Blu-ray revize #1: O čem jsme nestihli napsat a co byste si neměli nechat ujít
Rok 2016 se brzy přehoupne do své druhé poloviny, což se zdá jako vhodná příležitost k rekapitulaci a k doplnění restů. Ačkoli Blu-space věnujeme ohromné množství volného času, ani zdaleka nestíháme psát o všech tématech a edicích, o kterých bychom psát chtěli. V následujících řádcích si tedy jednak připomeneme ty snímky, jejichž Blučkům jsme se věnovali, a hlavně se alespoň ve zkratce podíváme na zoubek filmům, k jejichž komentáři jsme se doposud nedostali.
Nejdříve drobná rekapitulace letošních textů zaměřených na Blu-raye. Publikovali jsme jich dvaadvacet. Obzvlášť vypíchnout si dovoluji Petrovu recenzi Steva Jobse, což je jeden z nejlepších filmů minulého roku, ze "svých" filmů všemi deseti doporučuji Watersovo The Wall, skvělého Sicaria, Osm hrozných a minimálně kvůli přepisu Revenanta:
Star Wars: Síla se probouzí - O filmu a přepisu, zvlášť o bonusech
Bontonfilm k datu publikace vydal devětadvacet titulů (pokud nepočítám různé druhy edic a reedice), Magic Box rovnou šedesát. Samozřejmě jsme je nestihli nakoukat všechny a jak naznačuji výše, i z těch, které jsme nakoukali, jsme se stačili věnovat pouze některým. Částečnou nápravou budiž následující řádky.
Marťan
Málokdo umí točit filmy o vesmírných dobrodružstvích tak dobře jako Ridley Scott. Takže žádné překvapení: I z Marťana se vyklubala výborná podívaná, která je o to působivější, že se vlastně jedná o komorní drama, one man show. Mark Watney v podání sympaticky civilního Matta Damona řeší polovinu stopáže vědecká témata, Scott však Weirovu knihu otevřel masám. Vědecké monology i diskuze zjednodušil, zachoval humor a film natočil s dravostí, kterou byste do téměř osmdesátiletého filmaře rozhodně neřekli. I přes více než štědrou stopáž si proto budete při závěrečných titulcích říkat, že byste se ve Watneyho společnosti klidně zdrželi o něco déle.
Scott vás možná vyslyšel, proto se už při únorové Blu-ray premiéře Marťana mluvilo o režisérské verzi s větším množstvím bonusových materiálů. Doporučovat koupi tuzemské edice mi tedy přišlo nefér. Nedávno se však ukázalo, že do Česka o osm minut prodloužený sestřih nedorazí, budeme si muset vystačit s tím, co jsme dostali na začátku roku. Krom nových bonusů a scén, které u kinosestřihu skončily na podlaze střižny, se proto nedočkáme také object-based audia. Marťan do něho prý bude v extended verzi přemíchán.
Přepis tuzemské edice z hlediska komprese odpovídá nejvyšším standardům. Jenže zdrojový materiál je trochu problematický. Film byl točen na několik druhů digitálních kamer a mezi různé podoby záznamu se míchají dokonce i záběry z Go Pro, což se projevuje drobnými odchylkami v kontrastu, dynamickém rozsahu i barevném podání a velkými skoky v množství šumu. Disk se s jeho kresbou vypořádal suverénně, citlivějším divákům by však mohlo vadit, že jsou změny v záznamové technice často dost zjevné. A občas vedou krom silnějšího šumu také k moiré a bandingu. Dá se to vnímat jako součást vizuálního jazyku filmu, ale jak říkám - někomu by to vadit mohlo.
(Š.Č.)
Padesátka
Nerad bych zněl jako Dagmar Havlová, ale Kotkova komedie mě mile překvapila decentním humorem, příjemnými hereckými výkony i osobitou režií. Dobrá, možná trochu jako Dagmar Havlová zním. Ono ale na jejích slovech něco je. V době, kdy se nápaditým komediím nedaří (Ztraceni v Mnichově) a ty lidové přešlapují po tenké hranici mírné a totální demence, je tahle adaptace stejnojmenné divadelní hry příjemně jiná. Nesází na prvoplánový humor ani na s dějem nesouvisející gagy, jak jsme zvyklí z Troškových produkcí. Humor tu jde ruku v ruce s příběhem, navzájem se doplňují. Vědí, kdy jeden druhému ustoupit nebo si naopak dát přednost. Díky tomu Padesátka nepůsobí tak toporně a vynuceně. Navíc její dialogy nešustí papírem, což je obdivuhodné vzhledem k tomu, že se hlavní hrdinové neustále baví o běžkaření a klácení starších dam. Pomáhají jak skvělé herecké výkony, tak Kotkův pro někoho možná až překvapivý smysl pro komediální timing. O Padesátce se dokonce dá mluvit jako o filmu s vlastním vizuálním stylem. Prostě si to sedlo a musím přiznat, že přes původní skepsi jsem si film užil. Vlastně jsem se při jeho sledování dobře bavil.
Na Blu-rayi to Padesátce sluší. Ostrost i drobnokresba jsou na příjemném průměru, méně živé barvy se dají přisoudit uměleckému záměru. Disku kazí reputaci až finále filmu. Odehrává se v noci a jelikož se v noci i doopravdy točilo, černá se tu slévá do velkých ploch bez kresby. Navíc se o ní nedá mluvit jako o černé, na to má až příliš vysoký jas. Závěr filmu se tedy topí v ošklivé šedi. Škoda, jinak je disk povedený.
Bonusová nadílka vypadá na první pohled neobvykle bohatě. Ve výsledku ale nestojí za starou belu. Vedle vystřižených scén, traileru a blooper reelu jsou tu totiž pouze útržky z (většinou slovenských bulvárních) pořadů, kde byla Padesátka v rámci předpremiérové kampaně komunikována. Za zmínku proto stojí "pouze" audiokomentář, jehož přítomnost na disku je na českou scénu docela překvapivá. Sedli si k němu Vojtěch Kotech a David Prachař. Hned na úvod přiznali, že ho točili mírně pod vlivem a i když celý dialog probíhá spíše jako přátelské klábosení, Kotek často mluví o patáliích při natáčení, o práci s herci, o některých uměleckých rozhodnutích (je příjemné slyšet režiséra, jak hovoří o promyšleném vizuálním konceptu), vlastně o všech tvůrčích aspektech. Audiokomentář je veden v těžké pohodě, Prachař je přítomen spíše aby Kotka pošťuchoval a občas zmínil pikantnost. Oba si ale zjevně sedli, takže je příjemné je poslouchat.
(Š.Č.)
Creed
Rocky se s diváky v rámci své série rozloučil více než důstojně a ačkoli naděje umírá poslední, málokdo asi předpokládal, že se s ním na filmovém plátně ještě setkáme. Creed je milé překvapení nejen v tomto ohledu. Vytvořit Rockyho částečný spin-off s mladým Creedem, dát obě postavy dohromady stejně, jako svého času spolupracovali Rocky s Mickeym, udržet atmosféru původní série a zároveň uvést novou, to jsou všechno nelehké úkoly. Ryan Coogler je zvládl s naprostým přehledem. Creed přináší přesně to, co od "Rockyho nové generace" můžeme chtít. Je to hluboce osobní příběh s jasně danými motivacemi a perfektně napsanými vztahy. Jako sportovní film diváky patřičně motivuje. A jako první nástřel potenciální frančízy nechává důmyslně otevřená dvířka dalším pokračováním, i když si nepodráží nohy a prezentuje ucelený příběh s jasným začátkem i koncem. A příběh je to patřičně emotivní. I díky skvělým hereckým výkonům. Stallone je v Creedovi v životní formě. Michael B. Jordan si jasně říká o členství v nejvyšší hollywoodské lize, protože utáhnout vlastní celovečerák mu zjevně nedělá problém. Ve stínu nezůstaly ani podpůrné role - Tessa Thompson pomalu, ale o to více přiroste k srdci a zostudit se vlastně nenechal nikdo z představitelů vedlejších rolí. Coogleer prokázal čich na herce i cit pro práci s nimi a vyšvihl skvělé sportovní drama.
Blu-ray výborně pracuje se všemi složkami obrazu i zvuku (v mixu se sluší vypíchnout Creedův zápas točený na jeden záběr, kde zvukaři skvěle pracují s ukotvením diváka v prostoru). Je na něj radost pohledět, drobnou výhradu ale mám. Osobně jsem měl problém s kresbou zrna. Na velkých světlých plochách (ty jsou v zadním plánu scén především na začátku filmu) se nechová přirozeně. Kolem jednotlivých zrn se vytvářejí malinké macroblocky, do těch se navíc občas míchá barevný šum. Obojí se projevuje tak minimálně, že při větší pozorovací vzdálenosti nebo sledování na menších úhlopříčkách budete jev považovat za klasické zrno. Bystřejším divákům ale neujde, že jde o kompresní nedostatek. Každopádně to už jsem hodně kritický. Pravda totiž je, že Creed vypadá ve všech ostatních směrech nadprůměrně a diváckému zážitku na Blu-rayi by nemělo nic uškodit.
(Š.Č.)
Straight Outta Compton
Jak poznáte zatraceně dobrý film? Mimo jiné podle toho, že vás pohltí, ačkoli o tématu, o kterém pojednává, víte asi tolik jako o jaderné fyzice. Když nad tím vlastně přemýšlím, možná vím o jaderné fyzice více, než jsem před zhlédnutím Straight Outta Compton věděl o N.W.A..
F. Gary Gray dal dohromady skupinu nesmírně talentovaných jinochů v čele se synem skutečného Ice Cuba a představili N.W.A. jako sympatické raubíře. Borce, kteří se nebáli postavit okolnostem a dokázali se prosadit nejen na nebezpečných ulicích, ale i v branži, kde musíte mít sakra ostré lokty. Že je to tak trochu pohádka a inscenace? Jistě. Gray však dokázal najít mezi propagačním materiálem černošských hrdinů z davu a vypovídajícím osobním dokumentem takřka dokonalou rovnováhu. Předně díky brilantnímu scénáři, který si měl při letošních Oscarech asi vážně připsat hlavní trofej, neboť se mu podařilo vměstnat obsáhlý materiál do nesmírně zábavného a vrstevnatého celku, jemuž nechybí zásadní emocionální osten mířící přímo na srdíčko. Tahle rapperská odysea dorazila na český Blu-ray ve velmi dobré formě, kdy technická stránka disku neselhává snad v žádné rovině. Zvukově vám naopak dokonale rozdivočí obývací pokoj a rozproudí krev v žilách. Natolik, že se pár dní po filmu přistihnete, jak si přidáváte alba N.W.A. do playlistu na Spotify a brouzdáte sítí pátrajíc po dalších detailech. Proč? Protože ty vám krátká skrumáž bonusových materiálů v uspokojivé míře nenabídne.
(P.S.)
Old Boy
Prostřední kapitola slavné trilogie Park Chan-wooka o pomstě se v civilizovaných zemích objevila na Blu-ray již před 9ti lety. My jsme si museli počkat až do letoška, kdy se k uvedení rozhoupal tuzemský Magic Box. Bez bonusů, zato s původní korejskou stopou v DTS-HD Master Audio 7.1 a bohužel jen s průměrným vizuálním kabátkem.
Průměrným, protože přepis nabízí solidní množství detailů především ve velkých detailech a ani v barevné reprodukci vysloveně neselhává. Bohužel je však patrné, že kdyby se do filmu pustil šikovný tým restaurátorů, dostal by příběh Dae-Sua (nebo Lee Won-Jina?) vizuální jiskru, kterou si jako formální kultovka plná nápadů bezesporu zaslouží. Old Boy se bohužel jako většina katalogovek nevyhýbá tradičním neřestem starších titulů. Obraz velmi často pročísnou drobné nečistoty, kontrast je pouze průměrný, kvůli čemuž trpí především zašedlá černá. A kresba v tmavších scénách inklinuje k nevzhlednému slévání, jež navíc doplňuje nešťastný digitální šum, který by potřeboval vypráskat kladivem jako Dae-suovi věznitelé. Nepotěší ani občasná vertikální nestabilita obrazu a výrazná komprese, které nenechají jediný statický prvek záběru v klidu.
Zvukově film zaujme především brilantním soundtrackem (doporučuji pořídit na vinylu z produkce vrchního "arťáka" Nicolase Winding Refna), jenž je však na můj vkus až příliš v popředí na úkor mluveného slova, kvůli němuž jsem se z počátku nevyhnul mírnému poštelování receiveru mimo zaběhlé nastavení.
Ptáte se "a co film"? Co bych vám povídal. Old Boy je klasika s velkým K a nic se na tom nemění ani po 12 letech. Park Chan-wook sice vyprávění řeže pěkně "po asijsku", takže se nevyhnete občasnému zmatení. Jakmile si však na tempo a vypravěčský styl filmu přivyknete, dokáže vás hravě přikovat k sedačce. Platí to hlavně pro finále, ve kterém do sebe vše dokonale zaklapne a odpálí vás do stratosféry diváckého uspokojení, i když jste do té doby sem tam mrkli na hodinky. Přiznám se, že mě Old Boy napoprvé úplně nezaháčkoval. Napodruhé už jsem si však jeho ambivalentní přístup k tématu pomsty užíval plnými doušky. Jakmile totiž znáte vše potřebné, naplno oceníte, jak si scénář pohrává s jednotlivými součástkami a Park Chan-wook mrštně přeskakuje mezi černým humorem a seriózním a atmosféricky hutným revenge thrillerem.
(P.S.)
Zpovídám se
Nejen z Vertiga, Psycha a Okna do dvora je živ fanoušek Alfreda Hitchcocka. Poděkovat za to můžeme Warnerům, kteří v letošním roce uvedli hned několik snímků v tzv. Warner Archive Collection, která kupodivu nabízí i českou jazykovou podporu v podobě titulků. Jedná se o vydání, jež nabízí film v nové restaurované podobě vzniklé z 2K skenu původního nitrátového negativu, a jak je u Warnerů zvykem, tyto tituly patří mezi audiovizuální špičku.
Platí to i pro Zpovídám se, jeden z méně známých Hitchcockových příběhů o nespravedlivě obviněném, jenž se musí potýkat s řadou nástrah, aby dosáhl zproštění viny. V tomto případě je na něm zajímavý koncept z dnešního hlediska těžko uchopitelný. Hlavním hrdinou je totiž kněz, který vyzpovídá vraha, a když je následně obviněn z vraždy, kterou nespáchal, nemůže se bránit, neboť by porušil zpovědní slib.
Hitchcock si díky nápadité kličce vytváří prostor pro průnik do duše morálně silného jedince, jenž má sice kostlivce ve skříni, ale snaží se za každou cenu páchat dobro. Slavný mistr napětí přitom používá všech svých oblíbených fines pro budování napětí, které se uhrančivě stupňuje až do finálního soudního procesu, jež se může ve své sžíravosti a počtu ukousaných nehtů na straně diváka s klidem přirovnat k závěru Caprova majstrštyku Pan Smith přichází.
Skvěle mu v jeho snaze pomáhá u nás prakticky neznámý Montgomery Clift, který s naprostou bravurou zvládá vrstevnatost svého morálně rozpolceného charakteru a táhne film na svých bedrech téměř jako Ježíš svůj kříž na Golgotu (tuhle metaforu si několikrát neodpustí ani sám Hitch). A to především v momentech, kdy Hitchcock ne a ne docílit rychlejšího tempa a plného diváckého pohlcení. Popřípadě ve chvílích, kdy se projeví jistá průhlednost zápletky, jež na rozdíl od řady jiných filmů zavalitého tvůrce nenabízí v závěru výrazné překvapení.
Mile naopak překvapí, že disk není bonusů prostý. Sice vás nečekají dvě hodiny detailního vhledu do vzniku filmu (jak by vám rádi tvrdili "odborníci" z jistého tuzemském e-shopu), trojice "hitchcockistů" v čele s režisérem Peterem Bogdanovichem však film alespoň trochu přiblíží těm, kteří by o Zpovídám se a Montgomery Cliftovi chtěli vědět víc. A že je v těch 20 minutách o co stát. Krátký záznam z premiéry berte jako příjemný dovětek.
(P.S.)
