Please reload

V útrobách legendárního Titanicu

Desátého února byla v PVA Expo pražských Letňan otevřena výstava se všeříkajícím názvem: Titanic. Trvat má do konce června a návštěvníkům slibuje stovky artefaktů vylovených přímo z vraku, rekonstrukce některých prostor a převyprávění tragického příběhu výletní lodi. Byl jsem se na ni podívat.

 

 

Expozice zakotvila na vzdálenějším konci areálu letňanského výstaviště. Pokud tedy přicestujete městskou hromadnou dopravou, čeká vás krátká procházka. Pokud autem, doporučuji zajet až na druhou stranu pozemku (vjezdy jsou jen na jedné). Co je však nejdůležitější, na výstavu téměř nemá smysl chodit bez v předprodeji koupených lístků. Tedy alespoň o víkendu ne. Vstupenky jsou vždy na konkrétní časový slot a tak se může stát, že si vystojíte hodinovou frontu, abyste zjistili, že vás čeká další hodina čekání, protože jsou okolní časy plné.

 

 

O Titanic samozřejmě bude velký zájem. Pořadatelé jednotlivé časové sloty vyvolávají, pokud ale člověk nepřijde s předem koupenými lístky a včas, pravděpodobně si postojí. Ostatně Titanic jsme opouštěli kolem padesátimetrové fronty.

 

 

Spousta lidských příběhů

 

Při vstupu každý dostane napodobeninu palubního lístku se jménem skutečného pasažéra, s jeho stručným životopisem a s důvodem plavby. Já dostal bohatého obchodníka, o kterém dokonce bylo ve dvou částech expozice další povídání. Jelikož jsem nastoupil jako jeden z nejbohatších cestujících, vznikl legrační paradox, když má přítelkyně dostala nezajímavou šmudlu ze třetí třídy. A ještě vtipnější bylo, že její pasažérka přežila, kdežto můj ne - na konci expozice si můžete v seznamu najít "svou postavu" a zjistit její osud:

 

 

Po odložení (doporučuji nechat věci v šatně, v hale je teplota udržována na čtyřiadvaceti stupních) dostanete k palubnímu lístku ještě jednu nezbytnou pomůcku: Utržené telefonní sluchátko. Tedy já mu tak říkal. Je to vlastně přehrávač, do kterého zadáte příslušné číslo exhibice a poslechnete si k ní doprovodný výklad.

 

Což je na jednu stranu výborný nápad, protože má každý vlastního průvodce a procházení výstavou si může načasovat podle svého. Na stranu druhou jsem měl občas problémy jakékoli číslo najít, jelikož se jednotlivá označení nacházejí mimo úroveň očí a jsou velká asi jako poštovní známka. Člověk je snadno přehlédne. Z nějakých čtyřiceti výkladů jsem si jich tedy poslechl možná patnáct.

 

 

Každopádně výklady často opakují informace, které si přečtete v samotné expozici, takže člověku moc neuteče. A že si počtete. Celou délku výstavy jsou na stěnách ohromná množství doplňkových textů a příběhů.

 

V prvním sálu návštěvníky čekají tabule s kontext uvádějícími informacemi o přelomu devatenáctého a dvacátého století. V téhle části výstavy si možná pobudete, dále se z ní dá dostat pouze přes (asi pětiminutovou) projekci dobového dokumentu, na který je nutno vystát frontu. Což sice není příjemné, ale rozředí to návštěvníky na skupinky, takže mají volný průchod dalšími sekcemi.

 

 

Právě tam se začne dít ona magie, kvůli níž všichni přišli. Návštěvníci procházejí tématickými místnostmi (mívají do sta metrů čtverečních), jejichž stěny zdobí dobové fotografie a velké množství textů, zabývajících se designem sesterských lodí Britannic, Olympic a Titanic a jejich příběhy, stejně jako příběhy designerů, technologií a podobně. Po místnostech jsou pak rozesety výstavní boxy, v nichž se nacházejí artefakty vylovené z vraku lodi. 

 

 

Jsou to osobní předměty jednotlivých pasažérů (některé obdivuhodně zachovalé - do kožených kufrů se prý nedostávaly bakterie, díky tomu přežily nejen textílie, ale dokonce i doklady s čitelnými texty), různé vybavení a jednotlivé součástky ze samotné lodi.

 

Jak se člověk posouvá místnostmi dále, příběh se mění. Prochází se replikami chodeb, kójí a kavárny a v každé takové exhibici jsou vystavovány příslušné vylovené předměty. Tabule na stěnách přecházejí od konstrukce Titanicu přes jednotlivé pasažéry až k nárazu do ledovce a napříč exhibicí je tak vyprávěn dobře známý tragický příběh. Ten pak uzavírá prezentace prací společnosti RMS, která má exkluzivní práva k vyzvedávání předmětů z vraku a k jeho podrobnému mapování; a dodatek jménem "Česká stopa", kde se ale tak trochu vaří z vody, protože přímo české pasažéry Titanic neměl (i když to není jisté).

 

 

Na oficiálních stránkách se dočtete, že projít celou exhibici trvá minimálně hodinu. My jsme se zdrželi rovnou dvě a klidně si dokážu představit, že opravdu poctivý návštěvník na místě pobude o další hodinu déle.

 

 

Je totiž pravda, že jednotlivé výstavky rámcuje ohromné množství textů a příběhů, z nichž jsou některé možná až zbytečné - informace o parametrech a designu jsou důležité, nespočet životopisů a lidských příběhů už ale působí spíš jako vata. Chápu, že se tvůrci snaží příběh ukotvit v lidských příbězích a emocích, ale doprovodných materiálů je nakonec tolik, že se rozmělní a nejsou tak působivé, jak si produkce pravděpodobně přála.

 

 

Jedinečný zážitek

 

Pokud odfiltrujete přebytkové informace, v jádru si výstavu nesmírně užijete. I z obyčejného umazaného nádobí tu dýchá historie a pocit osudovosti. Člověk žasne nad tím, že přežily celé porcelánové sety, lahvičky s parfémy (dokonce s původní náplní), hygienické potřeby, oblečení, dokumenty, platidla a další osobní vybavení, zatímco zábradlí, zbytky nábytku, ozdobné nebo funkční prvky a jiné součástky slaná voda a bakterie téměř zlikvidovaly.

 

 

Ze všech koutů na člověka dýchá tíživá atmosféra, která v posledních sekcích obzvlášť houstne. Dramaturgie výstavy vůbec funguje na výbornou a ačkoli je poměrně náročná na zpracování velkého množství informací, těch několik hodin uteče jako voda.

 

 

Když jsme odcházeli, přítelkyně už si začínala plánovat, jak se na Titanic vydá znovu. Za sebe sice nemůžu říct, že bych byl tak unešený, abych se chystal na repete. Avšak rozhodně to byl pamětihodný zážitek.

 

Příběh Titanicu zná pravděpodobně každý, ale stejnojmenná výstava člověka uvede do světa detailů, na které jsou dokumenty nebo hollywoodská produkce krátké. Někoho nadchnou impozantní dobové záběry konstrukce v docích, někoho jiného zase o sto let čerstvější záznamy z podvodní expedice. Někdo si zafixuje děsivý obraz nádobí vyskládaného na písečném dnu, někdo jiný procházku krásně zdobenou chodbou a prohlídku luxusní kóje. A někoho více než příběh Titanicu zaujme osud jeho sesterské lodi OIympic (výletní loď, která potopila německou ponorku, o tom bych prosil film!). Je to krásná výstava, tak ji během těch čtyř měsíců zkuste stihnout.

 

Please reload

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
alitka.png
zelen.png
capta.png
my4.png
voda.png
shaza4.png

Přidejte komentář!