Pokud od Bojovníka čekáte další motivační film, budete zklamaní

Když se člověk pokusí zmapovat nejlepší filmy o bojových sportech, zpravidla narazí na snímky zařaditelné do dvou skupin. Buď se jedná o akční pecku, zaměřenou čistě na bojový sport jako umění (Ong-bak, série Undisputed, Krvavý sport), nebo jde o lidské drama, o překonání démonů a o vnitřní boj hrdiny, které dávají dohromady silně motivační film (Rocky, Never Back Down, Warrior, ale také třeba Real Steel). Ony se ty kategorie samozřejmě prolínají a občas se najdou komplexnější výjimky (Ip Man, The Raid 2). Na pěstní souboj v ringu však těžko navážete záchranou planety nebo bitkou s komiksovým superzáporákem, takže budete vždy inklinovat ke katarzi v podobě rozbitých obličejů a zkrvavených kloubů v souboji jednoho na jednoho.

Divák z takových filmů odchází těžce namotivovaný, protože je v nich osobní vítězství jednak podepřeno o skutečné drama, druhak bývá prezentováno skrze sérii pozitivně gradujících dějství jako překonání sama sebe, tréninková sekvence a samotné finále. Úspěch je podán jako inspirace pro ostatní.

Bojovník využívá podobnou strukturu, ale těžko byste ho zařadili do jedné z výše zmíněných skupin. Pokouší se převážně o vyprávění lidského dramatu a boj v ringu upozaďuje. Selhává však na obou frontách, když se mu nedaří působivě vyprávět lidský příběh a do ringu dává nahlédnout pod dohledem velice rutinní režie.

Člověk by čekal, že se Antoine Fuqua, specialista na stylová finále, v Bojovníkovi trochu odváže. Zachycením Gyllenhaalových boxerských soubojů se však pokouší spíše o napodobení estetiky živých televizních přenosů. Má to něco do sebe, na druhou stranu zvolený styl celé finále odosobňuje a ubírá mu na emocionálním dopadu.

Ne, že by se o tlačení divákových slz Fuqua nesnažil. Po téměř celou stopáž, která je mimochodem při dvou hodinách zbytečně štědrá, sleduje utrápeného hlavního hrdinu, kterak se utápí ve vlastním neštěstí, podléhá starým démonům a v boji o život se postupně vzdává. Film tak dává dostatek prostoru výbornému Jakeu Gyllenhaalovi, jehož skvělý herecký výkon ve správných momentech podtrhuje další špičkový herec, Forest Whitaker. Oba ze sebe dostávají to nejlepší, ve výsledku však jejich postavy trpí tím, čím trpí celé Southpaw: Až příliš se brodí emocemi a nemají přitom dostatek prostoru ke kloudnému vývoji.

Veškeré zlomy proto, ačkoli jim předcházejí dlouhé dramatické sekvence, přicházejí jako blesky z čistého nebe. Postava se nejdříve utápí v nějakém problému - a utápí se v něm sakra dlouho, aby pak došlo k téměř okamžitému rozuzlení. Ne, že by Fuqua neměl dost času. Jednoduše nezvládá dávkovat klíčové momenty. A tak Gyllenhaal dlouho prohrává s vnitřními démony, aby z ničeho nic doslova během okamžiku přepnul v bojový mód. Divák tuší, že je to kvůli dceři, ale přerod je to - stejně jako všechny ostatní - zbrklý.

Další příklad Fuquovy neschopnosti v Bojovníkovi citlivě pracovat s příběhem je doslova vložená tréninková sekvence. Sama o sobě je poměrně dobrá a oživuje jí výborný single od Eminema. Do děje ale vyloženě vtrhne, působí jako pěst na oko a podtrhuje divácký pocit, že si Fuqua nebyl tak úplně jistý, o co mu ve filmu vlastně jde.

Více než o boxerský film se pokoušel o "obyčejné" drama. Uspěl v zachycení skvělých hereckých výkonů, od režiséra jeho formátu bych ale čekal trochu osobitější a důmyslnější vyprávění s citem pro tempo a vývoj postav. Ty Bojovník nemá.

Bonusů prostý disk vedle absence dokumentárních materiálů zklame i po technické stránce. Přepis je sice parádně ostrý a krásně pracuje s detaily. Vysoká ostrost ale často odhaluje drobný šum. Nepochybuji o tom, že se jedná o umělecký záměr, ostatně technicky nekonzistentní obraz zpravidla šumí v těch scénách, které se pokoušejí o hlubší emoce. Problém však je, že mastering českého disku s těmito daty nepracuje dobře a v některých scénách ho to vede k macroblockingu.

Dovolil jsem si jasově upravit dva screenshoty ze scény, kde se macroblocking prohání nejsilněji, aby nekvalitní kompresi zpozoroval i laik. Pro lepší náhled doporučuji obrázky rozkliknout:

Ne, že by se takhle rozpadal celý film. Jedná se o extrémní příklad. V těch ostatních si macroblockingu budete - pokud vůbec - všímat pouze tehdy, když si upravíte jas a gamut televizoru na nesmyslné hodnoty a obraz budete pozorovat zblízka.

Jenže tohle se dobrému přepisu nesmí stát ani jednou, natož tak okatě. Je rok 2016, Blu-ray je tu s námi deset let. Dost času na to, aby se ho přílušní lidé naučili masterovat tak, aby distributorům nedělali ostudu. U Bojovníka se to nepovedlo.