Éra kvalitních bonusových materiálů se pravděpodobně chýlí ke konci

Jednou z nesporných výhod fyzických nosičů domácí zábavy je minimálně z pohledu filmového fanouška bonusová výbava disků. Dokumentární materiály přiložené k filmům dávají nahlédnout na tvůrčí proces způsobem, který je k nezaplacení nejen pro fanoušky, ale také pro studenty, recenzenty, teoretiky, nebo začínající tvůrce. V tomto ohledu jsou legendární bonusy obou Jacksonových trilogií ze Středozemě. Každý díl Pána prstenů i Hobita doprovázelo na rozšířených DVD a později BD přes deset hodin materiálů, které vznik filmů rozebíraly do posledního puntíku. Obě trilogie zůstaly z hlediska bonusové nadílky nepřekonané. Asi to tak i zůstane. Zlatá éra našlapaných filmů o filmu je totiž podle všeho u konce.

Je to důsledek technologického vývoje i ekonomické situace na trzích po celém světě. Fyzickým nosičům se stále daří relativně dobře, jejich budoucnost je však jasná. S postupem času budou diváci přecházet k (S)VoD službám a už tak malý trh s DVD, Blu-rayi a čerstvě i s Ultra HD Blu-rayi se bude dále smršťovat. Filmy na fyzických nosičích bude kupovat stále menší množství lidí a ačkoli je vysoce nepravděpodobně, že by z trhu DVD, Blu-raye nebo Ultra HD Blu-raye v brzké době zmizely, nakonec bude jejich ekonomická návratnost tak mizivá, že studia budou vkládat mnohem méně peněz i ochoty nejen do speciálních, limitovaných a dalších edic, ale také do restaurování a remasterování při příležitostech výročí, nebo vytváření sběratelských edic s přidanou hodnotou.

Ostatně toho trendu jste si možná všimli sami. Bonusy často působí odbytým dojmem. Pro konkrétní příklad nemusím daleko. Stačí se podívat na Tarantinových Osm hrozných. Od filmu, který víc než jiné míří právě na filmové fanoušky, by člověk čekal, že přijde se sakra bohatou nabídkou doprovodných materiálů. Nepřišel. Produkci mapující dokumenty byly zastoupeny krátkými promo materiály, jejichž výpovědní hodnota je mizivá. To bývá častým zvykem. Mnohem jasnějším ukazatelem poklesu snahy filmových studií při tvorbě bonusů však vidím jinde.

Všímal jsem si toho už dávno. Při sepisování článku o specifikacích a vlastnostech Ultra HD Blu-ray mě to však trklo znovu a o to více. Hollywood kompletně upustil od tvorby Picture-in-Picture komentářů a publikování Maximum Movie Módů. Vzpomínáte na ně? S příchodem Blu-raye to byla úžasná novinka, ze které byli filmoví fanoušci nadšení jak malá děcka. A první tituly, které těchto možností využívaly, naplňovaly všechna očekávání. Někde v polovině svého dosavadního věku však Blu-ray od všech podobných fičur upustil. Tento trend teď Ultra HD Blu-ray definitivně stvrdil, když podporu PiP nadobro zrušil (vizte ve výše odkazovaném článku sekci o profilech).

Aby toho nebylo málo, první UHD BD jsou bonusů prosté úplně, doplňující materiály jsou na druhých plackách - na Blu-rayích, které jsou kopiemi standardních edic. Jako by si studia neuvědomovala, že to budou právě diváci s nejvyššími požadavky, kdo se do nákupů filmů na novém nosiči pustí jako první.

Pravda, například Maximum Movie Mode, moje zdaleka nejoblíbenější podoba PiP z dílen studia Warner Brothers, se dá částečně reprodukovat i bez PiP jako takového. Stačí využít seamless branching, tedy schopnosti disku přepínat mezi alternativními klipy dle rozhodnutí uživatele. Umělo to už DVD. To je ale pouze část MMM. Navíc se stejně nic nemění na faktu, že o PiP funkci je tak malý zájem, že ji zjevně nemělo smysl do nových formátů implementovat. Čistě proto, že studia po chvilce experimentování přešla zpět ke klasickým dokumentům, jejichž přiložení je z hlediska authoringu snadná práce. Ještě k tomu dále nezaměstnává filmaře jako takové, jejichž čas není levný.

Vzpomínáte si vůbec na podobné fičury? Jednalo se o materiály, které se postupně objevovaly (pokud tomu tak divák chtěl) přímo během sledování filmu. Při konkrétních scénách vyskakovaly buď PiP komentáře, nebo grafiky (s concept-arty, se storyboardy, s produkčními designy, s doprovodnými informacemi), nebo se během klíčových scén záběr přesunul na pozadí studia, v němž stál režisér, někdo z tvůrců, nebo herec a scénu podrobně rozebrali, případně vysvětlovali své úmysly a myšlenkové pochody při její tvorbě.

Pokud si filmaři dali záležet, jednalo se o skvělou podívanou. Vedli v ní dialog přímo s fanoušky. Rozebírali scénu záběr po záběru, poukazovali na drobnosti, jichž by si běžný divák nevšiml, film dokonce přetáčeli, aby mohli uvést kontext. Obzvlášť aktivní byl v Maximum Movie Módech Zack Snyder, jehož Třístovka byla jedním z prvních filmů, které na Blu-ray podobných možností využily. Snyder pokračoval ve skvělých MMM na Blu-rayích Watchmen i Sucker Punch.

Muž z oceli už je však postrádal a můžete hádat dvakrát, zde se cokoli podobného objeví na disku Batman v Superman. Warneři, kteří Maximum Movie Mode vlastně zavedli, od něho bohužel dávno upustili. Stejně tak učinila i ostatní studia se svými jinak pojmenovanými alternativami. Historie si tedy bude pamatovat jen pár filmů, jimž se dostalo onoho privilegia využít schopností Blu-raye opravdu poctivě. Z warneráckého archivu mezi nimi najdeme pouze oba díly Sherlocka Holmese, obě části Relikvií smrti Harryho Pottera, 300, Watchmen, Sucker Punch a Cop Out.

Nakonec se stejně jedná pouze o peníze. Čísla jsou dost nekompromisní. Buď si filmy na fyzických nosičích kupovat budeme a budeme tak dělat ve velkém, pak studia možná přehodnotí svou strategii. Nebo ne. Ať tak či onak, už teď se při zhodnocení práce, kterou tvůrci obsahu vynakládají při produkci DVDček, Blu-rayů a Ultra HD Blu-rayů zdá, že éra, kdy "do toho dávali všechno", je za námi.