Ridesharing a ridesourcing je budoucností dopravy. Taxikáři by se tomu měli přizpůsobit

V pondělí ráno čekalo některé pražské řidiče na magistrále nepříjemné překvapení. Dva ze tří pruhů tu v obou směrech blokovaly zhruba dvě stovky vozů taxi. Asociace koncesionářů v taxislužbě (AKT) a pod ní sdružení taxikáři tím prý protestovali proti primátorce Adrianě Krnáčové, respektive proti její neochotě komunikovat, dále proti maximálním povoleným cenám a proti alternativním taxislužbám, z nichž nejhlasitěji vyzývali k bojkotu celosvětově známého Uberu.

Uber je na podobné protesty pravděpodobně zvyklý. Na to, že taxikáři z velké části omezili městskou dopravu během její špičky, proto zareagoval po svém a velmi elegantně: Na půl dne dal všem svým zákazníkům padesátiprocentní slevu na jízdné.

Je to vtipný a všeříkající kontrast mezi službou, která se zastavila v čase a službou, která naopak vyhlíží do budoucna. Zatímco "staří" taxikáři se nejsou schopni přizpůsobit normám a novým standardům, natož novým trendům, ti "noví" denně dokazují, že to jde. Je to samozřejmě trochu nefér srovnání, protože fungovat jako koncesionář a vydělávat si taxikařinou na živobytí, nebo v rámci té samé služby pouze brigádničit (ještě k tomu na hraně zákona), jsou dvě velmi odlišné aktivity. Přesto je nasnadě se zamyslet nad tím, zda by nemohla v něčem jedna druhou inspirovat.

Trend je jasný, ridesourcingu bude přibývat

Uber se během pouhých šesti let své existence stal celosvětovým fenoménem a momentálně je jeho hodnota vyšší než hodnota General Motors nebo Fordu (přesahuje sedmdesát miliard dolarů). Služba je rozesatá po stovkách metropolí po celém světě a stejně jako Taxify, Lyft, Sidecar, Summon a další podobné funguje na bázi ridesharingu, respektive ridesourcingu - společnost sdružuje amatérské řidiče a jejich služby zprostředkovává zákazníkům skrze aplikace. Klasickým taxikářům se to samozřejmě nelíbí, protože vzniká tlak na jejich cenovou politiku. Vedle toho jsou navíc společnosti jako Uber flexibilnější, transparentní a z uživatelského hlediska nesrovnatelně přívětivější - díky aplikaci si zákazník určuje pravidla, všechno včetně trasy a cen má na očích atp.

Taxikáři v boji proti těmto službám vytahují téměř jedinou dostupnou zbraň: Uber a jemu podobní přešlapují po hraně zákona, město by je mělo zakázat. To už nejsme jen v Česku, jedná se o celosvětový trend. Proti Uberu se demonstruje všude.

Podobné akce se částečně míjejí účinkem, protože si jimi taxikáři potenciální zákazníky spíš zprotiví. A Uberu udělají reklamu zdarma.

Nabízí se spíš otázka, proč se profesionální řidiči bojí služby, která, pokud odvádějí svou práci opravdu dobře, by měla být maximálně levnější alternativou? Opravdu lidé využívají Uber proto, že je levnější? Nebo je to proto, že mají díky jasným systémům hodnocení předem jasno, do jakého vozu a k jakému řidiči budou usedat, kudy vůz pojede a kolik bude jízda stát? O tom, že se jim platba strhne automaticky z účtu, tudíž se nemusí starat o hotovost, ani nemluvě.

S běžným taxi to bývá obráceně. S těmi, které dělají pražským taxislužbám ostudu (Janek Rubeš by mohl vyprávět), jakbysmet. Osobně taxi využívám málokdy, ale s těmi "odchycenými" v centru mám velice konzistentní zkušenosti: Cigaretovým kouřem zatuchlý špinavý interiér, nepříjemný řidič, přemrštěná cena. Neříkám, že by měly mé zkušenosti být směrodatné. Zdaleka ne. Jen nejsou dobré. O řidičích přivolaných do vlastního vozu přes Speedcars ani nemluvě: Z dobrých dvaceti případů za posledních pět let ve třech čtvrtinách jeli mým autem nepovolenou rychlostí, bezohledně, volili spornou trasu a několikrát mi přepálili cenu. Jednou mi dokonce přijel řidič opilý, čehož jsem si však - sám značně pod vlivem - všiml až na konci cesty.

Opakuji, že své zkušenosti nesdílím proto, abych vypovídal o kvalitě pražských taxislužeb. Ale u služeb jako Uber by se mi něco takového nikdy nestalo. A pokud, byl bych poslední takový zákazník. Hodnocení a na ně navazující doporučení v samotné aplikaci by se o to postaraly. Ridesourcing má vlastní kontrolní mechanismy, které jsou svým způsobem neprůstřelné. Běžní taxikáři občas nemají ani dostatek sebereflexe. Není divu, že se jejich alternativy tak rozšiřují. Zákazníkovi jde o pohodlí, transparentnost i cenu. O to všechno dohromady. Některé taxislužby nedosahují ani na jedno.

Jiné zase ano. A je otázka, jestli jejich zaměstnanci stáli dnes ráno na magistrále. Ostatně z více než šesti tisíc registrovaných taxikářů jich demonstrovalo dvě stě. Tři procenta. Tahle tři procenta tvrdí: "Horní cenový limit je nesmysl, Uber v Česku nechceme". Co tvrdí ti taxikáři, pro které horní cenový limit ani Uber hrozbou nejsou? Rozhodně neblokují dopravu v Praze.

Minulý týden jsme si s přítelkyní a přáteli volali odvoz přes Nejlevnejsi-taxi.cz (volali, nikoli odchytili). Přijel pro nás nový Superb, řidič byl příjemný, cesta pohodlná, cenu jsme měli na očích a byla překvapivě nízká. Zjevně to jde. Takové taxi bych si zavolal znovu. Víte, koho bych si ale dobrovolně nezavolal? Tohoto fešáka v patnáct let starém autě:

Taxikařina je služba jako jakákoli jiná. Jako od takové od ní zákazníci očekávají jisté standardy. Jestliže ty standardy někdo naplňuje a někdo jiný ne, je jasné, koho bude zákazník preferovat. Ridesourcing má tu výhodu, že dělá opravdu vše pro to, aby vyhovoval oběma zúčastněným stranám, a to v maximální míře.

Taxislužby a taxikáři by proti takovému systému neměli zbrojit. Měli by se mu začít přizpůsobovat a pracovat na tom, aby se i nadále jednalo pouze o alternativu. Mladé generace, které ridesharingu a ridesourcingu využívají nejvíce, totiž budou dospívat a zůstávat u těch služeb, které jdou s dobou. A přesně do takových služeb porostou i generace, které dospívají se smartphonem v kapse. Taxi nesmí zkoprnět v devadesátých letech. Jestliže běžný taxikář nemůže disponovat technologickým zázemím jako Uber, musí takový nedostatek kompenzovat jinde.

Nejbližší budoucnost dopravy je jasná, ridesourcing se bude rozšiřovat. Ta vzdálenější budoucnost je pro taxikáře ještě temnější. Doba autonomních vozidel se blíží raketovým tempem a za patnáct let by na omezených územích mohla "samořídící" auta jezdit i v Česku. Tou dobou se navíc budou rozšiřovat služby, které jsou momentálně v pilotním stádiu - například car-sharing, jak ho momentálně testuje GM na Manhattanu a v Německu. Na takové novinky se vyplatí připravit. Protest nepomůže.