Na nesmírně povedené Blu-ray edici chytá Purpurový vrch druhý dech. Neměli byste si ji nechat ujít.

Guillermo del Toro točí filmy hlavně pro sebe, tedy pro fanouška klasických hororů, anime, komiksů všeho druhu a steampunku, stejně tak vášnivého sběratele figurek a popkulturních pamětihodností. Má ohromující cit pro výpravu, kulisy, kostýmy a tím pádem i pro audiovizuální stránku filmu, čehož je důkazem jak Purpurových vrch, tak (především) druhý Hellboy nebo Faunův labyrint. A bez debat je to důvod, proč měl mexický režisér převzít otěže po Peteru Jacksonovi a natočit Hobita. Zároveň je však jeho láska k filmovým monstrům, k hororu a jakémusi uměleckému undergroundu prokletím. Točí díky ní filmy, které jsou objektivně dobré, ale mainstreamoví diváci si k nim nemohou najít cestu.

Purpurový vrch je pomyslným odrazem těchto del Torových lásek. Nejedná se ale o klasický horor, ostatně lekaček nebo pokusů o ně je tu poskrovnu. Na duchařinu dojde až kolem poloviny a rozhodně není nosným prvkem filmu. Více než o zděšené diváky jde del Torovi o rozněžněné duše. Purpurový vrch je totiž viktoriánsko gotická romance, což je subžánrový mix, jehož zpracování vyžaduje sakra velkou odvahu - většina hollywoodských producentů s ním nechce mít nic společného a možná i proto byl film v marketingové kampani prodáván trochu jinak.

Viktoriánská éra bývá považována za období, jež definovalo podobu moderní Británie a kdybych měl hádat, proč se do jejího konce del Toro rozhodl svou romanci s prvky hororu zasadit, přisoudil bych to faktu, že se tento přelom devatenáctého a dvacátého století často odráží ve fantastické literatuře, ve steampunku a v manze. Del Toro se s těmito uměleckými směry vídá často, ostatně odráží se to i na jeho předchozích filmech. Purpurový vrch proto lze považovat za přirozený vývoj tvůrce, jenž k tomuto uchopení dlouhodobě inklinoval. Do gotiky se film zlomí až po změně prostředí - s příjezdem na samotný Vrch. Démonická stavba doslova žije vlastním životem a romantickou linii postupně pohlcuje temnotou.

Del Torovy motivace rozebírám proto, abych - než se vůbec dostanu k hodnocení filmu - snesl alespoň trochu světla na pro mnohé nepochopitelná vypravěčská rozhodnutí. Romantická linie Purpurového vrchu je totiž příliš prostá na to, aby oslovila diváka zvyklého na přesaturované emoce amerických - ale vlastně i těch českých - seriálů. Je to klasický příběh dívky, která se zamilovala do nesprávného muže, zatímco “ten pravý” dělá vše pro to, aby jí ze spárů pomyslného zla zachránil. Takovou romanci si dnešní divák těžko představí jako nosný pilíř zápletky vysokorozpočtového filmu.

A je pravda, že první půlka Purpurového vrchu by se mohla leckomu zdát vleklá a prostá jakéhokoli posunu postav nebo děje. Vlastně je pak otázka, zda chtěl del Toro natočit to či ono: Viktoriánskou a gotickou romanci, nebo horor? Fakt, že si na tuhle otázku neodpoví ani divák, napovídá, že by to nemusel vědět sám režisér a scenárista v jednom.

Ať už to bylo jakkoli, než si film pustíte, je důležité vzít v potaz výše zmíněná fakta. Věřím, že jejich znalost člověka jednak připraví na všechno, co si pro něho del Toro připravil, zároveň urovnají očekávání, která by nemusela odpovídat realitě. Ostatně sám jsem na Purpurový vrch šel do kina s představou o jiném filmu. Není to úplně na škodu, protože se mi i tak líbil. Ale díky opakovanému zhlédnutí na Blu-ray už vím, že je hlavně první polovina mnohem snáze “stravitelná”, když člověk ví, co od ní (ne)čekat.

Romantická linka se tu rozvíjí docela pomalu a nenápadně. Člověku se chce říct, že se film probere právě až s přesunem na Purpurový vrch. Není to však pravda. Citlivě dávkovaná romance je odrazem nevinnosti doby a hlavní hrdinky. Edith Cushing v podání Mii Wasikowské divák potřebuje první polovinu sledovat v jejím přirozeném prostředí, protože jedině tak pochopí, o jak na tu dobu moderní, emancipovanou a inteligentní, leč křehkou dívku jde. Bez dlouhého úvodu v “moderním” Buffalu by navíc nefungoval kontrastní přechod na Purpurový vrch, kde jako by se zastavil čas.

Nicméně ano, až na prahu dvěří gotické stavby se Guillermo del Toro začíná cítit opravdu pevný v kramflecích. Tady, v kulisách s odzbrojujícím smyslem pro detail, mezi stěnami stejně tak sužujícími jako fascinujícími, mezi postavami v kostýmech, jejichž nespočet do puntíku promyšlených motivů dotváří podobu jedné z nejúchvatnějších filmových výprav minulého roku, je mexický režisér doma.

Purpurový vrch by se dal považovat za romanci s prvky hororu, jako divák jsem si ho ale mnohem více užil jako ukázku absolutního uměleckého oddání se filmařině. Del Torův film je výjimečně promyšlené dílo, které se díky slabé romantické linii nebo čitelné zápletce zdá jednoduché pouze na povrchu. V okamžiku, kdy ho člověk prohlédne a začne vnímat podmotivy, odkazy a metafory, stejně jako režisérovu fascinaci dobou, žánrem a na první pohled nezpozorovatelnými detaily, si film teprve začne dosyta užívat.

Značnou měrou k tomu mohou přispět bonusové materiály na Blu-rayi. Del Toro si na jejich skladbě dal hodně záležet, což je vidět v samotných úvodech - každý bonus začíná režisérovou citací, kterou je nutné manuálně přeskočit, než se rozjede samotný dokumentární materiál. Zprvu mi to přišlo zbytečně komplikované, ale del Toro prostě jen chce, abyste si jeho sdělení opravdu přečetli. Bývá klíčem k pochopení celého Purpurového vrchu, ostatně proto citace přeskakujete stiskem tlačítka ve tvaru klíče.

Více než hodina dokumentárních materiálů se nese v duchu konverzací Del Tora se samotnými herci, kdy jim, potažmo divákovi vysvětluje umělecké pozadí svých rozhodnutí. Rozebírají se tu kostýmy, kulisy, motivace postav, dokonce věci jako charakter samotného domu, smysl užívání různých barev, nebo třeba opakování motivů v architektuře a kostýmech. Při výčtu názvu dokumentů na přebalu disku by se mohlo zdát, že se jedná o jakýsi průměr nebo standard. Veškeré materiály jsou ale točeny a vyprávěny s citem pro detail, odhalují drobnosti, které mohou být i po několikerém zhlédnutí divákovi skryty, ale zároveň příběh nebo postavy obohacují. Do značné míry se tu potvrzuje, že del Toro klade jako filmař důraz především na vizuální stránku a právě s její pomocí se snaží prohlubovat na první pohled prostý příběh.

Ostatně právě to tvrdí na začátku audiokomentáře - jednoho z nejlepších, které se na Blu-ray za poslední roky objevily. Jestliže se dá o hodině bonusových materiálů říct, že do značné míry poodhalují tvůrčí záměry za stavbou příběhu, vrstvením jednotlivých motivů a kopou dalších aspektů, jež byste při běžném sledování nedokázali interpretovat, v audiokomentáři del Toro ještě více tlačí na pilu.

Doslova diváka nechává nahlédnout do své mysli, když rozebírá stupňování užívání barev, typy střihu, hudbu, choreografii kamery, svůj postoj ke klasické romanci a ke scenáristickým kličkám, jimž se snažil vyhnout, tvorbu praktických efektů duchů, nebo třeba opovrhování moderními twisty v mainstreamovém filmu a snahu převést popisné schopnosti literatury do vizuální řeči. Každou novou scénu del Toro popisuje, jako by k ní měl materiálu na hodinové vyprávění. Ke všem produkčním detailům ale vždy přidává své hodnocení z pozice vypravěče a scenáristy (například když Edith poprvé dostane hrneček s čajem, del Toro podotkne, že se šálek na konci filmu o třicet procent zvětší, stejně jako křeslo, do něhož hrdinka usedá, aby měl divák pocit, že se Edith stává menší a menší). Právě tyto vhledy do jeho tvůrčích procesů jsou vzácně upřímné a díky tomu samozřejmě ohromně bohaté. Do značné míry mohou změnit váš postoj k filmu nebo k del Torovi samotnému. Je to fascinující poslech.

Fascinující je i prezentace filmu na Blu-rayi. Bohužel si moc dobře vzpomínám, jak jsem byl z vizuální složky zklamaný v kině. Ne snad, že by Purpurový vrch vypadal špatně. V sále, ve kterém jsem ho sledoval, se mě o tom ale snažili za každou cenu přesvědčit. Vysvícená lampa projektoru nebyla schopna produkovat kontrastní obrázek, což je u převážně tmavého filmu, kde detaily doslova vystupují ze tmy, špatně. Z kina si pamatuji jen vybledlé, v šedé utopené obrázky bez detailů. Skoro jsem chtěl zpátky peníze.

O to více mě uvedl v úžas Blu-ray. Jeho schopnost utápět všechno v černé a přitom nechat vystupovat ty nejjemnější detaily, je doslova úchvatná. Přepis možná není po čistě technické stránce vymazlený (černá se často slévá), ale i soudě dle audiokomentáře jsem si téměř jistý, že velmi precizně odráží umělecké záměry.

FullHD prezentace odhaluje odzbrojující detaily produkce, barvy jsou nádherně saturované a v kontrastu s černou, z níž vystupují, dodávají obrazu život a hloubku, která bezpečně nahrazuje absenci 3D. Obraz Purpurového vrchu je přenádherný. Možná vás o tom nepřesvědčí samotný začátek, i když tam jsou schopnosti disku testovány - například jemně svícenými scénami, jejichž reprodukci disk zvládá bez jakéhokoli šumu nebo známky kompresních artefaktů. Bez debat vás v tom ale utvrdí téměř jakákoli scéna v Purpurovém vrchu, kde je každý detail kreslen s přehledem vlastním referenčním diskům.

Superlativy bych mohl hýřit i při popisu zvukové stopy. Purpurový vrch je prvním filmem v české Blu-ray distribuci s DTS:X (což je obdoba Dolby Atmos). Naroubováno je na klasické osmikanálové DTS, které jsem poslouchal v šestikanálové konfiguraci. I v té zněl film úchvatně. Zvuk velmi dobře kreslí dialogy i efekty - standard, který člověk od dobře natočeného snímku čeká. Co bych ale rád vyzdvihl, je schopnost dotvářet ambientními zvuky scénu mimo obraz. Zvlášť je to zpozorovatelné při Edithiních prvních procházkách Purpurovým vrchem, kdy průvan a vzdálené "dýchání domu" prohlubuje divácký vjem prostoru. V DTS:X musí Purpurový vrch znít v takových scénách obzvlášť skvěle, protože právě kvůli nim vznikl. Každopádně skvělou práci se surroundy si užijete i v klasickém šestikanálu, včetně hravých efektů jako přesun hopsajícího míčku ze zadních kanálů do předních (kolem pětačtyřicáté minuty), při jehož poslechu bych přísahal, že máme doma nainstalovaný i sedmý a osmý kanál.