Skvělému thrilleru Sicario kazí prezentaci občasné kompresní vady jinak skvělého disku

Scenárista Taylor Sheridan v jednom ze stručných, ale překvapivě bohatých Blu-ray bonusů hovoří o složitém procesu rozhodování, zda do hlavní role Sicaria postavit muže nebo ženu. Něžné pohlaví nakonec zvolil z toho důvodu, že nevěřil v morální neotřesitelnost mužů. Trefně podotkl, že pokud by se objevili na pozici Kate Macer, jejíž role se civilně a s obdivuhodnou oddaností zhostila Emily Blunt, dříve nebo později by se rozhodli pro pragmatický přístup a nad morální neoblomností by zvítězila vidina vítězství nad zlem. V kontextu děje filmu by bylo pomyslné vyšší dobro prosazeno na úkor lidských hodnot.

I když tedy název Sicario, jenž v Česku obohatil ještě přídomek Nájemný vrah, implikuje, že je hlavní postavou filmu Alejandro démonicky klidného Benicia Del Tora, ve skutečnosti je snímek obrazem vnitřního boje agentky FBI Kate a její schopnosti odejít z bitvy s čistým morálním štítem, ačkoli ji svět oněch bezohledných mužů doslova semele a vyplivne naprosto zničenou. Sicario je v tomto ohledu nesmírně důležitým filmem. Málokdo se totiž v americkém mainstreamu odvažuje skrze hlavního hrdinu tak explicitně zpochybňovat naše vlastní postoje k boji proti zločinu a teroru. Denis Villeneuve nám říká: Brojíte proti zlu, ale svým přístupem sami zlo pácháte. A je vlastně jedno, jestli aktivně, jako v Sicariovi Matt Graver (Brolin) nebo Alejandro (Del Toro), či pasivně jako Dave Jennings (nadřízený Kate). Výsledek je stejný, přicházíte o morální hodnoty a stává se z vás horší člověk, i když jednáte ve jménu dobra.

Na postavě Kate je strašně dobře vidět, jak náročné a vlastně zničující pro člověka dodržování jakýchsi pravidel, ctění lidských hodnot a morální zodpovědnost jsou. Kate tahle bezmoc ničí a Emily Blunt její rozervanost hraje tak přesvědčivě, že Sheridanův scénář nepotřebuje být doslovný. Výraz Emily Blunt ve většině situací vypovídá za stovky slov, a tak vždy pochopíte, kdy její postava bojuje s vnitřními démony. Svádí bitvy, které muži kolem ní už dávno prohráli. Ba co hůře, bitvy, kterých se hlavní hrdinové možná rovnou nezúčastnili. Kate je vržena do světa moderních kovbojů. Do světa, kde je cíl důležitější než cesta.

Sheridanův scénář je ve vykreslování této problematiky opravdu nesmírně zdařilý a je radost, že vedle herců, kteří jsou tu do jednoho naprosto výborní, se ho se skálopevnou jistotou a jasnou vizí zhostil i režisér. Denis Villeneuve už v Prisoners dokázal, že mu hutná atmosféra, temné postavy a chladný vypravěčský odstup nejsou cizí. V Sicariovi potvrzuje, že je jedním z nejzajímavějších tvůrců současného Hollywoodu. Svět drogových kartelů a tajných agentů, kteří proti nim v černých operacích bojují, představuje jakoby nezúčastněně a daří se mu diváky přesvědčit, že názor, který si o tématu udělali, je čistě jejich. Přitom je to on, kdo diktuje podmínky a náš pohled na svět Sicaria tvaruje s profesorskou přesností.

Odtažitý přístup Villeneuvea dává filmu neodpáratelný nádech realistické podívané hraničící s dokumentem. Což umocňuje neméně impozantní kamera Rogera Deakinse, jehož technicky precizní a výrazově velmi skromný rukopis filmu ubírá nádech fiktivního příběhu. Jeho optikou se fikce nebezpečně přibližuje realitě a přitom si zachovává uměleckou licenci. O minimalistickém a pod kůži se drásajícím soundtracku Jóhanna Jóhannssona ani nemluvě. Tímto výčtem se zkratkovitě snažím dostat k tomu, že na tvorbě Sicaria se sešly tak ohromné talenty, jejichž chemie má na diváka mrazivý účinek, že se z filmu vyklubala jedna z nejlepších záležitostí minulého roku. Vlastnictví její Blu-ray kopie považuji za naprostou povinnost. Po druhém zhlédnutí totiž mohu potvrdit, že přes původně vysoké hodnocení Sicario i dále zraje.

Vysokodefiniční prezentace má vlastnosti téměř referenčního přepisu. Ostrost, dobnokresba, jasový a barevný přenos, kontrast, černá, stínokresba - všechny jsou na vysoké úrovni. Sicario by se dal označit za jeden z nejzdařilejších disků roku ... kdyby neměl několik opravdu slabých míst.

Výčet nedostatků je tentokrát obsáhlý a ačkoli se jedná o osamostatněné segmenty, nikoli často se opakující vady, jsou natolik závažné, že technicky zběhlejším divákům zkazí zážitek. Jejich hlavním jmenovatelem jsou banding a digitální rozpady.

Banding, tedy stupňovité jasové a barevné přechody, o sobě dává vědět hned v úvodním logu a pokračuje přes scénu výbuchu, kde vznikají "barevné schody" ve drobných tonálních přechodech prašného oblaku krátce po explozi. Disk většinu podobně náročných záběrů zvládá, nedělají mu problémy ani minimální barevné změny v kresbě oblohy, ani velké jednobarevné plochy s decentními jasovými přechody. Přesto se napříč stopáží banding objeví ještě několikrát s tím, že nejvíce o sobě dá vědět v samotném finále.

Bohužel si nevzpomínám, zda se se stejnými problémy potýkala DCI kopie, ale nemyslím si, že by byl takto prudký banding problémem zdrojového materiálu - v zahraničních Blu-ray recenzích není zmíněn ani jednou, dá se tedy předpokládat, že se jedná o problém lokální distribuce. V několika nočních záběrech samotného finále, tedy ve scénách před a po vstupu do podzemních tunelů, se kolem záběrů občas vytváří kruhový banding, když jsou naprosto nezvládnuté drobné přechody mezi absolutní černou a jejími šedými stupni - místo hladkých přechodů jsou tu dva až čtyři prudké skoky a scény tak rámují nepřirozené, kompresí vzniklé "kruhy" v černé. Není to nic hezkého.

S černou má tenhle přepis vůbec problém. Krom bandingu se v ní potýká také s digitálními rozpady, což je u tak skvěle natočeného filmu neodpustitelné. Nejlépe si rozpadů všimnete po sedmačtyřicáté minutě při scéně výslechu utečenců (vizte obrázek o dva odstavce výše). V zadním plánu záběrů je doslova tma jak v pytli, což by na kvalitním přepisu mělo vést k patřičně hutné černé. Vede, v některých záběrech se ale černá rozpadá do série macroblocků, které se po ní pak divoce prohánějí a destabilizují obraz. Není to nic hezkého. Ve filmu jsem si toho všiml asi sedmkrát (vlastně je to problém všech nočních scén), a to jsem se po nějaké době snažil vady raději ignorovat.

Pokud se vás tedy bude někdo snažit přesvědčit, že má Sicario na Blu-ray skvělý přepis, nevěřte mu. Film vypadá většinou dobře, ale má neodpustitelných vad až hanba. Připomínám, že Blu-rayi je letos deset let a podobné minely jsou u takového "dospělého" formátu nepřijatelné.