen za první polovinu tohoto roku mezi nimi přibyly dva další kusy: Captain America: Občanská válka a Zootropolis: Město zvířat. Úspěch prvního se dal očekávat. Úspěch druhého ne tak docela. Nicméně hit se z něho stal ohromný. Zootropolis zakotvila na čtyřiadvacátém místě mezi nejúspěšnějšími filmy všech dob bez započítání inflace. A já tuhle disneyovku nejen že neviděl. Téměř jsem o ní ani netušil.

 

Zcela jistě za to nemůže tehdejší přesycenost trhu, ostatně Zootropolis startovala například proti Zoolanderovi 2, Bohům Egypta, Brooklyn, Polednici, nebo Grimsbym, což jsou všechno svým způsobem atraktivní filmy, ale rozhodně žádné hity. Možná slabší marketing? Čert ví proč, Zootropolis mi v kinech prostě utekla. Teď jsem tu od toho, abych v podobné nehodě zabránil vám.

 

Protože ujasněme si jedno: Zootropolis je strašně milý a příjemný animák a za žádnou cenu si ho nesmíte nechat ujít. Jeho schopnost potěšit diváka na všech myslitelných úrovních tkví v původním námětu, velké to vzácnosti současného frančízami poháněného Hollywoodu, v sympatických postavách, v jejich chemii, v komediálním timingu, v decentním humoru a v hravosti, kterou jsme si zvykli očekávat od těch nejlepších pixarovek. Až na to, že Zootropolis s legendárním studiem nemá nic společného. Svým způsobem je to návrat Disneyho k jeho animovaným kořenům a ke dnům největší slávy.

 

Film dokáže balancovat po oné pomyslné hraně, kde na jedné straně čekají nenároční dětští diváci a na straně druhé jejich unavení rodičové. Přiklonit se jedné skupině znamená oželet druhou. Obě přitom chtějí špetku jiný film. Zootropolis mezi nimi osciluje naprosto mistrně, a tak při závěrečných titulcích mlaskají blahem jak malá děcka, tak mile překvapení rodiče.

 

Detektivka ze zvířecího světa by nefungovala ani z poloviny, kdyby jejím srdcem nebyla dvojice nadšené zarputilé králičí policistky a laxního, i když protřelého lišáka. Tihle dva se navzdory veškeré nepravděpodobnosti dají dohromady a vytvoří tým, v němž neustále kolidují kontrasty obou charakterů. Dochází k zábavnému jiskření i sympatickému pnutí, aniž by se tvůrci lacině nechali strhnout k náznakům romantické linie. Mezi Judy Hopkavou a Nickem Wildem napříč stopáží vzniká jakési pouto, ale oba spojuje spíše touha přijít rychle na kloub případu, jenž je dal dohromady, aby se pak mohli zase každý vydat svým směrem. Judy a Nick se k hlubokému přátelství musejí poctivě probojovat, což z vývoje jejich vztahu dělá o to důvěryhodnější a působivější podívanou. Možná jsou zvířátka, ale jejich chemie a postupné budování vzájemné důvěry jsou lidštější než v kdejakém dramatu.

 

Skvěle fungují i další postavy, jejichž jasnou pozici na detektivní šachovnici jak z devadesátých let saturuje fakt, že každou lidskou vlastnost a charakter tvůrci zabalili do schránky odpovídajícího zvířete. Lišák je mazaný. Lev vládne městu. Bílý medvěd je chladná nájemní síla. Lenochod úředník. A tak dále. Možná to zní prvoplánově, ale v Zootropolis tohle škatulkování funguje skvěle a poskytuje scenáristům možnost uvést postavu vlastně jen tím, v jaké zvířecí “masce” se nachází. I malý prcek bude na první dobrou vědět, co od koho očekávat, ještě než postava promluví.

 

Možná je detektivní zápletka pro špunty příliš komplikovaná, ostatně nejvíce si ji užijí fanoušci buddy movies z osmdesátých a devadesátých let. Zootropolis to však kompenzuje sladkým energickým humorem a nezapomenutelnými scénami, jako ta s usměvavým lenochodem na městském úřadu. Nicméně ano, i když na začátku textu tvrdím, že Zootropolis balancuje po oné hraně mezi dětským a dospělým filmem docela rovnoměrně, ve skutečnosti je to spíše animák pro starší diváky. Film je prošpikovaný nápady, které dítě snadno přehlédne a neuvědomí si jejich důmyslnost. Nebo nabízí až příliš sofistikovaný humor. O neustálém odkazování na filmové klasiky ani nemluvě (ukažte mi na diváka v předškolním věku, který bude schopen rozluštit citaci  Kmotra). Furt jsou tu roztomilá zvířátka a úsměvné gagy, ale více si ze Zootropolis odnesou dospělí. To však platí i o oněch Pixarovkách a rozhodně to není důvod, proč by měla rodina nad filmem zanevřít. Každý si z něho odnese své.

 

Každopádně Zootropolis je jedním z filmů, jejíchž zhlédnutí byste měli považovat za povinnost. Čiší z něj nadšení pro řemeslo, baví skvělými nápady a sofistikovaným humorem a pracuje s tak sympatickými postavami, že se k nim budete chtít znovu a znovu vracet.

 

Blu-ray se samozřejmě pohybuje mezi špičkou. Tak už to u animáků bývá. Film má příjemně pastelový nádech a obraz díky tomu i díky umírněnému kontrastu působí sympaticky měkce. Ne snad, že by byl neostrý nebo postrádal detaily. Naopak, při některých záběrech animovaných chlupáčů budete žasnout nad drobnokresbou různých kožichů, chlupů a srstí. Animace Zootropole ale při tvorbě svého světa netlačí tak okatě na pilu a více než zdůrazňování současných technologických možností upřednostňuje jakousi jemnokresbu, decentnost, takže člověku připadá, že se celý film utápí v nepatrném oparu. Ony pastelové barvy to pouze podtrhují. Nicméně ano, vysokodefiniční přepis dělá všechno tak dobře, že to bude Zootropoli ve vašem domácím kinu nesmírně slušet. Párkrát jsem si sice všiml naprosto minimálního kostrbatění po obrysech některých chloupků v polodetailech, ale upřímně bylo v tak mizivém množství, že klidně mohlo být způsobeno přehrávačem. Ke zvukové stopě nemám moc co říct, protože je po technické stránce výborná, ale její mix o sobě dává nějak extravagantně vědět pouze minimálně - nějaký agresivní pohyb mezi surroundy se objeví pouze párkrát. Po většinu stopáže DTSkový šestikanál "pouze" dokresluje kulisu kolem výborně definovaných dialogů i hudby. Zamrzí snad jen absence více kanálů, zahraniční edice jich mají osm.

Please reload

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
alitka.png
zelen.png
capta.png
my4.png
voda.png
shaza4.png

Přidejte komentář!