Please reload

Na český trh dorazily první Ultra HD Blu-raye. Zde je vše, co o nich i o formátu víme

Tak je to tu. Do Česka dorazily první Ultra HD Blu-raye. Jedná se o tituly od Magic Boxu, konkrétně o Lego Příběh, V srdci moře a výborné boxerské drama Creed. Doporučená cena za novinku je 1199 Kč, za katalogový titul o něco nižších 999 Kč. Už teď se ale dají obě kategorie sehnat o sto korun levněji. Tituly mají plnou českou jazykovou podporu, počeštění se dočkaly dokonce i cover-arty, jak je vidět na fotce zveřejněné na facebookovém profilu Magic Boxu:

 

 

Součástí balení je ve všech případech dvojice disků a mělo by tomu tak být i nadále. Film tedy za své peníze dostaneme vedle Ultra HD Blu-raye i na klasickém Blu-rayi. Novinky díky tomu lze kupovat ještě před samotným přechodem na Ultra HD. Potřebnou elektroniku totiž doma zatím téměř nikdo nemá. Ultra HD televizory se sice prodávají několik let, až některé loňské a letošní modely jsou však vybaveny kouzelnou čtyřkombinací HDCP 2.2, UHD a hlavně HDR a 10ti bitovým displejem. Jak navíc naznačují zahraniční recenze, ideální HDR reprodukci zvládají pouze ty highendové, jejichž cena šplhá vysoko přes stotisícovou hranici.

 

Levný nebude ani Ultra HD Blu-ray přehrávač. Panasonic ten svůj (DMP-UB900EGK) v Česku nabízí za 21 999 Kč. Samsung (UBD K8500) bude podstatně levnější (můj osobní tip je mezi třinácti a patnácti tisíci), v Česku ale zatím nikde skladem není a jako produkt ho nenajdete ani na oficiálních stránkách. Pravděpodobně se to změní v nejbližších dnech. Třetí a zatím poslední existující Ultra HD Blu-ray přehrávač překvapivě nenabídne LG nebo Sony, bude od Philipsu. Společnost ho chce nabízet ve dvou variantách (BDP7501 v hliníkové povrchové úpravě a BDP7301 v piano černé) a pokud dorazí do tuzemska, pravděpodobně to bude kolem podzimu za stejnou cenu jako model od Samsungu.

 

 

Všechny tři playery mají na zádi dva HDMI výstupy. Jeden pro video složku, druhý pro audio složku. To pro případ, že by váš A/V receiver nepodporoval HDCP 2.2 - jeden kabel povedete přímo do zobrazovače (video), druhý do receiveru (audio).

 

Panasonic, Samsung i Philips samozřejmě odpovídají Ultra HD Blu-ray specifikacím, ani jeden model však nepodporuje druhou variantu HDR. Vedle HDR-10 tedy nemají Dolby Vision, jehož implementace je nepovinná a nelze ji doplnit firmware updatem (je pro ni potřeba konkrétní čip). Pokud bych měl spekulovat, první UHD BD player s Dolby Vision pravděpodobně uvede LG (nabízí se záříjový berlínský veletrh IFA 2016). Jeho nové OLED televizory (LG OLED B6, C6 a E6) jsou totiž v Česku vůbec první, které prémiový HDR formát podporují. Disky s HDR od Dolby Vision každopádně zatím neexistují a i pokud budou uvedeny, HDR z nich dostanete i bez Dolby Vision přehrávače - formát od Dolby je pouhou nadstavbou open source HDR-10.

 

 

Sluší se podotknout, že až na drobné problémy s HDMI handshakem jsou první Ultra HD Blu-ray přehrávače dle zahraničních recenzí překvapivě bezproblémové. Někteří čtenáři si jistě pamatují porodní bolesti prvních Blu-ray playerů, jejichž rychlost a spolehlivost byly mizerné. Novému formátu se všechny nedostatky vyhnuly, což je při tak vysokých investicích skvělá zpráva. Zahraniční recenze Samsung i Panasonic chválí s tím, že za lepší (docela logicky) označují prémiový přehrávač od Panasonicu, jenž má dokonce THX certifikaci. DMP-UB900EGK prý zprostředkovává o něco lepší obraz (hlavně díky preciznějšímu chroma upsamplingu), má lepší ovladač a lépe uživatele informuje o playbacku (HDR->SDR konverze, změny rozlišení atp.).

 

Teď k plackám jako takovým.

 

Hlavičky amarayů s filmy se vás budou snažit přesvědčit, že si kupujete "4k Ultra HD Blu-ray". To je však marketingový nesmysl, který se opírá o stará označení prvních UHD televizorů. Formát jako takový se jmenuje Ultra HD Blu-ray. Stejně jako před deseti lety za BD, i tentokrát za ním stojí BDA, tedy Blu-ray Disc Association. Jeho oficiální logo vypadá takto:

 

 

Ultra HD Blu-ray stojí na překvapivě staré variantě původního Blu-raye. Tou je tzv. BDXL. BDA ho představila už v červnu 2010. BDXL je úprava BD formátu s drobnou změnou kapacity vrstev. Jestliže Blu-ray měl 25 GB v SL (tedy single layer - jednovrstvé) a 50 GB v DL (tedy dual layer - dvouvrstvé) verzi, BDXL má v SL verzi 33,4 GB, v DL 66 GB a v TL (triple layer - třívrstvé) dokonce 100 GB. BDXL má ještě QL variantu (quadruple layer - čtyřvrstvou) o 128 GB, Ultra HD Blu-ray standardu se ale pravděpodobně nebude týkat. Počítá se pouze s DL a s TL verzemi, přičemž první (tedy i ty tuzemské) tituly jsou pouze na DL médiích.

 

Třívrstvá média je o něco složitější lisovat (certifikace na ně byly továrnám vydány teprve před několika týdny), s prvními globálními releasy v TL variantách se proto počítá až kolem přelomu roku (i když historicky první už za sebou mají - jak jinak - Japonci, a to u titulů Kyoto Inferno a The Legend Ends, které vyšly v rámci proma pro Panasonic):

 

 

BDXL specifikace každopádně používají stejné základní parametry jako Blu-ray, tedy stejnou hloubku nulté L0 vrstvy, Track Pitch, vlnovou délku laseru, nebo třeba optiku. Ke změně došlo až v další vrstvách, jejich hloubce a v jejich lineární hustotě, stejně jako v rozložení dat.

 

 

S množstvím vrstev souvisí maximální datové toky. Běžně se mluví o tom, že Ultra HD Blu-ray je schopen dosáhnout až 100 Mbps. To je však nepřesná informace. 100 Mbps je totiž stropní limit pro HEVC video na UHDBD, nikoli pro transport stream jako takový. I HEVC videa budou na UHDBD uložena v MPEG-2 Transport Streamu a jeho maximální datový tok se v závislosti na typu média pohybuje mezi 81.7 a 127.9 Mbps.

 

81.7 Mbps je maximální datový tok pro 66 GB a100 GB BD-RE média. Nás se bude týkat stropní limit BD-ROM, ten je 109 Mbps pro DL i TL UHDBD. Aby toho ale nebylo málo, nejčastěji se pravděpodobně budou používat tzv. dvouzónové disky. Takový dvouzónový BD-ROM disk v DL i TL variantě je schopen v jedné zóně dosáhnout 109 Mbps, zatímco v druhé zóně dokonce až 127.9 Mbps. Pomalejší část disku se nazývá LTR zóna a pravděpodobně na ni budou authoringová studia ukládat grafické prvky a doplňující a bonusové materiály. Důležité je, že ona rychlejší část média, tzv. HTR zóna, je využitelná pro nepřerušený playback a zaplňuje přibližně 92% kapacity disku. Většina UHD BD tedy bude schopna dosáhnout vysoko přes sto megabitů za sekundu. Vychází to moc pěkně, stropní limit pro HEVC video je totiž již zmiňovaných 100 Mbps a pro LPCM audio 27.6 Mbps (přičemž mnohem častěji používané DTS-HD MA má na UHD BD limit 24.5 Mbps a Dolby Lossless 18.6 Mbps).

 

Když už jsme u zvuku, UHD BD specifikace samozřejmě počítají s tím samým jako Blu-ray. Mezi již zmíněnými LPCM, Dolby True HD a DTS-HD MA by někoho mohlo překvapit, že formát počítá také s DRA. Což je zvukový standard, se kterým se pravděpodobně nikdo z nás nesetkal - je součástí čínského DVB-H vysílání a ani na Blu-rayi v něm zatím žádný titul uveden nebyl. Každopádně se s ním z jakéhosi záhadného důvodu počítá.

 

 

Stejně jako můžete počítat se všemi klasickými zvukovými formáty, můžete počítat i s object based audiem, konkrétně s nadstavbami Dolby Atmos a DTS:X. To však není žádná novinka, obojí je k nalezení i na klasickém Blu-ray. Zdá se však, že filmová studia se zařekla a budou pro UHD BD releasy remixovat do Atmosu i starší zvukové stopy. Object based audio se tedy pravděpodobně postupně stane pro UHD BD stejným standardem jako HDR.

 

Tím se pomalu dostáváme k obrazu, ještě si ale dovolím krátkou vsuvku, a tou je BD Profil. Někteří z vás si možná budou pamatovat, že Blu-ray se vyvíjel s tzv. profily, v jejichž rámci mohl formát implementovat nové funkce. První byl logicky Profile 1, mezi jehož schopnosti se řadilo tzv. BonusView, na textu založené titulky, Picture-in-Picture, BD-J interaktivita a samozřejmě HD video a audio. Profile 2 přidal tzv. BD-Live, v jehož rámci se Blu-ray naučil vytvářet progresivní playlisty a připojovat se k internetu přes BD-J. Naposled pak došlo ke skoku na Profile 5, jehož přínosem bylo jediné: Blu-ray 3D.

 

Pitomé na BD profilech bylo, že kvůli nim uživatelé museli kupovat nové přehrávače. Ultra HD Blu-ray by v tomto ohledu měl být finalizovaný. Formát přichází jako hotový produkt a žádné další funkce by se neměly začít objevovat.

 

Co tedy přináší Profile 6? Budete překvapeni, vůbec poprvé v historii profilů však začaly funkce ubývat. Šestka naprosto ignoruje pátý profil, tudíž na stereoskopické Ultra HD Blu-raye můžeme zapomenout (na druhou stranu Full HD 3D při reprodukci na UHD televizoru s pasivním 3D stačí, pro pasivní Ultra HD 3D bychom potřebovali 8k zobrazovače, v tomto ohledu tedy ponechání stereoskopických snímků pro klasické Blu-raye dává smysl). Logicky přibyla schopnost reprodukovat UHD video v HDR a s WCG (k tomu níže), ubylo však hodně interaktivních možností. Od profilů jedna a dva si šestka půjčuje schopnost připojit se s pomocí BD-J k internetu. Nemá však BD-Live, chybí mu schopnost interpretovat textové titulky (musejí být bitmapové) a aby toho nebylo málo, Ultra HD Blu-ray přišel o schopnost Picture-In-Picture reprodukce. Zrovna obraz v obrazu byl přitom na začátku formátu, ještě v době, kdy Blu-ray stál proti HD DVD, ve velkém protlačován jako jedna ze zásadních funkcí.

 

 

Jinak Ultra HD Blu-ray stojí na stejném frameworku jako jeho předchůdce, a sice HDMV. Tzv. "High Definition Movie" mód podporuje stejně jako v případě BD volby úhlů, dynamické vkládání titulkových sekvencí na základě změny jazyka a umožňuje různé playlisty v rámci jednoho streamu (tzn. například režisérské a kinosestřihy). Přes UHD video jsou přehrávače schopny vkládat transparentní i neprůhledné grafické prvky (i když pouze ve Full HD, které přehrávač případně přepočítává), tedy několikastránková menu, pop-up menu, v nich plně animované prvky včetně tlačítek s vlastními zvukovými efekty a samozřejmě "bitmap titulky". Díky BD-J je pak možno doplňovat další A/V materiály (trailery) a hry.

 

U BD-J si dáme poslední zastávku před videem. BD-J framework umožňuje jednu nesmírně zajímavou funkci, a sice dodatečné stahování souborů s titulkovými sadami. Tuto možnost měl už Blu-ray, nikdy ji však nevyužil. V případě Ultra HD Blu-raye by se to však mohlo konečně změnit. Ultra HD Blu-raye jsou totiž bez regionálních omezení (zatímco Blu-ray byl občas zamykán pro regiony A, B nebo C) a zatím to vypadá, že minimálně mainstreamové velkofilmy některá studia (například Warneři) budou lisovat v tzv. globálních edicích. To znamená, že pokud si zítra koupíte UHD BD Creeda, dostanete úplně stejný disk jako zákazník v Německu, Austrálii, nebo třeba v Americe. To je velká změna, která se nabízela už za časů Blu-raye. Nyní, kdy se mimo jiné mluví o jednotném evropském trhu pro multimediální obsah, je však téma "globálních disků" mnohem aktuálnější. A regionální distributoři by díky BD-J nemuseli být omezeni tím, co studio na disky vylisovalo, titulkové sady by se mohly dát stahovat dodatečně. Doufejme, že toho budou studia při authoringu tentokrát schopna využít.

 

 

A obraz? Ultra HD Blu-ray dle oficiálních specifikací zvládá Full HD (tedy 1920x1080) 16:9 video v MPEG-4 AVC (High/Main Profile, Level 4.1/4.0) s datovým tokem do 40 Mbps při snímkových frekvencích 23.976p nebo 24p. S tím se ale na discích nesetkáme a pokud, tak pouze ve formě bonusových materiálů.

 

Nás samozřejmě zajímá Ultra HD video. Pozor, nikoli 4k. Poskytováno bude opět v BDAV MPEG-2 Transport Streamu. Kódováno bude v HEVC kodeku (Main 10, High Tier, Level 5.1), tedy h.265. BDA uvádí, že je kodek o 40 - 50% efektivnější než jeho předchůdce h.264. Skutečná čísla budou pravděpodobně o něco méně veselá, i tak se ale jedná o citelný skok. Jak už jsme si řekli, HEVC video bude moci dosáhnout až 100 Mbps, a to při rozlišení 3840x2160 obrazových bodů (logicky v 16:9) se snímkovými frekvencemi 23.976p, 24p, 25p, 50p, 59.94p nebo 60p. Ultra HD Blu-ray je tedy připraven na HFR (High Frame Rate), i když "jen" do 60ti fps.

 

Video už nebude jako na Blu-rayi omezeno barevným prostorem BT.709 (nebo-li Rec.709), který je schopen reprodukovat přibližně 35% lidským okem zpozorovatelných barev. Nově bude v BT.2020 (Rec.2020), jež teoreticky dosahuje 75.8% barevného rozsahu lidského oka. BT.2020 však bude minimálně v prvních letech sloužit pouze jako kontejner pro "nižší" barevný profil DCI-P3, ve kterém natáčí většina digitálních kamer a ve kterém jsou filmy také barveny. Momentálně neexistují technologie a produkční řetězce, které by poskytly plnohodnotnou Rec.2020 workflow. Zato v DCI-P3 se pracuje standardně už léta. A co je důležité, i nejnovější highendové televizory od LG, Panasonicu, Samsungu, nebo třeba Sony, jsou stejně schopny reprodukovat "pouze" 90% až 98% barevného prostoru DCI-P3. Nižší třídy nedosáhnou ani toho. Ultra HD Blu-ray je tedy future-proof. Až na hlubší barevné prostory přejde filmový průmysl, formát na to bude připraven.

 

 

S Rec.2020 je spjatá také vyšší bitová hloubka. Ultra HD Blu-ray počítá s desetibitovým videem (Blu-ray nabízel osmibitové), což povede k jemnějším tonálním přechodům. Chroma subsampling však zůstává na 4:2:0. Až se začnou objevovat první disky s Dolby Vision, bude video dokonce dvanáctibitové, Dolby si totiž tuto hloubku stanovilo jako masterovací i distribuční standard.

 

Tím se dostáváme k HDR, nebo-li k vysokému dynamickému rozsahu. HDR je pravděpodobně nejdůležitějším prvkem Ultra HD jako takového, nikoli pouze UHD BD. Možnost reprodukovat větší množství barev a větší rozsah mezi nejsvětlejším a nejtmavším bodem je totiž v mnoha studiích považována za klíčový prvek nových standardů. Poskytuje větší přínos než nárůst rozlišení. 

 

Ultra HD Blu-ray využívá otevřený standard HDR-10 a jak to tak vypadá, v HDR budou masterovány všechny filmy, které na formátu vyjdou. Nevýhodou HDR-10 je, že nese statická metadata. Určuje tedy jasový rozsah pro celý soubor (film), a to metadaty MaxCLL a MaxFALL (Maximum Content Light Level a Maximum Frame-Avarage Light Level) s tím, že UHD BD obsah je masterován s předpokládanými limity displejů, které by neměly překročit 1000 nitů v highlightech a v průměru by se měly pohybovat kolem čtyř set nitů. Což jsou téměř ideální hodnoty pro současné displeje, které vyšších svítivostí stejně dosahují pouze v některých případech. Z hlediska "budoucí neprůstřelnosti" by však HDR-10 mohlo narazit na své limity. Možná i proto BDA ve svých white paperech uvádí, že zmíněné masterovací hodnoty budou platny zatím pouze pro první dva roky UHD BD formátu. Ostatně o tom, že by se k HDR-10 připojila dynamická metadata, se otevřeně mluví a pravděpodobně se jich brzy dočkáme. Opatrně zaznívá, že by v přehrávačích i zobrazovačích měla být čitelná po pouhém firmware updatu.

 

Dolby Vision, které je na Ultra HD Blu-rayi dobrovolné, se zatím na žádných discích neobjevilo, stejně tak ho neumí reprodukovat žádný přehrávač, ale počítá se s ním (a začíná se objevovat v prvních televizorech, navíc například Netflix už v něm streamuje první tituly, takže existuje i obsah). Na rozdíl od HDR-10 nese dynamická metadata už v základu, což znamená, že při masteringu může kolorista přidělovat různé dynamické rozsahy různým scénám (nebo dokonce framům). Barvy se pohybují ve dvanáctibitovém prostoru a mastering probíhá na referenčním Dolby monitoru se schopností usvítit 4000 nitů, což je přibližně čtyř(a více)násobek schopností momentálně dostupných high-end zobrazovačů. Formát ještě k tomu počítá s možností HDR reprodukce s highlighty až v deseti tisících nitech (jen pro porovnání, Rec.709 standard, jímž se řídí všechny současné televize, se pohybuje mezi 0.117 na svém minimu a 100 nity na svém maximu) s tím, že pro správnou interpretaci bude použita Content Maping Unit.

 

 

Dolby Vision se dá distribuovat buď v jednom HEVC-10 streamu, nebo ve dvou AVC/HEVC vrstvách s nižší bitovou hloubkou a doplňujícími metadaty. Ultra HD Blu-ray bude využívat druhou variantu. V transport streamu tedy bude vedle desetibitového HEVC videa ještě enhancement layer stream s metadaty pro rozšíření do dvanácti bitů. Obě vrstvy procházejí separátními dekodéry, proto je nutno mít v přehrávači a v displeji speciální hardware. 

 

BDA počítala ještě s implementací Philips HDR, pravděpodobně k ní ale nedojde. Stejně tak na Ultra HD Blu-ray zřejmě nebude HLG nebo podobné alternativy. A pokud ano, tak v pozdějších revizích.

 

Tím jsem klíčové vlastnosti Ultra HD Blu-raye vyčerpal. Co je pro nás důležité: UHD BD přichází jako hotový formát a jeho schopnosti momentálně překračují schopnosti přehrávačů i zobrazovačů, ba co více, i schopnosti současné filmové a televizní produkce. Jestliže Blu-ray nebyl z hlediska poskytované kvality za deset let své existence dostižen, dá se předpokládat, že Ultra HD Blu-ray si bude formu držet podobně dlouho. Někdo by mohl argumentovat streamovacími službami, které jsou nesmírně progresivní. I Ultra HD stream je však díky limitům datového toku srovnatelný pouze s Full HD Blu-ray, ten navíc poskytuje nekomprimované audio. Vysokorychlostní připojení potřebné pro UHD streamování je pro mnohé domácnosti (především ve Státech) sci-fi i dnes, a to UHD stream od VoD služeb vyžaduje zpravidla kolem patnácti megabitů za vteřinu. Ultra HD Blu-ray dokáže dosáhnout téměř desetinásobku, a to bez jakýchkoli omezení. Sami si tedy jistě dovedete představit, že pozice zdroje referenční kvality videa zůstane v příštích letech nedobyta. Bude ji držet Ultra HD Blu-ray.

Please reload

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
alitka.png
zelen.png
capta.png
my4.png
voda.png
shaza4.png

Přidejte komentář!