O kontroverzním záporákovi, skvělých postavách a fantastickém přepisu. Blu-ray Star Wars VII

Mohlo to dopadnout všelijak. Setkal jsem se s názory, že moderní Star Wars by měly připomínat estetiku videoherních inter, kde se Jediové řežou se Sithy hlava nehlava a ve výsledku jde hlavně o co nejefektivnější bitky ne nepodobné těm v první a třetí epizodě. Sám George Lucas se vyjádřil v tom smyslu, že Star Wars by se měly posouvat vpřed a lpění na estetických hodnotách původní trilogie je cestou do pekel. Stejně tak se v internetových diskuzích často opakují názory, že Abramsova inspirace v Nové naději a důraz na nostalgii ho omezují v tvorbě opravdu dramatického příběhu. Je smutné, že mezi takovými názory najdeme i Lucasův, jsou totiž obrazem nepochopení podstaty Hvězdných válek. Ty jsou - s přihlédnutím k ohromné fanouškovské základně - především srdeční záležitostí.

Třeba právě Lucas je příkladem faktu, že jakmile se tvůrce od takové teze oprostí, přestane ctít hodnoty světa, který sám vytvořil a pokusí se na diváka mluvit jinou vizuální řečí, ztratí materiál duši. Jako by přestal existovat ve stejném vesmíru. Epizoda jedna až tři jsou toho důkazem. Aby se Abrams zavděčil původním fanouškům, musel se podobně mrtvolnému digifestu vyhnout a obnovit rovnováhu Síly. To znamená návrat ke kořenům. Ať se nám to líbí nebo ne, aby novodobé Star Wars a tedy i jejich další epizody a spin-offy nabraly správný kurz, je potřeba odrazit se od pevných základů a těmi pro Star Wars vždy byla Nová naděje.

Každopádně ač Abrams lpí na staromilském přístupu k lokacím, praktickým efektům, maskám nebo k loutkám, neznamená to, že by natočil nemoderní film. Naopak, mezi holywoodskou špičkou byste těžko hledali někoho s progresivnějším audiovizuálním stylem. Abrams možná zbožňuje jednoduché příběhy ne nepodobné Spielbergovým dobrodružstvím nebo právě původním Star Wars. Sedmou epizodu ale natočil jako někdo, kdo na jednu stranu udržuje respekt k látce, na stranu druhou se do ní nebojí otisknout své tvůrčí já. A není to jen o jeho pověstných lens-flarech. Abramsova dravá režie a neobvykle kinetická kamera jsou spouštěčem vypravěčské laviny - jakmile se Abrams jednou rozjede, těžko ho někdo zastaví. I proto je i více než dvouhodinová stopáž jedná velká jízda.

Abrams je neúnavný a od první vteřiny diktuje adrenalinové tempo. Více než schopnost dirigovat akční sekvence je však obdivuhodný jeho přístup k postavám a emotivním momentům. Přes všechno to inferno si dokáže najít čas na vykreslování postav, tvorbu vztahů a vůbec na blockbuster nezvykle hluboké charaktery. Člověk si může xkrát postěžovat, že je příběh prostou kopií Nové naděje, ale více než zápletka, která - co si budeme povídat - bude vždy o meziplanetárních konfliktech a bouření se vůči režimům, je pro příběh důležité, nakolik fungují postavy a jejich interakce.

A tady Abrams jako režisér i jako scenárista spolu s Lawrencem Kasdanem boduje. Novou generaci "starwarsáků" se mu podařilo obsadit se zjevným citem pro to, jaký přístup ke světu by ty které postavy měly mít a jak by měly působit na diváka. Je to krásná kopie zázraku chemie, jenž se odehrál v původních Star Wars a to rozhodně nemyslím jako nedostatek. Napsat a poté najít někoho, kdo by napodobil Lukeova hravého a dobrodružného ducha v kombinaci s nevlezlou dětinskostí, musel být sakra oříšek. Povedlo se a Rey je nejen sympatickým členem nového ansámblu, ona se za jediný díl díky své bezprostřednosti a energii stala srdcem předaleké galaxie.

Podobně trefné je obsazení dalších rolí, ať už je to ambiciózní a zjevně zákeřný a nebezpečný generál Hux, mysteriózní Snoke, do víru nečekaných událostí vržený Finn, ale i ten hravý a odvážný BB-8, což je postavička, která s přehledem strká do kapsy všechny Ewoky, Jar-Jary a podobné merchandisingové úlety z Lucasova pera.

Čímž se pomalu dostávám ke Kylu Renovi. Záporák třetí trilogie je trnem v oku nejen kritiků Abramsových Star Wars, ale dokonce i některých fanoušků. V konverzacích o filmu nebo v diskuzích na internetu se často setkávám s výtkou, že je Kylo Ren záporák nehodný Lucasova universa, ať už kvůli tomu, že jako "badass" působí pouze do chvíle, kdy sundá masku, nebo proto, že v samotném finále nebyl schopen porazit nezkušenou Rey.

Což mi více než jako nedostatek postavy nebo scénáře připadá jako neochota diváka přistoupit k postavám filmu jako ke skutečným lidem a zamyslet se nad kontextem. Je úsměvné, že z úst (nebo klávesnic) těch samých lidí může zaznít, že jsou příběh a postavy v sedmé epizodě prosté až primitivní, aby se hned nato výčtem Renových nedostatků usvědčili z neschopnosti zamyslet se nad elementárními prvky příběhu.

Ren totiž jako novodobý záporák funguje skvěle. Není to prvoplánově zlý člověk, který by se jako těžký madrfakr rovnou narodil a v pěti letech hromadně likvidoval Jedie. Jeho historii přesně neznáme, každopádně je to zřejmě postava, jejíž záporáctví koření ve vnitřní rozpolcenosti puberťáka, jenž se nechal strhnout perfektním manipulátorem. Tahle rozpolcenost je divákovi komunikována občas až doslovně (viz scénu se Solem na můstku), přesto si ji kupodivu málokdo uvědomuje.

Přitom téměř veškerá Renova přítomnost na plátně je pečlivým budováním charakteru, který je vedle rozpolcenosti sužován komplexy z příslušnosti k velkému jménu, který si zjevně nepřipadá hoden své pozice a snaží si své nedostatky kompenzovat schováváním se za masku a který se zjevně snaží kolem sebe samého vytvořit mýtus, jehož ještě nebyl schopen dosáhnout. A jak se mu málokterých cílů daří dosáhnout, svou nevyspělost prozrazuje výbušností a chybováním.

Je špatně představovat si nového záporáka jako v Nové naději na scénu přicházejícího Darth Vadera. Musíme si uvědomit, že do dalších Star Wars vstupujeme ve fázi epizod jedna až tři - postavy teprve vznikají. Jestliže má být Kylo Ren budoucím Darth Vaderem, je momentálně spíš Anakinem Skywalkerem. Vlastně si prochází téměř stejným vývojem.

Proto nepovažuji závěrečnou konfrontaci na světelné meče jako souboj světlé a temné strany Síly. Je to bitva, jejíž účastníci vlastně úplně nevědí, do čeho jdou. Kylo k ní přistupuje jako k lovu, ostatně Snokeovi Rey slíbil živou. A Rey do boje přichází jako zkušená bojovnice s tyčí (kterou ostatně používá v celém filmu), jež akorát dostala nezvyklou zbraň. A narozdíl od zraněného a rozpolceného Rena, jenž si sám přestává být jistý svou pozicí na Snokem rozestavěné šachovnici, se v ní začíná probouzet Síla. Začíná si uvědomovat svůj osud a přistupuje na hru načrtnutou dříve Maz Kanatou: Musí hledět vpřed, k naději jménem Luke Skywalker a k využití svého zjevně nevídaného potenciálu. Skoro se chce říct, že Rey už v prvních vteřinách do souboje vstupuje jako vítěz. Ve světle toho je pak úsměvné, když někdo začne vyprávět, jak jsou postavy a jejich konfrontace nezvládnuté. Naopak, lépe rozestavené figurky s lepší motivací a backstory najdete v málokterém bijáku.

A vůbec, svěží vítr v podobě samostatné a silné ženské postavy Hollywood potřeboval jako prase drbání. Těžko říct, jestli je Rey Disneyho reakcí na to, že chození do kina začaly diktovat také dívky a ženy - film vznikal v době, kdy za sebou měly ohromnou slávu filmy jako Stmívání, Hunger Games nebo Divergence, kde docházelo k jakési revoltě vůči letité hollywoodské nadvládě superhrdinů, nezlomných detektivů a macho agentů. Každopádně Abrams s Kasdanem ji napsali jako sympaticky vyspělý charakter, jehož dominanci si člověk vlastně ani neuvědomuje. I díky skvělé Daisy Ridley.

Ta mladé hrdince vtiskla křehkost, do kontrastu ale postavila kuráž, tvrdohlavost, hravý a pozitivní přístup a jakousi jiskrnost. Je radost sledovat Rey i třeba v druhém plánu, když stojí opodál a nadšeně se usmívá. Z Daisy Ridley srší energie jak z atomového reaktoru a nedokážu si představit diváka, kterého by její ztvárnění Rey nenabilo.

Mohl bych pokračovat k dalším postavám, rozebírat jednotlivé prvky příběhu, řešit scenáristické kličky, chválit Abramse za špičkovou práci v kombinování praktických a digitálních efektů. Mohl bych zkusit oponovat sám sobě, že přes veškerou výše zmíněnou práci s příběhem a postavami nejsou Star Wars ničím jiným než atrakcí. Dalo by se rozebírat mnoho věcí a dlouho. Svou pomyslnou obranu vůči výtkám, které považuji za nefér, jsem upřednostnil před opakováním toho, co už pravděpodobně zaznělo jinde. Star Wars jsou fenomén a jako o takových se o nich těžko dá mluvit nebo psát, aniž by zaznělo již mnohokrát řečené.

Za sebe proto už jen dodávám, že sedmou epizodu považuji za to nejlepší, co jsme mohli v moderním pojetí těchto dávných příběhů z předaleké galaxie dostat. Abramsovi se povedlo skloubit ducha původních Hvězdných válek s moderním blockbusterem, aniž by přitom zapomněl tnout do fanouškova srdce. Síla se probouzí se už z principu nemohla zavděčit každému, ale pevně věřím, že těch nadšených, jež příběh dojímá a kteří by se na film mohli dívat znovu a znovu, je více.

Bonusovou výbavu Blu-raye jsem řešil v samostatném článku, tímto na něj odkazuji.

Co se zvuku týče, leckoho mohla zaskočit absence Dolby Atmos, v němž byl snímek pro kina míchán, ba co více, možná až odradit přítomnost osmikanálového DTS-HD HR. Zahraniční trhy přitom dostaly klasické DTS-HD MA. A musím se přiznat, že jsem zpočátku měl pocit, že má - jinak naprosto skvěle namíchaný - mix trochu nižší dynamický rozsah. Zpětně si však myslím, že jsem se o tom vnitřně přesvědčoval čistě z principu. Když se totiž film řítil do finále, bitevní vřava náš obývák vyplnila bombastičností více než dostatečně. Možná bych o něco větší dynamiku mezi dialogy a akcí upřednostnil, to je ale hodně subjektivní záležitost. Jinak totiž platí, že dialogy, efekty a hlavně Williamsovu přenádhernou hudbu Blu-ray kreslí naprosto perfektně a osmikanálový mix přesuny zvukových efektů a jasnou definici jednotlivých zvukových objektů zvládá špičkově.

To samé se dá říct o obrazovém přepisu. Síla se probouzí ve vysokém rozlišení vypadá přenádherně a ze strany Magic Boxu tentokrát neodfláknutý disk přináší technicky precizní transfer. Těžko mu něco vyčítat. Abramsovy Star Wars jsem v kině viděl několikrát včetně IMAXu nebo HDR projekce v Dolby Vision (připomínám reportáž z rakouského Cineplexxu), velmi dobře si tedy pamatuji, jak se materiál v jednotlivých scénách choval pod vínkem různých technologií. Vyčítat přepisu několik okamžiků, kdy obraz měkne a ztrácí kresbu v rozích, případně mu sem tam ustřelí barevná konzistence, nebo tu a tam uteče černá do šedých, tridimenzionalitu postrádajících tónů, by byl nesmysl. Jednak takto film vypadal už v kinech, druhak se jedná o u 35mm záznamu obvyklé jevy. Snad jen podotknu, že scéna, která se v IMAXu rozevírala do jiného poměru stran, zůstává na Blu-rayi "sevřená" ve 2.35:1.

Každopádně sedmým Star Wars prezentace na Blu-ray strašně sluší. Zrno se tu projevuje velmi decentně, vlastně o něco méně, než jsem čekal. Ostrost, barevný a jasový přenos, vše vypadá stejně dobře jako v DCI kopii. Blu-ray zprostředkovává obraz s absolutní věrností a co je důležité, bez technického zavrávorání. Jedinkrát se nestalo, že bych někde ve stínech zpozoroval nedostatky komprese, že by se materiál potýkal s bandingem, nebo že by nedejbože došlo k nějakému rozpadu. Kdepak. Tomuhle disku se žádná podobná nehoda nestala a tak Star Wars znějí i vypadají naprosto skvěle.

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
bttf4k-s.png
badboys4l.png
bloodshotik.png
ovesta.png
celisticky.png
beetle4.png

Přidejte komentář!