Ztraceni v Mnichově dorazilo na podprůměrném Blu-rayi, přesto byste měli českému filmu dát šanci

České komedie v posledních letech zatěžuje stigma komerčních projektů nevalných kvalit. Mezi jejich poznávací znamení patří laciný až trapný humor, okatý product placement, nulové umělecké ambice, nebo třeba nezúčastněné herecké výkony. Cílí na nenáročné diváky nekonečných televizních seriálů s vědomím, že žádné hodnoty nevyžadují a nedovedou ocenit. Takoví "obyčejní diváci", kterých bude soudě dle komerčních výkonů výše popsaných filmů nejvíce, si užijí nevinnou zábavu, zatímco filmový fanoušek si odplivne, přidá opovržlivé komentáře a politováníhodný koloběh života českého filmu jde dál. Je proto smutné, že když už se nějaká decentní komedie v českých luzích a hájích opravdu podaří, její komerční neúspěch se zasadí o to, aby se z podobných výjimek v budoucnu nikdy nestalo pravidlo.

To je případ Ztraceni v Mnichově. Do kin přitáhl pouhých třicet tisíc diváků a zůstal za žánrovými příbuznými jako Wilsonov (36 633), Vánoční Kameňák (84 660), Padesátka (147 286) nebo Babovřesky 3 (173 738). Smutný obraz české kulturní krajiny. Nepomohl ani fakt, že za filmem stojí producent David Ondříček a režisér Petr Zelenka, dvojice zodpovědná za Samotáře.

Pravděpodobně za to může slabý marketing. Ztraceni v Mnichově diváky nezatěžuje kanonádou log a "nenápadným" product placementem, nemá tudíž potřebnou podporu mediálních partnerů. Je smutné, že dnes nestačí natočit dobrý film a mít nadšené recenze. Aby divák do kina přišel, je ho nejdříve potřeba masírovat v televizi, na internetu, i v tištěných periodikách. Na druhou stranu prodat Ztraceni v Mnichově musel být zatracený oříšek. Film pracuje s několika prolínajícími se motivy a kdybyste potenciálnímu divákovi řekli, že Zelenkova komedie je metaforickou výpovědí o traumatech z Mnichovské dohody, pravděpodobně by se do kina nehnal.

Právě v tom je kouzlo Ztraceni v Mnichově. Divákům se nepodbízí. Může si tedy dovolit po první půlhodině přehodit výhybku a zcela změnit směr, kterým se příběh vyvíjí. Nechci zacházet do detailů, neznalost děje totiž uvede diváka po onom dějovém zvratu do příjemného nicnetušení a dezorientace. Několik minut neví, kam Zelenka filmem hodlá pokračovat. Až po chvíli rozjede Ztraceni v Mnichově milý, decentní a nesmírně originální humor, pro který ona první půlhodina jízdy opačným směrem vytváří pevný odrazový můstek. A Zelenka najednou roztočí kolotoč fórů, nesoucích se přesně v duchu filmu: Diváka nutí k domýšlivosti, jsou inteligentní a přitom úplně jednoduché. Skvělá zpráva, český film ještě umí překvapit.

Také je prima, že Ztraceni v Mnichově rozehraje falešnou hru takovým způsobem, že budí touhu podívat se na něj znovu prakticky hned po skončení. Člověk se totiž nemůže zbavit potřeby všechny ty způsoby, jakými si s ním Zelenka pohrával, ověřit.

Film však nežije pouze z umírněného humoru. Jak už název napovídá, Zelenka se neustále točí kolem českých traumat z Mnichovské dohody. Dokonce s její úlohou ve scénáři pracuje podobně jako s dějem filmu: Před závěrem opět přehodí výhybku a pustí se do dialogové přestřelky, v níž mýty opředenou událost zasazuje do kontextu a doslova poučuje diváka o české historii.

Je to další změna tónu a dalo by se diskutovat, zda již není zbytečná. Zelenka téměř ignoruje předešlé události a na Mnichovskou dohodu "přepne" znenadání, jako by měl neukojitelnou touhu o ní divákovi vyprávět, ale neměl už ono vyprávění jak ukotvit do děje. Respektive motiv důsledků dohody film prolíná celý a závěrečné "osvětlení" jen ještě více všechno staví na hlavu. Že celá sekvence působí trochu jako pěst na oko, však nic nezachrání.

Ne, že by mělo Ztraceni v Mnichově slabý dojezd nebo nefungovalo jako celek. Naopak, Zelenka mu díky výborně napsaným dialogům (a monologům), které jsou navíc skvěle civilně zahrané, dává punc přesně toho, čím se film úspěšně snaží být: "metaforou o skutečné události o skutečné události, která měla vyprávět o skutečné události". Tím už vám možná motám hlavu, ale nevadí - pochopit Zelenkův majstrštyk a všechny jeho vrstvy a motivy vyžaduje pečlivé zhlédnutí. Převyprávění není moc platné.

Pokud jste tedy Ztraceni v Mnichově - a já se k tomu přiznám - stejně jako já v kinech minuli, dejte mu šanci alespoň na Blu-rayi. Ostatně on je drobný zázrak, že tak komerčně neúspěšný film na formátu vůbec vyšel.

A že mu prezentace ve vysokém rozlišení sluší. Šurkala film natočil na pětatřicítku a starému dobrému filmovému zrnu v parádění rozhodně nebránil. Film díky tomu má onu nenapodobitelnou organickou patinu a žije si svým vlastním životem. Blu-ray dělá vše pro to, aby tuhle organičnost přenesl i do našich obýváků. Daří se mu to, ale bohužel s rezervami.

Ztraceni v Mnichově má skvělou drobnokresbu i barevný přenos, nádherný kontrast a jeho transfer je patřičně ostrý. Ono kouzlo analogového filmu se mu daří zprostředkovat na výbornou. Jenže zatímco filmový fanoušek ocení schopnost přepisu zachovat parametry pětatřicetimilimetrového záznamu, technický purista bude skuhrat nad kompresními nedostatky přepisu. Ty jsou bohužel značné.

Problém silně zrnitých materiálů je v tom, že na přepis kladou vysoké nároky. Komprese zjednodušeně řečeno funguje tak, že pomocí různých algoritmů počítá rozdíl mezi jednotlivými políčky filmu. V okamžik, kdy je záběr statický a políčko po políčku jsou až na drobné odchylky totožné, může datový tok videa klesnout, protože přenáší naprosté minimum "rozdílových informací". Soubor je tím pádem menší. Podobné platí u digitálních záznamů, které jsou zrna i šumu prosté: Komprese má za úkol zpracovávat podstatně menší množství informací. Vše zjednodušuji, ale v praxi to znamená, že čím více pohybu, tím větší je potřeba datový tok. A hlavně: Jakmile film zrní, je datový tok nutno zvýšit dost zásadně. Filmové zrno je díky své organičnosti matematicky nepředvídatelné, mění podobu i pozici v každém políčku. Při authoringu je tedy potřeba počítat se zásadně vyšším datovým tokem i s pečlivějším nastavením komprese. To lidé zodpovědní za Blu-ray Ztraceni v Mnichově neudělali.

Pravděpodobně je omezoval fakt, že (hádám, ale bude to tak) měli kvůli nízkým nákladům k dispozici pouze jednovrstvý Blu-ray. Množství prostoru, které film dostal, tak rozhodně neodpovídá jeho požadavkům. Zbavíme-li přepis zvukových stop, má obraz kolem patnácti gigabajtů. Šurkalova kamera je nesmírně energická a neustále v pohybu, což v kombinaci s tolik probíraným zrnem prostě a jednoduše vyžaduje zvýšenou pozornost a štědrost. Ztraceni v Mnichově se nedožilo ani jednoho.

Obrazový přepis proto trpí kompresními artefakty v podobě macroblockingu. Nejedná se o klasické rozpady, spíše se tu a tam drobné plošky slijí tak, že ztratí část informací o textuře. Velké množství zrna paradoxně takové nedostatky maskuje (v obrazu se toho děje tolik, že v onom informačním šumu snadno vady přehlédnete), takže byste museli být opravdu pozorní a obraz sledovat z nízké pozorovací vzdálenosti, abyste si nedostatků všímali. To ale nic nemění na tom, že jimi Ztraceni v Mnichově trpí.

Nejvíce zpozorovatelné jsou na již zmiňovaném zlomu ve vyprávění kolem první půlhodiny. V několika "zmražených" záběrech jsou tu prezentovány jednotlivé postavy a z oněch freeze framů se střihá do záběru jako je ten výše, v němž dotyční vedou monology. Ukazuje se tu jak nedostatečný datový tok, tak špatně nastavená komprese: V každém takovém záběru se obraz vždy rozpadne do velkých macroblocků, které "rozloží" jak plochy za postavou, tak třeba obličej představitele. V těchto několika navazujících záběrech jsou rozpady značné a asi by je byl schopný vidět i laik, pokud byste ho na ně upozornili.

Takže ano, Blu-rayi se daří Šurkalovu parádní kameru zprostředkovat i našim domácím kinům, ale je to s rezervami. Občasnou změnu záznamového materiálu už ani zmiňovat nebudu - za to, že je poznat střih mezi analogem a digitálem (např. v případě záběrů z dronu), přepis nemůže. Žádný další komentář nemám ani ke zvukové stopě. Ne snad, že by měla nějaké nedostatky. Jen - a je to dáno povahou příběhu - se nemá kdy a kde vyloženě vyblbnout. Škoda je nedostatku bonusových materiálů - vystřižené scény a trailery jsou vše, co tu najdete. Film o filmu bych uvítal, zrovna o Ztraceni v Mnichově je jistě hodně o čem vyprávět.