Please reload

Po povedeném prvním dílu dostává sequel Labyrintu svému názvu, je to zkouška ohněm

Mysteriózní oddechovka Labyrint: Útěk působila na poli young-adult adaptací svěže už jen kvůli tomu, že se nesnažila budovat bůhvíjak komplexní svět a fungovala sama o sobě, ne jako součást větší série. Ano, hrdinové na jejím konci minuli značku "Pozor, cliffhanger" a vběhli přímo do pasti otevřeného konce, ale v případě neúspěchu by se film v klidu obešel bez pokračování. Vlastně by bylo lepší, kdyby tomu tak bylo.

 

 

Zkoušky ohněm navazují přesně tam, kde Útěk skončil a samozřejmě sledují stejné postavy. Tím však veškerá podoba končí. Kde první díl pomalu budoval atmosféru a stavěl na jednoduchosti, se sequel vehementně snaží rozšiřovat postapokalyptický svět spoustou nových hrozeb, zájmových skupin a postav a nekontrolovaně na sebe namotává hromadu zbytečného balastu.

 

Sequely zákonitě bývají větší a je jasné, že aby to Labyrint dotáhl do trilogie, potřeboval roztáhnout křídla. Jenže i přes neskromnou stopáž režisér Wes Ball "sequelové povinnosti" odbývá jako na běžícím pásu. Co by mělo fungovat jako různé části většího světa, spíše budí dojem nesouvisejících epizodek. Ball seká jednu hrozbu za druhou, postavy se pod jeho dohledem doslova prokousávají různými levely nebezpečí jako ve videohře a někde cestou k téhle akční spatlanině se zapomnělo na hlavní hrdiny, jejich vývoj a na cokoli, co by alespoň připomínalo inteligentní příběh. Jako by si Zkoušky ohněm půjčovaly prvky ze všech možných popkulturních zákoutí (The Last of Us, World War Z, Terminátor, Hunger Games ...), vršily je na sebe v klišovitých scénách a neřešily jakoukoli konzistenci.

 

 

Ballovi se daří budovat svět pouze vizuálně. Některé postapokalyptické scenérie jsou vskutku působivé. Jenže hlavní hrdinové se pomyslnými levely prokousávají příliš rychle na to, abyste si jich užili nebo cítili emocionální investici do jednotlivých lokací. Zatímco v prvním dílu byl Labyrint nedílnou součástí příběhu, v pokračování je takzvané Spáleniště pouhou kulisou, i když skýtá mnohem větší potenciál.

 

 

Na tyto komplexní problémy se pak nabalují problémy menší, jako třeba stupidní chování postav. Neuběhne čtvrthodina, aby některý z hrdinů neudělal typickou "ty-vole-nedělej-to" hloupost, která většinu scenáristických rozhodnutí degraduje na úroveň středoškolské fanfiction.

 

Stejně tak se neobjeví hrozba, na kterou by protagonisté minimálně deset vteřin významně nekoukali, než se rozhodnou utíkat. Takové reakce ve filmové řeči do určité míry fungují, ale když je použijete ve filmu pětkrát, začne to být otravné. A veškeré napětí se vytratí. Občas jsem to počítal, zkuste si to: Deset vteřin! To je neuvěřitelně dlouho. Valnou část stopáže proto ukousávají takovéhle záběry:

 

 

... když byste raději sledovali takovéhle:

 

 

... takovéhle:

 

 

... nebo takovéhle, což sice není kdovíjak zajímavý screenshot, ale jedná se o jediný moment v celém filmu (těsně před finále), ve kterém funguje chemie mezi postavami a člověk má z jejich interakce pocit jakési sounáležitosti, přátelství, sdílení hodnot:

 

 

Čímž se snažím dostat k tomu, že Labyrint: Zkoušky ohněm mohl pokračovat tam, kde Útěk skončil a držet se věcí, které fungovaly. V honbě za atrakcí však ode všech upustil a jejich náhrady nejsou ani zdaleka schopny poskytnout podobně silný zážitek.

 

Přitom nakročeno měl film dobře. Spáleniště je nesmírně zajímavý koncept. "Zase trochu jiné zombies" mohly představovat všudypřítomnou hrozbu, se kterou by se dalo napínavě pracovat. Místo toho dostaneme dvě slabé honičky. A celý film protínající motiv zrady ve vlastních řadách mohl v divákovi zanechat podstatně hlubší otisk, kdyby nebyl čitelný asi od patnácté minuty a scénář s ním alespoň trochu pracoval na vícero úrovních.

 

Je tu spousta "ale" a "kdyby". Ve výsledku je ze Zkoušek ohněm přesně to, co studio vyžadovalo: Bezmyšlenkovitá young-adult adaptace. Nikterak chytrá akční jízda postapokalyptickým světem, jež promrhala veškerý potenciál. Její zbytečnost podtrhuje finální monolog hlavního hrdiny, který se před příchodem třetího dílu rozhodne doslova vrátit na začátek a popře tím jakýkoli smysl svých dosavadních činů. Bravurní práce s dějem!

 

 

Blu-ray má k referenční kvalitě, kterou by člověk od podobného titulu čekal (zvlášť, když se má jednat o jeden z prvních releasů na UHDBD), pouze nakročeno.

 

 

Obraz je na tom po stránce ostrosti, drobnokresby a barevného podání naprosto skvěle. Navíc je napříč celou stopáží po technické stránce obdivuhodně konzistentní. Drobnou výhradu jsem si ale našel: Chtělo by to špetku lepší práci s černou. Přepis mívá tendenci i v těch nejtmavších scénách perfektně kreslit ve stínech, což je sice super, v některých záběrech to ale zavání přílišným taháním za jasové křivky a stínokresba působí nepřirozeně. Chtělo by to o trochu víc černé, možná by stačilo přidat na kontrastu. To je ale jediná výtka k jinak nesmírně povedenému obrazovému přepisu, nenechte se jí odradit. Nebyl jsem na filmu v kině, ale myslím si, že se jedná spíš o umělecký záměr. Důležité je, že komprese i v podobně náročných scénách dobře zvládá tonální přechody a nevykazuje žádné technické vady.

 

 

Podobný nedostatek má i osmikanálové DTS-HD MA. Sice má dobrou kresbu a zajímavý mix, jehož největšími highlighty jsou bez debat honička v podzemních chodbách a především finální přestřelka, která se v surroundech opravdu vyblbla, chybí mu ale dynamika moderních titulů. Jednak je celá zvuková stopa o něco tišší, než jsme zvyklí, druhak působí přiškrceně - chtělo by to větší rozdíly mezi klidnými / tichými scénami a akcí. Což sice oceníte při nočním sledování, pokud jste ohleduplní k sousedům, takhle zajímavý mix by si ale zasloužil agresivnější projev.

 

Film doprovází překvapivě bohatá bonusová nadílka. Patnáctiminutový (!!!) gagreel a video Jansonova zpráva můžete s klidem v duši vynechat. Šestidílný dokument už je ale zajímavý. Jedná se o sérii klasických, kolem deseti minut dlouhých featurettů, které dávají nahlédnout za kulisy (a na jejich tvorbu), na lokace (kde herci sdílejí dramatické zážitky jako "Při natáčení jedné scény jsem spadla na zadek a mám z toho modřinu, takže sranda"), tvorbu digitálních i "analogových" zombies, previzu a vzniku "panelákové honičky", nebo řeší rozdíly mezi filmem a knižní předlohou (a snaží se je odůvodnit).

 

 

Pokud se vám film líbil, bez debat je oceníte, stejně jako předlouhou koláž scén s vizuálními efekty (a prolínačkami bez nich - na jednotlivých záběrech tedy můžete vidět "hrubé" materiály a jejich postprodukční úpravy). 

 

Na vynechané nebo prodloužené scény už jsem se nedíval, stejně tak jsem neposlouchal audiokomentář. Jejich přítomnost je každopádně důkazem, že na tomhle Blučku svou práci nikdo neodbyl.

 

 

 

 

Please reload

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
alitka.png
zelen.png
capta.png
my4.png
voda.png
shaza4.png

Přidejte komentář!