V srdci moře slibovalo svěží dobrodružství, nakonec je z něj nesmělý a povrchní pokus o modernizaci
Když jsem se mírně rozpačitý asi v polovině filmu zeptal téměř spící přítelkyně, zda se jí V srdci moře líbí, ospale odpověděla, že moc ne. Už jen proto, že hlavní hrdinové zabíjejí velryby. Což není jediný problém Howardova filmu, je však jedním z největších. Sám jsem si ho, natěšený z parádních trailerů, uvědomil až v průběhu: Je poměrně těžké považovat za hrdinu a oslavovat někoho, jehož práce je z dnešního hlediska nelegální a hlavně je lidsky všeobecně nepřijatelná. Fakt, že se snímek odehrává v době, kdy tomu tak nebylo, námět neomlouvá. Předloha (Moby Dick) je přes sto padesát let stará, příběh o dalších třicet let starší. Odehrává se doslova v jiném světě. Uchopit ho v moderním velkofilmu a zbavit jej mýtických prvků a metafor je ten nejhorší způsob, jak k Melvilleovu románu přistoupit. Bez těchto myšlenek je totiž docela nezajímavý, jednoduše vypráví o velrybím lovu. Jenže dovedete si představit, že byste v dobrodružném filmu fandili lovci ledních medvědů, deflínů, nebo třeba slonů? Já tedy ne. Ta zvířata nejsou nebezpečná, naopak jsou sama ohrožená. Dnes už je nevnímáme jako před dvěmi sty lety, tedy jako démonická stvoření zosobňující temnou stranu přírody. Chápu, že dívat se na tak stařičký a klasický příběh současnou optikou není úplně fér, ale nikdo Rona Howarda a scenáristu Charlese Leavitta nenutil interpretovat ho zrovna tímto způsobem.
Film totiž Moby Dicka, v němž se - pravda - inspiroval poměrně volně, obírá o ta nejzajímavější témata jako jsou boj člověka s přírodou a zamyšlení nad jeho v té době novým postavením ve světě. Leavittova filmová interpretace téměř dvě stě let starého příběhu je taková, že nějací velrybáři vyjeli na moře, tam se na ně naštval bílý a nutno dodat místy až absurdně démonizovaný vorvaň, jejich loď potopil, někteří námořníci přežili a pak titulky. Ano, tak jednoduché to bohužel je. Produktem nenápaditého scénáře je obyčejné dobrodružství, které se zvrhne. V krizových situacích je zbaveno jakýchkoli myšlenek a nastínit se je ani nesnaží.
Lov. Útok vorvaně. Boj o přežití. Nic jiného tu není. Leavittův scénář se absenci lidského rozměru snaží dohnat dvěma vypravěči, kteří onen příběh doplňují o emoce, skoro jako by divákovi říkali, jak se mají k jednotlivým sekvencím stavět a kdy jaká sdělení v příběhu hledat. Ale jejich nápověda je zbytečná. V srdci moře je po příběhové stránce tak prosté a tak se straní jakýmkoli vedlejším motivům, že postrádá lidský nebo jakkoli obohacující rozměr. Hlavnímu hrdinovi přeci nezačnete fandit jen proto, že ho doma čeká žena a že si žmoulá nějaký manželku připomínající amulet. Na takové postavě je potřeba zapracovat trochu více. To ale nikdo neudělal.
Přitom se nabízejí mnohem zajímavější alternativy, jak k Moby Dickovi přistoupit. Loď mohla být místo velrybářské obchodní. Jejímu kapitánovi nemuselo jít o lov velké ryby, mohl se rozhodnout pro pomstu až v okamžiku, kdy by vorvaň do kocábky "naplul". A ona kolize mohla být obyčejnou nehodou, kterou by si jako útok interpretovali pouze námořníci. Divák by věděl, že ohromný vorvaň je v tom nevinně. Jeho následný lov a kapitánova pomsta by tvořily alespoň nějaké napětí. Dělat z velké bílé ryby pomyslného záporáka je v kontextu faktu, že je její druh téměř na vymření, docela absurdní.
Ale rozestavení šachovnice s protagonisty a antagonisty není jediný problém Howardova filmu. Stranou toho, že tu absolutně nefunguje jakákoli chemie nebo jiskření mezi posádkou, má film problémy i s dávkováním některých sekvencí. Někdy se mezi scénami přechází podivně uspěchaně a člověk má při jejich sledování pocit, že filmaři buď zapomněli nějaké záběry natočit, nebo ve střižně zkracovali až moc horlivě. Občas je v Srdci moře tak neforemně splácané, že diváka dezorientuje. A moderní stylizace je sice pěkná na pohled, ale k tomuhle příběhu a době vůbec nesedí.
No a pak je tu samozřejmě fakt, že V srdci moře není klasická hollywoodská produkce, ale snímek financovaný ze všech možných zdrojů, tudíž si nemohl dovolit příliš velkolepou trikařinu. Což je problém, pokud něco točíte tak, že na digitálních efektech stojí tři čtvrtiny filmu. CGI je napříč celou stopáží mizerné. Kameraman Anthony Dod Mandle se to snaží zakrýt ostrými protisvětly, přepaly a brutálním nadužíváním detailů, které se tlučou do předního plánu občas tak nepřirozeně, že to diváka vytrhne z děje. Maskuje to dobře, jenže některé scény křičí "greenscreen" tolik, že si je prostě neužijete. Ještě horší je, že se filmaři ke trikům občas přiklánějí zbytečně i na místech, kde se dalo využít praktických efektů.
Zní to, jako by bylo V srdci moře opravdu mizerné. Zas taková katastrofa se nedostavila. Osobně jsem ale čekal mnohem víc. Ať už díky skvělým trailerům, tak proto, že se kinopremiéra nakonec přesunula na "oscarovou sezónu", což značilo trochu větší ambice než "natočíme dobrodružství o zlém vorvaňovi a žiznivých a hladových námořnících, kteří ho nejdříve loví, pak před ním utíkají a najednou ho zase loví".
Z hlediska přepisu dorazil na český Blu-ray průměr. Několikrát zadrhne, když se ve tmavých záběrech objeví banding - napočítal jsem asi čtyři takové případy, ale rozhodně to není něco, nad čím by bylo potřeba lamentovat. A už vůbec se nejedná o extrémy jako v případě Sicaria. Jen se - především ve scénách s Benem Whishaw a Brendanem Gleesonem - tu a tam nepovede nějaký jasový přechod v černé. Přitom Blu-ray většinu podobně náročných obrazů zvládá dobře (tedy až na jeden obzvlášť haprující záběr kolem hodiny třicet jedna, kde se kolem Hemswortha místo noční oblohy honí bandingové peklo).
Co se ostrosti a drobnokresby týče, V srdci moře hraje první ligu. Krásně kreslí především detaily obličejů. Z výpravy a scenérií si toho však moc neužijete. Kvůli agresivní kameře, stylizaci a značnému protěžování digitálních efektů, kdy je často v záběrech krom herců téměř vše ostatní digitální, působí film jaksi pastelově měkce. Ačkoli tedy přepis zvládá většinu aspektů na jedničku, vlastně si jeho technické kvality moc neužijete. Dobře jsou prezentované i highlighty, které mohly vzhledem k velkému množství prudkého protisvětla nadělat neplechu. Detaily se v nich neztrácí a filmu dávají šmrnc. Věřím, že v HDRku by na Ultra HD Blu-ray mohly vypadat naprosto skvěle (V srdci moře je jeden z prvních ohlášených UHD BD titulů pro Česko).
Než přejdu ke zvuku, zmíním ještě sekvenci v Ekvádoru. Od prvního do posledního záběru je značně zašumělá. Neviděl jsem film v kině, takže nevím, zda tak vypadal i v DCI kopii, pravděpodobně se však jedná o uměleckou stylizaci, i když jsem ji nepochopil. A ještě k šumu: Asi třikrát jsem si (například v jednom ze záběrů dialogu Whishawa a Gleesona) všiml silného šumu ve stínech. Nemyslím si, že by se jednalo o vadu přepisu, šum má totiž charakteristiku a strukturu, jako by pocházel přímo z čipu kamery. Což je něco, s čím se v profesionální produkci moc často nesetkáváme.
Musím na sebe prásknout, že jsem měl původně v plánu poprvé strhat Dolby Atmos. V srdci moře jsem si totiž nevědomky pustil s uživatelským presetem, který zvuk silně degradoval. Po celou stopáž jsem si říkal, že si ze mě někdo musí dělat srandu, protože film zněl plechově a chyběla mu dynamika. Inu, chybička se vloudila. K disku jsem se vrátil a poslechl si alespoň několik scén. Zvuk sice nehodnotím na základě poslechu celé stopy, ale stejně ... přátelé, to je taková paráda! Atmos se tu opět ukazuje v plné kráse jako formát, který i z Dolby TrueHD jádra umí vyždímat maximum. Hudba a zvukové efekty nádherně dýchají a vytvářejí poctivě velkolepou kulisu, která poslechové místo doslova obejímá. Dokáže z reprosoustavy dostat zvuk takových parametrů, které byste řekli, že jsou nad její síly. Obzvlášť vypíchnout si zaslouží akční scény s vorvani, v nichž se kamera občas ponoří pod vodu a ze surroundů slyšíme zvuky, jimiž ryby komunikují. Dlouho jsem si nepřipadal tak ponořený (ehm) do děje. Další referenční poslech.
Možná jsem nebyl úplně nadšený z filmu ani z obrazu, ale musí se nechat, že V srdci moře doprovází velice solidní dávka bonusů - zaměstnají vás na více než dvě hodiny a jsou česky otitulkované. Sice bych doporučil vynechat půlhodinové "Blesk udeří dvakrát na stejné místo", což je dokument o "skutečném sequelu Moby Dicka", jinak jsou však bonusové materiály příjemně svižné, informačně nabité a hlavně poskytují ohromné množství záběrů ze zákulisí a VFX reelů, kde je dobře vidět, jak moc se film spoléhá na digitální efekty. Navíc je tu přes půl hodiny vystřihaných scén, na které jsem se sice nedíval, ale jejich množství docela jasně vypovídá o tom, že moje výtka o necitlivém prostřihávání pouze odráží skutečnost.
