S Hodným dinosaurem si Pixar vybral slabší chvilku. Přesto se jedná o příjemný animák
Pohádkové dobrodružství plné hodných dinosaurů nemělo cestu na stříbrná plátna jednoduchou. V bonusech na Blu-ray je to pouze s politickou korektností naznačeno, film ale před získáním zelené koloval studiem několik dlouhých let a než začalo pomyslné natáčení, Pixar obměnil tvůrčí tým, nakázal změny ve scénáři a přeobsadil část hereckého ansámblu. Co zbylo z původních představ Boba Petersona, už se pravděpodobně nikdy nedozvíme. Vzhledem k tomu, že je Hodný dinosaurus na pixarovské poměry o něco slabší, si však můžeme domyslet, že pre-produkční tahanice filmu uškodily. U Pixaru však i slabší film znamená velmi milou podívanou.
Tahle staví na premise, že onen meteorit, který měl před miliony let vyhubit dinosaury, planetu Zemi minul a z prehistorických stvoření se tak časem vyvinuli inteligentní tvorové se schopností mluvit, hospodařit, stavět primitivní obydlí a vůbec se chovat jako lidé. Kdežto lidé jakožto zvířecí druh jsou v téhle alternativní historii považováni za neškodná zvířátka, něco jako pejsky.
Asi už chápete, jakým směrem se Hodný dinosaurus vydal. Čitelná zápletka, v jejímž rámci se ztrativ brontosaurus Arlo spřátelí s podobně ztraceným mládětem člověka a společně překonají překážky na cestě za domovem, je prostá jakýchkoli myšlenek. Právě to ji dělí od většiny ostatních pixarovek, v jejichž rámci se vždy daly zpozorovat ambice přinést ponaučení o lidských hodnotách a hravě vrstvit příběh tak, aby si odlupování jednotlivých slupek užívali i dospělí diváci. Na ty Hodný dinosaurus tentokrát nemyslí, a tak zůstává pouhou pohádkou pro děti.
Což není nic špatného. Animák Petera Sohna je miloučkým dobrodružstvím, na jehož cestě hlavní hrdinové potkávají jednu překážku za druhou a jaksi taksi se přitom stanou nerozlučnou dvojkou. Děti si užijí epizodní vrstvení komických scének: Tu srandovní křečci, tu legrační halucinogenní sekvence, tu hodní tyranosauři, tu sranda při sbírání bobulí ... roztomilost filmu neupřete, ostatně v Pixaru jsou na ni experti. Člověk se ale nemůže zbavit dojmu, že měl Hodný dinosaurus na víc.
Nemyslím tím práci s příběhem. Už jsme si řekli, že tahle pixarovka je cílená pouze na děti a to je v pořádku. Ne každý film musí mít ambice překvapovat i dospělé. Jde spíš o hraní si s možnostmi, jež námět nabízí.
Vždyť je to film o přátelství inteligentního dinosaura a malého chlapce. Splnění dětských snů. Jestliže režisér Sohn vynechal z rovnice dospělé diváky, mohl se poctivě zavděčit alespoň těm mladším. Každý malý chlapec si projde fází, kdy jurská monstra obdivuje a jsem si docela jist, že právě takoví budou z Hodného dinosaura minimálně v jednom směru zklamaní: Dinosaurů je tu prostě málo. O tom, že se jim Sohn nevěnuje dostatečně, ani nemluvě. Jako by filmu chyběla veškerá hravost, díky níž je jeho mateřské studio legendární. Hodný dinosaurus působí až příliš prostě, postrádá schopnost překvapit a zatímco jiné filmy od Pixaru dokážou zaujmout nově objevenou drobností po každém dalším zhlédnutí, tomuto podobná mnohovrstevnatost chybí.
Buďme každopádně vděční, že se Sohn straní rakovině animovaných filmů pro děti: Neopodstatněným gagům jako pády na hlavu, zakopávání a podobné fyzické komediantství. Sohnovi možná chybí jakýsi element dospělosti, který by pozvedl dětinské hrátky o úroveň výše, na druhou stranu se v Hodném dinosaurovi vyhnul školáckých chyb jako laciný humor. Jeho pohádka je sympaticky decentní.
Nejčerstvější pixarovka za sebou zanechává pachuť promarněné příležitosti. Na druhou stranu jí nechybí duše. Když tedy v samotném závěru dojde na slzopudné scény, člověk si uvědomí, že mu za tu svižnou hodinu a půl obě zvířátka přirostla k srdci a vlastně si jejich dobrodružnou cestu užil. Výhrad se k ní dá najít spousta, ale je to tak nekonfliktní film, že vyloženě urazit nemůže snad nikoho.
Na počítačích animovaný film snad ještě nikdy v historii formátu nevedl ke špatnému vysokodefiničnímu přepisu. Skoro se nabízí drzé "Je to animák, co jiného než referenční kvalitu byste čekali?". Nebudu se proto věnovat ani tak špičkovému transferu na Blu-ray, kterému vážně není co vytknout, jako spíš samotné animaci.
Vzniká tu zvláštní konflikt, kdy je v některých scénách animace prostředí téměř fotorealistická, zatímco jindy vypadá spíše jako dobře vykreslené rendery z počítačové hry. Hodnému dinosaurovi chybí umělecká stylizace - postavičky sice vypadají, jako by vyskočily z animáku, prostředí, v němž se pohybují, je však zjevně inspirováno skutečnými reáliemi (tvůrci to přiznávají i v přiložených dokumentech). Buďto se animace takového prostředí scénu od scény opravdu povede a Hodný dinosaurus je pak vytržený z pohádkového světa (jak králík Roger), nebo se nepovede a postavičky se pohybují obrazem, který křičí "počítačová animace" na všechny strany. Animované lokace jsou nádherné, ale občasná snaha o fotorealističnost staví hrdiny a scenérie do zvláštního kontrastu. Filmu by slušelo, kdyby se někdo zamyslel nad konzistentní uměleckou stylizací.
Což samozřejmě nic nemění na tom, že pohled na Hodného dinosaura je úchvatný. U Pixaru si dali záležet hlavně na práci se světlem. Ať už jsou to odlesky ve vodní hladině, odrazy, průniky paprsků zataženou oblohou nebo padajícím deštěm, animace světla je tu dechberoucí. A bez debat přidává scénám na realističnosti. Díky skvělému FullHD obrázku s přenádhernými barvami a špičkovým kontrastem samozřejmě jakékoli takové scény v domácích podmínkách obzvlášť vynikají.
U Pixaru jsou si předností animace zjevně vědomi, a tak závěrečné titulky ukotvili místo černého pozadí na prolínající se záběry krajinek, vodních ploch, listů a přírody všeobecně. Zmiňuji to proto, že mi titulky evokovaly spíš demíčko Unreal enginu. Jako by se u Pixaru chtěli ještě na poslední chvíli pochlubit, jak pěkně si s tím světlem umějí hrát. Pěkně. Moc. Ale to není důvod, proč takovou titulkovou sekvenci na film doslova přilepit.
Neposlouchal jsem audiokomentář, nicméně zbytek bonusových materiálů, ačkoli jich je dost, mě nezaujal. Za zmínku stojí akorát Cesta filmařů a Z čeho se skládá dinosaurus - sedmiminutovky, které dají na vznik filmu a design nahlédnout pouze povrchně. Zrovna Hodný dinosaurus by si nějaký pořádný dokument, který by mapoval problémy produkce a s nimi spojené změny, zasloužil. Dále jsou tu vystřižené scény s úvodem od režiséra (formou storyboardů), pohled na oslavy Halloweenu v Pixaru, nebo naprosto zbytečné infantilnosti jako Jednohubky a Schovávaná - krátké klipy o tom, jak hlavní postavy ... blbnou?
Zklamání se tentokrát dostavilo i z krátkého animovaného filmu. Jak je zvykem, každý celovečerák od Pixaru předchází kraťas se samostatným příběhem. V případě Hodného dinosaura je to Sanjayův super tým. Vypráví o sblížení indického chlapce s otcem během modlitby, kdy si chlapec představuje jakýsi souboj indických bohů. Popravdě jsem měl problém pochopit smysl příběhu. Fakt, že je Sanjayův super tým samoúčelně násilný, mi k Pixaru vůbec nesedí.
